Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rozpad

Pohled Zity:

Razítkem jsem označila další papír a vložila ho do složky. ,,Ťuk ťuk. Zituško". Zvedla jsem hlavu a jen se pousmála. ,,Dobrý den" pronesu a hned vstanu. ,,Tvoje šéfka mi volala, že ji mám vyzvednout" odpoví a já se zasměju. ,,Je vedle, ale za chvilku příjde" řeknu a on si sedne. ,,Teda vzala sis to tu do parády". Jen jsem se uchechtla a sedla si naproti němu. ,,Co Vadim?". ,,Pořád ho to štve, ale snad ho to přejde" odpovím a on se uchechtne. ,,Je tvrdohlavej jako beran". Dveře se rozletěli. ,,Už jsi tu! Skvěle. Zituško prosím tě... Ty smlouvy na zítra mi nech na stole, zamkni a nezapomeň, že tě mám ráda!" jekne a jde ke mně. Objala mě a Vadimův táta na nás pobaveně koukal. ,,Měj se" pronese a oba na mě ještě mávnou ode dveří. Ty vole. Tohle až řeknu Vadimovi, tak mi možná bude i závidět.

Mezitím:

Pohled Vadima:

,,Jak... Co se stalo?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Nevím. Nějak jsme se hádali a já jí dal facku. Neuhlídal jsem se" dodá a já zapluju do křesla. ,,Myslel jsem si, že mi to zase odpustí...". ,,Zase?" zeptám se tiše a on pokrčí rameny. ,,Ale už se nevrátila. Asi je u rodičů" dodá tiše a já na něj lítostivě koukám. ,,Honzo...". ,,Poraď mi!" jekne a já se zase utiším. ,,Zitu jsem nikdy nepraštil" odpovím a on bouchne do stolu. ,,Musíš mi pomoct! Taky jsem ti pomohl!" křikne a já na něj jen tiše koukám. ,,Rády bych, ale...". ,,Ale co?" zeptá se a sedne si blíž. ,,Tohle je jiná situace. Asi... Jsi jí ublížil" odpovím a on si povzdechne. ,,Když jsem to řekl Zitě, ani na mě nepromluvila. Jen na mě koukala a odešla". ,,Ty jsi jí to řekl?" zeptám se a on přikývne. ,,Už dávno, ale nic mi neřekla" odpoví a já se jen zamračím. Hlavně proč to neřekla mně?

Pohled Zity:

Před úřadem na mě už čekala Aneta. ,,Co se stalo?" zeptám se a zamknu dveře. ,,Zase mi dal facku" odpoví a já na ni jen lítostivě koukám. ,,A já odešla. A nevrátila se. Už byl i u nás doma, jakoby se nic nedělo" dodá a já ji vedu dál. ,,Proč jsi něco neřekla dřív?". ,,Skoro jsi nebyla doma. Byli jste s Vadimem spolu, nevzali tě na školu a měla jsi tu kluky, nebo jsi lítala kolem Jasmíny. Nechtěla jsem tě zdržovat" dodá a já si jen povzdechnu. ,,Kdykoli příjdeš od osmi, k nám domů, jsem tam a můžeme si o tom promluvit. Teď, ale musíme jet k Viktorovi. Vadim si tam nechal občanku a je úplně neschopnej" dodám a ona se zasměje. ,,A mezitím mi všechno řekni".

Pohled Vadima:

Michal nám podal ovladače a my na sebe pobaveně koukli. Je hrozně těžký hrát, jakože se nic neděje. Nechápu jak to Zita může zvládat, tak dlouho. Ajo! Zita. Hlavně nesmím zapomenout, že jsem jí slíbil, že půjdeme na večeři. ,,Ehm... nechci pivo. Řídím" dodám a oni se na mě nechápavě podívají. ,,Se Zitou máme plány" dodám a oni začnou mrčet. ,,Já jsem zapomněl, že jste se spolu už vzali, máte dítě a musíš na rodičovský schůzky. Nebuď kokot a kopni to do sebe" dodá Michal a já se radši napiju. Tak asi neřídím.

Pohled Zity:

Zazvonila jsem a otočila se na Anetu. ,,Koupíme flašku a bude" pronese a já pokývu hlavou. ,,Vadim mě bere na večeři" odpovím tiše a ve dveřích se objeví Denisa. ,,Ou" šeptne a obě na ni jen koukáme. Měla na sobě Viktorovo triko. ,,Děláš si prdel?" zeptám se naštvaně a do dveří nakoukne Viktor. Denisu za sebe zastrčil a jen usmál. ,,Ahoj. Co tu děláte?" zeptá se a já na něj naštvaně kouknu. ,,Myslíš, že jsme blbý? Vy spolu... Bože! Tohle nezvládnu! Další tajemství ne!" zařvu a běžím pryč. ,,Zito" hlesne Aneta a jde za mnou. Ze dveří za námi vyběhla i Denisa. ,,Déňo!" křikne Viktor a jen vykročí. Rozkopla jsem dveře a vyběhla ven. ,,Zito stůj. Nestíhám tě!" křikne Aneta a hned za ní běží Denisa. Proskakovala jsem mezi keři a běžela někam, abych se jim ztratila. Podejte si všichni ruce! Hlavně to nikomu neříkej... Je to tajemství... Proč mě z toho nemůžou vynechat? Pořád řešit kdo s kým spal, kdo koho mlátí, kdo se kde s kým vykousl. Tohle mě fakt přestává bavit!

Pohled Anety:

,,Stůj Zito! Červená! Červená!" křiknu a ona skončí na autě. Sklouzla z něj a jen ležela na zemi. Řidič vystoupil a pomohl jí vstát. ,,Je vám něco?" zeptá se a ona jen mlčí. ,,My ji odvedeme" šeptnu a chytnu ji za rameno. Denisa ji vzala z druhé strany. Odnesly jsme ji pod rampy. ,,Chceš se zabít nebo co?" jeknu a ona na nás jen tiše kouká.

Pohled Vadima:

Kluci zpívali na stolech a Zita mi nebrala telefony. Jak mohla tak rychle zjístit, že chlastám. Psal jsem jí, volal a dokonce jsme zkoušel i telepatii. ,,Hrozně se zlobí" šeptnu a Honza seskočí dolů. ,,Anet taky" šeptne a já ho odstrčím. Obul jsme se a oni na mě jen koukali. ,,Všechno mi vždycky poserete. Kdykoli mám něco se Zitou, musí se chlastat" šeptnu a Michal jde ke mně. ,,Změnila tě" pronese a já se na ně zamračím. ,,Ale mně to vyhovuje. Jsem s ní rád. Ne jak vy. Mlátíte je, podvádíte a bůh ví co ještě. Já s ní budu a vy to nezměníte. Nikdy jsme si nevšiml, jak moc jste nepřející a...". ,,Denisa mě asi podvádí" řekne rychle Michal a já se utiším. ,,Cože?" zeptá se Honza a jde k nám. ,,Zrovna teď. Když jsi mi ukázal tu aplikace u Anet, tak jsem... To nainstaloval i Denise a asi před hodinou byla u Viktora, ale Petra přece odjela z města. Myslím, že vám to asi došlo" dodá a sedne si na zem. Hned jsem si vzpomněl. Vytáhl jsem mobil a najel si na tu aplikaci. ,,Zita je v parku" šeptnu a oni si vezmou mobily. ,,Anet taky". ,,Denisa taky". Mobily jsem jim vzal. ,,Jsou spolu" pronesu a všichni na sebe koukneme. ,,Co uděláme?" zeptá se Honza a já pokrčím rameny. ,,Kolik jsme vypili?" zeptá se stejně Michal a já se zamyslím. ,,Dost na to, abych si myslel, že je to dobrý nápad tam jít".

Pohled Zity:

,,Už dávno spolu nespíme. Jenom přežíváme. Ale nikdy jsem nikoho nechtěla podvádět" šeptne a otřese se zimou. Taky mi začínala být zima. Aneta jen ležela a koukala na nebe. ,,Nechci se s ním rozejít. Miluju ho" pronese a já na obě kouknu. ,,Víte co? Ty mu řekni, že ještě jednou a bude totální konec a ty...". Koukla jsem na Denisu. ,,Se rozejdi s Michalem a promluv si s Viktorem. Třeba... Se to ještě vyřeší" dodám a ony jen přikyvují. ,,Tady jsou. Naše holky" pronese Michal a já na ně vyděšeně kouknu. Všechny jsme se zvedly. Obě se za mě postavily a krčili se tam. ,,Nechte je" šeptnu a Honza se na mě zamračí. ,,Uhni" řekne a já pokývu hlavou. ,,Nejprve se uklidni" odpovím a on po mě chmátne. Dala jsem mu facku a odstoupila dál. ,,Zito pojď sem" řekne Vadim a já jen pokývu hlavou. ,,Ty mi laskavě přestaň poroučet jako čoklovi!" jeknu a on se utiší. Nakonec se zamračíl. ,,Okamžitě pojď sem!" křikne a jde blíž. S holkama jsme kousek utekly. ,,Nemáš důvod po mě křičet!" jeknu a on mě chytne za paži. Přetáhl mě přes lavičku a nesl pryč. ,,Vadime!" jeknu a on mě postaví na zem. Hned na to mě objal. Byla jsem z toho překvapená. ,,Nech je to vyřešit" pošeptá a dá mi pusu do vlasů. ,,Ty na mě nebudeš křičet?" zeptám se překvapeně a on pokýve hlavou. ,,Proč bych měl?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Vždycky si něco najdeš" odpovím a on se mírně uchechtne. ,,Protože mě štveš" odpoví a zase mě obejme. Z dálky jsem slyšela křik a pláč. ,,Poštval si je?" zeptám se a on přikývne. ,,Trochu" odpoví a já na něj smutně koukám. ,,Už se asi nesejdeme co?". Přikývl a chytl mě za ruku. ,,Pojď. Možná stihneme tu večeři" řekne a přeruší ho křik. Oba jsme rychle šli pryč. ,,Nechceš si něco uvařit doma?" zeptám se a on přikývne. ,,Pojďme rychle pryč". Oba jsme odběhli úplně bokem. ,,Kde máš auto?". ,,U Viktora" odpovím tiše a on zasyčí. ,,Uděláme bojový plán, jako ninjové...". Oba jsme se začali smát.

Pohled Vadima:

,,Hodně jsi pil?" zeptá se tiše a já jen pokrčím rameny. ,,Měl jsem pár piv" odpovím a ona přikývne. Asi ji to trápí. Pokaždé když se zanese řeč na chlast, je z toho taková divná. ,,Víš... Říkal jsme si, že to pití asi omezím. Na zkoušku. Čím jsem starší, tím to hůř nesu" dodám a ona přikývne. ,,Za zkoušku nic nedáš" odpoví nenápadně a mírně se pousměje. Jsem rád, když má radost, z toho, že se pokusím abstinovat. Bože já jsem kokot.

Kooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby