Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Konečná

Pohled Vadima:

Choval jsem si ji a usmíval se na ni. ,,Jak můžeš mít tak krásný dítě?" zeptám se a Ondra se začne smát. ,,Je moje jenom z poloviny. Nebo není?" zeptá se a koukne na Danielu. ,,Jasně, že je tvoje" pronese a hodí po něm polštář. Usmál jsem se a zase shlédl dolů. ,,Co se tak blbě usmíváš?" zeptá se Daniela a já jen pokrčím rameny. Z ničeho nic se malá rozbrečela. ,,No dobrý. Tak si ji vem zase" řeknu a rychle ji podám Daniele. ,,Jak se má Zita?". ,,Má se... Dobře" odpovím a oba se na mě starostlivě kouknou. ,,Děje se...". ,,Jo děje. Ehm. V práci jí dělá trable její šéf. Pořád jí píše, jsou tam spolu sami a někdy mám pocit, že ji schválně dává víc práce, aby zůstala v práci dýl. Beztak do ní chce jenom zasunout. Ale ona má mě. Jenom já do ní mužů zasouvat a vysouvat jak chci!". ,,Máme tady dceru" pošeptá Ondra a já si povzdechnu. ,,Říká se, že první rok manželství je nejtěžší" pronese Daniela a já na ni nechápavě kouknu. ,,Manželství nám klape. Miluju ji. Jsem do ní zabouchnutej až po uši. Dokonce jsme měli svoji první hádku a ta taky proběhla naprosto v klidu. Všechno je super. Ale Robert není" dodám a oni se začnou smát. ,,Takže žárlivost" řekne Daniela otráveně a pootočí se na Ondru. Ten dělal jakože to neslyšel. ,,Jasně, že žárlím. Vžycky žárlím, když se kolem ní někdo motá. Je to láska mýho života. Jenom kvůli ní jsem se nepodřezal" dodám a Ondra přikývne. ,,Přesně. Záleží ti na ní" řekne na Danielu a ona protočí očima. ,,A myslíš si, že jí to nevadí?" zeptá se naštvaně a koukne na mě. ,,No... Jenom když do ní začnu rýt, ale jinak... Jako jasně. Vždycky se na mě pak zlobí, ale já to neberu jako, že se zlobí na mě, spíš se zlobí na sebe, že nechá, aby s ní flirtovali" řeknu a ona se naštvaně zvedne. ,,Všichni chlapi jsou stejní" hlesne a malou odnese pryč. ,,A vy máte nějaký problém?" zeptám se nejistě a Ondra pokýve hlavou. ,,Ne. Žádný" hlesne rychle a ukáže na mě. ,,Pokračuj. Co se děje?". ,,Já... Mám. Ehm. Nevím. Nic. Nemám nic. Dobrý. Necháme to. Takže dneska máme všechno hotový? Jo. Tak se budeme teď bavit o vás" řeknu a on pokýve hlavou. ,,Sedni. Hned. Co se děje?". Povzdechl jsem si a jen klepal nohou. ,,Zita přestala brát antikoncepci a nějak to necháváme plynout. A já... Nějak jí asi nemůžu dát co potřebuje" pošeptám a sklesle kouknu do země. ,,Proč si to myslíš?". ,,Zita byla na testech, když potratila, a je v pořádku. A teď když se snažíme o dítě, o kterém budeme od začátku vědět, tak to nejde. Prostě to nejde. A já vím, že je to moje chyba. A já nedokážu přejít to, že jí nedokážu dát to co je potřeba. Už nejsem chlap, když nedokážu oplodnit svoji holku". Ondra na mě smutně koukal. Proč nic neříká? ,,Já nevím co mám říct" pronese a já se nadechuju něco říct. ,,Nechtěj dítě. To vám to jenom pokazí" dodá rychle a ohlíží se. ,,Všechno je k hovnu".

Pohled Zity:

Kopla jsem do míčku a Robin se pro něj rozeběhl. Zase jsem si klekla na zem a natáhla se pro metr. ,,Ruce vzhůru, ukaž prsa!" křikne a já začnu řvát. Rychle jsem se zvedla a chtěla ho praštit. ,,Debile!" jeknu a on se začne smát. Nakonec mě pomalu objal a přitiskl mě k němu. ,,Ahoj" pronese klidně. Dal mi pusu a vyhrnul mi triko. Z ničeho nic ho zase stáhl dolů. ,,Co je? Normálně mě začneš osahávat". ,,Bolí to?". Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Co tam mám?". ,,Máš tam modřiny. Ode mě" odpoví tiše a já mávnu rukou. ,,To neva. Zvykla jsem si" odpovím s chci mu dát pusu. ,,Neměla bys" odpoví a sedne si na schody. ,,Proč to zase řešíme? Co se děje v té tvojé choré hlavě?" zeptám se nechápavě a on pokrčí rameny. ,,Nevím. Mám divnej den. Mrzí mě, že zase vypadáš jako bych tě každý den mlátil, mrzí mě, že ti to v práci nevychází a mrzí mě, že nám to spolu moc nejde" pronese a já jen nechápavě kouknu. ,,Nám to spolu nejde? Co nám nejde? Zlato... Vždyť je všechno skvělý, ne?". Povzdechl si a posmrkl si. ,,Jo" hlesne s úsměvem a obličej si dá do dlaní. ,,Promiň. Rozhodil mě Ondra". ,,Viděl jsi Rozálku?" zeptám se a on přikývne. ,,Je tak krásná! Ale o to nejde. Asi mají nějaký trable". ,,Jaký?" zeptám se tiše a on pokrčí rameny. ,,Já... Musel jsem mu říct o tom, že se snažíme o dítě a on řekl, ať to neděláme, že děcko všechno zkazí a dál jsem se s ním o tom radši nebavil. Zdál se mi šťastnej, než na mě vybalil, že jeho život je hroznej" dodá a já pokrčím rameny. ,,Jasně, že to s děckem není snadný. To přece víme. Měli jsme tu Jasmínu, ale vzpomeň si jak to bylo fajn. Mít někoho kdo tě potřebuje a bude tě milovat" řeknu a on se zasměje. ,,Vždyť mám tebe. Ty mě potřebuješ a budeš mě milovat". ,,No jo, ale tohle je úplně jiný pocit. Takovou lásku znovu nezažiješ. On se vzpamatuje. Dej mu čas. Každej chvíli lituje svých rozhodnutí" odpovím a on mě obejme kolem ramen. ,,Lituješ nějakých svých?". ,,Samozřejmě! Jsem jedno velký špatný rozhodnutí. Alespoň dvakrát denně" dodám a on se začne smát. ,,Jaký je nejhorší? Čeho lituješ a fakt se stydíš?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Asi... Že jsem nikdy nevyřešila to s mámou. Že jsem prostě mlčela a vždycky nad tím mávla rukou. Víš... Že kdykoli byla opilá, nebo vypadala, že zase v něčem jede, radši jsem to nechala být. Potom onemocněla a už se to vezlo, ale teď zpětně vím, že bych ji stejně nepomohla. Ona nechtěla pomoc a navíc, i kdybych jí řekla co si o ní myslím a jak to je, asi by to ten proces jen urychlilo" řeknu a kouknu na něj. Zhluboka si povzdechl a lehl si na trávu. ,,Ty?". ,,To že jsem tě nechal jít" pošeptá a já jen pokývu hlavou. ,,To nebyla tvoje chyba, ale moje" řeknu a on pokrčí rameny. ,,Nikdy si to neodpustím. Že jsem se tě tak rychle vzdal". Radši jsem mlčela.