Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

V očekávání

Pohled Zity:

Probudila jsem se a jen koukala do stropu. Celou sobotu jsem doufala, že se to zlepší, ale ne. Nezlepšilo se to. Naopak. Bylo mi ještě hůř. Ne fyzicky, ale psychicky. Jak se to mohlo stát? Už to ví alespoň někdo. Hlavně, že to neví Vadim. Ten by... Jak by asi reagoval? Byl by rád? Nebo by byl vystrašený? Sedla jsem si a prohrábla si vlasy. Holky mi hodně pomohly. Přesvědčily mě, že je to dobře. Je to zázrak života. Jak se mám na to, ale dívat jako na zázrak, když už jsem jednou těhotná byla a nevyšlo to. V tomhle směru mě napadal jediný člověk za kterým bych mohla jít, poprosit o radu. Z obou hledisek si myslím, že mi pomůže, ale i vynadá. Nezvládnu to.

Pohled Vadima:

Balil jsem se a nadšeně si tancoval. Zakázka vyšla, máme zase další doporučení a ještě k tomu jsem se skvěle najedl. A co moje láska? S mobilem u ucha jsem zapínal kufr a doufal, že mi to zvedne. Nic. Asi ještě spí. V jednu odpoledne? Třeba si dává poobědního šlofíka. ,,Máme problém" šeptne Ondra a já k němu zvednu pohled. ,,Co se stalo?" zeptám se tiše a on na mě mávne. ,,Nemůžu nastartovat auto" odpoví a já na něj tiše koukám. ,,To není tak hrozný ne? O pár hodin se spozdíme. Už jsi někoho zavolal?". ,,Jo. Volal jsem do nějakýho servisu. Budou na mě mít čas až zítra" odpoví a já si sednu na postel. ,,Nemůžu tu zůstat" odpovím a on si povzdechne. ,,Dělej jak myslíš. Ale sám tu asi taky být nechci. A někoho si zavolat... Je blbost. Zítra bych sem zase musel jet a druhý den se vrátit pro auto...". ,,Počkej ono se to protáhne o dva dny?" zeptám se a on se utiší. ,,Klidně jeď domů" odpoví a já jen pokývu hlavou. ,,Ne, to ne. Jsme tu spolu. Tak tu ty dva dny nějak vydržíme. Prodloužíme si tu pobyt a třeba zajdeme někam ven se podívat. Nemusí to být tak hrozný" dodám a on se pousměje. ,,Díky brácho. Už jsem se bál, že tu budu muset být sám". ,,Zita to bude muset nějak pochopit. Teda... Pět dní se spolu neuvidíme. Je to zvláštní. Jsem na ni tak zvyklej, že když mě ráno nikdo nebudil, připadal jsem si tak zvláštně" odpovím a on se zasměje. ,,Zvládne to. Dáňa říkala, že včera spolu byly celý den" odpoví a já jen přikývnu. Zase jsem se jí pokusil dovolat. Začínal jsem se o ni bát. Co si budeme. Mobil má v dnešní době každej pořád u sebe.

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Myslela jsem, že se o víkendu nebudeš chtít výdat, když se vidíme v práci" řekne pobaveně a já jen pokývu hlavou. ,,To ne. Já... Vás vždycky vidím ráda" odpovím a ona přede mě postaví čaj. ,,Copak tě trápí zlato? Jsi nějaká zvadlá". Pokrčila jsem rameny a ohlídla se. ,,Pan Tkačenko tu není?" zeptám se tiše a ona pokýve hlavou. ,,Šel někam s přáteli" odpoví a mírně se usměje. ,,Víte... Já mám problém" pošeptám a ona jen přikývne. ,,Vždycky to spolu vyřešíme". ,,Ne. Já vám vážně obrovskej problém" řeknu rázně a ona se zděsí. ,,Drogy? Něco s Vadimem? Umíráš?" zeptá se a já jen pokývu hlavou. ,,Ne. To ne. Ehm. Vadim vám určitě musel něco říct" řeknu a ona se zamyslí. ,,Nic speciálního. Moc se mi nesvěřuje ohledně vztahů" odpoví a napije se kafe. Povzdechla jsem si a utrápeně na ni koukla. ,,Jsem těhotná" zamumlám a ona si dá vlasy za uši. ,,Neslyším". ,,Jsem těhotná" zopakuju tiše a ona se na mě zamračí. ,,Zito nahlas jinak...". ,,Jsem těhotná" řeknu rázně a ona se utiší. Jen na mě koukala. ,,Ne" šeptne a já přikývnu. ,,Jo" odpovím a začnu brečet. Obě jsme na sebe koukaly a neměly co říct. ,,A Vadim...". ,,Neví to" odpovím rychle a ona si povzdechne. ,,Musíš mi říct nějakou svoji představu, protože zatím bych toho kluka nejradši zabila" řekne a zatně pěst. ,,Vadim za to nemůže. Asi... Beru prášky, ale poslední dobu jsem to nějak lajdala. Mám budíky, ale když zazvonil, nebyla jsem doma, nebo jsem se sprchovala a.... Zapomněla jsem. Vadim kondom nepoužívá a někdy se to prostě stane" šeptnu a ona v rukou žmoulá kapesník. Stekla jí slza. ,,On by ti nedovolil potratit" šeptne a já přikývnu. ,,Já vím. Víte... Já už jsem byla jednou těhotná" řeknu a ona se zhluboka nadechne. Zase jí stekla slza. ,,A potratila jsi. Nějak mi to došlo" odpoví a já ji chytnu za ruku. ,,Ale ne dobrovolně. Samovolně. Jednou jsem se probudila a... Prostě to bylo. Nikdy bych nechtěla, aby se to stalo, ale zároveň se hrozně bojím. Co když se Vadim bude zlobit?" zeptám se a ona začne brečet. Bylo mi to hrozně líto. Nechtěla jsem ji rozplakat. ,,Šla jsem za vámi, protože vím, že ať mi řeknete cokoli, budete to myslet dobře" šeptnu a ona přikývne. Utřela si slzy a povzdechla si. ,,Já nevím jak ti poradit. Vážně nevím" odpoví tiše a já začnu zase brečet. ,,Chceš být vůbec máma?". Pokrčila jsem rameny. ,,Ne Zito! Tímhle by sis měla být jistá" pronese a já si povzdechnu. ,,Nechci" šeptnu a ona se utiší. ,,Ale zdá se mi, že Vadim je na to připravený a nechci ho ochudit o další dítě, které by mojí vinou umřelo" řeknu a ona si promne spánek. ,,Hrozně jste mě oba zklamali" pronese a já na ni lítostivě koukám. Na stole mi začal vibrovat mobil. ,,Ano lásko?" zeptám se a čekám co řekne. ,,Moc se omlouvám, ale dneska nepřijedu. Nejspíš až ve středu. Ondrovi se pokazilo auto a já ho tu nechci nechat samotnýho" odpoví a začnu zase brečet. ,,Takže nepřijedeš?" zeptám se ječákem a on se utiší. ,,Děje se něco? Proč pláčeš?" zeptá se starostlivě a já si dám mobil od hlavy. ,,Zito! Co se děje?". ,,Nic. Jen jsem ti udělala večeři a doufala, že si popovídáme" odpovím a on se uchechtne. ,,Přijedu. Já přijedu. Jen to musíš beze mě vydržet ještě pár dní. Neboj se. Uteče to" dodá a já v sobě držím brek. ,,Dobře. Můžu ti zavolat za chvilku? Musím vyzvednout Jasmínu". ,,Jasně. Pozdravuj moje miminko!" křikne a já zase začnu brečet. ,,Ahoj" zaúpím a rychle to típnu. Vadimova máma na mě koukala a taky brečela. ,,Vadim nepřijede a já nevím co mám dělat. Asi se zabiju" dodám tiše a ona se zhrozí. ,,Nic nedělej. Vyřešíme to" dodá a natáhne se pro mobil. ,,Komu voláte?" zeptám se hystericky a ona mě utiší. ,,Zlato neboj. Mojí kamarádce. Je to i moje gynekoložka z dob, kdy jsem čekala Vadima a Yanu. Zítra tam spolu zajdeme a ona nám řekne víc. Jestli jsi už jednou potratila, může se to stát znovu" odpoví a já přikývnu. Možná chci, aby se to stalo znovu. Aby si moje tělo řeklo, že tohle prostě ještě nechce. ,,Nebere to. Zavoláme za chvíli" šeptne a mobil odloží. ,,Prosím. Hlavně to neříkejte panu Tkačenkovi. Ani Yaně. Ani nikomu. Vadim se to dozví, jako poslední" dodám a ona přikývne. Obě jsme tiše koukaly do stolu. ,,Jak dlouho můžeš být asi těhotná?" zeptá se a já k ní posunu zprávu. ,,V pátek jsem byla ve třetím týdnu" odpovím a ona si to začne počítat. ,,Takže je to jasný. Jak jste to mohli dopustit. Když se to jednou stalo, proč jste si prostě nedali pozor?" zeptá se a já na ni lítostivě koukám. ,,Vy nevíte, jaký Vadim je" odpovím tiše a ona se utiší. Opřela se lokty o stůl a vážně na mě koukla. ,,Mlátí tě?" zeptá se tiše a já pokývu hlavou. ,,To ne" odpovím tiše a mnu si ruce. ,,Jestli ti ubližuje, nemusíš se bát mi to říct. Jsem jeho máma, ale taky jsem žena" dodá a do dveří vejde veselý pan Tkačenko. ,,Zituško! Jsem rád, že tě vidím. Napadl mě nový rým do naší písničky o Vadimovi. Nechápu kdo ho splodil a proč ho rovnou neutopil... Holky co se stalo?" zeptá se tiše a ona na mě koukne. ,,Něco s Vadimem?" zeptá se tiše a sedne si k nám. ,,Vy byste mu to stejně řekla, že jo?" zeptám se tiše a ona přikývne. ,,Jsme manželé a je to náš syn" odpoví tiše a on na mě vážně koukne. ,,Co se stalo?". Už mi to bylo jedno. Horší to stejně už nebude. ,,Vadim a Zita... Čekají dítě" pronese tiše a on na mě koukne. Na chvíli se zamračil, na chvíli se lítostivě koukl a nakonec se usmál. ,,Vždyť je to pěkný ne?" zeptá se a pohladí mě po zádech. ,,Vadim nic neví. Zita to dítě nechce a už jednou potratila. Taky s naším synem" dodá a on se zase zamračí. ,,Na co jsou kondomy?" zeptá se naštvaně a já začnu brečet. ,,Jen do mě. Je to moje chyba" dodám a oni se na sebe smutně podívají. ,,Kde je vlastně Vadim? Proč tu nesedí s námi a neřeší co s tím?". ,,Odjel kvůli práci a vrátí se až ve středu. Přišla jsem za vámi, protože potřebuju pomoct. Buďto s potratem, nebo aby jste mi řekli jaký kočárek je nejlepší" odpovím a on mě obejme. ,,Děvče ubohý. Ty to nemáš vůbec lehký" pronese a já začnu brečet.

Pohled Vadima:

Seděl jsem venku na lavičce a zapaloval si další cigaretu. Už se mi po ní stýská. Rozhodl jsem se jí zavolat, ale nebyla dostupná. Asi jede někde. Nebo už spí. Doufám, že to auto opraví co nejdřív. Třeba pojedeme už zítra. Doufám v to. Nechci tu trčet až do středy.

Kooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby