Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rok za rokem

Pohled Vadima:

Bylo mi divný, že mě nikdo nevzbudil. Ani máma ani kočka. Podíval jsem se na dveře, ktré byly zavřené. Hodiny ukazovaly devět ráno. Tak to je ale hodně divný. Na mobilu ani jedna zpráva. To snad všichni zapomněli? Narozeniny mám jednou do roka a oni to všichni prošvihnou. To mě teda nebaví. Zase jsem se zachumlal do postele a chtěl být uraženej. Tichem se ozvaly dveře. Slyšel jsem jak někdo potichu vešel do bytu. To je jenom mamka. Dělal jsem, že spím. Třeba mě překvapí dortíkem. Dveře od pokoje se otevřely a dovnitř někdo vešel. Slyšel jsem tiché našlapování. Nakonec jsem zacítil voňavku. To mamka nebude. ,,Ahoj koťátko" šeptnu a ona se zastaví. ,,Chtěla jsem tě překvapit" řekne prostě a hodí na mě balonky. Uraženě si sedla na zem a já se jí jen smál. Nakonec se usmála a skočila na mě. ,,Moje láska má dneska narozeninky" šeptne a lehne si na mě. Začala mě pusinkovat. ,,Stačí" šeptnu a ona mě políbí. Koukla mi do očí a z kapsy něco vytáhla. ,,No tak. Nemusíš mi nic dávat. Stačíš mi ty" dodám a ona si na mě sedne. Párkrát poskočila. ,,Otevři to". Posunul jsem se výš a rozbalil obálku. Vytáhl jsem poukázku do posilovny. ,,Ty jseš blbka!" jeknu se smíchem a hlavu zarazím do polštáře. ,,Fajn. Opravdový dárek je tady" řekne a podá mi další obálku. Nedůvěřivě jsem se na ni podíval. Rozbalil jsem ji a podíval se na papír. ,,Coooo?" zeptám se a kouknu na ni. ,,Víkend v lázních?" zeptám se znovu a ona se zasměje. ,,Ne" řekne zase a jen se směje. ,,Tohle je ten opravdu opravdickej dárek" řekne a podá mi další obálku. ,,Já bych ty lázně rád" šeptnu a ona mi tu obálku vytrhne z rukou. ,,To se může zařídit" řekne a natahuje se pro mobil. ,,Počkej. Vždyť ani nevím co je v té třetí" řeknu a chytnu ji. ,,Jestli chceš lázně...". ,,Tak počkej chvilku" řeknu a rozbalím tu třetí. Vykulil jsem na ni oči. ,,Františkovi nebo Mariánský?" zeptá se a já na ni dál nechápavě koukám. ,,Víkend v Paříži?" zeptám se nechápavě a ona jen mlčí. ,,Jo" hlesne a já ji ze sebe sundám. ,,Jak jsi? Kde jsi? Co?" zeptám se a pochoduju po místnosti. ,,Táta má známýho a on mu to dal k něčemu a táta to nevyužije, když Karin bude rodit... Nevím! Je tam výlet do Disneylandu a on mi to prostě dal, tak jsem to dala tobě!" jekne a rychle vyskočí. ,,Tohle nemůžeš" řeknu a ona začne panikařit. ,,Já jsem udělala něco špatně? Vždyť máš narozeniny!" jekne a já jí to vrátím. ,,Takovýhle věci si nech a radši mi dej třeba chlast" řeknu a ona mi to vrazí do rukou. ,,Je to dárek. Nemůžeš mi to vrátit" oponuje a já přikývnu. ,,Ale jo. Nebudu dostávat nějaký drahý výlety od tvýho táty" řeknu a vrátím jí to do kapsy. Zase to vytáhla a přibouchla mi to k hrudi. ,,Prostě si to vem a všechno nejlepší! Neser mě!" křikne a já jen pokývu hlavou. ,,Nechci to. Proč ty prostě nemůžeš být normální a třeba mi vykouřit?" zeptám se naštvaně a ona si udupne. ,,To bylo v plánu, ale teď nic nebude" řekne prostě a uraženě si založí ruce.

Pohled Zity:

,,Zito, ale já nechci takový dárky. Co si o mě tvůj táta pomyslí?" zeptá se naštvaně a já na něj nechápavě koukám. ,,A když ty mě stavíš do situace zlatokopky, tak je to v pohodě. Prostě spolu pojedeme na víkend do Disneylandu a bude to super". Jen se zamračil a celou obálku roztrhl. Dva papíry hodil na zem a hrozně se na mě zamračil. ,,Ne" řekne přísně a já jen skloním hlavu. Bylo ticho. ,,Chtěla jsme ti udělat radost" šeptnu a on jde ke mně. ,,Tak buď prostě normální a nevymýšlej nějaký hovadiny" řekne a natahuje se ke mně. Odstoupila jsem dál. ,,To ty se zlobit vůbec nemáš. Když jsi neznala tátu a nevěděla, že má prachy, měl jsme tě radši. Teď akorát využíváš jeho špatný svědomí" dodá a já na něj ublíženě kouknu. Nic jsem mu na to neřekla a šla pryč. ,,Počkej. Nechoď pryč. Lásko. Koťátko. Neměl jsem to říkat. Nemyslel jsem to tak" dodá a chytne mě. ,,Nešahej na mě" šeptnu a praštím ho. Vadim se už ani nesnažil mě zastavit. ,,Všechno nejlepší" štěknu a dveře zabouchnu. Hned na to se zase otevřely. ,,Zito prosím tě vrať se. Mám narozeniny. Lásko prosím. Promiň. Nechci si připadat, jako někdo kdo se o tebe nedokáže postarat" dodá a já se zastavím. ,,Je to proti mojí cti, přijímat takový dárky" řekne a vydechne. ,,Ty jsi idiot" šeptnu a vrátím se k němu. Objala jsem ho. Vchodové dveře se otevřely a dovnitř vešla Vadimova sousedka. Koukala na nás. Vadim jenom v trenclích začal couvat zpátky. Popohnala jsem ho a zabouchla dveře. ,,Promiň" řekne prostě a já jen mávnu rukou. ,,Pořád jsi mluvil o tom, že budeme cestovat, tak jsem chtěla udělat první zastávku" odpovím a on na mě smutně koukne. ,,Ale já si to chtěl zařídit sám. Jsem chlap. Mám se starat já o tebe". ,,To se prostě nemůžeš povznýst nad to, že já dělám něco pro tebe a ty pro mě?" zeptám se a on si sedne. ,,Když už se o tebe nebudu moct starat a dělat tě šťastnou, tak co mám dělat?" zeptá se stejně a já si na něj sednu. ,,Kdyby jsi jel... Budu šťastná, protože si užijeme srandu a zkusíme si něco novýho" odpovím a on si povzdechne. ,,Teď mě celkem štve, že jsem to roztrhl" šeptne a zavře oči. ,,Asi máš pravdu" řeknu a on na mě s úsměvem koukne. Hned mu úsměv spadl. ,,Neomlouvej se. Máš pravdu. Uznávám. Někdy toho až moc využívám. To že je zpátky je pro mě pořád nový a nějak zkouším kolik toho udělá. Ale ber to tak, že jsem od něj dárek k narozeninám nedostala... Takže se to už líp snáší" dodám a on se zasměje. Hladil mě po tváři. ,,Víš něco mě napadlo...". Jen jsem se zasmála. ,,Už to nestihneme" šeptnu a on na mě nechápavě koukne. Na dveře začal někdo bušit. Do bytu vběhli kluci a já z něj slezla. Skočili na Vadima. ,,Budeme chlastat!" zařve Ondra a všichni se začnou smát.

Pohled Vadima:

Převlíkal jsem se a Zita na mě jen koukala. ,,Dneska se teda bude dít co?" zeptám se a otočím se na ni. ,,Bude oslava?" zeptám se znovu a jdu k ní. Pořád mlčela. ,,No tak lásko" šeptnu a políbím ji. ,,Bude" šeptne na mě a já na ni šťastně kouknu. ,,Kde?" zeptám se tiše a z obýváku se ozve křik. ,,Nic mu neříkej!" křikne Honza a já se zasměju. ,,V klubu pod kinem" šeptne a já ji zase políbím. V poslední době mi život vychází tak dobře, že nechci, aby se něco měnilo. Zatím co jsem zažil bylo to nejlepší co mě mohlo potkat.

KONEC

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby