Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Hodně špatný divadlo

Pohled Vadima:

Probudilo mě štěkání psů. Chtěl jsem se otočil na Zitu, ale už tu nebyla. Koukl jsem na lustr na stropě. Balkonové dveře byly otevřené a se záclonou pohupoval mírný vánek. Slunce už svítilo na peřinu a ta mě začínala víc hřát. Ani jsem nevěděl kolik fotek tu má. Ode dveří na mě koukala Zita. ,,Ahoj" šeptne a jde ke mně. Do dveří se natlačili ti psi. Vyskákali na postel a zavalili mě. Hned jsem se začal smát. ,,Dolů! Běžte dolů!" křikne mírně Zita a oni slezou. ,,Pořád zapomínám jak se jmenují". ,,Lola a Lara" odpoví a lehne si ke mně. ,,Hodně rychle jsi usl včera" řekne a já přikývnu. ,,Byl jsem unavenej jako prase. A po té pětihodinové cestě jsem měl unavený oči" odpovím a ona přikývne. ,,Tak si se vyspal dobře" šeptne a dá mi pusu. Přikývl jsem a vyhoupl ji na sebe. ,,Neprobudili jsme včera tvýho tátu?". ,,Ne. On spí hodně tvrdě. Bere prášky" dodá a oba se uchechtneme. ,,Máš takovej blbej pocit. Včera jsme sem vpadli a oni už spali. Ani jsem je nepozdravil" dodám a sednu si. ,,Bude na to čas u snídaně" odpoví a zase mě políbí. ,,Budu se mu líbit?". ,,Bude z tebe nadšenej" šeptne a obejme mě. Jen jsme tam seděli a objímali se. Trochu mě to uklidnilo. I tak ne moc. Jsem ve Frýdku! Na dva dny. Bože. Nechápu jak jsem se mohl nechat ukecat. Zita se na mě smutně podívala. Jo přesně tohle mě vždycky přesvědčí. ,,Copak?". ,,Já ani nevím. Celý den mám takovou zvláštní náladu" odpoví a lehne si vedle mě. Taky jsem si lehl a objal ji. ,,To bude tím vším kolem. Dej tomu čas. Jakmile se vrátíme domů, tak se to srovná" řeknu a ona přikývne. Ozvalo se klepání. ,,Zlatíčka nechci vás rušit, ale snídaně je hotová" řekne ta ženská a usměje se na nás.

Pohled Zity:

Oba jsme slezli ze schodů a zastavili se na začátku kuchyně. Táta stál za barem a pil kafe. Karin si odkašlala. ,,Ou. Dobré ráno" řekne a stoupne. Hned šel k nám a zastavil se u Vadima. ,,Dobrý den". Táta se zasmál a mávl rukou. ,,Venca. Normálně si budeme tykat" řekne k němu a potřesou si rukou. ,,Tak jo" odpoví radostně Vadim a usměje se na něj. ,,Tak si sedněte. Karin, hačni si taky. Já ti to podám" dodá k ní a ona se jen zasměje. ,,Tak. Pověz nám o sobě něco" řekne Karin k Vadimovi a sedne si naproti nám. ,,Myslím, že není co. Zita vám určitě všechno řekla" odpoví a ona přikývne. ,,To je vlastně pravda. Venco pojď si sednout, ať se můžeme nasnídat".

Pohled Vadima:

Musel jsem se pořád smát. ,,A pak můj brácha trefil toho chlapa míčkem do koulí! A přesně takhle jsem získal firmu" dodá a já na něj obdivuhodně koukám. ,,O tom se mi Zita nezmínila" odpovím a on mávne rukou. ,,Ona tohle nesnáší. Vždycky mě umlčí, když chci mluvit o firmě. Nerada se mnou chlubí" dodá tiše a ona jen protočí očima. ,,Pak si všichni myslí, že když jsem dcera Marka z Frýdku, tak seru zlato" šeptne a oba se začneme smát. Karin začala sklízet ze stolu. ,,Pojď ukážu ti garáž" řekne ke mně a mávne na mě. Koukl jsem na Zitu. ,,Jdi. Pomůžu Karin". Popoběhl jsem ho a rychle se obul. Už na mě čekal veku pře domem. ,,Můžu se na něco zeptat?". Jen jsem přikývl. ,,Jak... Zita máma. Ehm". ,,Nesnáší mě" odpovím prostě a usměju se na něj. Zastavil se a vážně na mě koukl. ,,Proč? Vždyť jseš fajn kluk" řekne a já se zasměju. ,,Děkuju, ale... Já nevím. Když je Zita se mnou, vždycky se něco stane, nebo příjde pozdě, nebo nepříjde vůbec. Není to tak, že bych jí někde ubližoval. To ne! Jenom se s ní vždycky zapomenu a radši než, abych ji vozil na druhou stranu města jsme radši u nás. Mamka nám udělá palačinky a je to. Já jsem se s ní snažil vyjít, ale vždycky mi omlátí o obličej, že jsem nezodpovědnej a že jí chci ublížit nebo co". Mluvil jsem hrozně rychle. Doufám, že mi alespoň něco rozuměl. Jen na mě s úsměvem koukal. ,,Ono je to možná dobře. Její máma je...". ,,Šílená" šeptnu a on přikývne. ,,Jo! Každýho chlapa odežene a já nechci, aby odehnala tebe od Zity. Když vidím, jak je šťastná. Přál bych si, aby jste byli tady s námi". Úplně mě zamrazilo. ,,Vy si tu chcete Zitu nechat?" zeptám se tiše a on pokrčí rameny. ,,Je dospělá. O tomhle si rozhoduje sama. Ale dokuď nedodělá školu musí zůstat u mámy. Máme takovou dohodu" dodá a posadí se na lavičku. Sedl jsem si vedle něj. ,,Bylo pro mě těžký, nevidět jak vyrůstá. Po tom co jsem odešel jsem od soudu dostal zákaz styku a...". Utišil se. ,,Zákaz styku?" zeptám se a on mě utiší. ,,To jsem říkat neměl. Hlavně to neříkej Zitě. Ona by to pak s mámou nevydržela. Já se snažil ji dostat do své péče, ale její máma si navymýšlela hroznejch věcí a soud neoddělí dítě od matky, která je na tom tak špatně. Hlavně jí to neříkej" šeptne a já přikývnu. ,,Pro dobro nás všech" odpovím tiše a on si oddechne.