Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Další parchant?

Pohled Zity:

Dneska je konečně nějaký klidný den. Kluci mě neruší a ti dva se někam ztratili. Užívala jsem si, že nemám kocovinu a prostě, že mi je fajn. Napila jsem se čaje a do knížky psala odpovědi. Chtějí po mě úkoly? Tak je budou mít. Kdo je spasitel světa? Jasně, že Bůh! O kom je nový zákon? O Ježískovi! O kom jiným? Ta učitelka mě vyhodí jestli jí tohle odevzdám. No co se dá dělat? Otevřely se dveře. ,,Ahoj!" křiknu a mamka sem nakoukne. Přiběhli kluci. ,,Proč jsi přijela tak pozdě?" zeptám se a ona vejde do obýváku. ,,Kluci můžete si jít prosím hrát?". Jen jsem na ni nechápavě koukla. Kluci se na mě všichni tři otočili. Jen jsem na ně kývla. Honza chytl Štěpána za ruku a odváděl ho pryč. ,,Páni. Už poslouchají víc tebe" šeptne a já jen pokrčím rameny. ,,Jsem jak jejich máma" odpovím a dál se věnuju úkolu. Máma si sedla do křesla a zkřížila nohy. ,,Tak co se děje?" zeptám se a ona se zhluboka nadechne. ,,Lukáš se se mnou rozešel" šeptne a já odložím knížku. ,,Proč? Teda jako jo... Byl to hajzl a tak, ale proč zrovna on s tebou a ne ty s ním?" zeptám se s posměchem a ona si utře slzy. Trochu mě to mrzelo, ale já jí to dám ještě sežrat. Rozbrečela se ještě víc. ,,Nechce mít děti" odpoví a já se uchechtnu. ,,No ty přece taky ne. Má čtyři" dodám a ona ke mně zvedne hlavu. ,,Pět" šeptne a chytne se za břicho. ,,Ne... Po čtvrté mi to neříkej. Mami" šeptnu a ona se vysmrká. ,,To nemůžeš myslet vážně. Kolikrát se to ještě musí stát?" zeptám se a stoupnu si. ,,To se zase odstěhujeme jenom, protože tě někdo zbouchnul? Já už se nechci stěhovat na druhý konec republiky!" jeknu a začnu tu pochodovat. ,,Co si myslíš, že já? Všude kde se dalo jsem si to posrala! Nemůžu mít pátý dítě" dodá a já se na ni prudce otočím. ,,Nemůžeš si ho nechat vzít! Zabiješ člověka, který za nic nemůže" dodám a jdu k ní. Začaly mi padat slzy po tváři. ,,Zituško, ale když to udělám tak se ke mně Lukáš vrátí". ,,Mami nemůžeš se k němu vrátit. Je to alkoholik, kterej ti mlátí děti!" křiknu a ona se na mě s neuvěřením podívá. ,,Nikdy by nikomu neublížil" šeptne a pokýve hlavou. ,,Kluci!" zařvu a čekám až přijdou. ,,Netahej je do toho" šeptne a oni sem přijdou jako vojáci. ,,Pojďte". Mávla jsme na ně. Otočila jsem Honzu k ní zády a vyhrnula mu triko. Měl tam modřinu. ,,To má z hokeje" řekne mamka a mávne rukou. Dotáhla jsem ke mně Samuela. Měl úplně červený a pomodrákovaný kolena. ,,Jenom si hráli a spadl. Je to dítě" dodá a já si k sobě vezmu Štěpána. ,,On měl ještě nedávno modřinu pod okem, kterou jsem mu vždycky zakryla korektorem, aby sis toho nevšimla. Je to dostatečný důkaz?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Kluci, že vás Lukáš nemlátil?" zeptá se slzami v očích a oni se na mě podívají. ,,Teď nekoukejte na mě a řekněte pravdu" naléhám a oni začnou kývat. ,,Navedla si je! To je jasné" šeptne a já je kousek odsunu. ,,Měla by si se vzpamatovat. Tímhle jak se chováš ti je akorát vezmou! Chápeš? To máš tak vyfetovanej mozek, že ti to nedochází? Nadělat si děcka po republice ti jde, ale starat se o ně neumíš!" zařvu a ona jen sedí. ,,Zito to není pravda" řekne klidně a já pokývu hlavou. ,,Proč jsi jim neřekla jakým způsobem se sem dostali?" zeptám se a ona vstane. ,,To nedělej prosím" šeptne a já kousek popojdu. ,,Honza je chyba ze Silvestra 2006. Samuel je léto pod drogama v Budějovicích 2009 a Štěpán je když si neměla na chlast". Všichni tři se na mě vytřeštěně dívali. ,,Mami" šeptne Honza a ona jde k němu. ,,Nech mě. Myslel jsem, že... Zito co je ještě lež?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Všechno. A víte co je sranda? Ona čeká další děcko" šeptnu k nim a mamka se posadí do křesla. ,,S Lukášem?" zeptá se Honza a já kývnu. Máma jen brečela. ,,Bůh v tobě neprobudil nic. Možná tak je z tebe větší zakomplexovaná kráva" dodám a ona se zhluboka nadechne. Nic mi na to neřekla. ,,A pokuď mě omluvíte. Mám plány" dodám a jdu pryč.

Sklesle jsem seděla na lavičce. Vážně jsem jí to všechno řekla? To co jsem v sobě dusila tak dlouho, je konečně venku? Naproti mě byla nástěnka. Byla plná letáků na očkování. Zvedla jsem se a jeden si vzala. Přečetla jsem si ho asi dvakrát, než jsem se rozhodla co budu dělat. Mám to kousek k baru. Nebo se můžu prostě vrátit.

Pohled Jonáše:

Seděl jsem s nějakýma klukama a bavili jsme se. Všichni měli trochu připito. ,,Tohle je na mě!" křiknu a všichni začnou řvát. Sedl si ke mně nějakej týpek. ,,Vadim jméno mé. Chodím sem každý pátek" dodá a já se zasměju. ,,Pamatuju si tě. Sedíte vždycky u baru" dodám a on se na mě pobaveně podívá. ,,Ty jseš nějakej místní gay, kterej tu obhlíží kluky?". ,,Jsem barman" řeknu hrubě a on se začne smát. ,,Já si dělám srandu! Mícháš nejlepší drinky" dodá a já se zamyslím. Vlastně jo. To je pravda. Oba jsme vstali a šli kousek od nich. ,,Prosím tě Jirko. Dej nám něco" řeknu k němu a on kývne. ,,Vy si tu říkáte jmény?" zeptá se s údivem a já kývnu. ,,Pracujeme spolu" odpovím a on kývne. ,,Jasně promiň" šeptne a sedne si. ,,Normálně jsi v kruhu a bavíš lidi, co se děje, že jseš nějakej uťáplej?" zeptám se a on ke mně zvedne hlavu. ,,Jsem barman. Něco jako psycholog s pitím" dodám a on kývne. ,,Jedna holka... Kterou jsem vlastně potkal tady mi nějak leží v hlavě víš? Jak tu bylo Milion, tak jsme spolu kouřili. Zdála se fajn" dodá a já kývnu. ,,Nějak na ni nemůžu přestat myslet. Vlastně nevím ani její jméno. Všude ji vidím. Třeba tam" řekne a ukáže na nějakou holku. ,,Počkej to je ona". Překvapeně jsem na něj koukl. ,,To je moje kamarádka" šeptnu a zvednu se. Procházela mezi lidmi. ,,Zito!" křiknu a ona se začne ohlížet.

Pohled Zity:

Rychle jsem k němu běžela. Jonáš mě objal. ,,Co tu děláš? Jsme domluvení na zítra" dodá a já kývnu. ,,Já vím. Musela jsem vypadnou z baráku... Něco se stalo" odpovím a on kývne. Otočil se na nějakýho týpka. Oba jsme na sebe koukali. ,,To je Zita".

Pohled Vadima:

Jasně. Zita. ,,Ona mě zná" řeknu a ona se trapně podívá do země. ,,Jo. Jsme Zita" řekne a natáhne ke mně ruku. ,,Vadim" zopakuju svoje jméno a ruku jí chytnu. Potřásla si se mnou a hned mě pustila. ,,Zřejmě se bavíte, tak já nebudu rušit a radši se půjdu zrušit" řekne a ještě na mě koukne. ,,Proč? Co se stalo?". Šel jsme k nim blíž. ,,Je tu moc lidí... Já si jen něco dám a zase půjdu. Musím ještě něco zařídit a...". ,,Všechno mi říct" přeruší ji Jonáš a otočí se na mě. ,,Jasně. Já vás nechám. Jsem rád, že jsem tě poznal" řeknu k ní a ona kývne. ,,Já taky" odpoví tiše a usměje se jedním koutkem.

Pohled Zity:

Jonáš mi podal nějaký pití a sedl si vedle mě. ,,Tak co se děje?" zeptá se a já vydechnu. ,,Všechno se sere" šeptnu a vážně na něj kouknu. Asi je čas mu to všechno vyklopit. Přece jen...On mi taky říká všechno.

Ooooook. End

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby