Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe

Pohled Zity:

Jen co jsem vyšla ze školy, pocítila jsem hroznou úlevu, že už tam nemusím trčet. Na druhou stranu jsem v tom zase. Znovu sem budu muset chodit. Dívala jsem se na rozvrh a zapsaných seminářů. To mě poser. Devět hodin v úterý? Je to vůbec legální? To v té škole budu do... Pěti. Ty vole. Je to vůbec legální? Místo k parkovišti jsem šla rovnou do parku. Skrz ten přímo k Vadimové škole. I ho čeká poslední rok nástavby. Když jsem čekala před jeho školou, uvědomila jsem si jednu věc. Nikdy jsem tu nebyla. Vždycky jezdil on pro mě. Všechno je jednou poprvé. Chodili kolem mě nějaký holky a prohlížely si mě. Právě se nacházím v zóně spousty středních a odborných škol a hromady učňáků. Proč se vlastně divím? Všichni ví co ta uniforma znamená. Gympl. Křesťanskej. Dvojtej zásah.

Pohled Vadima:

Smáli jsme se a šli k východu. Ty hovada mi chyběly. Mám jiný kámoše než ty čtyři samozřejmě. Janek otevřel dveře a pustil mě. ,,Haha. Buzna!" křikne a já se zasměju. Kluci taky. Úplně jsem zapomněl na naše vtípky. Denis a Leo nás došli. ,,Takže. Začíná poslední rok trápení a potom budeme volní jako...". ,,Ptáci!" jekne Janek a já na něj pobaveně kouknu. Došli k nám i kluci z druhé třídy. Chyběla mi čistě chlapská společnost. ,,Čumte. Co tady dělá gymplačka?" zeptá se Leo a já se na ni otočím. Mírně jsme se na ni pousmál. Úsměv mi oplatila. ,,Ta do tebe jede" šeptne Janek a já se zasměju. ,,Vy jste kokoti" řeknu a mávnu na ni. Pomalu k nám šla. Jasně, že ji znají. Alespoň z vyprávění a fotek. ,,Ahoj" šeptnu a dám jí pusu. Přikývla a podívala se na ně. ,,To jsou lidi ode mě ze třídy" řeknu k ní a ona se na ně s úsměvem podívá. ,,Konečně tě vidím na živo. Vadim tě před náma schovával dobrýho půl roku" řekne popichovačně Leo a natáhne se k ní. Potřásli si rukou. ,,To je Leo. Tohle Janek a tamten vzadu Denis. Tohle... Martin, Luboš, Čéňa, Kristián, Vavřinec a Kryštof" dodám a ona si se všemi podá ruku.

Pohled Zity:

Ze všech těch jmen mi šla hlava kolem. ,,Tak my půjdeme. Zítra" dodá a se všema si plácne. ,,Mějte se" řeknu prostě a mávnu na ně. Vadim mě chytl za ruku a ještě se na mě usmál. ,,Nečekal jsem, že příjdeš". ,,Nečekal jsi na mě, tak jsem si řekla, že překvapím" odpovím a on se jen usměje. ,,Tak se ptej" šeptne utrápeně a povyskočím. ,,Jasně. Slyšela jsem o nich, někdy si se o některým z nich zmínil, ale proč jsi s něma někdy nešel ven o prázdninách? Kde máš Honzu? Chodíte vůbec na stejnou školu? Proč je mi ten Leo tak povědomej? Budeme se s nimi bavit?". Vadim se jen zasmál. ,,Ehm... Chodil. Jenom jsem ti to neříkal. Další bylo co? Jo! Honza je v druhé třídě, tihle jsou z mojí. Leo ti může být povědomej, je to můj druhej nejlepší kamarád, máme spolu hrozně moc fotek, jak pijeme. Bavit se s nimi budu jenom já" dodá a já k němu zvednu hlavu. ,,Proč?" šeptnu a on jen pokrčí rameny. ,,Ty patříš do jedné poloviny mýho života. Tam kam patří kluci, holky a máma. Oni patří do té druhé. Školní. Bavíme se ve škole a po škole, ale moc se nescházíme" dodá a já se zastavím. ,,Já to chápu" řeknu prostě a on se vrátí. ,,Co?" zeptá se nechápavě a já jen pokrčím rameny. ,,Nechceš, abych ti zkazila něco co ti ještě zůstalo ze starýho života. Proto si mě s ani jedním z nich neseznámil". ,,Takhle to není" šeptne a chytne mě za ruku. Zase jsme se rozešli. ,,Tak jak to je?". ,,Nevěřím jim. Byli jsme spolu celou střední a teď ještě dva roky k tomu, ale nejsou to nějaký extra kámoši. Spousta z nich jsou kurevníci. Víš kolikrát jsme se přestali bavit, jenom protože jsme si navzájem přebrali holky? Hodně krát" dodá a uchechtne. ,,Ty jsi taky někdy někomu přebral holku?" zeptám se a on se utiší.

Pohled Vadima:

Teď jsme se pěkně zahnal do kouta. ,,Možná jednou" odpovím a ona přikývne. ,,Proč se mi zdá, že tuhle část tvýho života vůbec neznám?" zeptá se ublíženě a ruku mi pustí. ,,Musel si se asi hodně snažit, aby jsi to utajil co?" zeptá se zase a já nad tím jen pokývu hlavou. ,,Tak to, ale vůbec není. Akorát z to hrozně zveličuješ. Některý věci prostě nechceš, aby tvoje holka věděla" dodám a zase ji chytnu. Vysmekla se mi a ruce si založila. ,,Snad se na mě nebudeš zlobit" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Nebudu. Jenom trochu zvážím náš vztah" odpoví a já na ni překvapeně kouknu. ,,Ale no tak. Určitě je něco si jsi mi neřekla. Nedělej ze mě zlouna" dodám a ona pokýve hlavou. ,,Nedělám z tebe zlouna. Jenom říkám, že tajit mi něco co tvoří tvoji osobnost by se prostě nemělo". ,,Zito. To nemyslíš vážně. Vždyť mě znáš" dodám a ona pokrčí rameny. ,,Vážně tě znám? Nebo to jsou jenom věci, co chceš, abych věděla" řekne a já si povzdechnu. ,,Ty mi taky neříkáš všechno" oponuju a ona se uchechtne. ,,Řekni mi jednu věc, kterou jsem ti zatajila a ty jsi ji do týdne nezjistil?". To jsem se musel zamyslet. ,,Marek. O Markovi si mi nikdy nic neřekla" řeknu a ona se na mě zamračí. ,,Tohle nevytahuj" šeptne a já na ni ukážu. ,,Vidíš. Taky mi všechno neříkáš". Jen na mě ublíženě koukla. ,,Jedna lež o proti tvé mega lži, není to samý" šeptne a zase jde pryč. ,,Tak jsme si kvit" řeknu a chytnu ji za ruku. Zase mě pustila. Jen jsem nad tím pokýval hlavou. ,,Tak mi řekni co o něm chceš vědět? Je to naprosto nepodstatná osoba v mým životě" dodá a já přikývnu. ,,Fajn! Stýkáš se s ním?" zeptám se a ona se utiší. Myslel jsem, že mi to hned vyvrátí, ale ona mlčela. ,,Zito... Ty se s ním stýkáš?" zeptám se nevěřícně a ona pokýve hlavou. ,,Jenom se potkáváme" odpoví a já na ni ublíženě koukám. ,,Kde?" hlesnu a ona pokrčí rameny. ,,Ve škole" odpoví tiše a já kousek odstoupím. Ani nevím jak se teď cítím. Myslel jsem, že už spolu nic nemají. ,,Jako on je mladší?". Jen pokývala hlavou. ,,Neříkej mi, že spolu chodíte do třídy" šeptnu a ona přikývne. Skoro mě porazilo. ,,To nemůžeš myslet vážně" šeptnu a ona na mě koukne. Až teď jsem si uvědomil co mi vlastně řekla. ,,Takže ty s klukem, se kterým jsi spala, se kterým jsi zažila všechny důležitý věci, se kterým jsi byla přede mnou, je vlastně tvůj spolužák?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Ale už mezi náma nic není. Po tom co jsme se rozešli jsem hned poznala tebe a už nic nebylo" odpoví a já přikývnu. ,,Takže když mi vždycky o ksicht omlátíš Sáru, tak ti v hlavě nebleskne ani jedna myšlenka, že to máš podobně?". ,,Jenže my jsme spolu nikdy nic neměli potom. V tom je rozdíl" dodá a já pokývu. Jen jsem se na ni usmál. Tak moje dokonalá Zita má taky chybu. ,,Ne. Je to to samý. Pořád se s ním stýkáš. Je jedno jestli se pozdravíte, nebo se bavíte. Kdykoli se může něco stát" dodám a ona mě utiší. ,,Jak jsme se dostali od toho, že přede mnou tajíš část svýho života, k Markovi, o kterým jsem ti řekla?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Počkej! Takže... Ten nebušenej týpek, jak vždycky chodil za tebou, když jsem na tebe čekal, je on?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,To je Jakub. To je jeho nejlepší kamarád. Ten vysokej nabušenej je Marek" šeptne a mě málem porazí. ,,Jak dlouho jsi mi to chtěla tajit?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Jak dlouho jsi mi to chtěl tajit ty?" zeptá se se stejně a já nad tím pokývu hlavou. ,,Já jsem ti tajil kokoty, co by se tě snažili oprcat. Ty jsi mi tajila kluka, se kterým to nebylo úplně ok. Jak tě tam mám teď pustit?". ,,Víš co? nech to být. Já už nechci znát tvoji minulost. Tak ty nech tu moji" dodá a jde pryč. Kousek jsem za ní popošel. ,,Nikdy nepochopím proč jsi mi to neřekla" řeknu a ona se na mě ještě otočí. ,,Neptal si se" odpoví a já přikývnu. ,,Ty ses taky neptala" oponuju a ona přikývne. ,,Vlastně si nemáme co vyčítat" řekne a já přikývnu taky. Ani jsme se nepozdravili a prostě šli každej jinam. Tohle mě zaskočilo. Po cestě domů jsem jí projel všechny sociální sítě. Sledují se navzájem a dokonce si dávají lajky na fotky. No to abych začal posilovat, nebo tak něco. Možná jsem to přehnal. Vždyť to říkala ne? Nic spolu neměli. Ale jak jí to mám teď věřit?

Konec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby