Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Šestý kolo u vozu

Pohled Zity:

Seděla jsem u stolu a koukala na ně. Máma si zase našla nějakýho chlapa. Jsou spolu asi dva měsíce a pořád je to divný. Nějak se přes to nedokážu přenýst. Cítím v tom dalšího haranta. Otočil se na mě a zase se zamračil. Jakmile se na nás otočila máma, usmál se. O co mu jde? ,,Zituško co budeš dneska dělat?" zeptá se mamka a já se zvednu. ,,Ze školy půjdu rovnou za Sisou" odpovím a ona se pousměje. ,,Ale Mili...". Jen jsem se na něj podívala. ,,Nemyslíš, že by Zita měla pomoct v domě?" zeptá se a já na něj nechápavě podívám. ,,Pomáhám dost. Všechnu práci tady dělám já" oponuju a on se pousměje. ,,Vždyť jsme dneska měli spolu jít na večeři. Kdo se postará o kluky?". Mamka kývla. ,,To je pravda" šeptnu a já na něj nevěřícně kouknu. ,,Zito... Po škole hned domů" řekne ke mně a natáhne ke mně ruku. Odstrkla jsem ji a naštvaně odešla.

Ve škole jsme se nemohla vůbec soustředit. Asi jako vždycky. Koukla jsme z okna. Na parkovišti stálo naše auto. Že by tu máma byla takhle brzo? Jakmile zazvonilo, zvedla jsme se a i s bundou vyšla před školu. Chvilku jsem váhala jestli mám vůbec do toho auta nastoupit. Otevřelo se okýnko. ,,Pojď!" křikne hrubě a mě úplně zamrazí. Pomalým krokem jsem šla za ním. Sedla jsem si na sedadlo spolujezdce. Nastartoval a rozjel se. Ani jeden nic neřekl. ,,Dneska uklidíš celý dům" řekne prostě a já jen pokývu hlavou. ,,Uklízela jsem o víkendu" odpovím a on zrychlí. ,,Bude jak jsem řekl!". Jen jsem na něj nechápavě koukala. ,,Nejsi táta ani jednoho z nás. V tom domě nebydlíš a nemáš právo mi vůbec poroučet" řeknu a on zastaví na semaforech. Aniž bych to čekala mi dal facku. ,,Neodmlouvej!" křikne a já na něj vyděšeně kouknu. Odpoutala jsem se a vzala si věci. Odemkla jsem dveře a vystoupila ven. Auta začaly troubit. ,,Okamžitě si nastup!" křikne a já bouchnu dveřmi. Přeběhla jsem na chodník. Ještě mě nikdy nikdo neuhodil. Cítila jsem jak mi hoří tvář. Když na něj začala auta za ním troubit, konečně se rozjel.

Šla jsem městem a nevěděla kam jít. Jediná moje zpovědnice je Jonáš. Když jsem došla před klub, zhluboka jsem se nadechla. Takhle brzo jsem tam ještě nebyla. Pravděpodobně tam budou alkáči, kteří skončili v práci. Vešla jsem dovnitř a koukla k baru. Stál tam a čepoval pivo. Překvapivě tu bylo dost lidí. A nebyli ani nijak starý. Stáhla jsem si sukni a šla k němu. ,,Ahoj" šeptnu a on se na mě pobaveně podíval. ,,Neříkala si, že nikdy nepůjdeš v té uniformě mezi lidi?" zeptá se se smíchem a já kývnu. ,,Jo, ale okolnosti mě k tomu donutili" odpovím a sednu si k baru. ,,Co se stalo?" zeptá se vážně a já se podrbu za uchem. Jonáš měl vždycky něco do sebe. Právem si vysloužil titul nejlepšího kamaráda, ale i tohle je na něj moc. ,,Já jen... Pohádala jsem se s mámou" odpovím a on se na mě pousměje. ,,Vždyť víš, že zase vychladne. Neumí být dlouho naštvaná". Jen jsem kývla. Podal mi nějakou limonádu. ,,Co novej přítel?" zeptá se a zase začne nalívat. ,,Dobrý" odpovím prostě a on se usměje. ,,Třeba je to ten pravej" řekne se smíchem a já kývnu. ,,Doufám" odpovím a napiju se.

Domů jsem přišla o dvě hodiny později. Chvíli jsme stála před dveřmi. Sebrala jsem všechnu odvahu a vešla. Hned ke dveřím přiběhli kluci. ,,Zito! Kde jsi byla?" zeptá se Sam a já jen pokrčím rameny. ,,Za Sisou" odpovím a bundu si pověsím. ,,Kde je máma?" zeptám se a všichni tři se na sebe podívají. ,,Někam odjela" odpoví Honza a já jdu s nima do kuchyně. ,,Kde je... Jak se jmenuje?" zeptám se a oni si posedají ke stolu. ,,Lukáš? Jel s ní". Jasně Lukáš. ,,Nevíte kam?" zeptám se a všichni tři pokývou hlavou. Všechno je asi v pohodě. Na ně je zatím hodnej. Nebudu to zatím nijak řešit. Přece jen když je někdo zbytečně hysterickej nedělá to dobrotu.

...

Probudila mě rána. Sedla jsem si a čekala co se ozve znovu. Slyšela jsem hlasy. Zvedla jsem se a šla ke schodům. Stoupla jsem si na první a poslouchala co se bude dít. ,,Jak si to představujete!" Rychle jsme seběhla schody. Všichni tři stáli se sklopenou hlavou. ,,Kde je máma?" zeptám se nahlas a všichni se na mě podívají. ,,Ty se do toho nepleť" šeptne a z šuplíku vytáhne vařečky. Hned jsem k němu běžela. ,,Opovaž se je bít!" křiknu a on se pousměje. Vytáhl ještě jednu. Proč tu máma není?

Potupně jsem klečela na zemi. Kdo takový tresty ještě praktikuje. Všichni tři brečeli. Snažila jsem se nedat nic znát. Sakra vždyť jsem skoro dospělá! ,,Tohle je proti všem našim právům" řeknu a on se zvedne. ,,Vaše práva mi jsou ukradený. Teď budete poslouchat mě". Hrozně mě bolely kolena. Tresty jak za komunismu. ,,Teď jdete spát" řekne a otočí další list z knížky. Všichni jsme se zvedli. Pomalu jsem šla ke schodům. Kluky jsem popohnala a ještě se na něj otočila. ,,Tohle řeknu mámě" šeptnu a on se zvedne. ,,Řekni. Neuvěří ti". Jen mě odhrnul a šel nahoru. Měl pravdu. Máma měla tolik chlapů a nikoho jsem jí neschválila. Co mám teď dělat?

Oooook. To je zase pro tenhle týden vše.

Vaše Adéla :)

BTW: Sorry za chyby

Jo změna jména... Jestli to někoho zajímá, tak koukněte na profil