Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Vsechno dobrý?"

Pohled Zity:

,,Vadime" zamručím a on taky jen zamručí. Otočila jsem se na něj. ,,Mám erekci" pošeptá rozespale a já se začnu smát. ,,Všimla jsem si. Myslela jsem, že do mě šťoucháš schválně" dodám a začnu se smát. ,,Ale notak" pošeptá a já ho obejmu. Chvíli jsem se ještě snažila usnout, ale Vadim mě nenechal. Mačkal mi prso a pobrukoval si. ,,Chceš?" zeptá se a já na něj pobaveně kouknu. ,,Kdy z našeho vztahu vyprchala všechna romantika?" hlesnu a on mi dá pusu na tvář. ,,Takhle ráno po mně nemůžeš chtít velký věci. Kromě...". Utišil se a podíval se dolů. ,,Bože!" jeknu a začnu se smát. Políbil mě a zase se mi dostal pod triko. Trochu jsem mu stáhla spací kalhoty a podívala se na něj. Vzdechl a přisunul se ke mně. ,,Proto tě tak miluju" hlesne a stiskne mi paži. ,,Vždycky mi pomůžeš" dodá pobaveně a já se uchechtnu. Chvíli jen vzdychal a kroutil se. ,,Už budu" jekne a já přestanu. ,,Víš Vadime...". ,,Je mi to jedno. Hlavně to dodělej" pošeptá a já se na něj usměju. Přesunula jsem se níž. Jen jsem pozorovala jeho výraz. Cukal sebou a hekal. ,,Stačí. Stačí. Prosím". Chytl mě za vlasy a odtáhl mě. Pořád se nasmíval a měl zavřené oči. Natáhla jsem se pro kapesník a prozlížela si ho. ,,Vadime?" zeptám se a on jen zamručí. ,,Ano lásko" zeptá se stejně a já si k němu sednu. Nadechovala jsem se, že mu to řeknu, ale vždycky mě přerušil. ,,Takovýhle rána mám nejradši. Pojď. Dáme si ranní sprchu a já to nachystám snídani" dodá a rychle se zvedne. Vzal mě a rovnou mi sundal triko. V koupelně mě posadil na pračku a sundal mi kalhotky. Rychlosti světla byl taky vysvlečený a už mě strkal do sprchy.

Pohled Vadima:

Oba jsme se smáli a rejpali do sebe. Zita si stoupla pod proud vody. Jen jsem koukal jak z ní stéká pěna. Kousek jsem postoupil. Podklouzla mi noha. Opřel jsem se o zeď a pomalu sjel na zem. Zita se na mě pobaveně otočila. ,,Co je?" jekne se smíchem a já jen pokrčím rameny. ,,Musel jsem si sednout. Rozklepaly se mi z tebe nohy" odpovím a ona se začne smát. ,,Blbče". ,,Ale fakt" odpovím a natáhnu k ní ruku. Stáhl jsem ji na sebe a setřel si vodu z obličeje. ,,Studí mě zadek, asi jsem si narazil páteř, ale stejně bych nechtěl být jinde". Přikývla a smutně na mě koukala. ,,Ty vždycky zkazíš srandu, nějakou pěknou věcí co řekneš a mně pak je smutno, protože potom vždycky musíš do práce a nejsi se mnou" zaúpí a já na ni jen pobaveně koukám. ,,Vždyť budu s tebou. Celý týden" dodám a ona pokrčí rameny. ,,Ty si vždycky najdeš něco proč musíš jít pryč" pošeptá. ,,Teďka ne. Teď budu s tebou a jenom s tebou. Budeme se mazlit a tulit se, nakupovat, na nějakou mňamku a budeme spolu". ,,Přijede táta" pošeptá a já na ni vykulím oči. ,,Sranduješ" pronesu tiše a ona pokýve hlavou. ,,To jsem ti chtěla říct, ale nenechal jsi mě". ,,Bylo mi jasný, že máš něco za luben. Ty jsi manipulativní, zákeřná a zase jsi mě obelhala. Sakra" dodám a pevně ji chytnu. ,,Chtěl jsem s tebou mít sex, ale teď už si ho nezasloužíš" řeknu naštvaně a vypnu vodu. Vylezl jsem ven a ještě se na ni uraženě podíval.

Seděl jsem u stolu a míchal si kafe. ,,Notak se nezlob. Kdybych ti to řekla dřív, tak by jsi zmizel. Takhle alespoň neutečeš". ,,Zito nedělej ze mě debila. Budeme se brát kurva! Ty mi máš věřit, stejně jako já tobě. A uráží mě pokud si myslíš, že budu zdrhat, kdykoli přijede tvůj otec. Jsem dospělej a tohle je můj dům" dodám rázně a ona přikyvuje. ,,Já vím. Omlouvám se" dodá a sedne si naproti mě. ,,Já... Jenom jsem se bála. Kdyby jsi vážně odešel a nechal mě tu... Tohle je poprvé co sem přijedou od toho, kdy jsme se zasnoubili. Pořád ho to nepřešlo a já nechci, aby na mě křičel" odpoví a natáhne se pro moji ruku. Mírně se usmála. ,,Nikdo na tebe křičet nebude. Slibuju".

Pohled Zity:

Všechno to proběhlo v klidu. Kluci jsou nadšení. Nečekala jsem to, ale jsou. ,,Slyšela jsem, že budeš mít brzo narozeniny!" jekne Karin a jde k Vadimovi. Ten jen mávl rukou. ,,Všechno nejlepší, hodně zdravíčka, štěstíčka, lásky od Zitušky a ať se vám poštěstí miminko a máte se všichni pořád moc rádi". Vadim na ni jen vykuleně koukal. To s tím děckem je pro mě taky novinka. ,,Děkuju moc" pronese mile a přistoupí k němu táta. ,,Všechno nejlepší chlapáku" řekne rázně a potřásne rukou. Zpoza zad vytáhl flašku wisky a Karin mu podala obálku. ,,To jste vážně nemuseli". ,,Jo... To jste nemuseli" dodám a jdu k němu. Otevřel obálku a rychle ji zase zavřel. ,,Co tam je?" zeptám se a on na mě tiše kouká. Podal mi ji a jen mlčel. Koukla jsem do obálky a myslela, že omdlím. ,,Tati...". ,,To nemůžeme příjmout. I ta wisky je hodně. Prosím vemte si to zpátky" řekne rychle Vadim a obálku zase zalepí. Vadim ke mně sklonil pohled. Tolik peněz přece nemůže jen tak někomu dát. ,,To je můj příspěvěk na svatbu. Každý otec se musí postarat o svatbu svojí dcery a pokud je tohle to nejmenší čím trochu odčiním moje chování, budu rád" dodá a Vadim jen pokýve hlavou. ,,To je od vás moc hezký, ale tohle je vážně hodně. Tím by se i celá svatba zaplatila. Vemte si to zpět prosím" dodá a táta se zasměje. ,,Hochu já ty peníze k ničemu nepotřebuju. Jenom chci, abyste měli hezkou svatbu a aby mi Zita odpustila, že jsem takovej rapl" dodá pobaveně a koukne na mě. ,,Tati, ale takhle mi to nemusíš oplácet. Vem si peníze zpět a třeba nás pozvi na večeři...". ,,Zito. Chci abyste si je nechali. Nakládejte s nimi jak chcete. Na svatbu, nebo na dovolenou. Chci abyste byli šťastní a mrzí mě, že jsem vám to takhle ztěžoval". Pomalu jsem k němu šla a objala ho. To je po dlouhé době, co se mi zdá, že není proti mě, ale se mnou. Karin objala Vadima. ,,Proč pak pláčeš?" zeptá se a on pokýve hlavou. ,,Nebrečím. Mám alergii" odpoví a ona se uchechtne.