Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Konec dní

Ten samý den, jako v předešlé části:

Pohled Vadima:

Už to přestávalo být vtipný. Nezvedala mi telefon a neodepisovala na zprávy. Až jednou jí prostě přestaly chodit a byla nedostupná. ,,Už se o ni vážně bojím" řeknu a Anet mávne rukou. ,,Vjela do tunelu. Nic se stát nemůže" dodá a já na ni naštvaně kouknu. ,,Tobě ani trochu není divný, že nikomu neodepisuje?" zeptám se a natáhnu se pro mobil. ,,Už jí nepiš" řekne prostě a já jen pokývu hlavou. ,,Nejdu jí napsat" šeptnu a přihlásím se na její messenger. ,,Ale to už přeháníš!" jekne a jde ke mně. ,,Vidíš? Nikomu neodepsala od Štědrýho dne. Něco se stalo" dodám a zvednu se. ,,Kam jdeš?" zeptá se Ondra a já se na ně otočím. ,,Se Zitou se znám už rok a když mi neodepisovala, vždycky se něco posralo. Jdu k ní domů a zeptám se" dodám a oni se zvednou. ,,Fajn" šeptne Aneta a já na ně děkovně kouknu. Po cestě jsme ještě prolezli místa, kde se normálně schovává, když se něco stane. Nikdy jsme ji nenašli. Až, když jsme došli k ní domů, svitla naděje. Auto tu měli. To je fajn. Šli jsme ke dveřím. Aneta zazvonila. ,,Zito! To jsme my" jekne Denisa a já projdu zahradu. Nic. Vylezl jsem na balkon. Měla otevřené okno. ,,Pojďte" hlesnu a oni vylezou za mnou. Rožl jsem tu. Jakoby tu vybuchla bomba. Rozházená skříň, shozený stůl a rozbité zrcadlo. Na koberci byly kapky krve. Otočil jsem se na ně. ,,Jo. Měls pravdu" šeptne Aneta a pokoj odemče. Bylo tu hrozný ticho. ,,Hlavně potichu" šeptnu a jdu k pokoji její mámy. Chtěl jsem ho otevřít, ale bylo zamčeno. Sešel schody za nimi. Bylo tu hrozné prázdno. Jakoby se odstěhovali. Šel jsem ke klukům. Všechny pokoje byli vyklizené. Jediný co tu zůstalo byla postel, skříň a pár věcí na stolech. Vrátil jsem se za nimi. V krbu hořelo sklo a nějaký dřeva. Ze stěn byly sundané obrázky. ,,Někdo je vyvraždil?" zeptá se Peťa a jde do kuchyně. Začínal jsem se bát víc a víc. To že tu nikdo není, bylo naprosto jasný, ale co se stalo jsem nedokázal pochopit. Šel jsem za ní. Na stole ležely nějaké papíry. Uklidil jsem je a šel se podívat po Zitiných věcech. ,,Není tu. Zamkla z venku" dodám a odemknu dveře. Mávl jsem na ně. ,,Zhasněte" šeptnu a poslední výjde Petra. Stáli jsme venku a koukali na sebe. ,,Zkusím jí ještě zavolat" řekne Aneta a já přikývnu. Sedl jsem si na schody a přemýšlel, kde by mohla být. Nakonec mě napadla ještě Sisa. Hned mi to zvedla. ,,Ahoj. Prosím tě. Není u vás Zita?". ,,Před chvílí odešla" odpoví a já na ně mávnu. Dal jsem to nahlas. ,,Kam šla? Celý tři dny se mi neozývá" dodám a ona si povzdechne. ,,Ehm. Umřela jí máma" řekne tiše a já se jen zasměju. ,,Co? Proč by umírala?" zeptám se a ona se utiší. ,,Vadime... Měla by ti to říct sama. Před chvílí odešla. Říkala, že si musí ještě něco s někým vyřídit" dodá a já se zvednu. ,,Neříkala s kým?". ,,Ne. Ale něco si zase šeptala" odpoví a já kouknu na Ondru. ,,Myslím, že vím kde je".

Pohled Zity:

Seděla jsem před kinem a čekala až se tady objeví. Pořád jsem se rozmýšlela co vlastně chci udělat. Křičet už mi nejde. Všechnu sílu jsem ze sebe dostala. Když jsem viděla, jak vychází z bytovky, úplně jsem oněměla. Pomalu jsem se zvedla a šla k němu. ,,Luki peněženka!" jekne nějaký ženská a vyběhne za ním. Zastavila jsem se a koukala na ně. ,,Děkuji zlato" odpoví a dá jí pusu. I Lukáš šel dál? Zřejmě se má dobře. Hrozně se mi motala hlava. Ani ne z chlastu, ale z toho jak se motal svět. Udělala jsem pár kroků zpátky a nasadila si kapuci zpátky na hlavu. Co mám teď dělat? Můj život skončil. Všechno skončilo. Na konci parku se objevila skupina lidí. Ne. Teď ne. Prosím. Zastavila jsem a hned se otočila. ,,Tam je!". Rychle jsem šla pryč. Jen co jsem se otočila Ondra mě už držel. ,,Pusť mě! Kurva pusť mě!" jeknu a on mě obejme. ,,Nechci objetí!" jeknu a odstrknu ho. Všichni se zastavili a koukali na mě. ,,Co je? Co tak čumíte?" zeptám se naštvaně a Vadim jde ke mně. ,,Nech mě" hlesnu a odstrčím ho, když mě chce obejmout. ,,Sisa ti to řekla co?" zeptám se a on přikývne. ,,Báli jsme se o tebe" hlesne a já ho praštím. ,,Nešahej na mě! Kolikrát to mám ještě říkat? Nechci nikoho...". ,,Zito co se děje?" zeptá se Denisa a Vadim se na ni otočí. ,,Ty to nevíš? Vadim ti to snad nevyžvanil? Umřela mi máma. Na Štědrý den! Hezký že? Bylo moc pěkný. Všechno se posralo a já s ní už nemohla mluvit, protože jsem s tímhle kokotem šukala někde na druhé straně města! Poslední věc co mi řekla ať hlavně nechodím tak pozdě. A víte co? Přišla jsem pozdě" dodám a sednu si na zem. Všichni na mě koukali a mlčeli. První zareagovala Anet. ,,Je mi to líto" šeptne a sedne si ke mně. Postupně si všichni sedli do kolečka. Vadim měl úplně skleněné oči. ,,Nechceš nám říct co se stalo?" zeptá se Anet a já se jen zasměju. ,,Prostě umřela. Uchlastala se. Prášky zapíjela vodkou a její tělo to prostě nezvládlo. Ráno jsem ji šla probudit, protože jsem si myslela, že zaspala. Lekla jsem se. Chápete? Byla mrtvá a já se bála. Začala jsem křičet a viděli to i kluci. Začala jsem panikařit a vyhnala je ven. Tem se rozutekli a já jen ležela ve sněhu a nebyla schopná vstát. Tak jedna sousedka zavolala policajty a ty si mysleli, že je nějak týrám a mučím a že jsem mámu zabila. Pak když přijela sanitka, aby ji odvezli, řekli, že se prostě uchlastala" šeptnu a oni na mě se slzami v očích koukají. ,,Kluky si odvezl táta a jediný co mi zbylo je barák" dodám a Ondra začne brečet. Překvapeně jsem na něj koukla. ,,Kdy bude pohřeb?" zeptá se tiše Daniela a já si povzdechnu. ,,V pátek" odpovím a ony začnou brečet. Jen jsem tam seděla. Nespadla mi ani jedna slza. Vadim mlčel. Nedal na sobě absolutně nic znát. ,,Ale vy nebrečte. Může si za to sama" dodám a všichni se na mě nechápavě podívají.

Pohled Vadima:

Odváděl jsem ji domů a pořád nevěděl co říct. Zita se zastavila asi v půlce cesty. ,,Copak?" zeptám se tiše a ona si povzdechne. ,,Promiň co jsem řekla" řekne prostě a já mávnu rukou. ,,Byla to pravda. Moc si tě přivlastňuju" šeptnu a on si odkašle. ,,Přemýšlela jsem a asi bychom si měli odpočinout. Já si potřebuju srovnat život a ty... Se výdej i s jinými lidmi" dodá a já na ni nechápavě koukám. ,,Ty se se mnou rozcházíš?" zeptám se a ona se utiší. ,,Děláš si srandu? Ty se mnou? Po tom všem! Proč teď? Proč dnes?" zeptám se a ona mě utiší. ,,Já tu teď nebudu. Nechci tu být. Jedu do Frýdku za tátou. Už jsem se rozhodla. Nechci tu být sama v tom domě. Za pár dní je pohřeb a já bych tam měla být pro kluky. Chci tam být" dodá a já přikývnu. ,,Ale to neznamená, že se musíme rozejít" odpovím a ona přikývne. ,,Ale znamená. Neuvidíme se. A já nechci, aby ses trápil zbytečně. Vlastně ani nevím jestli se vůbec vrátím" dodá a já na ni se slzami v očích koukám. ,,Slíbila si, že neodjedeš" šeptnu a ona přikývne. ,,Já vím, ale... Teď už tu nemám nikoho" hlesne a já pokývu hlavou. ,,Máš tu mě" odpovím a ona skloní hlavu. ,,Není to fér vůči tobě". Oba jsme mlčeli. ,,Takže odjíždíš? Jen tak?". ,,Jen tak? Umřela mi máma! Co mám jako dělat? Hrát, že se nic neděje a dál spokojeně žít?" zeptá se naštvaně a já jen mlčím. ,,Prosím nejezdi. Já ti pomůžu" dodám a ona mi utře slzy. ,,Já nechci tvoji pomoc" odpoví a já začnu brečet. Až teď se to spustilo? Vážně? ,,Miluješ mě vůbec, nebo jsi mě prostě využívala?" zeptám se a ona přikývne. ,,Jasně, že tě miluju, ale teď jsou pro mě důležitější kluci" odpoví a chytne mě za ruku. Nakonec mě pustila. Zůstal mi v ní prstýnek. ,,Lásko prosím" šeptnu a chytnu ji. Objal jsem ji a dal jí pusu do vlasů. ,,Tak moc mě ničíš". ,,Už je to naposledy" odpoví a dá mi pusu na tvář. ,,Takže už konec nadobro jo? Navěky věků?" zeptám se a ona přikývne. ,,Měl by si mít normální holku co není jedno velký drama a průser" odpoví a já pokývu hlavou. ,,Já se nechci rozejít. Nemůžeš to udělat" dodám a jdu k ní. ,,Ale já to už udělala" odpoví tiše a vážně na mě koukne. ,,Dávej na sebe pozor" dodá a obejme mě. Nechtěl jsem ji pustit, když vím, že je to naposledy. Teď už zřejmě vážně. Odtáhla se a rychle se otočila. Když zmizela za rohem, moje srdce se rozlomilo na milion kousků. Tohle je oficiálně nejhorší den mýho života. Jak jsme se vracel ke kinu, doufal jsem, že už na mě nečekají. Jak na sviňu tam byli všichni. ,,Tak?" zeptá se Anet a já pokrčím rameny. ,,Rozešla se se mnou" odpovím a kouknu na prstýnek co mi vrátila. Všichni se utišili. ,,Jak jako rozešla? Proč?" zeptá se Ondra a jde ke mně. ,,Odstěhuje se. Nejspíš. Do Frýdku. Nechce mě trápit. A tak mi dala kopačky. Super. Láska mýho života se se mnou rozešla. Zase" dodám a jdu pryč. ,,Kam jdeš?" jekne Honza a já pokrčím rameny. ,,Nevím. Asi se jdu oběsit" odpovím a on ke mně běží. Chytil mě a otočil mě zpátky. ,,Zase ne. Nikam nelez. Umřela jí máma. Ještě si to rozmyslí. Neblbni". ,,Vrátila mi prstýnek. Myslím, že si to už nerozmyslí" odpovím a hodím ho na zem. Anet ho zvedla a se slzami v očích na mě koukala. ,,Vypadá jako zásnubní" pronese a já přikývnu. ,,Ale už není" odpovím a ona mi ho dá do kapsy. ,,Jdu domů" šeptnu. Odcházel jsem od nich a v kapse mačkal ten prstýnek. Ona se se mnou vážně rozešla? Je čas se asi posunout, když to tak chce.

Ou shiiiit. Konec zvonek.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby