Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Bad mood day

Pohled Vadima:

,,Děkuji všem, že jste přišli a rovnou bych dal slovo Ondrovi, který...". Přerušilo mě cinknutí mobilu. ,,Minutku" šeptnu a otočím se od nich. Zita. Ti počká. Beztak se jen ptá co chci k jídlu. Mobil jsme vypl a otočil se zpět do místnosti.

Mezitím:

Pohled Zity:

Nervozně jsem na ni koukala. ,,Ehm. Vážně příjde?" zeptám se a Anežka přikývne. ,,Jo" odpoví prostě a dál si mě nevšímá. Připadám si jakoby mě unesli. ,,A... Jak se má Vadim?" zeptá se nenuceně a já na ni kouknu. Co o něm mluvíš ty štětko! ,,Dobře" odpovím a ona se pousměje. ,,Už plánujete svatbu, nebo se s ním zase rozejdeš?" zeptá se toxicky a já na ni překvapeně kouknu. ,,Jak...". Ani jsem to nedořekla. ,,Zituško! Ty jsi vážně přišla!" křikne Vadimova máma a já rychle vstanu. ,,Jo" hlesnu a ona mě obejme. Bylo mi to nepříjemný. Jedinej kdo mě může objímat je Vadim. A Robin. Samozřejmě i Sisa a Jonáš. ,,Paní Tkačenková já jsem ráda, že jste ráda, ale spěchám" dodám a ona na mě smutně kouká. ,,Vždyť jsme si už dávno potykali přece". ,,Mně to takhle vyhovuje" šeptnu a ona se zaraženě koukne. ,,Dobře. Vidím, že ti to je nepříjemné. Jenom jsem chtěla vědět jak se máte. Co Vadim? Nebere mi telefony". Jen jsem sklonila hlavu a pokrčila rameny. Vím, že si Vadim nepřeje, aby ho máma jakkoli konaktovala. Pořád se na ni zlobí, že podvedla jeho tátu, ale i tak je to jeho máma. Donutila mě se posadit. Anežka nás nenápadně pozorovala. ,,No?". ,,Ehm. Dneska má velkou zakázku a asi... Odjede do Německa na natáčení nějaké reklamy. Pracuje na tom už měsíc a vypadá to dobře. Myslím, že mu to výjde" odpovím a ona jekne. ,,Jsem ráda, že mu to jde" pronese a koukne na stůl. Z ničeho nic se utěšila. ,,To je krásný prstýnek" pronese a vzhlédne ke mně. Anežka se mírně nahla. ,,Není zásnubní?" zeptá se tiše a kryje si úsměv. ,,To ne. Není. Vadim mi ho dal, když... Mě vzali na školu" řeknu tiše a ona se utiší. ,,Na školu?". Jen jsem přikývla. ,,Co jdeš studovat?". ,,Rádio-televizní" odpovím tiše a ona si založí ruce. ,,Páni. To je skvělá škola" řekne jakoby nic a já jen přikyvuju. ,,Takže se do kanceláře nevrátíš co?". ,,Doufám, že ne" odpovím a mírně se pousměju. ,,No... A co. Nejsi zase těhotná?" zeptá se a já na ni vykulím oči. Anežka na nás jen koukala a mlčela. ,,Nejsem" odpovím a ona si odfrkne. ,,Takže můj vlastní syn se se mnou nebaví, žije si vlastní život, má firmu, kterou jsem mu pomohla nastartovat, má vztah, který jsem zachraňovala...". ,,Prosím? Žádný vztah jste nezachraňovala" řeknu rázně a ona přikývbe. ,,Ale jo. Kdyby nebylo mě...". ,,O čem to mluvíte? Nemáte právo nám kecat do vztahu. Nikoho z nás dvou jste neovlivnila" dodám a rychle vstanu. ,,Jak myslíš. Žíjte si život beze mě. Však vás to bude jednou mrzet. A co Yanna? Jak se má David hm? A Jasmína? Kde ji máš? Hodila si ji někam na hlídání, nebo co?". Jen jsem na ni nechápavě koukala. ,,Co děláte?" zeptám se nevěřícně a ona kousek odejde. ,,Myslela jsem, že alespoň ty se mě zastaneš pokusíš se, aby se mnou Vadim komunikoval!" křikne a v očích se jí lesknou slzy. ,,Takže vy jste si mě sem pozvala jenom, abych ve Vadimovi vylolala špatný pocit?". ,,Ne" pronese a já si založím ruce. ,,Nebudu mu říkat co má dělat. Je dospělej chlap a já nemám právo se mu do toho plést" řeknu klidně a ona vyhodí rukama. ,,Najednou. Najednou nemáš potřebu ho manipulovat, že?" zeptá se a já postoupím ke dveřím. ,,To snad nemyslíte vážně. Vadimovi jsem dala to nejlepší co jsem mohla a miluju ho, jak nejvíc to jde. To vy jste to posrala" dodám a on na mě se založenýma rukama jen kouká. Úplně jsme viděla jak mnou povrhuje. ,,Vážně jste zlá ženská" šeptnu a jdu ke dveřím. ,,Nezapomeň mu to všechno říct!" křikne a já se na ni ještě otočím. ,,Neřeknu mu to jenom, aby o vás měl alespoň jedno dobrý mínění, že jste na mě nikdy nebyla ošklivá". Rychle jsem vyšla ze dveří a seběhla schody. Venku začalo poprchávat. Neměla jsem ani deštník, ani kapuci. To je fajn. Auto jsem nechala na náměstí. Můj bože. Co je to zase za den?

Pohled Vadima:

S Ondrou jsme popíjeli wisky a seděli u okna. ,,Nechápu jak nás mohli odmítnout" šeptne a já jen mávnu. ,,Bude něco lepšího. Co se mělo stát, stalo se. Hlavní je, že... Nemusíme zase někam jezdit" odpovím a on se zasměje. ,,Přesně" šeptne a cinkne si se mnou. Jen jsem koukal na hvězdy. ,,Jak se má Zita?". ,,Fajn. Vzali ji na školu, ale ještě tam nešla. Myslím, že tam nechce" dodám a on pokrčí rameny. ,,Však ji znáš. Se školou bojovala v sedmnácti a bude dál. Není studijní typ. Vidím ji někde na stáži, třeba ve Francii, jak křičí po lidech, že něco dělají špatně" šeptne a já se začnu smát. ,,Já vím. Nechci, aby byla nešťastná". ,,Tak jí to řekni. Stejně to dělá jenom kvůli tobě" pronese a já se zhluboka nadechnu. ,,Hej". ,,No co. Je to pravda. Ví, že bys křičel" odpoví a drkne do mě. ,,To je pravda". Donutilo mě to, se nad tím zamyslet. Má pravdu. Měl bych jí to říct. ,,Asi jí zavolám ať se pro mě staví. Vezmu ji na veřeči a všechno jí řeknu" dodám a on jen přikývne. Vstal a šel to tu douklízet. Zapl jsem mobil a čekal až se načte. Jen co jsem se zvedl, začal cinkat a brnět. Tolik zpráv! Od mámy, od táty, od Anežky? Co ta Zita provedla? Měl jsem od ní několik zpráv. Bylo to dost znepokojivý. Táta se mě zase snažil zatáhnout k němu domů, abych si s Ninou popovídal. Ne děkuju. Máma zase vyzvídá. Blok. Anežka... To si ani číst nebudu. Od Yanny jsme měl jen jednu zprávu. A to fotku Duraka jak se směje. To je pěkný. Poslal jsme jí srdíčko a vytočil Zitu. ,,Konečně! Co ti bylo? Schůzka ti dávno skončila!" zakřičí a já jen slyším jak se Ondra směje. ,,Promiň. S Ondrou...". ,,To mě nezajímá. Vadime... Okamžitě přijeď domů!" křikne a típne mi to. ,,To vypadá, že věčeře asi nebude co?".

Odemkl jsem dveře a potichu vešel. Nejprve jsem chtěl zjístit co dělá, abycho vyhodnotil situaci. Nakoukl jsem do obýváku. Krásně to tady vonělo. Veřeči zřejmě uvařila. Bylo tu uklizeno, Robin spokojeně ležel pod krbem. Na krku měl mašličku, takže Zita asi blbla. Nechápavě jsem vešel a ohlížel se po ní. ,,Hledáš mě?". Křikl jsem a otočil se na ni. Se založenýma rukama za mnou stála a mračila se. ,,Ahoj. Co se stalo. Zněla jsi... Naštvaně". ,,Já jsem naštvaná!" jekne a obejde mě. ,,Co jsem udělal?" zeptám se nechápavě a ona se na mě otočí. ,,Jseš vůl" pronese a já přikývnu. ,,Nic víc?". ,,Máš vyplej mobil! Víš co se stalo? Byla jsme za tvojí mámou a ona mě zprcala, že jsem hrozná, že tebou manipuluju a potom na mě řvala, že s tebou nechci manipulovat...". ,,Tys byla u mámy?". ,,Anežka se mi vysmála a tvoje máma brečela a křičela. Odešla jsem a začalo pršet. Zmokla jsem, protože jsem nechala auto na náměstí. Tam jsem si nestihla vyzvednout prášky. Ani sobě ani tobě na tlak! A potom jsem dostala pokotu! Já. Chápeš to? Musela jsem jet zaplatit pokutu a oni mi sebrali body! Když jsem chtěla jet odevzdat přihlášku na školu, nestihla jsem to, protože byla celá ulice zacpaná. A tys mi nebral mobil!" zařve a já tam jen stojím. ,,Obejmeš mě prosím?" zeptá se tiše a já přikývnu. Rychle jsem ji objal a dal jí pusu do vlasů. ,,Promiň. Měl jsem tu schůzku a...". ,,Jak to dopadlo?" vyhrkne a já se jen usměju. Pohladil jsem ji po tváři a pokýval hlavou. ,,Odmítli nás" odpovím tiše a ona se na mě smutně zatváří. ,,To mě mrzí. Vím jakou sis s tím dal práci". ,,Nic to není" odpoví a ona mě zase obejme. ,,Jsem rád, že jsi zdravá, nic ti není a že jsi tu se mnou". ,,Mrzí mě, že jsem tě neposlechla a šla za tvojí mámou" pronese a já mávnu rukou. ,,Alespoň vím, že ji nemusím litovat" odpovím a ona mi dá pusu.

Pohled Zity:

Koukla jsem z okna. Hned jsem jekla. Vadim se prudce otočil. ,,Ježiši! Zase vy? Ne. Neviděli jsme vaši kočku" pronese Vadim a soused se na nás mračí. Vyšla jsem na terasu. ,,Dobrý večer. Co potřebujete?". ,,Neoblizujte se mi u okna" pronese a já na něj nechápavě kouknu. ,,Ehm". ,,Mám doma vnoučata a nepotřebují váš vidět, jak se hanbatě olízíváte a ocenil bych kdyby jste si při dalších postelních hrátkách zavřeli okno" dodá a Vadim vykoukne. ,,To bylo schválně, aby jste mohl i něco slyšet a ne jen koukat" odpoví a on se zase naštvaně otočí. ,,Bereme na vědomí" řeknu rychle a strčím ho dovnitř. Zavřela jsem dveře a pobaveně na něj koukla. ,,A to si piš, že dneska tě udělám tak nejlíp, jak to jde, jenom aby to slyšel. Otevřu všechny okna. Klidně ať nás slyší celá ulice!" křikne a naštvaně si založí ruce. ,,Dobře. Klidně, ale budu ráda, když to nebudeš říkat, před naším psem" pronesu a on se zasměje. Sedl si na zem a objal Robina. ,,Tobě to nevadí že ne? Ty jseš stejnej nadrženec" zašišlá a dá mu pusu. ,,No jo hoši. To chce, aby jste si založilis kupinu" šeptne a já po ní hodím míček. ,,Taky bys tam patřila". ,,Vůbec". ,,Ale jo!" jekne a podkopne mě. Posadila jsem se před něj a nechala ho ať mě objímá. Naštětsí ještě neví, že tu pokutu vlastně platil on. A dneska... Mu to radši říkat nebudu.

Koooooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby