Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Čas na změnu

Pohled Vadima:

Držel jsem ji za zápěstí a poslouchal její tichý smích. Zase se párkrát nadzvedla, ale hned toho nechala. ,,Proč mě mučíš?" zaúpím a on se začne zase smát. Pomalu vstávala. ,,Zito prosím". Zase si na mě sedla a pousmála se. ,,Proč prosíš?" zeptá se tiše a já na ni zahanbeně kouknu. ,,Zito nehraj si se mnou. Potřebuju to" dodám tiše a ona se začne zase tiše smát. ,,Co myslíš?". Kousla mě do krku. Pevně jsem ji zmáčkl za zadek a sám udělal pár temp. ,,Jdu pryč...". ,,Ne! Dobře. Udělej to sama, ale prosím... Nezastavuj už" řeknu rázně a ona se začne zase smát. ,,Jak moc dokážeš chlapa ovládnout, když jde o sex a orgasmus" šeptne a políbí mě. Ona si ze mě snad ještě srandu. ,,To říkáš ty?" zeptám se a ona se na mě zamračí. Dala mi mírnou facku. Usmál jsem se a zvedl k ní pohled. ,,Když se ty neuděláš, mrčíš celý den" dodám a ona si založí ruce. Zvedla se a natáhla se pro župan. ,,Tak si třeba vyhoň!" jekne a jde pryč. Jen jsem tam ležel a koukal do stropu. Sakra. Rychle jsem vstal a běžel za ní. Popadl jsem ji do náruče. Jen se začala smát. Rozvázal jsem jí župan a šel s ní do koupelny. Posadil jsem ji na umyvadlo. ,,Co to má znamenat?" zeptá se tiše a já se na ni usměju. ,,Orgasmus za orgasmus?".

Pohled Zity:

,,Copak se tak usmíváš?" zeptá se Vadimova máma a já k ní zvednu pohled. ,,Co? Vadim mi napsal" odpovím a ona poskočí. Nahla se nade mnou. ,,Dneska tě vyzvednu a půjdeme na večeři. Zasloužíš si to. Miluju tě. Pac a pusu... Oooo. To je miláček. Tady jde vidět, že je celý po mně" pronese a já jen tiše přikyvuju. Zlomilo by jí srdce, kdyby veděla jakej je to hajzl. Ale miluju ho. ,,Paní Tkačenková! Jste tu?". Hned jsem se ošila. ,,Ano! Pojď dál!" křikne stejně a mrkne na mě. ,,Buď milá" šeptne a já na ni nechápavě kouknu. Ve dveřích se objevila Anežka. Usmála se na Vadimovu mámu a šla k ní. ,,Tak jsem tu. Co budeme...". ,,Zita se o tebe postará" řekne a já na ni jen s otevřenou pusou zírám. ,,Mám ještě práci" dodá a mávne na mě. Zvedla jsem se a začala si balit věci. ,,Kam jako jdeš?" zeptá se tiše a já pokrčím rameny. ,,Domů" odpovím a ona si stoupne před dveře. ,,Ani náhodou. Máš mě tu zaučit" oponuje a já pokývu hlavou. ,,A proč jako?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Proč asi. Můj táta je starosta. Kdo jinej by tu měl být než já?". Jen jsem na ni tiše koukala. ,,Jsi tu nepotřebná. Chápeš to? Já jsem tu ta, která rozhodne" dodá a já jen pokývu hlavou. ,,Paní Tkačenková by to nedovolila. Má mě ráda" dodám a ona se uchechtne. ,,Stejně jako měla ráda mě? Nebo to přede mnou, nebo tu po mně? Počkej... To jsi ty" řekne a jde si sednout na moje místo. ,,Tady si zvyknu. Je to pěkný světlo" řekne a já tam jen stojím. ,,Snad sis nemyslela, že tě má ráda jinak, než jenom jako jeho holku". Pokrčila jsem rameny. ,,Jsi vážně hrozně najivní. Neblbni... Snad ani ty ji nemáš ráda víc ne?" zeptá se a já se jen zamračím. ,,Proč se do toho pleteš? Vůbec by jsi tu být nemusela" šeptnu a ona vstane. ,,Možná bychom se mohly i normálně bavit. Já jenom nechápu co na tobě všichni vidí" dodá a já sklopím hlavu. ,,Holky... Co se děje? Proč jí to tady neukazuješ?" zeptá se Vadimova máma a já se na obě podívám. ,,Já... Ehm. Myslím, že ví všechno co potřebuje" odpovím tiše a jdu ke stolu. Shrnula jsem si věci. Obě na mě nechápavě koukaly. ,,Končím" šeptnu a odstrknu ji ode dveří. ,,Zito počkej. Co děláš?". Mávla jsem na ně a zavřela za sebou dveře. Možná se mi i ulevilo.

Pohled Vadima:

Seděl jsem na lavičce a koukal na ni. ,,Pozor. Ať nespadneš" pronesu a ona se sklouzne dolů. Slezla ze skluzavky a hodila Robinovi klacek. V kapse mi začal brnět mobil. ,,Anoooo?". ,,Kde je Zita?" jekne máme a já se zasměju. ,,V práci... Ne?" zeptám se a ona zamručí. ,,Odešla a řekla, že končí" odpoví a já se zvednu. ,,Proč by to říkala?" zeptám se a ona je potichu. ,,Nevím. Nevidím důvod". ,,Já teď nemůžu. S Jasmínou jsem v parku a za půl hodiny mám chůzku. Potom se po ní podívám". Jasně. Mohl jsem jí zavolat, ale stejně by mi to nezvedla. Vždyť ráno byla ještě v pohodě.

Vyšel jsem schody a Robina přivázal k zábradlí. Jen co jsme zaklepal otevřela mi Anežka. Jasně. Proto odešla. ,,Ahoj" šeptne a já jen přikývnu. ,,Máma je kde?". ,,Před chvíli odešla dolů" odpoví a já jen přikývnu. Bez dalšího slova jsem šel do její kanceláře. Jasmínu jsem posadil na zem a otočil se na ni. ,,Co jsi řekla Zitě?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nic" odpoví a já jen přikývnu. ,,Jasně. Hele... O to ti jde? Proč se snažíš zase všechno posrat?" zeptám se naštvaně a ona na mě smutně kouká. ,,Vždyť já nic neprovedla. Jen mě měla zaučit a místo toho zdrhla. Já vážně nic neprovedla" dodá a zoufale na mě kouká. Absolutně jí to nevěřím. ,,Není důvod, aby tu končila" šeptnu a ohlédnu se na Jasmínu. ,,Třeba ji to tu nebaví, něco ji tu štve, nebo jí někdo něco udělal" pronese a já na ni nechápavě koukám. ,,Něco si jí řekla!" křiknu a ona jde hned pryč. ,,Neřekla" oponuje a sedne si za stůl. Ve dveřích se objevila máma. ,,Našel jsi ji?" zeptá se rychle a já pokývu hlavou. ,,Ne. Byl jsem na chůzce s Ondrou" odpovím a zase se podívám na Anežku. ,,Třeba tu prostě nechce být". ,,Mami to jí snad nevěříš. Musela Zitě něco nacpat do hlavy" dodám a máma na nás oba nechápavě kouká. ,,Nemá důvod ježiši". Naštvaně jsem podupoval. ,,Vy dvě si podejte ruce tyvole. Jo. Zita je náladová a neví co chce, ale jen tak by si to nerozmyslela. Mami já... Jdu domů" dodám a ona jen pokýve hlavou. ,,A najdeš ji...". ,,Ty jsi to zavinila, ty jsi ji najdi" šeptnu a skloním se k Jasmíně. Ta se mě chytla za triko. ,,Pěkný děcko. To je vaše?" zeptá se Anežka a já jen pokývu hlavou. ,,Hlídám ho kamarádům a nepleť se do toho!". ,,Vadime" sykne máma a já jen mávnu rukou.

,,Co zase udělala? A já tu mám jak idiot ji hledat? To vůbec. Na to já už prostě nemám nervy! Myslel jsem, že všechno klape. Poprvé od toho potratu jsme spolu vycházeli a bylo to skvělý! Úžasný. Myslel jsem, že je konečně šťastná a ona udělá tohle? Já už prostě nevím co mám dělat. Pořád jsou nějaký hroty. Není týden, kdy bych nemusela řešit kluky, Zitu, rodiče nebo tebe. Ale na tebe se nezlobím. Ty jseš jediná kdo po mě nic nechce" dodám a sednu si k ní. Postavila se a šla ke mně. Nakonec mě objala. Povzdechl jsem si a jen se na ni usmál. ,,Tak jo lásko. Je čas spinkat" pronesu a ona se na mě zamračí.

Pohled Zity:

Potichu jsem vešla do domu. Překvapilo mě, že na mě Robin neskákal. Klidně ležel u krbu a spal. ,,Už tu na tebe čekám". Otočila jsem se. Vadim na mě se založenýma rukama koukal. ,,Zase ti žalovala?". Jen přikývl a šel ke mně. ,,Než něco začneš... Chci ti říct, že se tam už nevrátím. Nechci. Já to prostě nezvládnu. Radši jim odklidím cestu. Ať si je Anežka s tátou a mně je to dál jedno" dodám a on se utiší. ,,Tvoje máma není až takový problém, ale uvědomila jsem si, že pro ni nebudu nikdy víc, než tvoje holka. Brala jsem ji... Asi jako mámu. Nebo nevím. Táta a Karin se se mnou moc nebaví a já prostě potřebuju někdy tvrdou ruku, kromě té tvojí a asi jsem si ji nějak přivlastnila. Omlouvám se a já vím, že to byla chyba, ale zase to ber tak, že je to další pokrok" dodám a on si povzdechne. ,,Máš pravdu" šeptne a já na něj překvapeně kouknu. ,,Myslela jsem, že budeš křičet...". ,,Nebudu na tebe křičet. Jsi dospělá a chápu to. Zase na druhou stranu ti to musel do hlavy někdo nastrkat, ale chápu tvoje rozhodnutí a respektuju ho. Taky bych nechtěl být někde s Markem, nebo Kubou" dodá a já ho rychle obejmu. Klopýtl se mnou a opřel se o zeď. ,,Chtělo by to někdy klid co?" zeptám se a on pobaveně přikývne. ,,Taky jsem to říkal Jasmíně". Oba jsme se zasmáli. Pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu. ,,Co si dáme na oběd?". ,,Objednáme pizzu" šeptne a táhne mě do obýváku. Skočil na gauč. Lehla jsem si na něj a objala ho. ,,Ale až po mazlení" dodá tiše a zakryje nás.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby