Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

24

Pohled Vadima:

,,Všiml jste si něčeho divného?" zeptá se a já je pokrčím rameny. ,,Ne. Ani ne. Akorát mě od minulého týdne bolí břicho. Neustále" dodám a on si to zapíše. ,,Takže... Dvacet čtyři. Rostete nám do krásy" pronese doktor a já se zasměju. ,,V rodině žádné změny?". ,,Ne" odpovím a on si to zapíše. ,,Nějaké změny v životě u vás?". ,,Taky nic" odpovím a on se opře do křesla. ,,Prášky?". ,,Jo. Beru na tlak a na cholesterol". ,,Ještě něco?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ve vaší krvi se našlo dost složek serotoninu" pronese a já se na něj nechápavě podívám. ,,Ten se nachází v antidepresivech" dodá a já přikývnu. ,,Jo... No. Ty beru taky" pošeptám a on si to zapíše. ,,Vím, že je to nepříjemné, ale takovéhle věci jsou důležité...". ,,Já vím. Jenom mi to nějak vypadlo". Podal mi kartičku pojištěnce a založil si ruce. ,,Jak dlouho docházíte k psychologovi?". ,,Asi rok. Možná už i dýl. Od té doby co jsem zase se Zitou" dodám a on se podívá do počítače. ,,Další návštěva... Dnes" hlesne a já přikývnu. ,,Jdu tam hned teď". ,,Dobře. Nebudu vás zdržovat. Z testů vypadá vše dobře. Pokud se ta bolest v břiše bude stupňovat, zavolejte mi a... Všechno nejlepší" dodá a mírně se pousměju. ,,Děkuju" odpovím a poberu si věci. Rychle jsem se koukl do mobilu. Došel jsem ke dveřím a zaklepal na ně. Otevřela mi sestřička. ,,Pan Tkačenko. Pojďte dál". Jen co jsem vešel odvnitř, Doležal se na mě otočil. ,,Zdravím" pronese a mírně se usměje. ,,Dobrý den" odpovím a dveře se za mnou zavřou. Sedl jsem si a on se natáhl pro složku. ,,Chodil si k Janáčkovi? Proč jsi tady?" zeptá se a já si odkašlu. ,,Když k vám Zita chodila, tak jste jí pomáhal a já to na ní poznal" odpovím a on se opře do křesla. ,,Buďme k sobě upřímní. Janáček je starej a jediný co udělal, že mi napsal prášky. Nemusím je brát, jenom mi musí někdo trochu pomoct" odpovím a on přikyvuje. ,,Možná je to blbý, ale... Jste asi jedinej kdo Zitu pochopil a možná pochopíte i mě" dodám a on se uchechtne. ,,Jedinej kdo ji pochopil? Snad jste spolu ne?". ,,Jsme, ale... Je hrozně složitá" řeknu a on přikývne. ,,To je pravda, ale jsi jenom chlap. Nikdy nedokážeš pochopit ženskou mysl. Hlavně když je to ona. Znám ji pět let a těch pět let si prošla několika fázema a pokud si myslíš, že jsem jí pomohl. Tak mi bude ctí, pomoct i tobě".

,,Vždycky když brečí, tak je mi špatně. Ale hrozně. Bolí mě břicho, píchá mě u srdce, ale když je šťastná, jsem šťastný i já. Ale ničí mě to, protože většinou je smutná" dodám a on přikývne. ,,Před týdnem jsem si myslel, že se rozejdeme, protože si do hlavy vzala, že si ji nechci vzít a já si uvědomil, jestli ona mě vůbec zná. Tolikrát jsme se o tom bavili a ona byla vždycky ta, která tohle nechtěla. A bolí mě, že si pořád neuvědomuje, jak hrozně ji miluju. No a potom sedím tady" dodám a on na mě překvapeně kouká. Ani jsem si nevšiml, že mi teče slza. ,,Jak se cítíš, když tohle řekneš?". ,,Smutně. Je mi z toho špatně" dodám a on pokýve hlavou. ,,Není za to se stydět. Vážím si toho jak si otevřený a příjde mi lepší, když projevíš své pocity a ne když bys jenom seděl, jako skála. Vadime opravdu mě překvapilo jak jsi citlivý. To je tvůj problém".

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Podej mi sedmičku klíč". Posunula jsem ho k němu a koukala jak mění kola. ,,Takže Vadim je kde?". ,,U doktora" odpovím a on ke mně zvedne pohled. ,,A můžu se dnes stavit? Chci mu popřát k narozeninám" řekne jeho táta a já přikývnu. ,,Určitě. Přijede i Yanna. A Jonáš se Sisou" dodám a on přikývne. ,,To je fajn! Dlouho jsem je neviděl" dodá a přehodí kolo. ,,Děkuju, že to uděláte. Vadim se k tomu nedostal tři měsíce". ,,Skoro léto a ty jezdíš se zimníma. To jsem ještě neviděl" dodá pobaveně a já si sednu na lavičku. ,,Jak se máte? Co Nina?". ,,Víš... Chvíli jsem se s ní scházel, ale nějak jsem si celý tohle randění rozmyslel" odpoví a já na něj starostlivě koukám. ,,Nekoukej tak smutně. Trhá mi to srdíčko" pronese pobaveně a postaví se. Sedl si vedle mě a ukázal na auto. ,,Hotovo". ,,Děkuju" řeknu a usměju se na něj. ,,Klidně přijďte i na oběd. Yanna tam taky bude" pronesu a on se na mě šťastně podívá. ,,Rád příjdu". ,,Já vás potom i odvezu, aby jste si mohli připít". ,,To nebude třeba". ,,To ne. Trvám na tom" odpovím a on se uchechtne. ,,Pokud vám to nevadí, budu muset jet. Ještě musím nakoupit". ,,Jeď zlato. Takže v kolik...". ,,Já vám to domluvím s Yannou, aby vás nabrali. Kolem půl dvanácté" dodám a on jde za mnou. ,,Dobře. Děkuju" dodá a obejme mě.