Pohled Vadima:
Takový klid... Miluju to. Nikdo po mě nic nechce, nemusím se otravovat s lidma a... ,,Vadime" zamručí Zita a lehne si na mě. Vydechl jsem a dál mačkal tlačítka na ovladači. ,,Hraju" pronesu a ona začne zase mručet. ,,Vůbec si mě nevšímáš" zaúpí a já přikývnu. ,,Protože hraju. Nemáš něco na práci?" zeptám se podrážděně a ona si založí ruce. ,,Ondry strejda mi volal, že na mě bude mít čas až zítra" odpoví a já si povzdechnu. ,,Chápu, že ses těšila, že ti ukáže rádio, ale nemuší otravovat mě. Jsi si zkusit mluvení do mikrofonu třeba do koupelny. Jsou tam hřebeny". Jen se mračila a pohledem mě přímo vraždila. Povzdechl jsem si a víc si lehl. Natáhl jsem se a shodil ji z gauče, aby na mě tak nekoukala. ,,Vadime!" jekne a zase se vyškrábe nahoru. ,,Nech mě chvíli o samotě" pošeptám a ona zase začne mrčet. Lehla si na mě a snažila se prorvat skrz moje ruce. Držel jsem lokty u sebe a zapřel se. Nakonec to vzdala a zhluboka vydechla. Zase si sedla a mračila se na mě. ,,Jdi třeba s Robinem ven". ,,Vždyť je tam bouřka!" zaprotestuje a já jen pokrčím rameny. ,,Tak můžeš jít poskládá oblečení". ,,Už jsem to udělala" pronese a já si povzdechnu. ,,Zabav se. Jdi" dodám rázně a ona si na mě zase lehne. Proklouzla mi mezi lokty a objala mě. Shodil jsem ji na zem a normálně si sedl. Jen seděla na zemi. Vzhlédla ke mně a povzdechla si. ,,Fajn. Nechceš mě. Půjdu" dodá a zvedne se. Na chvíli byl klid. Cítil jsem se trochu špatně, že jsem ji takhle odbyl. Z ničeho nic vypadala elektrika. ,,Zito!" zařvu a otočím se na ni. Dělala jakože nic. ,,Dvířka od pojistek jsou otevřený" pronesu a ona se na mě zaksichtí. Zvedl jsem se a zase zapl elektřinu v domě. Vrátil jsem se na gauč a přikryl se. Zita na mě skočila zezadu. Sebrala mi ovladač a utekla pryč. Prostě jsem se natáhl pro druhej. Vrátila se a naštvaně si sedla do křesla. ,,Dneska mě nedostaneš" pronesu pobaveně a ona protočí očima. ,,Pojď se mazlit". ,,Nejdu. Mám to rozehraný" odpovím a ona přeskočí ke mně. ,,Proč si mě dneska nevšímáš?". ,,Všímal jsem si tě ráno, u oběda, odpoledne... mám konečně volno. Lásko jdi si třeba hrát s něčím, ale už mě neotravuj" dodám a dám jí rychlou pusu. Sklouzla na zem a jen tam ležela. Po chvíli jsem si jí přestal všímat. Do chvíle než jsem cítil jak mě hladí po noze. Nervózně jsem poposedl výš a odstrčil ji. Zakňučela a hlavu mi položila na stehna. Začala si hrát se šňůrkou od mých tepláků. Zase jsem ji shodil z gauče a mírně se pousmál. Třeba už mi dá pokoj. Opřela se lokty a vzhlédla ke mně. Nehty mi kroužila po stehně. Když trochu zabrala, odstrkl jsem ji. ,,Já vím, že to chceš" pošeptá a já radši mlčím. Nenápadně ke mně natáhla ruku a triko mi vytáhla výš. Sedla si na paty a koukala na mě. Dál jsem dělal, že neexistuje a soustředil se na hru. Jedním tahem mi rozvázala šnůrku od tepláků. ,,Když řekneš, že ne, tak odejdu" pronese a já se na ni podívám. ,,Ne" řeknu rázně a ona se pousměje. ,,Já vím, že chceš. Moc chceš" dodá a přiblíží se ke mně. Políbila mě a sedla si na mě. ,,Nechci" řeknu a zase ji posadím na zem. Uraženě na mě koukla a opřela se o mě. ,,Moc dobře víš, že neodejdu". Jo. To vím. Pořád mi musí být za zadkem. Ruku mi strčila do kalhot a celou dobu na mě koukala. Už dávno jsem věděl, jak to dopadne. Jednou jsem vzdechl a hned zase zadržel dech. Usmála se a kalhoty mi stáhla. ,,Když odložíš ten ovladač, budu pokračovat" pronese a já na ni odhodlaně kouknu. Tohle není jenom tak. Ona se mě snaží obelstít, jenom aby dostala co chce. Ani jsem jí na to nic neřekl a zase se podíval na televizi. ,,Jak myslíš". Hned na to jsem sebou cukl. Proč takovýhle věci nejde ovlivnit? Kdyby se mi nepostavil, tak toho nechá, ale moje tělo mě nikdy neposlouchá. Vydechl jsem a jednou rukou ji chytl za vlasy. Zastavila se a jen na mě koukala. ,,Hodláš se zapojit?". ,,Ne. Jenom... se ti tam pletou vlasy" odpovím a ona nadzvedne jedno obočí. Zase sklonila hlavu. Ani nevím jak se to stalo, ale ovladač mi vypadl z ruky. Opřel jsem si hlavu a zhluboka dýchal. Zase jsem ji chytl za vlasy a víc ji natlačil dolů. Ještě, že nemá, tak hroznej dávivej reflex, jinak by se dávno pozvracela. Odtáhla se a i přes to, že jsem chtěl, aby pokračovala, pořád se mi vzpírala. ,,Teď začneš dělat fóry?" zeptám se naštvaně a ona se zvedne. Pokrčila rameny a pořád na mě koukala s mírným úšklebkem. Sundala si kalhoty a sedla si na mě. Jen jsem se pousmál a sundal jí i triko.
Pohled Zity:
Rukou zajel níž a roztáhl mi nohy. ,,Jseš ta nejhorší ženská na světě" pronese a já se na něj usměju. ,,Ty taky nejsi top strop". ,, Když jsi nadržená je to ještě horší" pošeptá a já ho plesknu. Pousmál se a přitáhl mě blíž. ,,Škoda, že tu nemám pouta" dodá a dá mi pusu na krk. Oklepala jsem se a natáhla se za něj. Jen jsem mu s nimi houpala před obličejem. ,,Vím co máš rád" pronesu a on se uchechtne. ,,Pokud ti je nasadím, už se z nich dlouho nedostaneš". ,,Dělej co musíš" odpovím tiše a on se pousměje. Už má praxi. Za zády mi spoutal ruce a zase mě políbil na krku. Vzdechla jsem mu do ucha a čekala co udělá. Z ničeho nic mě vzal a nesl mě nahoru. ,,Co blbneš?" jeknu a on mě hodí na postel. Chytl mě pod krkem a usmál se. ,,Teď kdybych chtěl, tak tě tu zavřu a konečně se tě zbavím" řekne a já jen pokývu hlavou. ,,Ty ale nechceš". ,,Nechci? Po ničem jiným dneska netoužím" odpoví a dá mi rychlou pusu. ,,To bys mi neudělal. Že ne? Vadime" dodám rázně a on mě otočí na břicho. Plácl mě přes zadek a vnikl do mě. Oba jsme zasténali. Zase mě chytl za vlasy a přitáhl mě blíž. ,,Věděla jsem, že sex tě dostane" pošeptám a on mě zase obrátí. ,,To vždycky". Donutil mě si kleknout, abych se prohla v zádech.
Pohled Vadima:
Tohle je asi lepší jak hrát hry. Zita mě chytla za ruce a rychle mi je spoutala. ,,Jak jsi...". Ani mě to nenechala doříct. Šťouchla mě na postel a sedla si na mě. ,,Ty jsi sviňka" pronesu a ona pokrčí rameny. Vzala mi ruce a mírně se pousmála. ,,Teď to bude jak já chci". Jen jsem pokýval hlavou a řetězem, který spojoval pouta jsem ji objal kolem krku. Vydechla a ležela pode mnou, jakoby věděla, že teď to už vážně přehnala. ,,Nebude". Zasunul jsem do ní a tvrdě přirazil. Celou dobu jsem koukal na její výrazy. Tlačil jsem ji do postele a sám se snažil tolik nevzdychat. Nebudí to totiž žádnou autoritu. Když už mě to nebavilo, prostě jsem ty pouta rozbil. Koupím nový. To mi zase tak nevadí. Zita na mě vyděšeně koukla. Nadechovala se něco říct. Utišil jsem ji a otočil ji k sobě zády. Pevně jsem ji chytl za zadek a jednou jí pleskl. Jekla a zase položila hlavu do polštářů.
Pohled Zity:
Vzal mě a sám si sedl. Posadil mě na něj a chytl mě za pas. Opřela jsem se o něj a hlavu mu položila na rameno. Když začal zrychlovat, bylo mi jasný, že už bude. Zase mě plácl přes zadek a kousl mě do ramena. Za celou dobu jsem se udělala už třikrát a přála jsem si už jen lehnout a odpočinout si. Když začal zpomalovat, dlouhý stén se snažil potlačit. Nakonec jsem se na něj podívala. Blažený obličej mi oplatil a políbil mě. ,,Možná jsem tě dneska nemusel tak dlouho ignorovat" pronese s pohladí mě po vlasech. ,,Stejně jsem vyhrála" odpovím a on se zamračí. ,,Kdybych se neslitoval, tak tady teď nejsme" oponuje a zase mě políbí. Stáhla jsem ho dolů, aby si lehl a rukou sjela níž. ,,Už ne. Dneska už ne. Možná za hodinku". ,,Už nemůžeš, co?" zeptám se pobaveně a on do mě strčí prsty. ,,Kolikrát ses udělala hm?". Mlčela jsem a ruku mu vytáhla. Objala jsem ho a pobaveně na něj koukla. ,,Miluju tě... i když mě ignoruješ" dodám a on se zasměje. ,,Taky tě miluju, i když tě ignoruju. Copak bych tě mohl někdy nemilovat?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Třeba jo...". ,,To nikdy! Nikdy bych tě nepřestal milovat, ale musíš si uvědomit, že i já potřebuju čas na sebe. Pořád jsem s někým. S tebou, Ondrou... když mám volno, ano budu rád s tebou, ale někdy bych chtěl jenom odpočívat" dodá a já se od něj otočím. ,,Ne. To není špatně. Neurážej se" dodá a otočí mě k němu. ,,Nejsem uražená. Cítím se provinile.... Jsem sobecká" dodám tiše a on se zasměje. ,,Když jde o tebe, taky jsem sobeček. To je dobře. Alespoň vidím, že ti na mě záleží". ,,Jdi hrát. Já... se nějak zabavím" řeknu a on mě obejme. ,,Teď bych chtěl být zase s tebou" odpoví a dá mi pusu. V některých věcech bych se měla uvědomit, aby se jednou nesbalil a neutekl ode mě.
Kooooonec.
Vaše Adéla
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...