Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Pich pich

Pohled Vadima:

Už mi zbývala asi půl hodina. Nervozně jsem přecházel ze strany na stranu. Kde může být? Kdybych jí to všechno řekl, dávno by tu byla a křičela na mě, že nemám rozhodovat za ni. Ale já ji miluju a nechci, aby umřela. Ale Vadime to by si měla rozhodnout sama. Jenže ona by se rozhodla špatně. Nebo by se rozhodla tak, co je pro ni správně. Ale já prostě chci, aby byla šťastná. Po chvilce mi došlo, že takhle by mohlo znít naše dohadování. Zita vyšla ze dveří a seskakovala schody. ,,Ahoj" pronesu a ona mě obejme. ,,Ahoj" šeptne a zaboří mi hlavu do mikiny. ,,Co se stalo?". ,,Mám úplně hrozný den. S mámou jsme se ráno pohádaly a já přišla pozdě do školy. Ředitel mě seřval a musela jsem tam zůstat dokuď všichni neodešli" dodá a já se jen uchechtnu. ,,To bude dobrý" šeptnu a ona přikývne. ,,Teď už jo. Půjdeme k vám a lehneme si". Odkašlal jsem si. Zvedla ke mně pohled. ,,Vlastně dneska budeme muset být u vás" řeknu a ona přikývne. ,,Tak jo. Máma tam stejně nebude. Dneska je s Lukášem" dodá znechuceně a kopne do pneumatiky. ,,Tak jo. Ještě si budu muset něco zařídit. Jedeš se mnou?". Jen přikývla. Fajn. Krok jedna splněn.

Pohled Zity:

Vypl rádio a vážně se na mě podíval. ,,Něco se děje?". ,,Vlastně ani ne, jenom... Ehm. Mamka mi domluvila očkování" řekne a já se zasměju. ,,A já mám jít s tebou, protože se bojíš?" zeptám se nechápavě a on se uchechtne. ,,Ne" šeptne a odbočí k nemocnici. ,,Mě napadlo, že by jsi chtěla teoreticky taky. Pro prevenci víš" odpoví a já pokývu hlavou. ,,To je dobrý. Já nechci" řeknu a on si povzdechne. ,,Chceš" řekne prostě a koukne na mě. ,,Ne nechci. Jsem zdravá" oponuju a on pokýve hlavou. ,,Ale nemusela by jsi být". Zamračila jsem se na něj. ,,To jako kvůli té nemoci? Já jsem, ale očkovaná proti chřipce. Pamatuješ? Jak jsem týden zvracela a měla horečky?" zeptám se naštvaně a on přikývne. ,,Je mi to líto, ale už je to domluvený" odpoví a já jen kouknu z okna. ,,Tebe nezajímá můj názor?" zeptám se tiše a on přikývne. ,,Jo, ale v tomhle ne. Dělám to pro tebe, aby jsi nemusela sedět někde v nemocnici a čekat jako to dopadne. Když jsem byl za mamkou na úřadě, hromadili se jí tam lidi, kteří chtějí žalovat město, že je dostatečně neochránili. Ona ani já nevíme co dělat. Nechci řešit, že se něco stane" dodá a já si založím ruce. ,,Přeháníš to" šeptnu a on zaparkuje. ,,Ne! Tohle je nutný. Myslíš, že mi máma neřekla co se děje? Čteš někdy noviny, nebo alespoň koukáš na zprávy? Teď už se to nezastaví. Lidi umírají. Ale ty ne. Ani já. Nikdo z nás. Teď vylez ven a jdeme" dodá a otevře dveře. Poslušně jsem šla za ním, jak pes. Otočil se na mě a chytl mě za ruku. ,,Připadám si, jako bych neměla právo nikdy nic říct" řeknu a on mi stiskne ruku víc. ,,Právě teď mluvíš až moc" šeptne a vejdeme do nemocnice. Věděla jsem, že je to už všude. Bylo mi to jasný, když ve škole začali ubývat lidi. V televizi se prakticky nemluvilo o ničem jiném. I ulice se začaly vylidňovat. Do rádií si zvali odborníky, ale ti neřekli nic nového. Nestýkat se s nakaženými lidmi, větrat, nebýt v uzavřených prostorech a hlavě se nechat očkovat. I tak sta tisíce lidí dnes leží někde v nemocnici a čekají, jak to s nimi dopadne. Procházeli jsme chodbami, kde byly všude otevřená okna. Lidi seděli v čekárnách a navzájem na sebe koukali. Cítila jsem se hrozně špatně. Je fyzicky, ale psychicky. Když jsem viděla ty malé děti, které měli vysoké horečky a pořád kašlaly, šel mi mráz po zádech. Zdálo se, že s Vadimem to ani nehlo. Prostě mě dál vedl chodbou a koukal před sebe. Vlastně i chápu proč mi to neřekl dřív. Křičela bych po něm a nešla sem. Takhle je to jednoduší. I když se na něj zlobím, dokážu ho pochopit. Nejspíš bych udělala to samý. Ale moc se netěším, jak mi bude zase špatně. Aha. Ten hňup to má moc dobře vymyšlený. Na konci chodby zaklepal na dveře a sklonil ke mně pohled. ,,Nezlob se na mě" šeptne a dá mi pusu do vlasů. Nic jsem mu a to neřekla. Dveře otevřela nějaká ženská. ,,Pojďte" šeptne a Vadim mě tam nastrčí. ,,Máte alespoň občanky?" zeptá se a koukne na Vadima. Obě si vytáhl z kapsy a podal jí je. ,,Dobrý. Tak kdo první?" zeptá se a on na mě koukne. ,,Ona" šeptne a z poza rohu vyleze doktor. ,,Před chvilkou tu byla mamka. Akorát jste se minuli".

Pohled Vadima:

Každým Zitiným pohledem mi bylo jasný, že se zlobí, ale je tu, to je hlavní. ,,Posaďte se" šeptne k ní a já ji vedu k lehátku. Vysadil jsem ji nahoru a podíval se jí do očí. ,,Dělám to pro tebe" šeptnu a ona má dál ten kamenný výraz. Povzdechl jsem si a kousek odstoupil. Vyhrnul jí triko a potřel jí rameno dezinfekcí. ,,Malinko to štípne". Pevně se držela lehátka a koukala na mě.

Pustili nás zadním východem. Ani na mě nepromluvila. Zastavil jsem ji a prohlédl si ji. ,,Jestli ti bude špatně, musíš mi to říct" pronesu a ona na mě naštvaně koukne. ,,Stejně jako ty si mi řekl o tvým geniálním plánu?" zeptá se naštvaně a já se na ni zamračím. ,,Mohla jsi odejít. Mohla jsi stropit scénu a prostě jít" řeknu a ona přikývne. ,,Nenechal by jsi mě" šeptne a koukne do země. ,,Ne. Nenechal". Obešla mě a šla k autu. ,,Ale mohla jsi něco říct" dodám a doběhnu ji. ,,Věřím ti, ale jsem naštvaná, že jsi mi to radši zatajil. Staráš se o mě jako o svoje děcko" dodá a stoupne si k autu. ,,Takže ty mi teď vyčítáš, že tě mám rád a starám se o tebe?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Už nejsi jenom se svojí mámou, které jsi ukradená chápeš to? Takhle to chodí, když ti na člověku záleží? To já bych ti taky mohl vyčítat, že pokaždý co příjdu mám od tebe nachystaný jídlo, že mi kupuješ sladkosti a steleš mi postel" odpovím a ona se zasměje. ,,Už se nezlob" dodám a ona přikývne. Objala mě. ,,Motá se mi hlava" pronese a já přikývnu. ,,Jedeme domů". Otevřel jsem jí dveře a pomohl jí dovnitř. Jen co jsem si sedl za volat, jsem si všiml, že jí po tváři tečou slzy. ,,Pořád se zlobíš?". ,,Ne. Viděl jsi ty lidi tam? Je mi jich líto" dodá a pootočí se na mě. ,,Teď to bude tvrdý" šeptnu a ona přikývne. Měla pravdu. Tolik lidí jsem na jednom místě snad ani neviděl. Víc než těch lidí mi bylo líto těch malých dětí. Nedokážu si představit někde sedět a koukat jak mi někdo umírá. Po dnešku už to nebudu muset řešit. Hlavní je, aby Zita byla v pořádku. Všechno ostatní mi je jedno.

Shrek konec a zvonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby