Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Step by step

Pohled Zity:

,,Uvědomuješ si jak jsi hrozně nezodpovědá? Je mi z tebe špatně. Myslel jsem, že jsme vychoval normální...". ,,Ty jsi mě nevychovával" pronesu a on se na mě zaraženě podívá. ,,To neříkej" šeptne a já přikývnu. ,,Ale jo. Nevychovával. Vychovávala mě máma a ona mi vždycky říkala... I když se mi to nelíbí, dělej co chceš. A já dělala. A je mi dobře. Přímo skvěle. Kdyby mělo být všechno podle tebe, byla bych po škole, někde v Ostravě a pomáhala ti. A to já nechci" dodám a on si založí ruce. ,,Jenom nechápu proč chceš znova nechat školy". ,,Ještě tam nechodím" šeptnu a on přikývne. ,,No právě. Ještě si to ani nezkusila...". ,,Nenechám Vadima platit školné, když bych se potom rozhodla, že to nechci" řeknu rázně a on mávne rukou. ,,No nemávej rukou. Kdyby to byli tvoje peníze, chtěl by jsi vyhodit deset tisíc jen tak? Vadim dost pracuje a já...". ,,Musíš myslet někdy na sebe" pronese a mírně se usměje. ,,Jako ty si myslel?" zeptám se a on bouchne do stolu. ,,Nevytahuj to pořád!" křikne a já jen pokrčím rameny. ,,Jsem taková. Pamatuju si křivdy a mě si nekoupíš. Už navždycky budeš ten chlap, co opustil mámu". ,,Alkoholičku" pošeptá a já na něj uraženě kouknu. ,,Nemáš právo o ní takhle mluvit" řeknu rázně a on pokrčí rameny. ,,Proč myslíš?". Neměla jsme co říct. ,,Je po smrti" odpovím a on se utiší. ,,To je pravda. Omlouvám se. Omouvám se, že se uchlastala k smrti" řekne. Jen jsem na něj koukala. ,,Co ti jako je? Jedeš do mě, jedeš do Vadima a teď i do mámy?". Neodpovídal a jen blbě koukal. ,,Zlato...". ,,Neříkej mi zlato. Na tohle nemáš právo. To získáš až budeš milující a podporující táta a ne zatrpklej starej chlap". ,,Ty seš bulaty jak chleba kulaty" štěkne a já si jen založím ruce. ,,Cyp jak lama" šeptnu a on poskočí. ,,Slyším tě. Zito. Nechci, aby ses spálila. Kolik ti je? Dvacetjedna. Většina jedna dvacetiletých ženských je na škole, pracuje a má něco, čemu se věnovat. Ty jsi doma a...". Vadim vešel do pokoje. ,,Kantuj se!" křiknu a on hned zaleze. ,,Vadim ti to neusnadňuje" dodá a já jen pokývu hlavou. ,,Nerozumíš tomu. Ty jsi ty a já jsem... já. Nemáme si co říct" dodám a on jen smutně kouká. ,,Tak pěkný narozeniny dcero" pronese a vypne facetime. Zaklapla jsem notebook a opře se do křesla. ,,Ahoj. Už můžu? Zase jsi mluvila ostravsky a mě to vyděsilo, tak...". ,,Omlouvám se" šeptnu a on jde ke mně. Sedl si na stůl a usmíval se. ,,Myslel jsem, že budeš spát" pronese a já pokývu hlavou. ,,Volal mi táta a teď už nikdy neusnu" odpovím a on se zasměje. ,,Slyšel jsem, jak se hádáte. Ostravsky". ,,A vyděsilo tě to" řeknu za něj a on jen přikývne. ,,Jo. Zase jsem řekla něco z mojí hlavy a mu se to nelíbilo" řeknu a hlavu mu poloýím na stehna. Hladil mě po vlasech a jen se smál. ,,Rodiče co? Nechápu" odpoví a já se jen uchechtnu. ,,Ale alespoň mi popřál k narozeninám" řeknu a Vadim vypískne. ,,Co? Ty máš narozeniny?" zeptá se přízvukem a seskočí dolů. Chytl mě za ruku a táhl mě do obýváku.

Pohled Vadima:

Dotáhl jsem ji do obýváku a postavil ji před gauč. Seděl tam Robin s narozeninovou čepičkou. Hned se na mě otočila. ,,Jak dlouho jsi mu to nandával?". ,,Dlouho... Ale o to nejde. Sedni si a mám pro tebe překvapení" řeknu rychle a zabalím ji do deky. Stoupl jsem si k televizi a koukl na ni. ,,Dobrý den. Děkuji, že jste přišli. Pane Robine a slečno Zito... Chci vám představit mé nabídky. ,,Máme našetřeno nějakou hromádku, jako správní krysáci, a mě napadlo... Jak bychom to mohli využít, aby to prospělo nám všem. První... Koupíme si nové auto. A vy slečno Zito mátemožnosti si vybrat jaké. Ale mám do toho šedesátiprocentní kecání, protože nechci jezdit růžovým mercedesem". Zasmála se a pokývala hlavou. ,,Auto ne" pronese tiše a já přikývnu. ,,Myslel jsem si to. Za druhé. Skvělý výlez do vámi zvolené destinace". ,,Máš hodně práce. A protože nemáš české občanství musíme všude zařizovat vízum a někdy... Ti ho prostě nedají" odpoví a já si sednu do křesla. ,,Ajo. Takže... Výlet za rok a půl by šel ne?". Pokývala hlavou a dál objímala Robina. ,,A to je konec mojí prezentace" pošeptám a ona zakňučí. ,,Promiň, že jsme ti to zkazila" pošeptá a jde ke mně. ,,Nezkazila. Popravdě jsem na tom chtěl vydělat i já" odpovím a ona se zasměje. ,,Víš co bych chtěla? Abys se mnou zůstal" dodá a dá mi pusu. ,,A co s těma penězma?". ,,Šetři si je. Třeba na něco co nám vydrží. Třeba... Byt" odpoví a bláhově se na mě podívá. ,,To bys chtěla?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne. To ne. Koukni se kolem. V tomhle domě se dělo tolik věcí. Přece nemůžeme jen tak...". ,,Teď tě přeruším. Víš jak jsi tenkrát uklízela a zbavovala se odpovědností?" zeptám se a ona přikývne. ,,Jo to dělám pořád" odpoví a já přikývnu. Pootočil jsem ji na televizi.

Pohled Zity:

Byla tam fotka jak tenhle dům hoří. ,,Co jsi provedl?" zeptám se a on vyskočí. ,,Prodal jsem barák!" křikne a já na něj vykulím oči. ,,Cože jsi? Vadime! Co tě to napadlo! Pane bože. Nemůžu dýchat. Co jsi...". Chvíli jsem myslela, že sebou seknu. ,,Tys prodal náš dům? Co jako budeme dělat?" zeptám se a on mě posadí do křesla. ,,Klid. Nech mě to vysvětlit" pronese a já mu dám facku. ,,Dělej!" jeknu a on si sedne naproti mě. ,,Tenhle dům je jedna velká pokladička. Bydlíme tu jenom my dva. Musíme platit vodu, elektřinu, starat se o zahradu a platit nemožnou daň z nemovitosti. Jednou jsem se prostě naštval a nic nezaplatil. Už nikdy nezaplatím. To radši umřu, než do tohohle baráku dát další prachy. Jasně, že jsem se s tebou měl o tom promluvit, ale ty by ses nikdy nerozhoupala a už to dost hořelo. Když jsme neposledy byli u táta, jak jsme stavěli tu králičárnu, došlo mi, že bydlet s někým je vlastně fajn...". ,,Pane bože. My jdeme bydlet za tvým tátou!" jeknu a on se zasměje. ,,Ne. Jsi normální? Tam je Nina. Fuj. Ale... S Ondrou jsme se bavili...". ,,Pane bože. My jdeme bydlet s Ondrou!" jeknu zase a on mě utiší.

Pohled Vadima:

Viděl jsem na ní, že by mě nejradši smetla a uškrtila. Vlastně se jí nedivím. Taky bych ji zabil, kdyby něco takovýho udělala, ale ona není tak hloupá, takže mám jistotu, že by se to nikdy nestalo. ,,Řekni už něco" pošeptá a drží slzy. ,,No... Jednoho dne jsem se s makléřem dohodl... Kterej je náhodou Ondrův táta, že má zkusti prodat náš dům. No a o pár dní později mi volal, že za dům by byl někdo ochotný dát celekm slušný peníze. Tak jsem asi před týdnem podepsal kupní smlouvu, vyřešil naše poslední věci co byli s tímhle domem svázaný a prostě nás o tenhle dům hrůzy připravil". ,,Ano! Právě jsi to řel. připravil si ná o dům. O soukromý. O lidný život. Připravil ses o lásku". ,,Co?" zeptám se pobaveně. ,,Nechci s tebou dál chodit, když jsi udělal tohle, aniž by ses zeptal". Natáhl jsem se pro ovladač a přepl to na další snímek. ,,Koupil jsem tohle. Byt. 5+1. Dvoupatrový. Dokonce tam je i sklep a půda. Deset minut autem od kanceláře. To on mi o tom řekl. Všechno to jsou novostavby. Dívej. Každý z těch domů, nebo bytů, má vlastní zahrádečku na bobky psů. Vysoké ploty, aby nás nikdo nemohl špěhovat a hlavně... Tam nikdo neumřel" dodám a ona na mě smutně kouká. ,,Hned za barákem je lesík a je to na kraji města, abychom měli svůj klid, jako tady. Nikdy bych neudělal nic co by ti ublížilo a myslím si, že ej to dobrý posun" dodám a ona přikývne. ,,Teda ulevilo se mi" pronese a já na ni vážně kouknu. ,,Chvíli jsem se bála, že budeme bezdomovci, nebo bydlet s tvým tátou. Proč jsi mi to neřekl rovnou?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Mělo to být překvapení a bál jsem se, že vycouváš a navíc... Chci, aby jsi ze sebe shodila to břemeno. Někdy v noci... Vím, že nespíš a chodíš do pokoje tvojí mámy. Došlo mi to, když jsem zjístil, že není zamčený. Víš, že to není tvoje vina, že umřela?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Mohla jsem být lepšá dcera. Mohla jsem... Nebýt píča" pronese a utře si slzy. ,,Všichni jsme vůči svým rodičům trochu píče, víš? I já vůči mojím" dodám a obejmu ji kolem ramen. ,,Ale hlavní je, že nejsme píče vůči sobě" řeknu a ona se zasměje. ,,Promiň az tu facku. Moc mě to mrzí" dodá s úsměvem a já pokývu hlavou. ,,Nemrzí. Směješ se". Jen přikývla a objala mě. Jsem tak hrozně rád, že po mě nekřičí. ,,Ale slib mi, že už tohle nikdy neuděláš. Musíš se se mnou vždycky poradit, než něco uděláš. Prosím" dodám a já jen přikývne. ,,Dobře. Zito... Mám ti dát dárek teď nebo až po sexu?" zeptám se a ona se na mě naštvaně podívá. ,,Jasně, že teď" odpoví a já se natáhnu pro krabičku. ,,Přeju ti všechno nejlepší a hlavně se na mě už nezlob prosím" dodám a ona přikývne. Dal jsem jí rychlou pusu a nechal si ji otevřít krabičku. Otevřela ji a vyskočili na ni peníze. ,,Chceš si mě zaplatti jako šlapku, nebo... Asi nechápu vtip" dodá a já se zasměju. ,,Ne to ne. Nebyl jsem si jistý co by jsi chtěla, tak tady máš peníze a kup si něco. Třeba boty. Nějaký drahý pořádný. Nechtěl jsem vybrat špatně" dodám a ona mě obejme. ,,Ty mě tak svěle znáš!" jekne a já se zasměju. Dost se mi ulevilo. Chvíli jsem si myslel, že proskočí oknem.

Kooonec tohohle shitu

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby