Pohled Vadima:
Nemohl jsem se od ní odtrhnout. Začala hrozně vzdychat a mačkla mi paži. Držel jsem ji za zadek s nadzvedával ji. Nakonec zpomalila a mírně sebou cukla. Položil jsem ji pod sebe a políbil ji. Ještě párkrát jsem přirazil a udělal se taky. Lehl jsem ji na ni a kousal ji do prsou. Párkrát sykla, ale jinak se smála. Vytáhla mě výš a já zapadl do jejího objetí. Dala mi pusu. ,,Ranní rituál máme za sebou... Co budeme dneska dělat?" zeptám se a ona se uchechtne. ,,Co bys chtěl dělat?" zeptá se provokativně a hladí mě po tváři. ,,Tak hrozně mi to ztěžuješ" pošeptám a ona rukou sjede níž. Snažil jsem se zadržet vzdech. Kousl jsem ji do klíční kosti a vydechl. ,,Ty chceš ještě?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Ptala jsem se, co ty bys chtěl dělat" odpoví prostě a já ji pevně chytnu. Otočil jsem ji na břicho a klekl si za ni.
Pohled Zity:
Jekla jsem a Vadim mě hned utišil. Nemohla jsem se ani pořádně nadechnout. Když ho to asi už nebavilo, posadil mě na něj a usmál se. Pomalu jsem se začala nadzvedávat. Když mě chytl a začal si tempo diktovat sám, slezla jsem z něj. ,,Hej. Co je?" zeptá se a já na něj mávnu. Rychle se postavil a šel za mnou. Posadil mě na stůl k oknu a zase do mě vnikl. Vzdechla jsem a lokty se opřela. Jak tvrdě přirážel, stůl vydával vážně hrozný zvuky. Snad horší než ta postel. Už jsem viděla ten jeho obličej. Otočil mě a chytl za vlasy. Projel mnou skvělý pocit. Vykřikla jsem a snažila se od něj dostat. Když pořád nepřestával, začalo to zase znovu. Po chvíli se konečně udělal. Vydechl a pleskl mě přes zadek. Aniž bych to čekala vzal mě do náruče a šel do koupelny.
Pohled Vadima:
To je ono! Klidně jsme leželi ve vaně plné vody a pěny. Jediný na co jsem myslel bylo to co si dám na večeři. Zita se na mě válela a pořád mi dávala pusy na krk. ,,Nemůžeš v klidu ležet, nebo se mazlit a třeba mi vyhonit?". Plácla mě a zamračila se. ,,Sranduju" pošeptám a ona si na mě zase lehne. ,,Když poprosíš tak o tom popřemýšlím" pronese tiše a podívá se mi do očí. Už dávno znám ten její hluboký pohled. Zase si na mě lehla a políbila mě. Ruku jsem posunul níž a roztáhl jí nohy. Usmála se a začala mi vzdychat do ucha. ,,Miluju tě". Donutilo mě to oklepat až jsem měl husí kůži. Tak rád to slyším.
,,Nazdar brácho!" křikne a jde ke mně. ,,Ahoj" pošeptám. Objal mě a poplácal po zádech. ,,Kde máš Zitu?". ,,Fénuje si vlasy. Kde je Dáňa?" zeptám se stejně a on koukne na hodinky. ,,Sprchuje se" odpoví a oba si sedneme na sedačku. ,,Tak co? Jak si to užíváte?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Normálně. Jako doma. Dáňa nemůže do moře, protože je těhotná a od příjezdu jí není moc dobře" odpoví a jen si založí ruce. ,,Co vy?". Chvíli jsem mlčel. ,,Fajn. Moc fajn. Hodně fajn" odpovím a on se začne smát. ,,Takže asi hodně prcáte co? Byli jste vůbec na pláži? Nebo se podívat po městě?". ,,Ne" pošeptám a on pokroutí hlavou. ,,Na pláži jsme byli jednou... A měli tam sex. Ve městě jsme byli nakoupit a kouknout se na to náměstí, ale... Sex nás hodně zaměstnává. Ona je nadržená víc jak normálně a já taky. Dneska jsme to sjeli už třikrát" dodám tiše a on vykulí oči. ,,A je mi jasný, že jen co přijdeme dneska večer na hotel, budeme to dělat alespoň dvakrát". ,,To přejde. Možná je to jenom změnou prostředí. Jste spolu sami a pořád máte radost, že jste se zasnoubili. Nech to proudit. Vždyť je to dobrý ne?" zeptá se a drkne do mě. Začervenal jsem se a přikývl. ,,Moc dobrý" pošeptám a Ondrovi se ke mě nakloní. ,,Už to někdo ví?" zeptá se a já pokývu hlavoz. ,,Zatím jenom ty. Ale... Jak přijedeme domů budeme to muset nějak vyřešit" dodám a on mě poplácá po zádech. ,,To bude v pohodě...". Přerušil ho mobil. ,,Ano lásko? Ve Vadimovým hotelu. Ano. Dojdu". Zvedl se a šel k východu. Někdo mi zakryl oči. ,,Kdo je?". Chytl jsem ji a přehodil ji na sebe. Mírně křikla a začala se smát. Políbila mě a rukou mi zajela do kalhot. ,,Tady ne. Někdo nás uvidí". ,,A na té pláži ti to nevadilo, co?" zeptá se a já ji utiším. ,,To je něco jinýho". Přitulila se ke mně zase mě políbila.
Pohled Zity:
,,Ahoj!" jekne někdo. Otočila jsem se na ně. Dáňa na mě jen kývla. ,,Ahoj!" jeknu a obejmu Ondru. Dáňa mi za ním do ruky nenápadně vtiskla prášek. Neměla bych Vadimovi lhát. Ale bude lepší, když se to nedozví. ,,Můžeme jít?". ,,Jee. Nechala jsem si nahoře mobil. Hned jsem zpátky" dodám a rychle odběhnu. Vešla jsem zpátky do pokoje a napustila si vodu. Co to zase dělám? Jen kvůli tomu, že jsem hloupá a zapomínat brát prášky, se stane tohle. Slyšela jsem kroky. Prášek jsem si hodila do pusy a rychle se napila. Obal jsem si strčila do kapsy a otočila se na něj. Vadim na mě nechápavě koukal. ,,Copak?". Jen mlčel a prohlížel si mě. ,,Ehm. Sbalíme si věci na pláž?". ,,Jasně. Sbalím nám to" odpovím a on jde ke mně. ,,Mobil jsi měla v kapse. Cítil jsem ho" pronese a já jen pokávu hlavou. ,,To se ti jen zdálo. Měla jsem ho na nabíječce" odpovím a do tašky nám naházím věci. Rychle jsem mu ji vrazila do rukou a ještě šla pro plavky. ,,Můžeme?".
,,Jsi nezodpovědná!" jekne mírně a já jen tiše sedím. ,,Já vím. Ale už si na to zase dám pozor" dodám tiše a ona pořád pochoduje. ,,Musela jsem říct Ondrovi, že zvracím, aby mě nechal chvíli samotnou, jen abych ti mohla pro prášek. Už sis ho dala?". ,,Jo. A Vadim mě málem nachytal. Jsem hrozná já vím. Právě jsme se zasnoubili a já mu už lžu...". ,,Co!" jekne a já na ni jen tiše koukám. ,,Vy jste se zasnoubili!" zaječí a já pokývu hlavou. ,,Ale jo! Řekla jsi to! Pane bože!". Robrečela se a sedne si vedle mě. Hned mě objala a mačkala mě k sobě. Sakra. Měla bych si na to dát víc pozor. ,,Co se stalo? Proč brečíš?" zeptá se Ondra a postaví pití na stoleček. ,,Ale nic" pošeptá a já mávnu rukou. ,,On to ví" pošeptám a ona vyskočí. Objala Vadima a poskakovala. ,,Mimino se bude vdávat!" jekne a Vadim se na mě pobaveně kouká. ,,Prořekla jsem se" pošeptám a on na mě mávne. Daniela šla k Ondrovi a dala mu pohlavek. ,,Věděls to a nic jsi mi neřekl?". ,,Nebyla to jeho chyba. Chtěli jsme to nechal co nejdýl... Navíc poslouchal za dveřma" dodá Vadim pobaveně a ona si utře slzy. ,,Řekni jak se to stalo!". Oba jsme na sebe koukli. ,,Ehm. Vadim se opil a požádal mě o ruku na vaší svatbě. A druhý den ráno...". ,,Jsem se bavil s Ondrou a vzpomněl si na to. On mi vnukl ten nápad. Když už jsem to udělal, tak už to nemohlo být překvapení...". ,,Vadim došel, pohádali jsme se, utekl a já šla z ním, ale ztratil se mi...". ,,Ale bylo to jenom na oko, protože jsem nemohl najít prstýnek no a když jsem ho našel...". ,,Tak jsem se vrátila a seřvala ho...". ,,No a já ji požádal o ruku už opravdově a ona...". ,,Řekla jsem ano. No a tak se to nějak stalo" dodám a oba se na sebe usmějeme. ,,A já o tom věděl a měl jsem záložní plán, kdyby řekla ne, aby to nebylo tak trapný" pronese Ondra a všichni se zasmějeme. ,,Takže jsme první kdo to ví?". Vadim přikývl a objal mě. ,,Asi se zblázím! To je to nejlepší co se mi za poslední dobu stalo". Ondra se uraženě podíval. ,,Jasně kromě tebe, ale... Moje miminko, který znám tak dlouho je už dospělá ženská!" zaúpí a jde mě obejmout. Nevěděla jsem, že takhle bude reagovat. ,,Prosim tě. Pojď si sednout" pošeptá Ondra a odvede ji kousek dál. ,,Promiň. Prostě mi to vypadlo. Musím si na to dát víc pozor a...". ,,Jsem rád, že to ví" řekne a mile se usměje.
Pohled Vadima:
Dřív než jsem něco řekl se mi natáhla pro ruku. ,,Omlouvám se. Zase jsem byla nezodpovědná" pošeptá a do ruky mi vtiskne obal. ,,To je zase poslední záchrana?". ,,Jo. Mrzí mě to. Asi jsem si sbalila špatný platíčko, nebo mi prostě nevychází antikoncepce. Mám tam dvě navíc a já nevím jestli jsem je brala, nebo ne. Dneska už jsme si dala, ale chci si být jistá. Daniela mi ho šla dneska koupit" dodá a já na ni jen tiše koukám. ,,Takže když jsem přišel do pokoje...". ,,Zrovna jsem ho zapila" řekne za mě a já na ni jen tiše koukám. Povzdechl jsem si a nakonec ji objal. ,,Oba bysme si měli dávat pozor" pronesu a ona jen přikývne. ,,Budeme ty prášky hlídat spolu ať už se to nikdy nemusí řešit, jo?" zeptám se a ona přikývne. Musel jsem trochu zalovit v paměti, ale myslím si, že ty prášky brala. Dvakrát jí zvonila upomínka a něco brala. Doufám, že to byla antikoncepce.
Koooonec.
Vaše Adéla
BTW: Sorry za chyby
ČTEŠ
Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)
FanfictionVíte jak je těžký žít v něčem, co se vám nelíbí? Čemu prostě nevěříte? Tak to mám celý život. S mámou křesťankou a třemi bratry. Vlastně nevlastními bratry. Nikdy jsem nepředpokládala, že mě život donutí věřit v něco víc než jsem já sama. Ono to pro...