Pohled Vadima:
Se Zitou jsme si zpívali a tancovali po kuchyni. Zapl jsem kávovar a ona mi podala hrníčky. Robin se nám pletl pod nohama a poskakoval. Ten pes je vážně blb. ,,Vadime. Někdo ti volá!" jekne Zita a já vypnu písničky. ,,Anoooo?" pronesu a ona se mi vecme pode mě. Yanna přijala facetime a naštvaně na nás koukala. ,,Hele vy dva. Nezapomněli jste na něco?" zeptá se a my na sebe koukneme. ,,Vyzvedl jsi dort?" zeptá se tiše Zita a já přikývnu. ,,Je v ledničce" odpovím tiše a zase koukneme na Yannu. ,,Jasně. Dort máte, ale nezapomněli jste na to, že jste tu před hodinou měli být?" zeptá se a my koukneme na hodiny. ,,Co? Ne. Máme ještě čas" odpovím a ona se podívá na hodinky. ,,Měnil se čas vy tupci" pronese a my přikývneme. ,,Jo my víme. Proto jsem posunul hodiny...". ,,Počkej. Já posunula hodiny" řekne Zita a já na ni nechápavě kouknu. ,,Ještě jsem ti to říkal. Že posunu hodiny než půjdu spát". ,,Já rozumněla... Posuň hodiny než půjdu spát" řekne a tiše a Yanna se uchechtne. ,,Jasně. Takže vám nebylo divný, že jste se probudili v osm a venku byla tma" řekne a Zita pokrčí rameny. ,,Já úplně nevím, jak funguje změna času, takže jsem si myslela, že je všechno v pohodě" pronese a já kouknu na mobil. Už bylo dvanáct. ,,Jo. Takže my se sbalíme a hned jsme u vás" řeknu a ona přikývne. ,,Někdy pochybuju o tom jestli jsi můj bratr" pronese pobaveně a típne to. Oba jsme se začali smát. ,,Dobře. Takže jsme to uhráli a teď se sbal. Nějak jsme zapomněli na čas" dodám a zase začneme smát. ,,Stihnu si zajít ještě na záchod?". ,,Jo. U Yanny máme být až za hodinu" odpovím a ona mě mírně praští. Jsem rád, že jsem si vzal holku, která dokáže lhát za pochodu, jako já.
Pohled Zity:
V mobilu mi přišla upomínka. Trochu jsem se zděsila. Mám mít měsíčky... Už dvakrát jsem měla mít. Aha. Asi je něco špatně. Jakto, že jsem si toho nevšimla? Z poličky jsem vytáhla těhotěnský test. To snad nemůže být pravda. Vadim začal klepat na dveře. ,,Musíme jet. Máme vyzvednout rodiče". ,,Hned. Jenom se vyčůrám".
Vadimův táta nám povídal o svojí nové přítelkyni Lídii. Viděla jsem na něm, že je šťatsný. A i Vadim vypadal, že je rád. ,,Tati a kolik jí je?" zeptá se a on se mírně začervená. ,,Je trochu mladší" odpoví a já se na něj otočím. ,,Jestli je mladši o dvacet let, tak si budete rozumnět s mým tátou" pronesu a on začne kývat hlavou a smát se. ,,To ne! Je jí čtyřicetpět. Má syna a on má taky už svoji rodinu. Měla ho hodně mladá a toho chlapa si nikdy nevzala. Je skvělá, hodná a trochu mi připomíná Zitu. Taková... Dost od rány" dodá a Vadim se začne smát. ,,My takový ženský v životě potřebujeme. Musí nás umět zkrotit" dodá a já ho plácnu. Oba se začali smát. Vadim zastavil před bytem a chvíli se rozmýšlel. ,,Mám jí prozvonit?" zeptá se tiše a já pokývu hlavou. ,,Já tam půjdu a zazvoním... Nechce si tvůj táta sednout dopředu? Abychom zabránili hádce?" zeptám se tiše a oba se na něj otočíme. ,,Jestli začne řvát, tak já taky, ale nebudu se s ní hádat. Nechci to Yanně dneska kazit" dodá a já přikývnu. Ani jsem nemusela nikam chodit. ,,Tak jsem tu" šeptne a sedne si do auta. ,,Ahoj" pronese Vadim a ona ho pohladí po rameni. ,,Dobrý den" šeptnu a ona se jen usměje. Připoutala se a dál mlčela. To mě dost překvapilo. ,,A co jak se vůbec máte? Jsou nějaké manželské trable?" zeptá se a já jen vykulím oči. Vadim pokrčil rameny. ,,Vůbec. Všechno klape" odpoví a ona si hodí nohu přes nohu. ,,Vidím, že máte nové auto. Zase" dodá a Vadim se usměje. ,,Jo. Udělal jsem si radost" řekne mile a já se nestačím divit. On... Komunikuje? On... Komunukuje normálně? Já nevím co mám říct. Zastavil před Yanniným bytem a usmál se na ně. Oba vystoupili. ,,Vadime" šeptnu a on hned přikývne. ,,Myslel jsme, že ji rozsekám" pošeptá a já se začnu smát. ,,Ty jsi... Ty trénuješ, jak nekřičet?" zeptám se nechápavě a on pokrčí rameny. ,,Trochu... Ale ne kvůli ní, ale kvůli tobě. Nechci dopadnout, jako ona a všechno řešit řevem" dodá a já ho chytnu za ruku. ,,Ty mě nepřestaneš přkvapovat" pronesu. Nadechoval se, že něco řekna, ale přerušilo ho klepání na okýnko. ,,Dělejte!" jekne jeho máma a on mi ruku zmáčkne. Au. Má docela sílu, když se snaží potlačit agresivitu. ,,Ona mi uťapala okýnko" šeptne a já vytáhnu vlhčený ubrousky. ,,Kryju ti záda".
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...