Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Ráno jako vymalované

Pohled Zity:

Probudilo mě vyzvánění. Natáhla jsem se pro mobil a přiložila ho k uchu. ,,No?" zeptám se a čekám co se ozve. ,,Vstávat a cvičit!" jekne nadšeně máma a já si dám mobil dál od hlavy. Zapla jsem ho nahlas a položila na peřinu. ,,Mám tu pro tebe úkol. Měl by si přijít Lukáš pro nějaký věci, tak mu je dej před dům. Nechci aby si se ním bavila. Kdyby zvonil, tak neotvírej. Pořád je naštvaný z toho jak to dopadlo". ,,Jasně" šeptnu a dál spím. ,,Zituško hlavně nezapomeň, že zítra píšeš test z náboženství. Tak se prosím nauč a snaž se ať nepropadneš" dodá a já je zamručím. ,,Jo" šeptnu a mobil si vezmu. ,,Chceš pozdravit babičku?". ,,Ne" řeknu rychle a típnu to. Mobil jsem položila zpátky na stolek a otočila se ke dveřím. Trochu jsem se ho lekla. Otočil se ke mně. Koukala jsem na něj. Co se včera dělo? ,,Dobré ráno" šeptne a já se na něj usměju. ,,Ahoj" odpovím prostě a on se ke mně natáhne. Přisunul si mě pod něj. Nějak nevím jak na něj reagovat. Pohladil mě po vlasech. ,,Zůstal si jo?" zeptám se pokušitelsky a on se zasměje. ,,Chtěl jsem být s tebou" odpoví prostě. Celou dobu měl zavřené oči. Pořád jsem na sobě měla podprsenku a kalhotky ze včerejška. Teda bylo to už alespoň suchý. Co má na sobě on?

Pohled Vadima:

Hladila mě po zádech. Bylo to tak příjemný až jsem z toho měl husinu. Mírně jsme se uchechl. Zita asi zase usla. ,,Nechtěla by jsi někdy jít někam ven aniž bychom pili?" zeptám se a ona ke mně zvedne hlavu. Jen se zasmála. ,,Můžeme" odpoví prostě a ruku mi položí na břicho. Bylo fajn tu jen tak ležet. Na chvíli jsem si vzpomněl na kluky. Jak to asi včera dopadlo? Zita mě škrábala po hrudi. Achjo. Ona je prostě dokonalá. Vadime sakra o co ti jde? Holek máš na každé ruce několik a ty tu radši ležíš s borkou, která ti dala falešný číslo? Jseš divnej.

Pohled Zity:

Až teď jsem na něj pořádně viděla, když nebyl přikrytý dekou. Na krku měl cucáky. Nenápadně jsem se podívala do protějšího zrcadla. Já mám taky. To jsem zvědavá jak to vysvětlím mámě. Natáhl se pro mě. Přímo jsem zapadla do jeho objetí. ,,Počkej. Dívej. Ten cucák vypadá jako Mickey Mouse!" jeknu nadšeně a on se začne smát. ,,Ty si všimneš takové blbosti?" zeptá se smíchem a já jen pokrčím rameny. ,,Tak já ti ho taky udělám" šeptne a já na něj vyděšeně kouknu. ,,Už jich mám dost" odpovím a odstrknu ho. Chytl mě za zápěstí. Skončila jsem pod ním uvězněná. ,,Vadime nedělej. Prosím" řeknu se smíchem a on mě jen políbí na krk. ,,Nebude to bolet" řekne tiše a já kývnu. ,,Já vím, ale nechci mít Mickey Mouse na krku" odpovím a on se jen uchechtne. Zase mě jen políbil. Místo toho, aby se mi přisáhl na krk, tam jen měl položenou hlavu. Sklouzl kousek níž. Koukla jsem na něj. Objímal mě kolem žeber a spokojeně se usmíval. Přiznám to. Holky měly pravdu. Je to roztomilouš jako prase.

Pohled Vadima:

Hrála si s mými vlasy. Ležel jsem jí mezi prsama. Michal měl pravdu. Je to nejlepší místo. Úplně mi bušilo srdce. Zita mi z ničeho nic zacpala nos. Lekl jsem se a rychle si sedl. Jen se tiše smála. Chytl jsem ji a stáhl níž. Překvapeně na mě koukala. Konečně jsem se odvážil jí dát pusu. Hned jsem se odtáhl a tázavě se na ni podíval. ,,Ještě" šeptne a já se k ní nakloním. Políbil jsem ji a lehl si s ní. Rukou jsem jí zajel do kalhotek. Plácla mě po ní. Jen jsem se zasmál.Domem se ozval zvonek. Zhluboka se nadechla a vyděšeně na mě koukla.

Pohled Zity:

Sbíhala jsem schody a zavazovala si župan. Vadim mě ještě doběhl. ,,Dělej jakože tu nejsi. Hlavně nevylízej z pokoje" dodám a hodím mu oblečení. Zase vyběhl nahoru. Rychlým krokem jsem šla otevřít dveře. Lukáš si mě prohlídl. Ani nepozdravil. ,,Ahoj" šeptnu a on mě odstrčí. ,,Kde mám věci?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Asi v kuchyni. Já je...". ,,Půjdu si pro ně sám!" řekne hrubě a já si před něj stoupnu. ,,Nemáš tu co dělat. Zůstaň tady!" jeknu mírně a on mě odstrčí. Jakmile vešel do obýváku, úplně se zděsil. ,,Co se tu dělo?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Vem si ty věci a vypadni" šeptnu a on se na mě zamračí. Měl dvě tašky položené u skříně v kuchyni. ,,Ještě by tu měla být krabice s knížkama" řekne a otočí se na mě. ,,Ta je u mě. Já ti ji donesu" dodám a on jen pokýve hlavou. ,,Vezmu si ji sám a už se sem nikdy nevrátím".

Pohled Vadima:

Slyšel jsem dupání a dva hlasy. ,,Zito neser a pusť mě". Za dveřmi se objevil stín. ,,Nemáš mi sem co líst!" křikne a on na mě překvapeně koukne. ,,Budeš mít obrovskej problém" šeptne k ní a ona na něj naštvaně koukne. ,,Vem si ty svoje krámy a vypadne z mýho domu" řekne k němu a stoupne si přede mě. ,,Dobrý den" šeptnu a on jen kývne. ,,Hochu s touhle rodinou si nic nezačínej". ,,Vypadni!" jekne Zita a on si vezme nějakou krabici. Odešel z pokoje a Zita za ním hned startovala. Zastavila se na schodech a koukala dolů. Jakmile bouchli dveře, jsem se otočil k oknu. Ten týpek si dal věci do auta a nasedl. Otočil jsem se ke dveřím. Zita se tam krčila se sklopeným pohledem. Povzdechl jsem si a šel k ní. ,,Chceš jít?" zeptá se a já jí zvednu hlavu, aby se na mě podívala. ,,Ne" odpovím tiše a ona se zase pousměje jedním koutkem. Zajímalo by mě jak to dělá. Objal jsem ji. Schovala se u mě v náručí. Jak na to jsme? Hrozně dlouho jsem se jí na to chtěl zeptat, ale po chvilce jsem si to rozmyslel. Nechám to plavat. Vlastně to mi tenkrát taky poradila Zita.

Jak na tom jsou? Já sama nevím. Mám to udělat jako lovestory, nebo do friendzony? Nebo jen kámoši s výhodama?

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby