Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Pravá stránka

Pohled Vadima:

Balil jsem si poslední věci a pořád si hlídal čas. ,,Těšíš se?". Jen jsem se na něj otočil. ,,Celkem jo. Bude to sranda" odpovím a táta se jen uchechtne. ,,Co mu řekneš?" zeptá se a jde ke mně. ,,Dobrý den. Já jsem Vadim" řeknu prostě a on pokrčí rameny. ,,Musíš na něj nějak zapůsobit". ,,A jak?". 

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Chceš do toho prostředí tahat i Vadima? Jsi normální?" zeptá se mamka a stoupne si přede mě. ,,Seznámila jsem tě s ním, jenom aby ses mi do toho nepletla" řeknu prostě a obejdu ji. ,,Teď nejde o to, že se vám do toho snažím plést. Ale tvůj otec...". ,,Co? Nesnese nikoho z mýho života? Chci, aby ho poznal" dodám tiše a ona se na mě ušklíbne. ,,Stejně se rozejdete. Tobě nevydrželo ani morče". Jen jsem na ni smutně koukala. ,,Proč by jsme se jako měli rozejít?" zeptám se nechápavě a ona jen pokrčí rameny. ,,Nejsi dost zralá na vážný vztah. Jsi pořád hloupý děcko. On je dospělej chlap. Ty jsi prostě taková. Všechno tě hned omrzí a nic ti nezůstane dýl jak měsíc. Chápeš to? Jsi totiž stejná jako tvůj otec! Přestaly jsme ho bavit tak odešel. A to samý udělá i té svojí krávě mladé. To udělá znovu i tobě až ho omrzíš. Nepleť do toho i toho kluka!" dodá a naštvaně se na mě podívá. Celkem mě to zaskočilo. Jen jsem tam tiše stála. ,,Odvezu tě na nádraží" řekne už s úsměvem a já jen pokývu hlavou. ,,To je dobrý. Vadim se pro mě staví" odpovím prostě a jdu ke dveřím. ,,To mě ani neobejmeš?". Hned šla ke mně a pořádně mě zmáčkla. ,,Užijte si to u táty". Pořád s vymytým výrazem jsem tam stála. Nakonec se na mě usmála. ,,Jasně" šeptnu a jdu ven před dům. Dveře za mnou bouchly. 

Pohled Vadima:

Těsně před tím, než jsem nastartoval mi začal zvonit mobil. ,,Ano?" zeptám se mile a ona si odkašle. ,,Táta to zrušil. Má hodně práce a Karin odjela, takže se nikam nejede" řekne rychle a já sám pro sebe přikývnu. ,,Tak jo. Fajn. Mám se pro tebe stavit? Můžeme jít někam spolu" navrhnu a ona jen zamručí. ,,Dneska ne promiň. Sisa mi před chvilkou napsala, že potřebuje s něčím pomoct. Až večer" dodá a já vylezu z auta. ,,Tak jo. Nevadí. Večer". 

Pohled Zity:

Seděla jsem kousek od domu na obrubníku a utírala si slzy. Nakonec jsem se rozhodla vrátit domů. Ale tajně. Aby nikdo nevěděl, že jsem se vrátila. Hodila jsem tašku na balkon a vylezla nahoru. Okno jsem naštěstí nechala otevřený. Vlezla jsem do pokoje a šla zamknout. Nebude jim to divný. Teď pokoj zamykám pořád. Tašku jsem hodila do skříně a ještě si vzala mikinu. Sedla jsem si ke dveřím a hlavu si o ně opřela. Ale no tak. Já přece nebrečím. A stejně tak nelžu. I tak jsem lhala. Všem. Máma si myslí, že jsem u táty. Táta si myslí, že jsem nemocná. Vadim si myslí, že jsem u Sisi. Sisa si myslí, že jsem s holkama. Holky si myslí, že jsem s Vadimem. Je to začarovaný kruh. Ze stolu jsem vytáhla peníze, který si šetřím a vyskočila z okna. Přizavřela jsem ho a slezla z balkonu. 

Večer:

Pohled Vadima:

Čekal jsem na to kdy mi zavolá Zita. Zatím nic. Místo toho mi volala Aneta. ,,Ahoj. Je tam Zita?" zeptá se a já jen zamručím. ,,Ne. Říkala, že je se Sisou" odpovím a ona se utiší. ,,Vždyť mi říkala, že bude s tebou". Pane bože. Co ta holka zase dělá? ,,Zkusím ji sehnat" šeptnu a hned jí to típnu. Když jsem jí volal, nezvedala mi to. Ani nebyla dostupná. Sisa mi řekla, že si myslela, že je s holkama. Má to teda dobře vymyšlený. Až na to, že jsem na to přišel. Jestli má někoho jinýho tak se zabiju. 

Jel jsem k ní domů. Bylo to poslední místo kde by mohla být. Zazvonil jsem a doufal, že se tu objeví. ,,Ou. Ahoj. Ty jsi nejel se Zitou?" zeptá se její máma a já na ni nechápavě koukám. ,,Ona tu není?" zeptám se stejně a ona pokýve hlavou. ,,Ne. Vždyť odjela do Frýdku" odpoví a já na ni naléhavě kouknu. ,,Zavolám Vencovi, ale... Měla odjet" šeptne a z kapsy si vytáhne mobil. ,,No nazdar. Je tam Zita? Jak jako nemocná? Vždyť jste byli domluvení. Jí nemůžeš nic věřit" dodá a koukne na mě. ,,Není tam" pronese a mně se úplně zatmí před očima. Hrozně divně na mě koukala. ,,Ona není ani s tebou?". Jen jsem pokýval hlavou. ,,Já ji zabiju" šeptne a bere si klíče od auta. ,,Proč s ní musí být pořád takový starosti?" zeptá se sama sebe a já ji předběhnu. ,,Zůstaňte tu. Třeba se vrátí. Já se po ní ještě podívám" dodám a ona se zastaví. ,,Tak jo... Ale jestli ji najdeš tak jí vyřiď ať se domů ani nevrací. Jestli musí pořád utíkat. Děcko nevychovaný" dodá tiše a jde ke dveřím. ,,Vy se o ni nebojíte?" zeptám se a ona jen pokrčí rameny. ,,Vždycky se vrátila. Akorát na sebe upozorňuje". ,,A to vás nikdy nenapadlo, že má důvod?" zeptám se tiše a ona pokýve hlavou. ,,S ní jsou vždycky problémy". Jen jsem přikývl a kousek popošel. ,,Tak na shledanou" řeknu a ona zabouchne dveře. Se Zitinou mámou jsme si nikdy nepadli do oka, ale tohle jsem nečekal. Sedl jsem si do auta a koukal na její dům. Vždyť říkala, že se vrátí.

Mezitím:

Pohled Zity:

Cítila jsem se provinile. Obvolala jsem všechny, komu jsem lhala až na mámu. ,,Mrzí mě to" pronesu a on je potichu. ,,Zito já to chápu. Ale mně lhát nemusíš. Jsem tvůj táta. Já tě beru takovou jaká jsi a mám tě rád. Klidně ještě můžeš přijet" dodá a já se jen uchechtnu. ,,To ne. Já zůstanu tady" odpovím. ,,Tak jo. Domluvíme se na někdy jindy". ,,Ahoj" řeknu rychle a típnu mu to. Jsem srab! Mně je prostě souzený zůstat tam kde je máma. Žádná cesta zpátky není. I kdybych se snažila stejně zůstanu v tomhle posraným městě! Mobil jsem si schovala do kapsy a opřela se o schody. 

Pohled Vadima:

U bytu na mě čekalo překvapení. Vystoupil jsem z auta a koukl na ni. ,,Vrátila ses jo?" zeptám se a stoupnu si před ni. ,,Vždyť jsme se dohodli, že se večer uvidíme" odpoví a já na ni jen pobaveně kouknu. ,,Lhářko! Já tě hledal po celým městě jako idiot!" jeknu a ona jen tiše sedí. ,,Proč nám všem pořád lžeš? Holky se bály, Sisa se bála a já se bál taky. Proč alespoň ke mně nemůžeš být upřímná?" zeptám se naštvaně a ona si stoupne. ,,Já asi půjdu" šeptne a já ji hned chytnu za zápěstí. Trhl jsem s ní. ,,Neutíkej pořád! Odpověz mi!" dodám a ona si utře slzy. ,,Promiň" šeptne a já ji pustím. ,,Nechci nějaký promiň. Já chci holku, která mi vždycky všechno říkala" ohraním se a ona přikývne. ,,Máš nějaký problém?" zeptám se tiše a ona ke mně vzhlédne. ,,Nemám" šeptne a já přikývnu. ,,Tak proč mi tak ubližuješ?" zeptám se tiše a ona si zase utře slzy. 

Pohled Zity:

,,Nechci tě s tím zatěžovat" šeptnu a on se uchechtne. ,,Ale od toho tady jsem!" zaprotestuje a zoufale na mě koukne. ,,Když už tě nedokážu přesvědčit nemá cenu, abychom spolu vůbec byli. Ty mi musíš říkat úplně všechno, protože představa, že bych tě ztratil, nebo že by se ti cokoli stalo, bych si nikdy neodpustil". Tiše jsme tam stáli. Nakonec mě objal. ,,Máma řekla, že se stejně rozejdeme a že nemá cenu tě sebou tahat do Frýdku" šeptnu a on na mě překvapeně koukne. ,,Tohle řekla?". Jen jsem přikývla. ,,A já se bála, že když poznáš mýho tátu, tak se se mnou rozejdeš. Má pravdu. Nejsem zralá na vztah. Dívej jak to pořád kazím. Se mnou nemáš šanci cokoli udržet. Jsem nezodpovědná. Dopadnu jako moje máma, protože mě všechno hned omrzí. Zůstanu sama" šeptnu a on jen pokýve hlavou. ,,Nikdy nedopadneš jako ona". Pořád jsem jen přikyvovala. ,,Omlouvám se. Já jsem vážně marná" šeptnu a sednu si na schody. Jen se nad tím zasmál. ,,Jsi". Sedl si vedle mě a ruku mi položil kolem ramen. ,,Já si tě vychovám" dodá a s úsměvem se na mě otočí. Uchechtla jsem se a hlavu mu opřela o rameno. 

Pohled Vadima:

Mírně jsem se na ni pootočil. ,,Tvoje máma... Jak často jsi utíkala z domu?" zeptám se a ona jen pokrčí rameny. ,,Ani nevím" odpoví a já na ni naléhavě kouknu. ,,Pořád" šeptne a smutně na mě koukne. ,,Proč?". ,,Nedalo se to s ní vydržet. Snažila jsem se prostě od ní zdrhnout. Ale vždycky mě našla" dodá a zase se o mě opře. ,,Jestli ti ubližuje tak...". ,,Netrap se" šeptne a pohladí mě po stehně. Musel jsem nad tím přemýšlet. Zita se nakonec narovnala. ,,Není tak perfektní máma jak se prezentuje. To stejný táta. Ani jeden není ideální, ale i tak jsou to moji rodiče. Každý nemůže být takový, jako tvoje máma" dodá a otočí se za nás. Máma na nás jen zamávala. Proč je ještě vzhůru? Oba jsme na ni zamávali zpátky. ,,Půjdu domů" pronese Zita a koukne na mě. ,,Nechoď tam" odpovím prostě a ona vstane. ,,O mě se bát nemusíš. Vždycky si nějak poradím" dodám a dám mu pusu. Chytl mě za mikinu. ,,Pojď se mnou". Pokývala jsem hlavou a ruku u pomalu strhla. ,,Ono se to nějak vyvrbí. Uvidíme se zítra". Povzdechl si a ještě mě objal. Proč tak obrátil? ,,Pozdravuj mamku" řeknu a on se zasměje. ,,Odvezu tě alespoň". Jen jsem pokývala hlavou. ,,Ještě se někam stavím" odpovím a on si udupne. ,,Žádný problémy!". ,,Já? Nikdy" odpovím a ještě na něj mávnu. Hochu. Jen kdyby jsi věděl.

Shieeet. Konec. Jinak dneska tři díly, aby jste měli co číst za cringe :D

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby