Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

RIP vol. 2

Pohled Vadima:

Se založenýma rukama jsem stál u zdi a pořád si hlídal Zitu. ,,Před týdnem nás opustila naše milovaná Radka Šťastná. Bohužel podlehla rakovině a navždy nás tím zanechala na tomto světě. Ponechala za sebou dceru a manžela, maminku a tatínka s svého pejska. Bude na nás všechny, ale dívat z nebes. Bude nás všechny chránit a střežit před zlem. Vzpomínejte na ni jenom v dobrém...". Zita si zacpala uši a otočila se na mě. Objal jsem ji a dál koukal na tu ženskou. Jasně. Asi ji nebaví číst nekrologi, ale takovýhle hovna si mohla odpustit. Zita si něco šeptala a byla na mě přitisklá. Asi to taky nesnáší nejlíp. Honza utěšoval Anet. Když rakev začala klesat, sálem se ozval silný pláč. Hrozně jsem se držel. ne že by se mi chtělo brečet, ale nejradši bych odešel. Takovýhle akce mi dělají hrozně špatně. Pomalu jsem ji začal odvádět ven. Tam mezitím byla bouřka. Den na pohřeb jako dělaný. Jen co vyšla Anet, Honza ji pomalu vedl k nám. Tenkrát na ten festival nedojeli, kvůli tomu, že se s ní loučili v nemocnici. Měl bych zavolat mámě, aby věděla, že ji mám rád. Všichni jsme mlčeli. ,,Jak to zvládá táta?" zeptá se tiše Petra a Anet pokrčí rameny. ,,Celkem dobře" odpoví tiše a Honza ji zezadu obejme.

Pohled Zity:

Klepaly se mi nohy a cítila jsem jak mi do hlavy stoupá tlak. ,,Zito... Jestli se necítíš na to jít na hřbitov. Nemusíš" šeptne Anet a já si je všechny prohlídnu. Jen jsem pokývala hlavou. Ondra si zašel pro něco do auta. ,,Měli bychom si připít. Na paní Šťastnou a její nejlepší svíčkovou co jsem kdy jedl" dodá a všem nám podá panáky. Vím jak tohle dopadá. Sama jsem to provedla. Jednou se napiješ a... Anet do sebe hodila panák a natáhla k němu ruku, aby jí dolil. ,,Anet. Neměla by jsi pít...". ,,Zito teď drž hubu. Ty sis to už prožila a na rozdíl od tebe, jsem svoji mámu milovala!" štěkne a vezme mu celou flašku. Sklonila jsme hlavu a radši mlčela. Všichni šli ke hřbitovu. Vadim mě chytl za ruku. ,,Odvedu ji a uvidíme se dole" šeptne a já jen jdu za ním. Udělal dobře. Začaly mi padat slzy. Posadil mě pod střechu na lavičku a klekl si ke mě. Nemohla jsem se pořádně nadechnout. ,,Lásko. Pššš. Klid. Hlavně se mi tu prosím neskácej" šeptne a utře mi slzy. ,,Já jsem ji ale měla ráda" šeptnu a on si ke mně sedne. ,,Já vím. Mluví z ní jen emoce. Taky mám rád svoji mámu" šeptne a hladí mě po vlasech. ,,Ale ne moji mámu... Paní Šťastnou. Byla to skvělá ženská".

Pohled Vadima:

Tohle mě zaskočilo. Chvíli jsem nevěděl co říct. Jen jsem ji objal a mlčel. ,,Vím co si o mě musíš myslet" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Nemyslím si nic" odpovím a ona na mě smutně kouká. ,,Ale já vím, že tě to napadlo. Jestli jsem svoji mámu měla vůbec ráda co?". Jen jsem sklonil hlavu. ,,Nikdy jsi... Zdá se mi, jakoby jsi vůči ní ochladla tak moc, že nedokážeš říct, že by jsi vůbec kdy... Měla mámu" šeptnu a ona mlčí. ,,Kdybych neměla mámu, tak tu nesedím" odpoví a vstane. Hned jsem šel za ní. Odemkl jsem auto a oba jsme si tam sedli.

Kolem Anety táty se motala jedna ženská a viděl jsem na ní, že jí to nedělá vůbec dobře. Honza se snažil od ní co nejvíc odvádět jakýkoli alkohol, ale jak říká Ondra. K alkoholu si cestu vždycky najdeš. Tak moc jsme se soutředili, aby to Anet nepřehnala, že jsme si ani jeden nevšiml, že Zita zmizela. Jako prvnímu to došlo Michalovi, když našel její věci hozené pod stolem. To ji někdo unesl? Autem jet nemohla. Klíče mám já. ,,Anet by chtěla mluvit se Zitou" šeptne Honza a já se na něj otočím. ,,To asi nepůjde" odpovím a on si povzdechne. ,,Jdi jí to říct ty. Dneska mám brečení už dost" šeptne a já výjdu ven. Anet seděla na lavičce a koukala do deště. ,,Prej chceš mluvit se Zitou" šeptnu a ona přikývne. ,,Chtěla bych se jí omluvit" odpoví tiše a já si povzdechnu. ,,Ví, že jsi to nemyslela vážně". ,,Myslela, ale nemusela jsme to říkat" řekne a já se zase utiším. ,,Zdrhla co?" zeptá se po chvíli a já přikývnu. ,,Nevím kam by v tom dešti mohla jít" odpovím a hlavu si dám do dlaní. ,,Chtěl bych ti jenom něco říct... Když Zitě umřela máma, udělala spoustu chyb, kterých potom litovala. Víš jak si se cítila tenkrát?" zeptám se a ona přikývne. ,,Tak hlavně nic z toho neopakuj" dodám tiše a ona si povzdechne.

Pohled Anet:

Vadima jsem poslala pro Honzu a mezitím odešla. Chtěla jsem se jít podívat ještě jednou na hrob. Jak jsem šla, cítila jsem jak mám větší mokro v botech. To je fajn. Došla jsem k hrobu. Naproti němu seděla na zemi Zita, schovaná za jiným náhrobkem. Sedla jsem si k ní. Beze slova mi podala flašku. Půlka z ní byla už pryč. Pořádně jsem se napila a otočila se na ni. Byla úplně mokrá. Vypadala jakoby vylezla ze sprchy. ,,Promiň" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Já vám provedla horší věci" odpoví tiše a zase se napije. ,,Jak se cítíš?". ,,Smutně. Ale nějak to beru, že to tak mělo být. Lepší, než aby byla v bolestech" dodám tiše a ona mi podá flašku. V kapse mi začal vibrovat mobil. Jen jsem se podívala kdo volá. ,,Shání nás" šeptnu a ona mávne rukou.

Pohled Zity:

,,Jak... Jsi zvládla ten pocit? Když víš, že už ji neuvidíš?". ,,Nezvládla" odpovím a ona na mě jen kouká. ,,Nikdy to nepřejde" dodám a ona si utře vodu z obličeje. ,,Myslím, že táta má něco s tetou Mirkou". Překvapeně jsem se na ni otočila. ,,S tetou Mirkou? Není to sestra tvojí mámy?". Přikývla. ,,Když byla mamka v nemocnici, tak jsem ji často vídala u nás a jednou jsem viděla jak se líbají" řekne tiše a já jen sklopím hlavu. ,,Dospělí... Jsou zvláštní" šeptnu a ona přikývne. ,,My alespoň nepodvádíme naše nemocný manželky" pronese a já na ni lítostivě koukám. ,,Ten pohled si nech. Měla jsi to horší. To už ti zůstane" řekne a napije se. Cítila jsem jak se celá třesu. nebylo to ze zimy. ,,Co ti je?" zeptá se tiše a já jen mávnu rukou. ,,Nic" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,Zito zase se klepeš" pronese a vstane. ,,Je mi zima" odpovím a pomalu se postavím. ,,Fajn. Nechci přijít i o nejlepší kamarádku". Chytla mě za ruku. Udělala jsem první krok a hned na to spadla.

Pohled Vadima:

,,Jsou stejný! Jakmile je problém, zdrhnou" řekne naštvaně Honza a snaží se jí dovolat. Z dálky šly dvě postavy. Když jsem viděl, jak jdou hned jsem k nim šel. Popadl jsem Zitu a podíval se na ni. Byla celá mokrá a zase se klepala. ,,Zito. Ty jseš hroznej blázen. Chceš mě zabít?" zeptá se tiše a ona pokýve hlavou. Posadil jsem ji na lavičku a klekl si k ní. ,,Zase máš ten tlak?" zeptám se a ona přikývne. Z kabelky jsem vytáhl prášel a podal jí ho. ,,Pila" šeptne Anet a já se na ni jen pobaveně kouknu. ,,Došlo mi to" odpovím a sednu si k ní. ,,Vždyť víš co ti doktor říkal. Když se bojíš, nebo se ti zvedne tlak, dej si prášek a hlavně nechlastej" šeptnu a ona přikývne. ,,Omlouvám se" pronese a já ji pohladím po zádech. ,,Co jí je?" zeptá se nechápavě Anet a já k nim vzhlédnu. ,,Nic vážnýho" odpovím a Zita přikývne. V tuhle chvíli jsem rád, že se nemusí volat záchranka. Toho už je dneska na mě dost.

Zazvoní zvonec a pohádky je konec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby