Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Zase všechno dobrý

Pohled Vadima:

Probudily mě hlasy. Večer jsem si trochu přihl a trochu se napil. Vytuhl jsem do chvilky, cože asi značí o tom, že jsem to přehnal. Sedl jsem si a rozhlídl se. Zita si dávala věci do kabelky a s někým si volala. Rychle jsem vstal a šel k ní. Otočila se na mě a hned mobi odložila. ,,Odvezu Honzu na nádraží a potom jdu... Pryč" dodá a já přikývnu. ,,Jasně. Nemám jet s tebou?". ,,Ne" šeptne a jde ke dveřím. Tam už stál Honza s věcma. ,,Čau" šeptne ke mně a hned odejde. ,,Lásko" pronesu a ona se na mě ještě otočí. ,,Omlouvám se" dodám a ona přikývne. ,,Za to, že jsi na mě křičel, nebo, že si pil?" zeptá se a já si udupnu. ,,Omlouvám se za všechno. Mrzí mě to, že na tebe tak tlačím. Promiň" dodám tiše a ona si povzdechne. ,,Ahoj". Zavřela dveře. Ona mě tu nechala? A ani mi nedala pusu. Vždycky mi dá pusu. I když se zlobí. Ona mě chce opustit? Tohle už je vážný.

Čekal jsem na ni celý den. Ani jednou mi nezavolala, ani nenapsala. Začínal jsem se bát, že mě tu vážně nechala. Ani Robina si s sebou nevzala. Seděl jsem v okne a koukal na ulici. Když přijelo auto, dostal jsem naději. To mi ale neprve taky muselo dojít, že tohle není Zity auto. Slezl jsem dolů a otevřel mu dveře. ,,Ahoj. Tak jsem tu. Zde má věci a zde... Něco pro pana chůvu" pronese a posune mi k nohám basu s pivama. Zasmál jsem se a děkovně na něj koukl. ,,Díky. Zitu jsi asi náhodou neviděl co?" zeptám se a on mi podá Jasmínu. ,,Neviděl. Proč? Zase jste se pohádali?" zeptá se stejně a já přikývnu. ,,Bože. Já vás dva nepochopím. Neuděláte bez sebe ani krok, ale hádáte se víc jak my. Co zase provedla?". ,,Nechce se vrátit do školy" odpovím a on zasyčí. ,,Vybuchls co?" zeptá se a já jen přikývnu. ,,Jo. Jsem idiot" dodám a on se zasměje. ,,Kdyby byla v baru pošlu ji domů". ,,Díky" šeptnu a on na mě ještě mávne. Jasmínu jsem položil v obýváku na deku a sedl si k ní. ,,Doufám, že ty dostuduješ bez problémů".

Pohled Zity:

,,Chápeš ne? Já se snažím být dospělá za nás oba a on po mě pořád řve" šeptnu a on jen přikývne. ,,Nezaslouží si tě" pronese a já přikývnu. ,,Jo. Ne. Je to hodnej kluk". Marek se dál jen smál. ,,Vždycky jsi byla taková. A potom se spálíš. A takhle pořád dokola. Nikdy se neponaučíš" dodá a já přikývnu. ,,To je pravda. A pak se mám omlouvat. Už nikdy". ,,Nikdy" řekne stejně a podá mi další pivo. Bylo štěstí, že jsem ho potkala, jinak bych už dávno byla ve Frýdku. ,,Jaká je vysoká?". ,,Na nic. Nechápu, že jsem do toho šel. O pololetí končím. Nic ti to nedá. Fakt ne. Jenom dvě písmenka před jménem. Za to mi to nestojí" dodá a podá mi jeho mobil. ,,Neprošel jsem ze tří předmětů. Síla". Mobil jsem mu vrátila a natáhla se pro ten svůj. Vadim. Jasně. Už mě shání. ,,Měla bych se vrátit domů. Vadim neví kde jsem" dodám a zvednu se. Taky se zvedl a šel za mnou. ,,Jak budeš řídit, když si pila?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Tak jako vždy. Pomalu" odpovím a sednu si do auta. Nahl se k okýnku a mírně se pousmál. ,,Rád jsem tě viděl. Po dlouhé době". Jen jsem přikývla a připoutala se. Z ničeho nic mě políbil. ,,Co děláš?" jeknu a on kousek odstoupí. ,,Loučím se" odpoví a mrkne na mě. Rychle jsem nastartovala a vyjela z ulice. Co to bylo! Ví, že mám kluka. Vždyť jsem mu to všechno říkala! Kokot. Zabočila jsme do naší ulice a přijela k domu. Co teď? Mám se zlobit dál, nebo to nechat být? Rozhodnu se podle toho co mi Vadim řekne. Vešla jsem tiše dovnitř. Byl tu klid. U dveří byla basa s pivama. Bože co se plánuje? Všechyn věci jsem nechala v předsíni a šla dál. Vadim ležel na gauči a na něm spala Jasmína. Oba tiše oddychovali. Za ním ležel Robin a taky spal. Jen jsem na ně tiše koukala. Prošla jsem dál a vypla televizi. ,,Zito? Vrátila ses!" jekne tiše a Jasmínu ze sebe opatrně posune. Hned šel ke mně. Mezitím narazil do stolku, jak byl rozespalý. ,,Hrozně jsem se o tebe bál" dodá a obejme mě. ,,Promiň mi to. Znáš mě. Jsem rapl a nechci tě do ničeho nutit". Přikývla jsem a tiše na něj koukala. ,,Proč pláčeš?" zeptá se tiše a skloní ke mně hlavu. ,,Lásko. Ty se na mě pořád zlobíš?". Jen jsem pokývala hlavou a objala ho. ,,Já chtěla odjet" šeptnu a on se zarazí. ,,Chtěla, ale pak jsem potkala Marka a on mi to rozmluvil, ale tohle byla náhoda. Co když mi to příště nikdo nerozmluví?" zeptám se tiše a on pokýve hlavou. ,,Ty bys...". Dál mlčel. Oba jsme tam stáli a jen se na sebe dívali. ,,Nikdy jsem to nepokazil tak moc, že by jsi ode mě chtěla odejít" šeptne a kousek ode mě odstoupí. ,,Marek ti to... Marek?" zeptá se tiše a ohlédne se na Jasmínu, která se začala probouzet. ,,Dal mi pusu" šeptnu a on se zhluboka nadechne. ,,Proč mi to říkáš?" zeptá se tiše a jde ke mně. ,,Mohla by jsi mi to zamlčet a dělat, jakože se nic nestalo". ,,Jenže já ti nikdy nelhala" odpovím a on mlčí. ,,Celý mě to mrzí. To co si o mě Honza asi myslí už nezměním, ale to co si o mě myslíš ty...". ,,Myslím si o tobě pořád to samý" řeknu rychle a on mě chytne za ruku. ,,Víš proč jsem tak vyváděl?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Protože sis to naplánoval jinak?" zeptá se a on se uchechtne. ,,Ne. Protože jsem si ty tři roky dával, jako mantinel". ,,Pro co?" zeptám se nechápavě a on pokrčí rameny. ,,Pro to, abych tě požádal o ruku, pro děti, pro nový dům. Bral jsem to jako start. Ty doděláš skolu a nebude ti nic bránit. Taky jsme to bral jako hec" dodá a já na něj jen s otevřenou pusou zírám. ,,Ale proč? Vždyť to můžeš udělat i teď. Můžeš to udělat kdykoli" šeptnu a on přikývne. ,,Za ty tři roky bysme zase jinak vyzráli. Teď jsme spolu rok a půl. Když nepočítám pauzy samozřejmě. Není to brzo?". ,,Je to brzo, ale nedělej si plány do budoucna, protože plány se mění" řeknu rázně a on se smutně ohlédne. ,,Ty se za to na mě zlobíš?" zeptá se a já přikývnu. ,,Nestav si plány na mém rozhodnutí. Protože mě tlačíš do fakt debilní sutiace" odpovím a on přikývne. ,,To jsem ti měl zae zalhat? Chci se polepšit" dodá a já si povzdechnu. Jasmína začala plakat. Vadim se oklepal a šel pro ni.

Pohled Vadima:

Jen co jsem se na ni otočil, brečela taky. Dvě najednou? To snad ne! Koho utěšit dřív? ,,Zito prosím přestaň plakat!" křiknu a ona se rozbrečí ještě víc. Stejně tak Jamínka. Šel jsem k Zitě. ,,Lásko přestaň brečet, nebo tenhle koloběh nepřestane. Jasmi pššš" zasyčím a Zita na smutně kouká. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. Jasmínu jsem odnesl do ložnice a položil ji do postýlky. Jen co si lehla, přestala brečet. Zapl jsem jí tu světýlka ať líp usíná a vrátil se za Zitou. Doslova jsem ji vzal a odnel ji do obýváku. Lehl jsem si s ní a objal ji. Už jenom tiše vzlykala a mačkala mě za ruku. Ani jeden nic neřekl. Posunula se výš a dala mi pusu na krk. ,,Jsem přecitlivělá blbka" šeptne a já se zasměju. ,,Jsem agresivní kokot, ale moc tě miluju" řeknu stejně a políbím ji. ,,Proč se vlastně pořád hádáme?" zeptá se tiše a já nad tím pokrčím rameny. ,,Protože ty něco provedeš a já se neudržím" odpovím a ona přikývne. ,,Tak já přestanu, dělat blbosti a ty přestaň být tak hrozně panovačnej". ,,Jsem panovačnej?" zeptám se pobaveně a ona přikývne. ,,Jo jseš" odpoví pobaveně a já se na ni zamračím. ,,Ty jseš zase hrozně náročná" řeknu a ona se z hluboka nadechne. ,,To je pravda" šeptne a obejme mě. Jen jsem se zasmál a schoulil se u ní. Z ničeho nic mě začala škrabat a hladit ve vlasech. ,,Tohle mi moc chybělo" šeptnu a ona se uchechtne. Ona moc dobře ví co mi dělá dobře. Mírně jsem kopl nohou. ,,Jsi jako Roba" pronese a oba se začneme smát. Ruku jsem jí strčil do kalhot. Tak kopla nohou. ,,Vadime teď ne" jekne tiše se smíchem a shodí mě z gauče. Překvapeně jsem na ni koukl. Vyskočila a přeskočila mě. Zvedl jsem se a běžel za ní. Vyskočila na linku a prstem mě lákala k sobě. Pomalu jsem k ní došel a chytl ji za pas. ,,Půjdeme spinkat?" zeptá se tiše a já přikývnu. Políbila mě a pevně se mě chytla. Posunul jsem ji ke kraji a podepřel ji. Pozhasínal jsem tu a nesl ji nahoru. Potichu jsem vešel a sundal jí triko. Ono to mezi náma nikdy není jednoduchý, ale zlehčuje to to, že já dlouho nevydržím se zlobit a to, že Zita mi vždycky odpustí, protože mě má radši než sebe.

Koooonec. Pičo nějak je těch dílů víc než jsem si myslela. Jejda

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby