Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Zpátky v pelíšku

Pohled Vadima:

,,A teď?". ,,Ne" odpoví a dál mě hladí po vlasech. Zase jsem jí zmáčkl zápěstí. ,,Nic" pronese a mírně se usměje. Ležel jsem jí mezi prsama a objímal ji. ,,Měla bych vstávat. Musím za Jonášem a na město" dodá a snaží se ode mě dostat. ,,Ne. Ještě ne. Pojďme se mazlit". ,,Mazlíme se už hodinu" pošeptá a odkulí se ode mě. Oblíkla si triko a otočila se ke mně zády. Mám rád její zadek. Mám ji rád celou. Miluju ji. Hodně. ,,Pojedu s tebou". Pobaveně se na mě podívala a založila si ruce. ,,Vážně?". ,,Jo! Uděláme si fajn den. Půjdeme na oběd, k Jonášovi a zakončíme to doma" pošeptám a ona se uchechtne. ,,Pořád jenom sex, co?". ,,Ano. Protože mi to chybí. A ty máš až moc dobrý prsa, abych na to nemyslel" řeknu a ona se na mě jen pobaveně podívá. ,,Víš že mám ještě chvilku čas?" zeptá se a jde ke mně. Musel jsem se smát. Klekla si přede mě. Stáhla mě dolů a žduchla na postel. Stáhla mi kalhoty a mírně se pousmála. Cítil jsem se hezky. Bylo mi fajn. Po tak dlouhé době mít orgazmus je jako znovu se narodit. Když pořád pokračovala, začal jsem sebou cukat. ,,Stačí!" vykřiknu. Vtáhl jsem ji do obětí. ,,Když budeš chtít, můžeme to protáhnout" pošeptá a já jen přikývnu.

Pohled Zity:

,,Ahoj. Dneska... To asi nepůjde. Není mi dobře a mám nějakej divnej tlak" dodám a Jonáš zamručí. ,,Nevadí zlato. Máš na to právo" dodá a Vadim si mě přitáhne. Zase jsem začala vzdychat. ,,Děje se něco?". ,,Ne nic. Jenom mě ta ruka bolí. Pozdravuj Sisu" dodám a rychle mu to típnu. Odhodila jsem mobil a mírně vykřikla. S úsměvem jsem se svíjela a stahovala prostěradlo z postele. Vadim mě začal posunovat výš a výš. Začali jsme se líbat. ,,Líbí se ti to?" zeptá se tiše a já začnu přikyvovat. Otočil si mě a chytl mě za vlasy.

Pohled Vadima:

Nějak mi nedošlo co dělám, dokud nevykřikla. Zase mě to dostalo do reality. ,,Co se stalo?" zeptám se a ona jen drží sepjaté rty. ,,Zito" hlesnu a ona pokýve hlavou. ,,Prosím řekni mi to. Udělal jsem něco špatně?". ,,Ne. Ty ne" odpoví a já na ni vážně kouknu. ,,Ukaž ruku". Pokývala hlavou. Chytl jsem ji za paži. Vykřikla a stekla jí slza. ,,Praskl ti steh. To já? Já to udělal?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne. Ty ne. Radši udělej mě" dodá a zase mě políbí. ,,Nemůžu. Ne. Nemůžu. Nechci ti ublížit".

Pohled Zity:

Zvedl se a rychle odešel. Zabouchl se v koupelně. Zvedla jsem se a zaklepala na dveře. ,,Lásko vylez prosím. Máme spolu trávit čas. Zítra jedeme do Brna na tu svatbu. Máme poslední šanci se pomilovat, než nám na dveře budou klepat opilý svatebčané. Vadimku vylez" dodám a on odemkne. Dveře se otevřely a on tak jen tiše stál. ,,Máš pravdu" pošeptá a obejde mě. Šel k posteli a oblíkl se. ,,Ale já nemám na to, aby jsi kvůli mě cítila bolest. Nesnáším to! Jedeme do nemocnice, aby ti ty stehy vytáhli". Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,Mám tam jít až příští týden, pamatuješ? Svatba, stehy, Malorka. Ne, stehy, svatba, Malorka. Není to zahojený" dodám a on bouchne do zdi. Sykl a hned na to se na mě otočil. ,,Co ti zase je? Všechno bylo dobrý, dokud ti zase nepřeplo" pošeptám a on si povzdechne. ,,Čekal jsem na tebe týden, než se vrátíš. Dal jsem ti čas na zahojení i tady doma. A myslel jsem, že... už je všechno v pohodě. Jenže ty... Pořád nejsi v pořádku. A já z toho šílím" dodá a já na něj dotčeně koukám. ,,Bojím se. Hrozně se o tebe bojím. Nejhorší co se mi může stát, že tě zase ztratím! Ale ty jsi to neuvědomuješ" dodá tiše a bouchne dveřmi. Právě mě seřval, za něco, za co vlastně ani nemůžu? On vážně není v pohodě.

,,Prostě na mě řval" pronesu a Ondra se zasměje. ,,Dej mu čas. Ho to přejde. Jinak... Co zítra? Přijede ráno, nebo až na obřad?" zeptá se. ,,Normálně zítra. Ubytujeme se a projdeme si to tam" odpovím a on vypískne. ,,Bude se ženit, chápeš to?". ,,Moc ne" odpovím a on se zasměje. ,,Hele... Teď mě napadlo. Dneska k nám mají přijít na oběd Leo s Michalem. Nemáme dojet k vám? Abychom ho překvapili" dodá a já se zamyslím. No nezní to tak špatně. Alespoň se uklidní. ,,Jo. proč ne. Ale já jsem nic nevařila. Celý den jsme leželi a...". ,,O to je postaraný. Dáňa navařila si na čtyři dny". Oba jsme se zasmáli. Ozvalo se klepání. Vadim pomalu vešel a se sklopenou se díval do země. ,,Tak se zatím měj" pronesu a típnu mu to. ,,Nechceš si zajít na ten oběd?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Omlouvám se. Nechci tichou domácnost". ,,Sám víš jak nesnáším, když se o mě přehnaně staráš" pronesu a on si klekne k posteli. ,,Ano vím". Mlčel a smutně na mě koukal. ,,Miluju tě" řekne tiše a já jen protočím oči. Chytl mě za kalhoty a táhl mě po posteli. Objal mě a hlavu si položil na moje rameno. ,,Lásko neblbni. Nemohl jsem tě pořádně obejmout celou dobu co jsi ležela na kapačkách a teď když mužů, tak mě to prostě vyděsilo". ,,Jseš hroznej" řeknu tiše s on jen pokýve hlavou. ,,Jseš moje holka. Láska mýho života. Mám právo vyvádět" odpoví a zase mě obejme. Povzdechla jsem si a koukla mu do očí. ,,Nikam se mi nechce" pronesu a on přikývne. ,,Dobře. Chápu. Půjdeme dolů, jo? Něco ti uvařím" dodá a zvedne se. Vzal mě do náruče a nesl mě do kuchyně. Posadil mě na linku a prohlídl si mě. ,,Dneska vypadáš na špagety" pronese a já se jen zasměju.

Pohled Vadima:

Zvonek? My někoho čekáme? Zita seskočila z linky a šla tam. Pomalu jsem šel za ní. Kluci se na mě smáli a jen stáli ve dveřích. ,,Stalo se něco?". ,,Ne. Přijeli jsme na oběd" pronese Ondra a všichni vejdou dovnitř. Hned za nima holky. Zita zavřela a usmála se na mě. ,,To jsi měla v plánu celou dobu?" zeptám se nechápavě a ona pokýve hlavou. ,,Ne. Volala jsme si s Ondrou, než jsi přišel. Myslela jsem, že je to dobrej nápad" dodá a mírně se na mě usměje. ,,Achjo lásko, já si nezasloužím, aby se ke mně někdo choval tak pěkně" pošeptám a dám jí pusu. ,,Pojďte! Už je to nachystaný!" křikne Ondra a já se jen zasměju. Rozeběhl jsem se za ním a skočil na něj. Na nás skočil Leo s Michalem. Holky na nás jenom nechápavě koukaly. ,,Zmrdi jedni!" jekne Ondra a my se začneme smát. Zase mi v životě vládne harmonie.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby