Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Pojď se vzít more"

Brzo ráno:

Pohled Zity:

Unaveně jsem seděla u stolu a srkala kafe. ,,Usměje se" pronese Sisa a mrkne na mě. ,,Jo" šeptnu a ona se podívá na hodinky. ,,Šest. Snad jsi pořádně spala. Dneska to bude ostrý" dodá a zavře se v koupelně. Povzdechla jsme si a položila si hlavu na stůl. Ozvalo se klepání. Nechápavě jsem se ohlížela. Vadim na mě zamával z poza okna. Rychle jsem se zvedla a šla k oknu. ,,Co tu děláš? Nemáme se vidět" pošeptám se a on se zasměje. ,,Vždyť víš, že nejsem hodnej kluk" odpoví a dá mi pusu. Přidržela jsem si ho a natáhla se z okna. ,,Tak jsem slyšel, že se dneska vdáváš" pronese a já na něj pobaveně kouknu. ,,Jo. Ale dělám to jenom pro prachy. Nechtěl předmanželskou smlouvu" odpovím a on se začne smát. Oba jsme se na sebe usmívali. ,,Jen... Chtěl jsem tě vidět. Ještě před tím než si tě budu muset vzít" dodá a dělá jako nic. Vyskočila jsem z okna a objala ho kolem břicha. ,,Jak se ti spalo u táty?". ,,Ale dobrý. Jsem nervozní, takže jsem nakupoval" řekne a já na něj jen nechápavě koukám. ,,Doufám, že jsi koupil něco i mně". ,,Jasně, že jo" hlesne a políbí mě. Z ulice se ozvalo troubení. ,,To je Ondra" pošeptá a já na něj starostlivě kouknu. ,,Jsi... Nerozmyslel sis to?". ,,Ty snad jo?" zeptá se stejně a já kouknu do země. Čím je to blíž, tím víc mám strach. ,,Ne" odpovím rázně a on přikývne. ,,Miluju tě". ,,No to je sice pěkný, ale co tady děláš?" pronese Sisa a oba se na ni otočíme. Jen jsme mlčeli. Ondra vykoukl z poza plotu a pobaveně na nás koukal. ,,Říkal jsi, že si potřebuješ pro něco jet" pronese a Vadim se uchechtne. ,,Jo. Ehm. Kecal jsem" řekne a on přikývne. ,,Vidím" pošeptá a seskočí dolů. ,,Takže ty dovnitř...". Ukázala na mě a pak hned ukázala na Vadima. ,,A ty jeď k tátovi a nachystej se. Nikdo na tebe čekat nebude" dodá rázně a Vadim se zasměje. Dal mi pusu a vylezl na plot. ,,Já se žením. Jsem ta důležitá polovina" dodá a seskočí dolů. ,,Pojď" řekne pobaveně ke mně a natáhne za mnou ruku. Vlezla jsem zpět do domu a sedla si na parapet. ,,Jdi se osprchovat, uklidnit se a já udělám snídani" dodá a já jen přikývnu. ,,Už od rána mám motýlky v bříše". ,,To je normální" odpoví a mrkne na mě.

Pohled Vadima:

Nasnídat, oblíct a jedeme. Nevěřím, že se to děje. Koukal jsem na zahradu a pil čaj. Proběhl tady Durak a hned za ním Yanna. ,,Nervozita?". ,,Trochu" odpovím a ona se pousměje. Pustila ho na zahradu a vrátila se za mnou.,,Chceš udělat make up?". ,,Co?" zeptám se nechápavě a ona mi stiskne tvář. ,,Vypadáš jako unavenej feťák". ,,Ne" odpovím rázně a ona si mě prohlídne. ,,Sjednotím ti pleť a zakreju kruhy pod očima. Budeš vypadat jako s filtrem" dodá a já se zamyslím. ,,Možná trochu".

Mezitím:

Pohled Zity:

Sisa začala troubit a křičet. ,,Pohni čůráku!". ,,Je tu Jasmína" hlesnu a ona se utiší. ,,Ajo. Sakra. Lásko tohle se neříká" pronese a zase se rozjede. ,,Proč jsme musely jet tak brzo? Ostatní djedou až za hodinu" dodám a ona mlčí. Nakonec pokrčila rameny. ,,Vždyť to vidíš. Je to tady zasekaný. Takhle alespoň budeme mít čas na úpravu makeupu, vlasů a nakonec tě nasoukáme do šatů" dodá a zastaví u zámku. Jo. Já mám svatbu na zámku. Za celou tu dobu co tu bydlím jsem nikdy nepostřehla, že je tu zámek. Začídila nám to tu Vadimova máma. Zná toho týpka co se tu o to stará. Všichni říkají, že je to tady krásný. Asi nemůžu ocenit, protože takovýhle místa mě nikdy moc nebavily, takže radši mlčím. Jen co jsme vešly jsem s otevřenou pusou zírala. ,,Tadááá! Tak co? Je to tak jak jsi chtěla?" zeptá se Sisa a vede mě dál. ,,Ehm. Asi to i předčilo očekávání" pošeptám a ona poskočí. ,,Musela jsem ty lidi tady seřvat asi třikrát, ale nakonec je to přesně tak jak jsi říkala". Zasmála jsem se a šla jsme dál. Plán byl takovej, že obřad bude tady a potom se bude slavit někde jinde, ale jelikož Vadimova máma má vážně vliv, všechno to bude tady. Akorát obřad bude tady a oslava bude v zahradách. Tam se klidně může zvracet a nikdo to alespoň nebude muset uklízet. ,,Dojdu pro šaty a ty mi prosím pohlídej Jasmínu". Přikývla jsem a šla s ní dál. Oddávat nás bude samozřejmě starosta. Je to frajer a on jedinej na to má vlastně právo. A takovou tu fajnovou medaili. Musím ho potom poprosit, abych si ji mohla půjčit. ,,Dobrý den" pronesu a nakouknu do místnoti. Už se tady chystalo jídlo. Vadimova máma se na mě otočila. ,,Zituško. Ty jsi tak krásná!" jekne a hned mě obejme. ,,Děkuji. Tak jak to vypadá?". ,,Papapa. Co jsem ti říkala? Že nic nemáš řešit. Všechno jsem zařídila a i s tvým tatínkem jsme to dotáhli do perfektnosti. Tobě jen zbývá vypadat krásně a vzít si mého syna" dodá a mrkne na mě. ,,Děkuju" pronesu a ona mě zase obejme.