Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Respawn

Pohled Vadima:

Seděl jsem přímo naproti ní a mračil se na ni. Stejně tak ona. Hodila před sebe kartu a mírně se pousmála. ,,Vyhrála jsem" pronese a já před ni položím sedmičku. ,,Vracím tě do hry a... Eso" dodám a ona si založí ruce. ,,Nebavíš mě" řekne a já se zasměju. Povytáhla si deku a mírně si odkašlala. ,,Mícháš". Vyplázla na mě jazyk a natáhla se pro karty. ,,Co táta? Volal ti?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne" hlesne a já na ni smutně kouknu. ,,Nevadí mi to. Ještě by mě seřval" pronese a oba se zasměje. ,,Ale Honza mi volá každý den". Povzdechl jsem si a dál mlčel. ,,Návštěvní hodiny končí". Otočil jsem se na sestru a hned zase na Zitu. ,,Jdi domů. Jsi tu celý den" řekne tiše a odloží karty na stolek. ,,Zařídím to". Slezl jsem z postele a obul si boty. Hned jsem šel rychle za sestrou. ,,Nemůžete nám dát ještě půl hodiny?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Probíráme to pokaždé. Musí si odpočinout. Prodělala dvě tranfuze a třikrát zkolabovala. Chcete aby se to stalo znovu?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Nechci" pošeptám a ona na mě smutně koukne. ,,Já to chápu. Ale návštěvní hodiny jsou proto, aby se dodržovaly. Mají smysl. Ochránit pacienty" dodá a já jen přikyvuju. ,,Můžu se alespoň rozloučit?". ,,Ano, ale pokud se schováte do koupelny, jako posledně, nechám vás vyvést" dodá a já jen přikývnu. Vrátil jsme se za Zitou. Mírně se usmála. Tenhle pohled nikdy nezapomenu. Nepíchlá na několik přístrojů, hadičky na dýchání a i tak se usmívá. Sedl jsem si na křeslo vedle postele a chytl ji za ruku. ,,Už musím jít" pošeptám a ona přikývne. ,,Já vím" odpoví a ještě se usměje. ,,Hrozně mě to mrzí". ,,Říkáš to pokaždé" odpoví a já smutně přikyvuju. ,,Protože je to pravda. Kdybych mohl, tak si to s tebou vyměním". ,,To neříkej" pošeptá a utře si slzu. ,,Jak se to hojí?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Dobře" odpoví a já si ji prohlídnu. ,,Můžeš pro mě něco udělat?" zeptá se po chvíli ticha. ,,Samozřejmě" odpovím rázně a přisunu se k ní. ,,Můžeš se zeptat, kdy mě už pustí?" zeptá se a já se utiším. Nechci. Nechci se na to ptát a ještě jí to říkat. To by ji zabilo. ,,Ehm. Můžu to zkusit" odpovím a ona si povzdechne. ,,Jsem tu už dlouho". ,,Pět dní" pošeptám a ona pokrčí rameny. ,,No a? Jsem v pohodě. Je mi dobře. Jenom jsem ztratila trochu krve. Je zpátky. Dvakrát. Takže mám vlastně 2x víc krve, než jsem měla". ,,Takhle to nefunguje" pošeptám a ona mě pustí. ,,Chci pryč. Vadime. Prosím. Pomoc mi. Vím že tě to trápí taky. Jsi doma sám. Lásko pomoc mi od cuď" dodá a zaryje mi hety do ruky. Vydechl jsme a rychle vstal. ,,Víš, že to neovlivním" řeknu a ona přikývne. ,,Já už tu nevydržím" pronese a já pokývu hlavou. ,,Ale jo". ,,Ne! Už ne! Podívej se! Vedou do mě tolik sraček. Mám tuhle pojebanou věc, abych mohla dýchat" pronese a sundá si ji. ,,Zito prosím nasaď si to" šeptnu a jdu k ní. ,,Ne. Umím dýchat sama" odpoví a hodí to na zem. ,,Nepotřebuju hadičku co mi vede vzduch do nosu. Není mi osmdesát. Stejně tak nepotřebuju tohle" dodá a sundá si nějakou věc z ruky. ,,Vrať to!" hlesnu a jdu k ní. ,,Všechno si to dej zpátky. To že tady stropíš divadlo, neznamená, že tě pustí. Kurva chápeš, že jsi několikrát málem umřela. Tvoje tělo nechce tu krev příjmout a ty si tímhle kopeš hrob. Neser mě!" křiknu a ona na mě jen kouká. ,,Vadime chci jít na jejich svatbu. Chci jet na Malorku. Nechci být připoutaná k posteli" dodá tiše a já ji zastrčím za uši tu hadičku. Povzdechl jsem si a sedl si vedle ní. ,,Já vím, ale... Ty jsi pro mě přednější. Kdybych musel, tak to všechno zruším" dodám rázně a ona koukne do peřiny. ,,Pane už jste dávno měl být pryč". ,,Já vím" odpovím a sestřička ukáže na dveře. ,,Miluju tě. Zítra zase příjdu, jo?" zeptám se a ona přikývne. Dal jsem jí pusu a zvedl se. Vzal jsem si věci a ještě se na ni podíval. Steklo jí pár slz. Sestra mě vedla pryč. ,,Mohl bych mluvit s někým, kdo rozumí tomu, co jí je?" zeptám se a ona se zastaví. Povzdechla si a prohlídla si mě. ,,Kéž by i můj chlap, měl takovou starost". Mávla na mě a vedla mě někam chodbou. Na konci zaklepala na dveře a chvíli počkala. Nakonec nakoukla dovnitř. ,,Vedu vám dalšího zvědavce". ,,Dobrý den" pronesu a ona se na mě otočí. ,,Posaďte se" řekne tiše a sundá si brýle. ,,Co vás zajímá?". ,,Moje holka... Je tu pět dní a měla transfuzi krve a...". ,,Jasně. Zita. Znám ji. Hrály jsme spolu karty" pronese a já na ni pobaveně kouknu. ,,Vy jste Vadim? Povídala mi o vás" dodá a já jen mlčím. ,,Určitě vás zajímá kdy ji pustím...". Přikývl jsem a ona s židlí jela pro složku. Vrátila se a otevřela ji. ,,No... Třikrát nám zkolabovala a transfuze musela proběhnout dvakrát. Musela jsem vysadit všechny léky, které brala, aby nedostala šok, ale jde vidět se její hodnoty daly do normálu. Od včerejška ji máme na pozorvání a vše vypadá dobře" dodá a já na ni nechápavě kouknu. ,,Vy jste vysadila prášky?". ,,Ano. Nemohla jsem je do ní cpát. Nová krev je jako... Dítě ve školce. Musí si zvyknout na nové prostředí. První den to byl boj. Neprodukovala dostatek kyslíku, proto jsme ji nechali a dýchacím stroj. Ale už je všechno v normálu" řekne a mírně se usměje. ,,Takže ji pustíte kdy?". ,,Pokud vše bude v pořádku, tak v pátek určitě" odpoví a já na ni radostně kouknu. ,,Vážně? nesrandujete?". ,,Ne. Vím, že máte jít na svatbu. Hodně to pro ni znamená" dodá a já jen přikývnu. Zita si dokáže udělat kámoše vážně všude. ,,A... Asi za deset dní máme letět na Malorku. Bude moct?". ,,No... Pokud se neprojeví nějaké zdravotní problémy, nevidím problém v tom, proč by nemohla" odpoví a já na ni s úlevou koukám. Ulevilo se mi. Hodně. ,,Děkuju. Myslel jsem, že s tím budou problémy" dodám a ona se uchechtne. ,,Bývají, ale ne u mě. Nechci vás strašit tím, že by mohla umřít, když nemůže" dodá a vstane. ,,A pokud mě omluvíte, je šest a mě čeká partička karet" pronese a já se zasměju. ,,Děkuju. Vážně jste mě uklidnila" dodám a ona mě vyvede ze dveří. Šli jsme spolu chodbou. ,,Můžete jí to říct" pronese a já se zastavím u dveří. ,,Víte co? Řekněte jí to vy. Bude mít větší radost" dodám a ona se pousměje. Podal jsme si s ní ruku. ,,Na shledanou". Jen se usmála a vešla dovnitř. Šel jsem k autu s dobrým pocitem. Dneska se asi neopiju ze smutku, dokud neusnu. Dneska se opiju z radosti! Nasedl jsem do auta a jel domů. Jen co jsem zastavil na příjezdovce, mě čekala zpráva od Zity. Myslel jsem, že mi napsala skrz to, že ji pustí. Mýlil jsme se. Hodně. ,,Právě mi oznámili, že musím na operaci s tou rukou. Moje tkáň je hodně poškozená. Já vím. Hnus co? Doktora mi zamítla propuštění a teď tě ke mně nepustí. Promiň. Ale pokusím se ji porazit v kartách a vsadím se s ní a třeba mě pustí". Zase se mi sesypal svět. Takže ona nebude ani na Ondrově svatbě? Nejdu tam bez ní, ale jsem svědek. Kurva. Jdu pít. Na smutek. Zase.

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby