Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Promluva do duše

Pohled Zity:

S Anet jsme probíhaly mezi stánky a hledali cukrovou vatu. Pevně mě držela za ruku, abych se jí neztratila jako posledně. Jakmile se alespoň trochu oteplí, začnou se pořádat poutě a to je teprve ždímárna prachů. Hlavně pro mě a Anet. Vůbec není divný vidět dvě dospělý holky, mezi děckama. Ani trochu. Nakonec jsme si sedly na volnou lavečku a vydýchávaly se. ,,Kde je?" zeptá se tiše a já pokrčím rameny. ,,Nevím, ale tam je řetězák" pronesu a ona se na mě nechápavě podívá. ,,Nejsme na to už velký?" zeptá se a já se nad tím zamyslím. ,,Ne" odpovím prostě a ona přikývne. Rychle jsme vstaly a běžely tam.

Mezitím:

Pohled Vadima:

S Honzou jsme hráli hry a mlčeli. ,,Kde je Anet? Dělá nejlepší kafe?" zeptá se Ondra a Honza stopne hru. ,,Hej" šeptnu a on se zasměje. ,,Jela se Zitou na pouť" odpoví a oba se začneme smát. ,,Proč jsi nejel s nimi?". ,,Debile je mi deset?" zeptá se a jde udělat to kafe. Vlastně jsem ani nevěděl, že je Zita pryč. Od toho incidentu o víkendu se se mnou jaksi nebaví. ,,Kdy mají přijet?" zeptám se a Honza koukne na hodiny. ,,Kolem osmé" odpoví a Ondra se uchechtne. ,,Poutě končí dřív ne?". ,,Jenže ony jsou zkurvený alkoholičky a jdou ještě pít" odpoví a já se jen zasměju. Skrz chlast. To je cesta k Zitě.

Pohled Zity:

,,A on mi řekl kámo. Kámo. Chápeš to?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne. Kokot. To se nedivím, že se s ním nebavíš" odpoví a já na ni děkovně kouknu. ,,Po tom všem... Jsem si myslela, že ke "kámo" se už nikdy nedostanu". Jen jsme tam tiše seděly. Po chvilce mi to začalo být líto. ,,Kdykoli se tě ho zželí. Napij se" šeptne prostě a rozdělá flašku. Podala mi ji a já se hned napila. ,,Kdykoli se budeš chtít vykašlat na školu, napij se" šeptnu stejně a ona mi tu flašku vezme. Každej máme v tom životě něco. Zase jsem se napila a mírně se na mi pousmála. ,,Proč jsme takový? Když něco skoro máme. Chceme vycouvat" pronese a já pokrčím rameny. ,,Jsme prostě blbky". Jen se zasmála a prohrábla si vlasy. ,,Zjístila jsem, že máma má rakovinu" pronese a já jen tiše sedím. ,,Jo. Přesně" šeptne a napije se. ,,A...". ,,Štítné žlázy. Dávají jí rok" dodá a zase se napije. ,,To je mi líto" šeptnu a ona mávne rukou. ,,Žije. Ta tvoje ne. To ti má být líto" odpoví a zase se napije. Jejda. Asi jsem otevřela něco co jsem neměla. ,,Brzdi" šeptnu a ona mávne rukou. ,,Na mně už nesejde" odpoví a já se zhluboka nadechnu. ,,Na plese... mě Kuba znásilnil". Vykulila na mě oči a začala kašlat. Vzala jsem si od ní flašku a napila se. ,,Co! Ví to někdo?". Přikývla jsem a jen na ni pobaveně koukla. ,,Vadim" odpovím a ona ukáže na flašku. ,,Napij se". ,,A víš co je sranda? Druhý den jsem potratila jeho dítě" dodám a dám si pořádný lok. Aneta si lehla na zem a chytla si hlavu. ,,Zito kruci, proč jsi něco neřekla?" zeptá se tiše a já začnu brečet. ,,Nevím! Bála jsem se. A jedinej kdo to všechno ví je Vadim a on mě nemiluje! A teď to víš ty, ale nikomu to neříkej. Prosím. Anet prosím!" jeknu a lehnu si k ní. ,,Potřebujeme ještě" šeptne a já přikývnu.

Pohled Vadima:

Už jsem tu zůstal sám s Honzou. ,,Je" šeptne a já na něj kouknu. ,,Anet už tu měla být. Je devět" šeptne a mírně se pousměje. ,,Vůbec tě t netrápí" odpovím a on pokrčí rameny. ,,Je dospělá. Je se Zitou a navíc... Mám GPS u ní v mobilu, tak vím kde je" dodá a já na něj s otevřenou pusou zírám. Dělal jako kdyby se nic nedělo. ,,Asi chceš vysvětlení, že?". Jen jsem přikývl a on si vzal mobil. ,,Jednou ztratila mobil a když jsme ho našli, nainstaloval jsem jí to do mobilu a od té doby ji někdy kontroluju. Ale jenom někdy" dodá rázně a já přikývnu. ,,Do doby než vypne telefon a má signál, ji můžu najít kdekoli. Třeba i v Rusku" dodá a já se jen zasměju. ,,Tak kde je?". Přiblížil si to a mírně se pousmál. ,,Zrovna teď je někde v parku" odpoví a já na něj klidně kouknu. ,,To je fajn".