Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Pátrací četa

Pohled Zity:

Vadim mě lechtal a pevně mě na sobě držel. ,,Lásko prosím... Asi se počůrám!" jeknu a on přestane. ,,To nebudu riskovat" šeptne a já po něm skočím. Oba jsme se svalili z gauče na zem. Taky jsem ho začala lechtat. Jenže v tomhle případě to mělo rychlý konec. Vadim mě chytl za zápěstí a ruce mi překřížil. Sedl si na mě a nepouštěl mě. Pořád jsem se jenom smála. ,,Vadime!" křiknu a on mě píchne do břicha. ,,Kdo je pán všeho tvorstva?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Řekni to" pronese se smíchem a začne do mě píchat. ,,Ty! Ty jsi!"odpovím a on přikývne. ,,Já jsem" šeptne a políbí mě. ,,Vadime slez prosím" šeptnu a on pokýve hlavou. ,,Pán tvorstva by chtěl jít do ložnice" odpoví a já se zasměju. Podívala jsem se na hodiny. Nadzvedla jsem obočí. Rychle se zvedl a vzal mě do náruče. Jekla jsem a zase se začala smát.

Pohled Anety:

Ještě jsem pročítala papír co mi dala Zita. ,,Chybí něco?". Pokývala jsem hlavou a koukla na něj. ,,Přemýšlel jsi někdy nad tím, kdyby se Vadim nepoznal se Zitou?" zeptám se a on přikývne. ,,Hodněkrát" odpoví tiše a zaparkuje před domem. ,,Jenom jí to tam hodím a hned jsem zpátky" řeknu prostě a on přikývne.

Pohled Vadima:

Zita mi pořád dělala cucáky. Jen jsme ji objímal a nechal ať si dělá co chce. Svýho jsem stejně dosáhl. ,,Lásko stačí" šeptnu a ona mě kousne. Nakonec jsem ji odsunul a ona se na mě zamračila. ,,Jenom mazlit" pronesu a ona přikývne. Zase jsem si ji přitáhl a objal ji. ,,Miluju tě". ,,Přestaň" šeptne a oba se zasmějeme. Zita se mi zase přisála ke krku. ,,Zito!" jeknu a ona na mě pobaveně koukne. ,,Mám snad dělat něco jinýho?". Jen jsem se začervenal. Na dveře někdo zaklepal. Oba jsme se lekli. ,,Jste oblečení?" zeptá se Anet a já se rychle přikryju. ,,Jenom jsem ti chtěla říct, že jsem ti dovezla ty věci" dodá a Zita vstane. Vykoukla ze dveří. ,,Díky. Jak si se sem dostala?" zeptám se a Anet na mě mávne. ,,Dveře byly pootevřený. Myslela jsem, že to je pro mě" odpoví a Zita přikývne. ,,Jo. Jasně. Jinak díky. Už jedete?" zeptá se a ona přikývne. ,,Jo. Honza čeká v autě. Když už jsem propásla první část maturity, nemá cenu ji dělat. Však jsem ti to říkala. Počkám, naučím se a s Honzou budeme moct jet pryč" dodá a drkne do ní. ,,Chápu" odpoví pobaveně Zita a otočí se na mě. ,,Užijte si to" pronesu a Anet se zasměje. ,,Nebudu rušit" řekne a spolu odejdou. Po chvilce se Zita vrátila a sedla si na postel. ,,Co je?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Jako bych na něco zapomněla" odpoví a otočí se na mě. ,,Zapomněla jsi na svého muže, který se chce mazlit" odpovím a stáhnu ji za sebou. Sundal jsem jí župan a odhodil ho do dálky. Zasmála se a zalezla pod deku.

,,Zůstanu u Zity" odpovím a ona začne něco povídat. ,,Mami... Já se vrátím. Neboj" dodám a ona se zasměje. ,,Já se nebojím. Jenom říkám, že jste dlouho nebyli u nás" odpoví a já se zasměju. ,,Má to svoje důvody". Zase začala povídat. ,,Robi. Robi! Mám pro tebe něco dobrýho!" jekne Zita a chodí po domě. Začal jsem se po něm ohlížet. Vylezl jsem na zahradu a začal pískat. Nic. To normálně příjde. Vrátil jsem se za Zitou. Ta vybíhala schody. ,,Mami. Já už teda zítra příjdu jo?" zeptám se a ona se zaraduje. ,,To snad ne! Můj syn se konečně po týdnu vrátí domů! Udělám ti něco dobrýho" dodá a já se jen zasměju. Mobil jsem položil na stůl. ,,Vadime nemůžu ho najít!" jekne Zita a schází schody. ,,Někde se schoval. Koukala jsi za televizi?". Přikývla a šla ke mně. ,,Na zahradě nebyl" pronesu a ona to tu začne prolízat. ,,On tu není!" křikne a otočí se na mě. ,,Jak jako není? Nemohl utýct...". Jako bych si to uvědomil. Když jsem přišel, možná jsem nechal otevřený dveře, aby se vyvětralo na chodbě. ,,Prosím řekni, že jsi ho někde viděl a děláš si srandu" šeptnu a jde ke mně. ,,Jo viděl! Mazlil jsem se s ním, když jsem přišel" odpovím a ona si oddechne. ,,Ale pak už ne" dodám a ona si jde pro bundu. ,,Je tma. Nenajdeme ho" šeptnu a ona se na mě otočí. ,,Nemohl jít daleko. Nezná to tady a je to malý štěně a někdo ho zajede, nebo ukradne, nebo se rozhodl ode mě odstěhovat" dodá a já se zasměju. ,,Dobrý. Klid. Podíváme se po něm".

Pohled Zity:

Došla jsem na konec ulice a pořád po něm volala. Už tříkrát jsme si myslela, že jsem ho našla, ale byla to jenom nějaká debilní kočka! ,,Našel jsi ho?" zeptám se do mobilu a Vadim zamručí. ,,Ne" odpoví a já se začnu ohlížet. ,,Jdu ještě do parku" řeknu a típnu mu to. Vadim šel mezitím k rybníku, kam spolu chodíme. Prošla jsem všechna místa kam chodíme na procházky. ,,Neviděla jste tu štěně zlatýho retrívra?" zeptám se nějaké ženské a ona pokýve hlavou. Od kdy v tom parku nikdo není? Rychle jsem se vrátila do naší ulice. Naproti mě šel Vadim. Jen kýval hlavou. ,,Nemohla by tvoje máma rozhlásit, že se mi ztratil pes?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Lásko to nepůjde" odpoví tiše a obejme mě. ,,Proč ode mě všichni utečou?" zeptám se a on na mě koukne. ,,Je to moje chyba. Nedával jsem pozor" dodá a já si setřu slzy. ,,Ještě se podíváme...". ,,Jdeme domů. Je pozdě. Určitě se vrátí" dodá a vede mě k domu. Jen jsem přikyvovala a sama sebe uklidňovala.

Seděla jsem na terasa a koukala do keře. ,,Notak lásko. Pojď dovnitř" šeptne a začne mi dávat pusy na krk. ,,Teď ne" šeptnu a kousek se od něj odtáhnu. Sedl si ke mně a pohladil mě po stehně. Cukla jsem a dál koukala do křoví. ,,Zlobíš se?". Jen jsem pokývala hlavou. Pořád jsem přemýšlela kam by mohl jít. Ještě se mi nezaběhl. ,,Jdeme spát" pronese a chytne mě za ruku. Neochotně jsem s ním šla dovnitř. ,,Ne! Nech ty dveře otevřený. Třeba se vrátí" dodám a on na mě lítostivě koukne. ,,Nemůžu nechat otevřené dveře od domu. Zito moc to hrotíš... Ten pes ví kde bydlí a vrátí se. Beztak jenom prochází blok" dodá a já ho odstrknu. ,,Taky si jdi projít blok a jdi radši domů" řeknu naštvaně a jdu do pokoje.

Pohled Vadima:

Sbalil jsem se a šel projít celou ulici znovu. Podíval jsem se pod každý keř, kámen a prošel všechno kam se takový pes mohl schovat. Zita umí vyvolat pěkně ošklivej pocit. Dokonce jsem vlezl sousedům na zahradu a prohledal to tam. Třeba si našel nějakou psici a chodí za ní, jako já za Zitou. Blbý přirovnání. Nebo je v psím gangu a fetuje. To by bylo hustý. Už po druhé jsem se díval do to samýho keře. To nemá smysl. Vracel jsem se domů. Ještě jsem prošel zahradu a prosekal keře. Nic. Nakoukl jsem na zahradu toho starýho čumila. Překvapivě nic. Už si připadám jako on. Vrátil jsem se dovnitř. Než jsem dveře zavřel, uvědomil jsem si něco. Stejně tu není co ukrást. Dveře jsem nechal málinko pootevřený a šel za Zitou. Snad mě nevykopne i z postele. Už dávno spala. Objal jsem ji a jen ji hladil po vlasech. ,,Kouřil jsi?" zeptá se tiše a já přikývnu. ,,Jo" hlesnu a ona se na mě otočí. Objala mě a přičichla si ke mně. ,,Hodně smrdím?". ,,Ne" odpoví a přitiskne mě k ní. ,,Hledal jsem ještě Robina" šeptnu a ona si ufňukne. ,,Nenašel jsem ho, ale nechal jsem pootevřený dveře. Třeba se objeví" dodám a ona si povzdechne. ,,Jsem fakt marná". Uchechl jsem se a sklouzl k ní. ,,Jsme marní spolu". Taky se zasmála. Zase začala usínat. Já jí ho najdu. I kdybych měl prolíst celý město.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby