Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

City a tak

Flashback:

Pohled Vadima:

Už jsem ani nespal a užíval si, že tu leží se mnou. Už jsem cítil, že se probouzí. Otočila se ke mně a ruku si přese mě přehodila. Po chvilce pootevřela jedno oko. ,,Dobré ráno" šeptnu a ona si sedne. ,,Kolik je?". Jen jsem se zasmál. ,,Osm" odpovím a ona si ještě lehne. Objala mě. Opatrně, abych ji nevyplašil jsem ji taky objal.

Pohled Zity:

Dnešek bude fajn. Cítím to v kostech. Vadim mě hladil po ruce. Usmála jsem se na něj. Když mi chtěl dát pusu z chodby se ozval hlas. Vyděšeně jsem se na něj podívala. ,,Klid. Půjdu se tam na ně podívat. Hned jsem tady" dodá a dá mi pusu na čelo. 

Pohled Vadima:

,,Ahoj" řeknu s úsměvem a ona si mě prohlídne. ,,Vyspal jste se do růžová pane?" zeptá se a jde do kuchyně. ,,Jo" odpovím prostě a kouknu na stůl. Sám jsem byl překvapený. ,,Nachystala si snídani" šeptnu a ona kývne. ,,Napadlo mě, že tvá návštěva bude ráda za pořádný jídlo". Jen jsem se na ni omluvně podíval. ,,Ona...". ,,Stačí mi třeba říct "Promiň maminko. Mám tu holku. Příště ti to řeknu" nebo tak něco" dodá a já přikyvuju. ,,Přesně" šeptnu a ona se na mě usměje. ,,Je pěkná? Hodná? Chytrá a...". ,,Mami stačí" přeruším ji a ona se zasměje. ,,Pak si popovídáme" řekne a pohladí mě po vlasech. Jen jsem na ni mávl a vrátil se za Zitou. Už byla skoro oblečená. ,,Počkej. Co děláš?" zeptám se nechápavě a ona na mě koukne. ,,Omlouvám se" šeptne a jde rychle pryč. Jen jsem na ni koukal. ,,Zito co se stalo?". Nic mi neřekla. Rychle se obula a ještě se vrátila pro věci. Chytl jsem ji a postavil ji před sebe. ,,Vadime... Pusť mě" dodá a odstrčí mě. ,,Udělal jsem něco?" zeptám se a ona pokýve hlavou. ,,Ne" odpoví prostě a jde ke dveřím. ,,Zito jestli jsem něco udělal...". ,,Ty ne. Nic to není. Jenom se něco vyřeším a... Nemůžu dýchat" šeptne a opře se o zeď. Šel jsem rychle k ní. ,,Co ti přelítlo přes nos?". ,,Volala mi máma a...". Zvedla se a zapla si mikinu. ,,Musím jít domů. Hned!" jekne a otevře dveře. ,,Odvezu tě" šeptnu a ona dveřmi bouchne. 

Endflashback:

,,Tohle mi řekla" řeknu a ona si povzdechne. ,,Sakra. Já věděla, že se něco děje" šeptne a z kapsy si vytáhne telefon. ,,Nezkoušej to. Nezvedá to, neodpovídá na zprávy... Jakoby se po ní slehla zem" dodám a dál koukám na nebe. ,,Měla jsem jít za ní, když jsem s ní mluvila". Jen jsem na ni obrátil pohled. ,,Kdy?". ,,Volala mi asi kolem desáté. Chvíli zněla v pohodě, ale pak zase začala mít ty svoje záchvaty a...". ,,Jaký záchvaty?" zeptám se nechápavě a ona pokrčí rameny. ,,Ona má prostě problémy s dýcháním. Myslela jsem, že to víš. Byli jste spolu teď pořád" dodá a já přikývnu. ,,Ničeho jsem si nevšiml" šeptnu a zase smutně opřu hlavu o zeď. Jen mě pohladila po stehně. ,,Ona to nechce s nikým řešit. I já jsem se to dozvěděla asi rok po tom co jsme se bavily. Ani nevíš jak mě to všechno mrzí" dodá a já na ni zvídavě kouknu. ,,To já za to všechno můžu. To co se jí dělo a děje je kvůli mně. Začala kouřit kvůli mně. Začala pít kvůli mně. To já jsem z ní udělala to co je. Nikomu se nesvěřuje a pak takhle zmizí. Hrozně se o ni bojím. Co když někde leží?" zeptá se tiše a pootočí se na mě. ,,Neleží. Ona... Je určitě doma" dodám a mírně se na ni usměju. ,,Já ji zkazila. Byla tak... Hodná. Sladká jako med. Poctivá se srdcem na dlani. Pak se začala bavit se mnou a s holkama. Chlastá, kouří a ani jsem ji nedokázala uhlídat před drogama. Teďka si prožívá nejtěžší chvíle v životě a my tu radši chlastáme" dodá a znechuceně na mě koukne. Měla pravdu. V té její části. V mojí ne. Já nechlastám. Já se to snažím nějak vyřešit. ,,Potřebovala někoho jako jsi ty" dodá a usměje se. ,,Asi jo" šeptnu a zklamaně se kouknu do země. Aneta se zhluboka nadechla. Šla blíž ke mně. ,,Ty ji máš rád co?" zeptá se tiše a dlouze na mě koukne. Jen jsem přikývl. Mlčela. Zase se na mě otočila. ,,A něco...". ,,Víc?" zeptám se rychle a ona se umlčí. ,,Jo" hlesnu a ona na mě mile koukne. Kopal jsem do kamenů a dělal, že ji nevidím. ,,Jdi".