Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Volané číslo neexistuje"

Pohled Zity:

Dopisovala jsem si poslední zápisky. ,,Zito můžeš potom?". Jen jsem kývla. Jakmile zazvonilo všichni se zvedli a odcházeli. Šla jsem k němu. ,,Vím že se nám nepodařilo tě obrátit na cestu k Bohu, ale tohle je další test, za který máš pět. Chápu, že ti je nepříjemné se učit na předmět, který ti je vlastně ukradený, ale takhle neodmaturuješ. Musíš myslet dopředu. Když budeš mít dobré známky budeš mít větší možnost se dostat na vysokou. S takovou tě nikam nevezmou" dodá a já kývnu. ,,Vy víte, že na váš názor já dám, protože nejste maniak jako ostatní tady, ale tohle patří k mýmu protestu" odpovím a on si sundá brýle. ,,Oznámil jsem to ředitelovi a moc rád by tě viděl. Plus asi jsem nucen zavolat zákonnému zástupci". Jen jsem protočila očima. ,,A to jen kvůli jednomu testu?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Kvůli všem testům, domácím úkolům a esejím za které máš pět. Možná ti příjde vtipné zesměšňovat naši víru, ale na to se tu dbá opravdu hodně. Nikdo tě tu nenutí věřit v Boha, ale klasifikace tě nemine ať věříš nebo ne" řekne přísně a já kývnu. Podal mi test. Byl celý přeškrtnutý. ,,Je nové pololetí. Nepokaz si to" dodá a já se otočím. Tohle je nefér. Kdo kdy potřeboval náboženství k životu? Je to jako pracovní činnosti. Kopat do země umím. Hotovo. Vešla jsem do jídelny a porozhlídla se. V ruce mi zavibroval mobil. Aneta. Hned jsem si zobrazila zprávu. Donutilo mě to k úsměvu. To že zatáhnu poslední hodinu si nikdo nevšimne. Stará dobrá Aneta. Dřív chodila sem do školy, ale rozhodla se přestoupit. Když mě seznámila s ostatníma hned jsme k nim přilnula. Poslední dobou se scházíme míň, ale to jen protože je zima.

,,Ouuuu. Pozor pozor! Vzorná školačka. Pěkná uniforma micko. Jde ti k očím" řekne pobaveně Aneta a já se začnu smát. Ostatní se k ní hned nahrnuly. ,,Kdyby jste napsaly dřív možná bych se i převlíkla" odpovím a jdu k ním. Odhodila jsem batoh a všechny si je prohlídla. Aneta. Vůdkyně celé téhle skupiny. Vždycky pořádá ty nejlepší hausky. Vždycky to dopadlo špatně. Někoho vyhodili z okna, nebo se málem utopil. Sranda. Vedle ní stála Petra. O proti nám je víc opálená a působí jako cikán. Ale není! Akorát přiletěla z Egypta. Za nimi kouřila Denisa. Jediná z nás, která ví co od života chce. Umřít mladá a bohatá. Vždycky měla styl. A poslední Daniela. Nejvyšší z nás všech a nejvíc divná. I tak ji mám ráda. To jak jsme se začaly bavit je hrozná náhoda. Já jsem s Anetou chodila do školy. Ta začala chodit do školy s Petrou a ta o nás řekla její nejlepší kamarádce Denise. Ta měla sousedku, která je náhodou Daniela. A bylo to. Jednou jsme se sešly a od tý doby jsme postrach ulic. ,,Pojďte. Půjdeme na zídku" řekne rychle Daniela a mávne na nás. Tam chodíme asi nejvíc. Je to blízko několika účňáků a holky můžou očumovat kluky. ,,Zito přitahuješ na nás pozornost. Ber si tu uniformu víc" dodá ke mně Petra a já se začnu smát. Rozepla jsme si bundu a hodila ji na ně. Předběhla jsem je a šla jako po mole. Všechny jsme se smály.

Mezitím:

Pohled Vadima:

Seděl jsem na lavičce a pozoroval je. ,,A takhle se to dělá u nás!" křikne Viktor a skočí na záda Tomášovi. Jen jsem se smál a otočil se na Michala. ,,Mišeline co děláš?" zeptám se a on se na nás podívá. ,,Volá mi máma" odpoví a dál má mobil od ucha. Slyšel jsem holčičí smích. Pomalu jsme se otočili směrem odkud se ozýval. Pětice holek šli na druhou stranu kde jsme seděli my. Ta malá si sundala bundu a začala před němi poskakovat. Mírně jsem se pousmál. Začaly jí tleskat. Zase si oblíkla bundu a jedna z nich jí podala batoh. Ten jsem už viděl. ,,To snad ne" šeptnu a kluci mě dál ignorujou. ,,To je ona. To je ta, kterou jsem viděl před tím klubem" dodám a všichni zpozorní. ,,Která?" zeptá se Tomáš a já na ni nenápadně ukážu. ,,Tu jsme zachraňoval z toho moshpitu". ,,Mrcha. Jdu si s ní promluvit" řekne Viktor a já se začnu smát. ,,Neřeš to. Já to nějak udělám" odpovím a zamyslím se.

Pohled Zity:

,,Chceš?" zeptá se Petra a nabídne mi cigaretu. Vážně jsem nad tím přemýšlela. ,,Nemůžu. Máma by mě zjebala" odpovím a ona ji vytáhne. ,,Jedna ti neuškodí. Vždycky kouříme všechny spolu. Když si nezapálíš, nebudeme si moct zapálit my ostatní. Vážně chceš abychom byly smutný?". Musela jsem se zamyslet. ,,Jenom jednu" řeknu prostě a Petra se zaraduje. ,,Máte někdo zapalovač?". Tahle otázka tu vysela dlouho ve vzduchu. ,,Sakra já myslela, že mám" odpoví Aneta a já se zasměju. Kolem šel nějakej týpek. Stoupla jsem si před něj. ,,Dobrý den... Ahoj. Nemáš zapalovač prosím?" zeptám se a on kývne. Podal mi ho a já se na něj usmála. ,,Děkuji pěkně". Jen na mě mávl. ,,Nech si ho" šeptne a jde dál. ,,Mám zapalovač a zadarmo. Učte se ode mě dámy. První na podpal?".

Pohled Vadima:

Ondřej k nám došel a hodil si batoh na zem. ,,Co po tobě chtěla?" zeptám se a on na mě překvapeně koukne. ,,Nazdar i tobě. Zapalovač" odpoví prostě a sedne si vedle mě. ,,Víš kdo to je? To je ta, kterou on vytáhl z moshpitu a mu neřekla ani svoje jméno". Jen jsem se trapně podíval do země. ,,To je ona? Vadime máš na lepší" dodá se smíchem Ondřej. Všichni jsme se na ně podívali.

Pohled Zity:

Začal mi hrát mobil. ,,Sakra" šeptnu a vytáhnu ho. ,,Ano?" zeptám se a čekám kdo se ozve. ,,Neměla jsi být hned po škole doma?" zeptá se mamka a já jen zamručím. ,,Vždyť jdu. Jenom jsem se zpozdila ve škole. Opravovala jsem si test z... Náboženství" řeknu rychle a ona se mírně uchechtne. ,,Tak promiň. Kde právě jsi? Lukáš jede z práce a může tě vyzvednout" dodá a já se zděsím. ,,Ehm". Nervozně jsem se podívala na holky. ,,V parku" šeptne Denisa a já kývnu. ,,Jsem v parku. Jo. Víš kde ne? U kina" řeknu rychle a ona je zticha. ,,Jasně. Tak já mu zavolám ať pro tebe přijede. Čekej tam na něj. Ahoj". Ani mě nepustila ke slovu. ,,Ty jseš blbá. Kino je na druhé straně. Tam nestihneš dojít" řekne Daniela a já kývnu. ,,Já vím, ale jestli tam nebudu tak jsem mrtvá. A to není fajn. Víte co? Já rychle jdu a vy... Si nechte ten zapík" dodám a hodím ho Anetě. ,,Hlavně bacha" řekne a já kývnu. Otočila jsem se a s cigaretou v ruce šla rychle ke kinu. Vážně jsem nemohla vymyslet nic lepšího? Nakonec jsme nešla ani tak rychle. ,,Hej... Ty holko. V uniformě. Stůj". Otočila jsem se a koukla na něj. ,,Prosím? My se známe?" zeptám se a on kývne. ,,Vadim" pronese a já si hned vzpomenu. ,,Jasně. Divnej týpek z klubu. Užil sis koncert?" zeptám se a on jen pokýve havou. ,,Ani ne, když si mě tak odbila" odpoví a já se otočím a jdu pryč. Šel rychle za mnou. ,,Nevěděl jsem, že chodíš na křesťanský gympl" řekne a já se zasměju. ,,Nevíš hodně věcí. Třeba jak se jmenuju" řeknu a on se uchechtne. Posměvačně jsme se na něj podívala. Z dálky jsme viděla kino. ,,A nechceš mi ho třeba náhodou říct?" zeptá se a já pokývu. ,,Ani ne. Takhle mi to vyhovuje" odpovím a hledám Lukášovo auto. Zastavil mě. ,,Tak mi dej na sebe alespoň číslo". Naléhavě na mě koukal. Ještě se mile usmál. ,,Fajn. Ehm. 756...". Začala jsem mu diktovat číslo. Zvedl ke mně hlavu. ,,Dík. Já jen...". ,,Už musím jít" přeruším ho a vidím jak Lukáš přijíždí. Trochu. Ale vážně jenom trochu mě mrzelo, že jsme mu řekla číslo, který snad ani neexistuje. Byl milej. To se nestává každý den, že potkáte milýho slídila jako je on. Vlastně už ani nevím jak se jmenuje, tak na co mi to je?

Pohled Vadima:

Vítězně jsem se za nima vrátil. ,,Mise splněna" pronesu a on mi sebere mobil. ,,Aaaa. Holka z klubu? Ona ti pořád neřekla svoje jméno?" zeptá se Ondra a já kývnu. ,,Ale dívej. Teď jí zavolám. Nebude vědět kdo to je. Tak se představí a bum. Zase jsme vyhrál" dodám a oni začnou tleskat. ,,Dej to nahlas" šeptne Michal a já zmáčknu číslo. ,,Je nám líto, ale volané číslo neexistuje". Všichni jsme na sebe koukli. ,,To je mrcha" šeptnu a oni se začnou smát. ,,Promiň, ale zatím to je 2:0 pro ni" řekne posměvačně Viktor a já si sednu. Ona vážně nechce abych ji našel.

Taaaaak a to je zase všechno všecičko. Lol. Nebojte. Za chvilku se to začne rozjíždět.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby