Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rodinné případy

Pohled Zity:

Vadim na mě nechápavě koukal. ,,Takže... Co se stalo?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Moje máma je šílená" odpovím a on se zasměje. ,,To už víme, ale proč tu byl tvůj táta?" zeptá se znovu a posadí mě na linku. ,,Moje máma je šílená" zopakuju a on si sedne vedle mě. ,,Nějaká novinka?". Pobaveně jsem na něj koukla. ,,Vadime já s ní už nevydržím" šeptnu a on na mě naléhavě koukne. ,,Tak mi řekni co se teda stalo" řekne a seskočí dolů. Taky jsem seskočila a šla za ním. Zastavila jsem ho a prostě se na něj usmála.

Flashback:

Před domem bylo nějak moc aut. Ostravská espézetka. Co by tu dělal táta? No babička to není. Ta má jiný auto. Vešla jsem do domu a hned slyšela křik. Vešla jsem do kuchyně. Všichni tam stáli proti sobě a křičeli po sobě. ,,Otevřela jsem dveře do minulosti?" zeptám se a všichni se na mě vyděšeně podívají. ,,Co děláš doma tak brzo?" zeptá se mamka a já pokrčím rameny. ,,Já se ptala dřív. Co tu všichni děláte?" zeptám se a Karin jde ke mně. ,,Zlato. Půjdeme se třeba někam projít" řekne a hne dza ní se vydá máma. ,,Nešahej na ni ty zlatokopko!" jekne a táhne mě do kuchyně. Karin se vrátila za tátou. Babička a děda se na nás jen mračili. ,,Mám problém? Fajn. Tak já budu chodit na tělocvik" dodám a babička od mamky mě obejme. ,,O to nejde" šeptne a já na ně jen nechápavě kouknu. ,,Tak o co jde?". Najednou bylo ticho. ,,Tak se posadíme a vyřešíme to v klidu" pronese babička od táty a já přikývnu. ,,Ne! Vy se hned sbalíte a odjedete" řekne prostě máma a strčí mě za ni. ,,Hej! Co je zase? Pořád nic nevím" šeptnu a ona se na mě otočí. ,,Teď drž hubu". ,,Takhle s ní nemluv!" křikne táta a ona na něj ukáže prstem. ,,Ty nemáš právo mluvit do výchovy, když jsi nás opustil s touhle zlatokopkou!" křikne a on jen mlčí. ,,Hej! Karin není zlatokopka" oponuju a ona se na mě usměje. ,,To nevadí sluníčko" řekne ke mně a mile se usměje. Máma nad tím ohrnula nos. ,,Vraťte se zpátky do Frýdku" pronese babička a já na ně jen koukám. ,,Ať se k tomu vyjádří Zita" řekne děda a já přikývnu. ,,Ale k čemu?". ,,Nepleťte ji do ho laskavě!" jekne máma a já si jen sednu ke stolu. Absolutně nic jsem nechápala. ,,Tak já si tu sednu a počkám až se rozhodnete mi něco říct" šeptnu a podložím si hlavu rukou. ,,Přestaň šaškovat a vstaň!" křikne máma a pevně mě chytí za zápěstí. ,,Au!" zakňourám a postavím se. ,,Máma na nás podala zákaz styku" řekne táta prostě a já se na ni podívám. ,,Co?". Máma jen pokývala hlavou. ,,To není tvoje věc" šeptne a já na ni naštvaně kouknu. ,,Ale je. Vždyť se mě to týká taky. Já nechci žádnej zákaz styku" dodám a babička mě chytne. ,,Zito tvoje maminka to dělá pro tebe". ,,Já se o to, ale nežádala. Chce mě akorát pro sebe. Je sobecká! Nechce, abych byla šťastná. Chce mě k sobě připoutat! Já tě, ale nechci. Chápeš to? Já tě prostě nechci! Tak mě nech dýchat. Nikdo nechce notorickou matku, která je šílená. Vzpamatuj se už!" křiknu a děda mě chytne za ruku. ,,Dělám to, abych tě ochránila před ním a tou jeho zlatokopkou. Mají na tebe špatný vliv a vtloukají ti do hlavy samé nesmysly" řekne klidně a já nechápavě kouknu na tátu. Jen nad tím kroutil hlavou. ,,To ty mi vtloukáš svoje názory do hlavy. Myslíš, že jsem chtěla chodit na křesťanskou školu, nebo na balet? Ne! Já chtěla chodit na hokej a být se svým tátou. A ty jsi mi všechno sebrala! Jako všechno. Můj volný čas, kamarády, snažíš se, abych se rozešla s Vadimem a teď tohle? Kdyby jsi cokoli dělala pro mě, tak tu třeba ani nejsem. Ty jsi akorát sobec" dodám a táta mě utiší. ,,Nelo nikdy jsem ti ji nechtěl brát. Potřebovala si ji víc než já, ale to, že mi ta holka pláče do telefonu, že příjdeš domů opilá, mi už nepříjde v pohodě" dodá a mamka na mě ublíženě koukne. ,,Ty jsi na mě žalovala?". ,,Žalovala? Ne. Vždyť má víc rozumu než ty" řekne babička a taťka ji utiší. ,,Mami klid" šeptne a mamka bouchne do stolu. ,,Nikdo z vás neví, jak je těžký vychovávat tohle děcko! A další tři" dodá a děda na ni ukáže prstem. ,,My jsme nabízeli, že si ji vezmeme, ale ty jsi nechtěla nikomu dát. Mohla mít úplně jiný život!" křikne na ni a babička si před ni stoupne. ,,Vůbec nekřičte na moji dceru! Udělala pár chyb, ale postavila se jim. A Nelinka by nepila". Karin na ni ublíženě koukala. ,,Vy nevidíte co se tu děje? Vy nevidíte tu spoušť co jste vy a vaše dcera nadělaly? ti hoši si tohle nezaslouží. A i tak nejvíc doplácí Zita" řekne a ukáže na mě. ,,Drž hubu ty zkurvená šlapko!" zařve máma a já na ni jen s otevřenou pusou koukám. ,,Nelo! Přestaň" řekne táta a ona mě stáhne k sobě. ,,Já ji porodila a já si s ní budu dělat co chci. Zakazuju vám se s ní vídat. Už nikdy nepojede do Frýdku a neuvidí se s vámi!". Všichni utichli. Jen jsem tam stála a koukala na jejich výrazy. Máma mě pustila a já od ní odstoupila. Táta na mě hrozně smutně koukal. Nemohla jsem se nadechnout. ,,A ona k tomu nemá co říct?" zeptá se Karin a oni se na mě otočí. Babička mi stoupla do cesty. ,,Ne! Dostala jsem ji do péče a tak je rozhodnutí na mě. Zita je moje, nikdy neopustí tento dům ani tohle město. To vás radši poženu před soud, než abych ji nechala si vybrat!". ,,Tati" šeptnu a on jen kouká do země. ,,Babi. Dědo" zahalekám a oni na mě smutně koukají. Já s ní nechci zůstat! Babička pořád stála u zadních dveří. ,,To vůbec!" křikne táta a Karin ho chytne za ruku. ,,To se radši budu soudit, najmu si nejlepšího právníka, než abych ji tu nechal napospas tobě. Je dospělá! Může si dělat co chce. Když se bude chtít nastěhovat, dostane nejlepší pokoj, auto a peněz kolik bude chtít, jenom abych ji tu nenechal!" zařve na mámu a ona se uchechtne. ,,Prosím tě. Tohle nemůžeš myslet vážně" šeptne a on hodí s židlí. ,,Nabízel jsem jí, ať jde ke mně, ale nechtěla tu nechat ty kluky samotný s tebou. Klidně jí zaplatím nejlepší vysokou, jenom aby se tě zbavila. Nikdy ti nezáleželo na nikom jiném než na tobě a proto jsem tě opustil! Nikdo s tebou nevydrží! Jenom ta holka, kterou jsi k sobě připoutala. Bože! Nelo myslí hlavou a ne zadkem". Vážně se na mě podíval. ,,Zita. Zita je jediná, kdo má právo říct jestli nás chce vídat a nebo ne. Ona má právo tě opustit a jít kam chce" dodá a mamka na mě se slzami koukne. Bez dalšího slova jsem šla pryč. Vzala jsem si batoh a bouchla dveřmi.

Endflahback:

Pohled Vadima:

Možná je to tím, že mi dneska bylo už od rána špatně, ale tlačila se mi slza do oka. ,,Ty mě opustíš?" zeptám se a ona se na mě podívá. Jen pokrčila rameny. ,,Nejspíš ne" šeptne a já na ni překvapeně kouknu. ,,Proč?". ,,Moje máma má pravdu. Není mi souzeno žít někde jinde než tady. Už navěky věků, zůstanu pod její nadvládou" odpoví tiše a pootočí se na mě. ,,Nechci tě tu držet, když budeš nešťastná" řeknu a ona přikývne. ,,Budu šťastná, když budeš se mnou" odpoví tiše a obejme mě. A je to tady. Slza mi stekla a dopadla jí na vlasy. Hned se na mě podívala. ,,Tvoje máma je šílenec" šeptnu a sklopím hlavu. Jen se zasmála. ,,Vážně sis to uvědomil až teď?" zeptá se pobaveně a utře mi další slzy. ,,Promiň, že před tebou brečím. To se ještě nestalo" dodám a ona se pousměje. ,,Beru to jako další krok v našem vztahu" odpoví a dá mi pusu na tvář. ,,Já si jen nedokážu představit, že bychom se neviděli každý den a zároveň chci, aby jsi od té ženské byla co nejdál" šeptnu a ona pokrčí rameny. ,,Každý musí něco obětovat". Ukápla mi další slza. ,,Koťátko neplač" řekne a já se jen zasměju. ,,Pamatuješ jak jsem to říkal já tobě?" zeptám se pobaveně a ona přikývne. ,,A já jsem už nebrečela. A ty taky nebudeš brečet. Vždyť nikam nejedu. Jsem tu s tebou. ,,Budou prázdniny. Klidně tu s tebou budu od rána do večera. A s tvojí mámou" dodá a já se začnu smát. ,,Ta naštěstí bude pracovat" odpovím a ona přikývne. ,,Tak vidíš. Já svoji mámu k životu nepotřebuju. Peníze mám od táty a zbytek mi dáváš ty" dodá a pohladí mě po vlasech. ,,Mrzí mě, že se ti všechno sere". Jen nad tím mávla rukou. ,,Má to i plusy" řekne a pokrčí rameny. ,,Jaký?" zeptám se nechápavě a ona se pousměje. ,,Dej mi chvilku. Něco musím vymyslet" odpoví tiše a hned se oba začneme smát. Bouchly hlavní dveře. ,,Zituška je tady!" jekne máma a hned zaklepe na dveře. Utřel jsem si pod očima a Zita ze mě slezla. ,,Dobrý den" pronese a mamka sem vběhne. ,,Pojď se mnou. Musím ti něco ukázat" řekne nadšeně a natáhne k ní ruku. Zitu hned zvedla a táhla ji sebou do kuchyně. ,,Dneska uvaříme večeři spolu, aby jsi uměla i něco z naší kuchyně. Vadimkovi uvaříme oblíbený jídlo" dodá a koukne na mě. ,,Mami...". ,,Dobrý. Já chci" řekne Zita a usměje se na ni. Přistoupil jsem k ní. Dal jsem jí pusu do vlasů. ,,Moje máma je taky šílená" šeptnu a ona se uchechtne. ,,To bych se hádala" pronese a dá mi rychlou pusu. ,,Tak a Vadim nám pomůže. Budeme potřebovat...". Jen jsem tam stál a pozoroval ji. Měl bych se nad sebou zamyslet. Jestli jsem tak moc sobeckej, že ji tu držím jen, abych nebyl smutnej, ale ji to přitom ničí. Říká mi vůbec pravdu. Jestli radši nelže mně a tím lže i sobě, že jí vlastně stačím, i když nestačím. Achjo. Tohle musím probrat s Honzou.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby