Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Kamarád do blitek

Pohled Zity:

Probudila jsem se u někoho v posteli. Kde to jsem? Do prdele co jsem zase dělala za hovadiny? Naštěstí jsem byla oblečená. Porozhlídla jsem se kolem sebe. Tak tady jsem v životě nebyla. Kurva. Zvedla jsem se a koukla z okna. Byla jsem úplně zoufalá. Mě někdo unesl? Proč si nic nepamatuju? Za dveřmi se míhal stín. Co mám dělat. Rychle jsem si pobrala všechny věci. Potichu jsem otevřela dveře. Co mám dělat! Co když si budou myslet, že je tu chci okrást. Wtf Zito. Cítila jsem kafe. Potichu jsem vyšla a zavřela dveře. ,,Ou. Jsi vzhůru" řekne a já se leknu. ,,Co? Jo. Kdo jsi?" zeptám se vyděšeně a on se zasměje. ,,Jasně. Máš draka" šeptne a já na něj nechápavě kouknu. ,,Jestli myslíš kocovinu, tak jo" odpovím a on kývne. Bylo trapný ticho. ,,Fajn no. Já se nějak musím dostat... domů" šeptnu a opřu se o roh sedačky. Máma. Můj skvělý výstup. Tam se vrátit nemůžu. A dneska musím do knihovny. Sakra! ,,No... Tak já ti připomenu co se včera dělo" řekne a já jdu k němu. ,,Prosím. Já totiž vůbec nevím kdo jsi" šeptnu a on se zasměje. Ukázal ke stolu. Sedla jsem si a on si sedl naproti mě. Podal mi prášek a vodu. ,,Dík" šeptnu a on jen kývne. ,,Tak... Kdo jsi?" zeptám se a on se mírně zamračí. ,,Jsem ten komu si dala falešný číslo" odpoví a já na něj nechápavě kouknu. Musela jsem popřemýšlet. Rozdala jsem jich tolik, že si to nejde pamatovat. ,,Ou" šeptnu a on kývne. ,,Promiň" dodám a on mávne rukou.

Pohled Vadima:

Vážně jsem si užíval pozici toho kdo vede celou konverzaci. ,,Vadim ne?" zeptá se a mě potěší, že si pamatuje alespoň jméno. Přikývl jsme a napil se kafe. ,,Asi jsem to přehnala s pitím co?" zeptá se a já znova jen kývnu. ,,Zřídila si se trochu dřív než jsem čekal a Jonáš tě nemohl vzít domů, protože končil až pozdě, tak mě poprosil, abych na tebe dal pozor" řeknu a ona si dá hlavu do dlaní. Jen jsem se zasmál. ,,Bylo to špatný?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Co myslíš? To že si vytuhla na lavičce v parku nebo, že se málem porvala?" zeptám se a ona si povzdechne. ,,Já-já se moc omlouvám" šeptne a já jen mávnu rukou. ,,Dějou se i horší věci" odpovím a ona pokýve hlavou. ,,Mně ne. Já jenom zvracím... Pane bože! Poblila sem tu něco?" zeptá se a já se začnu smát. ,,Ne. Teda doufám" odpovím a prohlídnu si ji. ,,Můžu dostat prosím hrnek kafe?" zeptá se a já kývnu. Nalil jsme jí a podal jí ho. ,,Děkuji pěkně" šeptne a napije se. Jakoby jí něco došlo. ,,Ty bydlíš sám?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne. S rodiči" odpovím a ona se na mě tázavě podívá. ,,Spal jsem v pokoji po starší sestře". Pořád kývala hlavou. ,,Taaaak. Když jsme se setkali při takové příležitosti... Proč si mi dala falešný číslo?" zeptám se a ona si povzdechne. ,,Dávám ho vždycky. Nechci se bavit s lidma, který potkám, když jsem opilá" dodá a mírně se uchechtne. ,,To dává smysl". Oba jsme se na sebe podívali. ,,Děkuju, že jsi mě nenechal někde v parku" řekne a já jen mávnu rukou. ,,Mám to u tebe, ale" odpovím a ona kývne. ,,Jasně! Kdyby se cokoli dělo, dej mi vědět a já to vyřeším. Dlužím ti to" dodá a já se na ni pobaveně kouknu. ,,V tom případě by jsi mi mohla dát třeba číslo, nebo rovnou mi říct tvoje příjmení".

Došli jsme na zastávku pouličky. ,,Fajn. 5 se dostaneš k radnici" řeknu a ukážu na ceduli. ,,Jede to... Za pět minut" šeptne a opře se o ceduli. Zvedla ke mně hlavu. ,,Takžeee. Vadime. Od kdy se bavíš s Jonášem?" zeptá se a já se jen uchechtnu. ,,Neboj. Nechci ti přebrat kámoše" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,To je mi úplně jedno, ale on má pravidlo, že se nekamaradíčkuje se štangasty" řekne a mě jakoby osvítilo. ,,Ze začátku nepracoval. A já ho pozval na pití a teď se bavíme. Teda snad" dodám a ona kývne. ,,Lidi kdo ho zvou na pití jsou v jeho žebříčku top 10" odpoví a já se uchechtnu. ,,A co hodláš dělat?" zeptám se po chvíli a ona pokrčí rameny. ,,Co přesně myslíš? Jak si mám zpravit život nebo co mám na plánu dne?". Kývl jsem. ,,No... Nejprve se vplížím do domu oknem a půjdu do knihovny. Pak se jakože vrátím a ztropím scénu" dodá a oba se začneme smát. ,,To není vtip" dodá a mně sklapne. ,,Sranduju... Budu se muset omluvit mámě a řešit to jako velká holka. Zavolám babičce ať si s ní promluví". ,,Proč si s ní nepromluvíš ty?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Víš ono to není tak lehký. Z nějakýho důvodu nikdy neposlechne mě. Vždycky poslechne ty svoje nabíječe nebo faráře. Což nechápu" dodá a ruce si dá do kapes. Chvíli mi jí bylo líto. Z ničeho nic sama začala povídat. Dost mě to překvapilo. Myslel jsem, že zdrhne, jak blesk, ale ona tu stojí se mnou. Chvíli jsem na ni jen koukal a ani neposlouchal co říká. Má pěkný oči. Nechci jí skákat do řeči, ale... ,,Nechceš někdy zajít na kafe?" zeptám se a ona se na mě překvapeně podívá. ,,Nezajdeme radši na pivo?" zeptá se stejně a já na ni překvapeně kouknu. Jasně že jo! Sakra Vadime snaž se, ať ti neuteče. Takovou holku, aby sis hlídal. Myslel jsem, že to bude klasická kavárnová holka. ,,Jo... Proč ne? Zní to líp než dortík a kafe" řeknu a ona kývne. ,,I když dortík bych si dala. Víš co? Zajdeme na dortík ať nejdeme na lačno a pak na pivo". Je skvělá! Oba jsme se začali smát. Z dálky jsme si všiml, že jí to jede. Otočila se a zase se podívala na mě. ,,Ještě jednou dík. Neznám nikoho kdo by si vzal, takhle namohl člověka k sobě domů" dodá a já se začnu smát. ,,Dělám to každý víkend. Akorát to nejsou hezký holky, ale celkem nic moc spolužáci" řeknu a ona se na mě pobaveně podívá. ,,No... Snad se někdy sejdem na to pivo". Jen jsem kývl. Vlezla dovnitř a sedla si. Ještě jsem jí zamával. Kývla hlavou. Otočil jsem se a s úsměvem na tváři šel domů. Tohle až klukům řeknu, tak mi neuvěří.

Jooooo. To je zase konec. Lol co? Nechápu jak mě taková sračka zase mohla napadnout. V dalším díle už trochu nakousnu celou podstatu téhle knížky. Zatím čus

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby