Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

1/15

Pohled Vadima:

Vyhnal jsem psy ven a ještě si upravil kravatu. ,,Nebude jim tam zima?" zeptá se Zita a já jen pokývu hlavou. ,,Než odejdeme, tak je pustím dovnitř" odpovím tiše a otočím se na ni. ,,Jsi krásná" pronesu a ona se zasměje. ,,Ty s tím naděláš" odpoví tiše a jde ke mně. Dal jsem jí pusu a objal ji. ,,Vážně tam chodíš každý rok?" zeptá se a já přikývnu. ,,Musím" odpovím pobaveně a oba se na sebe usmějeme. Ono to není až tak hrozný. Máma mě každý rok tahá na nějakou kalbu. Teda ona tomu říká banket, ale je tam hodně jídla a chlastu, tak je to prostě kalba. Vždycky jsem tam chodil, jakože syn s matkou a otcem, ale dneska jdu jako syn s přítelkyní. Příjemná změna. Psi zase vběhli dovnitř. Oba byli od sněhu. Zita se na mě zamračila. ,,Než příjdeme tak to uschne".

Pohled Zity:

Pořád jsem se držela za Vadimem. Nenápadně jsem se ho držela za sako, abych se mu v davu lidí neztratila. Jestli sem půjdeme i přístě rozhodně se připiju už doma. ,,Vadimku!" jekne jeho máma přiřítí se k nám. ,,Myslela jsem, že jste na mě zapomněli!". Oba jsme se na sebe podívali. To bylo taky v plánu. Jakože jsme zapomněli. Jejda. Ale Vadim nechtěl. Sama jsem se tomu divila. Objala ho a ještě mu upravila kravatu. ,,Příjde i Anežka" pronese a já na ně pobaveně kouknu. ,,Anežka?" zeptám se a Vadim se utiší. ,,Anežka. No... Je to jedna slečna, která tu je taky jako Vadim a... Ehm. To jsem říkat neměla, že?" zeptá se a on jen přikývne. ,,Neměla" odpoví tiše a jde ke mně. Pobaveně jsem na něj koukala, ale popravdě jsem v sobě dusila hrozně moc vzteku. ,,Kdo je Anežka?" zeptám se a on mě chytne za ruku. ,,Starostova dcera. Jedna z těch mála, o kterých ti řekl Honza" odpoví klidně. Ruku jsem mu vysmekla a odstoupila od něj. ,,Ne" hlesnu a on zahanbeně přikyvuje. ,,Ale máma to neví. Nikdo to neví". ,,Vadime varuj mě pokaždé, co máme potkat nějakou se kterou jsi spal!" jeknu tiše a on přikývne. ,,Nechtěl jsem ti to říkat, protože se naštveš". Bez dalšího slova jsem odešla.

Pohled Vadima:

Sakra mami. Že ona vždycky něco řekne a Zita se toho chytne. ,,Budulínku!". Skočila na mě. Pevně mě objala. Neeee. ,,Ahoj" hlesnu a ona si mě prohlídne. ,,Fešák" pronese a prohrábne mi vlasy. ,,Myslel jsem, že jsi s mámou na Slovensku". ,,Byla jsem, ale tohle je tradice. Nebyla z toho moc nadšená, ale vlaky jezdí vždycky" odpoví a usmívá se na mě. Po tom co se strejda rozvedl, se odstěhovala s mámou na Slovensko od kuď pochází. Naposledy jsem ji viděl před dvěma lety. A před rokem jsem už byl se Zitou, ale jen se tu mihla. Jestli to Zita zjístí, zabije mě. ,,A jak se máš? Co škola? Co práce? Tvoje máma něco říkala. Jak se má sestra?". ,,Ehm. Potom si popovídáme" odpovím rychle a ona přikývne. ,,No dobře. Děje se něco?" zeptá se a já pokývu hlavou. Po tom co jsme se spolu vyspali, oddělal jsem si ji z Instagramu, takže o Zitě vedět asi ani nemůže. Chytla mě za ruku a táhla si sednout. ,,Musím ti něco ukázat!".

Pohled Zity:

Zmetek jeden. Tímhle mě štve. Neřekl jsem ti to, aby ses nezlobila. Jasně, že se budu zlobit! Napila jsem se a vydechla. Co tady vlastně dělám? Nikoho tu neznám. Není tu nikdo v mém věku. Vrátila jsem se do sálů. Vadim tu nebyl. Děláš si srandu? Nabručeně jsem šla k jeho rodičům. ,,Vadima jste neviděli?" zeptám se a oba se na sebe podívají. ,,Ne" odpoví prostě jeho táta a já nad tím pokroutím hlavou. Kdyby mi alespoň nelhali.

Mezitím:

Pohled Vadima:

Seděli jsme v okně a povídali si. Ono to není zase tak hrozný. Dlouho jsme se neviděli. Nejspíš na to zapomněla. ,,A potom jsem přestoupila. Škola je hrozně nepotřebná věc" dodá a já přikyvuju. ,,Jo. Na co ti je nějaká maturita, když stejně nebudeš dělat co studuješ". Usmála se na mě a jen mlčela. ,,Co je?" zeptám se pobaveně a ona pokrčí rameny. ,,Neozval si se dva roky a teď děláš, jakoby nic" odpoví a já jen pokrčím rameny. ,,Odjela jsi" řeknu a ona si povzdechne. ,,Máma mě potřebuje" odpoví tiše a já jen přikývnu. ,,Budulínku?" zeptá se a já se na ni otočím. ,,Pořád na to slyším" pronese se smíchem a já jen mávnu rukou. Oba jsme se uchechtávali. Přisunula se ke mně blíž a hlavu mi opřela o rameno. ,,Kdyby jsi neodjela... Myslíš, že by jsme spolu zůstali?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nejspíš" odpoví a hlavu zase zvedne. Smutně na mě koukala. ,,Co přede mnou tajíš?" zeptá se tiše a já úplně zkamením. ,,Nic" odpovím prostě a pousměju se. ,,Něco jo. Poznám to" dodá a zase se o mě opře. Zita se zblázní jestli se to dozví. Už takhle šílí z Patrície. Jestli se k tomu přidí i Anežka, nikdy mi to neodpustí.