Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Do třetice ne

Pohled Zity:

,,Vážně to chceš?" zeptá se táta a já přikývnu. ,,Jo. Chci" odpovím a on si povzdechne. ,,Nečekal jsem, že přijedeš a budeš tu chtít rovnou zůstat" řekne a já přikývnu. ,,Já. Vím, že po tobě žádám hodně...". ,,Nežádáš toho hodně. Ale i ty máš povinnosti a být tu celý měsíc je hodně" dodá a já na něj nechápavě koukám. ,,Hodně?" zeptám se a on přikývne. ,,Musíš chodit do školy. Už takhle jsem koukal, že máš vysokou absenci. Nenechají tě odmaturovat" dodá a já si sednu do křesla. Tohle mi vůbec nedošlo. ,,Takže ne?" zeptám se tiše a on si ke mně klekne. ,,Týden. Maximálně dva, ale víš na čem jsme se domluvili? až doděláš školu, můžeš dělat co chceš" odpoví a chytne mě za ruku. ,,Chápu" odpovím a on se koukne na hodinky. ,,Už nestíhám. Dej pozor na kluky a běž se psi ven prosím" dodá a já přikývnu. ,,Jasně". Pohladil mě po vlasech a mávl na mě ode dveří. Takže takhle to je. Dva týdny maximálně. To je pěkně na nic. Měla jsem nad čím přemýšlet. Nakonec jsem vzala psi a prostě šla ven. V uších mi hrály písničky. V hlavě mi lítal jenom Vadim. Bylo to ode mě svinský. Hodně. Nezasloužil si takovej podraz. Stejně, když se vracím a budu ve městě. Nejlepší bude, když to nebude vědět. Když to nikdo nebude vědět. Nárazově jsem si vymazala všechny ze sledujících na Instagramu. Jakoby se po mě slehla zem. V tuhle chvíli to nestačí. Rovnou jsem si to i přejmenovala. Když už si člověk udělá něco s Instagramem, je jasný, že je něco špatně. Za svým životem chci udělat jednu tlustou čáru, která se bude odvíjet během mámy a po mámě.

Pohled Vadima:

Koukal jsem na Honzu, jak si balí na chatu. ,,Pojeď" šeptne a otočí se na mě. ,,Chtěl jsem jet se Zitou" odpovím a ona si povzdechne. ,,Řešíme to už po druhé. Rozešla se s tebou. Po druhé se k sobě nevrátíte. Smiř se s tím. Odjela. Není tu. Ty jo a je třeba žít dál" dodá a já přikývnu. ,,Já to všechno vím, ale prostě se přes ni nedokážu dostat. Byla pro mě jako stvořená" dodám a on si ke mně sedne. ,,Fajn. To možná, ale zatím to je takhle a ty máš jedinečnou možnost poznat i jiný lidi. Tady ti představuj seznam kamarádek, které pozvaly holky" dodá a podá mi mobil. ,,Patrície. Chytrá, chodí na obchodku, bude maturovat, má ráda psy a olivy...". ,,Kámo! Jseš jak seznamka! O co ti jde?" zeptám se naštvaně a on se odtáhne. ,,Snažím se ti pomoct" odpoví a do dveří vejde Aneta. ,,Půjčte mi mobily" šeptne a natáhne k nám ruce. ,,Proč?". ,,Hned!" křikne na mě a já jí ho dám. ,,Odheslovat". Přiložil jsem prst a koukal na ni co dělá. ,,Ne" šeptne a my se nahneme nad ni. ,,Co děláš?" zeptá se Honza a ona na nás s otevřenou pusou zírá. ,,Zita nás vymazala" odpoví a já si od ní vezmu mobil. Projel jsem Instagram a všechny sociální sítě. Všude si mě vymazala. Sedl jsem si na gauč a jen mlčel. ,,Brácho to je mi líto" šeptne Honza a sedne si ke mně. ,,Bylo to jediný spojení co mi zbylo" řeknu tiše a on mi vezme mobil. ,,Je čas, aby jsi i ty ukázal, že ji nepotřebuješ". Smazal všechny fotky co jsem v mobilu měl. ,,Kolik toho máš sakra?" jekne a nakonec mi podá mobil, kde půlka fotek chybí. Projel jsem to a jen na něj koukal. ,,Díky. Já bych to asi nezvládl" dodám a Aneta mě obejme. ,,Tak a teď se zvedni a přestaň zevlit u mě na gauči a jdi se sbalit! Jedeme na chatu" dodá a já na něj jen koukám.

Pohled Zity:

Seděla jsem v kuchyni a koukala na fotky. S holkama, s Vadimem a když jsme pili. ,,Jak se držíš?". Vhlédla jsem k ní a jen pokrčila rameny. ,,Nijak. Chybí mi. Všichni" odpovím a ona si ke mně sedne. ,,Chápu tě. Mně taky umřela maminka, když jsem byla mladá" řekne a já na ni překvapeně koukám. ,,Co se stalo?". ,,Měla bouračku s nějakým chlapem. On řídil a přežil to. Bylo mi patnáct a táta se k tomu stavěl, jakoby se nic nestalo. Tak jsem se rozhodla žít sama. Vzala jsem těch pár stovek co jsem měla a šla k babičce. Ta taky dlouho nezůstala naživu, ale posílilo mě to. Stejně jako teď tebe" dodá a já na ni jen smutně koukám. ,,To jsem nevěděla". ,,Nikdo to neví. Jen tvůj otec" dodá a mírně se pousměje. ,,Nevím jak to sama zvládnu" řeknu a ona mě chytne za ruku. ,,Nejsi sama. Můžeš kdykoli zavolat" odpoví a já přikývnu. ,,Já vím, ale s Vadimem jsem se rozešla a on byl jedinej kdo mi dával smysl". Úplně se utišila. ,,Rozešla?" zeptá se nechápavě a já přikývnu.

Pohled Vadima:

,,Honem! Honem! Jseš brzda!" křikne Ondra a já do tašky házím oblečení. ,,Už jdu!" křiknu a do ruky si vezmu mobil. Úplně mě zamrazilo. Volala mi Zita. Co by po mě mohla chtít? Omluvit se, nebo mi říct ať si příjdu pro věci. Ať je to, nebo to je mi to jedno. Típl jsem jí to a běžel za Ondrou. ,,Chlastačka!" křikne a chyne mě kolem ramen. Mně je prostě ta holka už ukradená. Dvakrát mi zlomila srdce. A po třetí už to vážně znovu nechci.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby