Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Radio on

Pohled Vadima:

Zase jí volala máma. Mobil jsem vypl a ještě si k ní lehl. Nedivím se, že spí takhle tvrdě. Po tom všem musela být hrozně vyčerpaná. ,,Kolik je hodin?" zachraptí a já se na ni podívám. ,,Deset" odpovím a ona si sedne. ,,Měla bych jít" pronese a chce vstát. Chytl jsem ji a přitáhl k sobě. ,,Neměla". Objala mě a ještě si na mě lehla. ,,Bolí mě hlava" šeptne a já jí dám pusu na čelo. ,,Bude tě to bolet" odpovím a ona přikývne.

Pohled Zity:

Slyšela jsem, že mi zvoní mobil, ale nechci jít domů. Vadim se mnou pohupoval. ,,Kočko hloupá!". Oba jsme se uchechtli. ,,Máma ještě neodešla?" zeptám se a on je zamručí. ,,Dneska jde až odpoledne" odpoví. Koukala jsem na stín za dveřmi. Do dveří něco narazilo. ,,Kočko debilní. Dám tě na pekáč a budeš mít po srandě!". Oba jsme se začali smát. ,,Chceš se najíst?". ,,Chci ležet s tebou" odpovím a kouknu na něj.

Pohled Vadima:

Vykoukl jsem z pokoje a šel udělat alespoň kafe. ,,Dobré ráno princezno" pronese máma a já se na ni jen pobaveně kouknu. ,,Jak jste se vyspali?" zeptá se a já přikývnu. ,,Dobře" odpovím a on si sedne ke stolu. ,,Nemusí se mě bát. Klidně sem může přijít" dodá a já se na ni otočím. ,,Ona...". ,,To je dobrý Vadime. Dobrý den" pronese Zita a jde k nám. ,,Děvče co se stalo?" zeptá se nevěřícně máma a ona si sedne naproti ní. ,,Nepohodla jsem se s jedou známou" odpoví prostě a máma se zvedne a jde k ní. ,,Není to na šití?" zeptá se a chytne ji za hlavu. Jen jsem se na ně starostlivě díval. ,,To ne. Je to jenom odřený" odpoví a máma si zase sedne. ,,To mi připomíná historku, jak Vadim...". Hned jsem věděl co chce říct.

Stál jsem u linky a koukal jak se baví. Máma jí zase ukazovala fotky naší kočky když byla malá. Divím se, že jí Zita nezdrhla. Bylo tu puštěné rádio. ,,Vítáme předsedu lékařské fakulty pana Kadeřávka". Nějak jsem to nevnímal. ,,A potom vysklili dveře. Tamty... Jak jsou na chodbě. Od tý doby si Vadim nehrál s kočkou" dodá a Zita se začne smát. Pobaveně na mě koukla. ,,Mami stačí" zaúpím a ona mávne rukou. ,,Vždyť jsem neřekla nic trapnýho" oponuje a hned se zase otočí na Zitu. ,,Co by jste řekl k epidemii? Celé Česko se třepe, kdy to zasáhne i nás". Máma se pomalu otočila na rádio. Všichni jsme byli potichu. ,,Je to hrozně těžko říct, ale v Brně jsme už zaznamenali první pacienty, kteří teď leží a bojují o život. Nevíme za jak dlouho se to roznese po celé republice, ale dovoluji si říct, že bude genocida. A už se s tím nedá nic dělat. Rád bych chlácholil, ale v dnešní době... teď v téhle chvíli by to dělalo akorát zmatek. Ale jedno plus to má. Kdokoli kdo je očkovaný má poloviční naději, že ho to nezasáhne. Ti kteří nejsou... To mají jasné". Máma se rychle postavila. ,,Měla bych jít. Děti mějte krásný den. A my... Se uvidíme odpoledne" dodá ke mně a ještě na nás mávne. ,,Zituško ahoj". Zita jen přikývla a šla ke mně. ,,Něco se stalo?" zeptá se tiše a já jen pokrčím rameny.

Pohled Zity:

Už jsem na to nemohla přestat myslet. S Vadimem jsme koukali na nějaký videa na Youtube. Jen jsem tiše seděla. ,,Nemůže to být tak hrozný" řekne a já notebook zaklapnu. ,,Viděl jsi to co já? Vždyť to skolilo statisíce lidí" šeptnu a on přikývne. ,,Najde se lék". ,,Nenajde. Teď je to i někde v Brně. Je jen otázka času, kdy třeba ty...". Stekla mi slza. ,,Ne. Já ne. Máma by to nedopustila. A ani ty ne. Nikdo z nás. Budeme v pořádku. Třeba je to něco jinýho" dodá a pohladí mě po vlasech. ,,Beztak to dopadne jako ve walking dead. Všichni umřeme" dodám na on se na mě naštvaně podívá. ,,Hele... Máma říkala, že to bude v pohodě, tak i bude. Ona toho ví hodně. Řeší to se starostou a kdyby se něco dělo řekne mi to a já to řeknu tobě. Ale takový věci neříkej" dodá a já jen přikývnu. ,,Promiň" šeptnu a on mě obejme. Shrňme si to. Ve všech mediích se mluví o nemoci, která přišla od někud z Afriky? Asi jo. Teď se dostala i do Evropy a k nám. Jak by tohle mohlo dopadnout? Všichni umřeme. Ebola byla ještě nic o proti tomu co nás čeká. A nejhorší na tom je, že Vadim je úplně v pořádku. Místnosti se ozvalo vyzvánění. Vadim se natáhl pro mobil. ,,No?". Koukl na mě a zamyšleně seděl. Nakonec se zasmál. ,,Hele zeptám se. Nějak se odmluvíme. Pak napíšu. Nazdar" dodá a mobil položí. ,,Kdo zase otravuje?" zeptám se pobaveně a on mávne rukou. ,,Viktor... Jestli nechceme jít s nimi na oběd" dodá a já přikývu. ,,Chceme?" zeptám se a on se zamyslí. ,,Hlad mám" odpoví a já přikývnu. ,,Nemám tu žádný věci" šeptnu a on vstane. ,,To bych neřekl" odpoví a otevře skříň. ,,Kalhoty, triko, moje mikina stačí... Kalhotky a ponožky tu máš taky". Otočil se na mě s věcmi. ,,Ani nevím, že jsem to tu nechala" šeptnu a on se zasměje. ,,Jsem dokonalej" dodá a dá mi pusu. Jen jsem se uchechtla. Možná bych se mohla ozvat mámě. Už od včerejška o mně nic neví. Nechám to na potom. Ono se to nezblázní.

Nějak se to rozjelo. Teď už se zaměřím na hlavní pointu

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby