Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Přírůstek?

Pohled Vadima:

Zita mi seděla na klíně a četla si. Jednou rukou jsem jí hladil po stehnech a druhou hladil Robina. Zita se ošila a natáhla se pro deku. ,,Zatopím" pronesu a ona ze mě sleze. Jen co jsem vstal na mě Zita skočila. Opřel jsem se o zeď a jen se uchechtl. ,,Nechceš... Se mnou radši vlíst do postele?" zeptá se a já mlčím. Sundala mi triko a políbila mě. ,,Za chvilku musím do města" řeknu a ona si povzdechne. ,,Zlato prosím. Buď se mnou" šeptne a smutně se zatváří. ,,Neopuštěj mě" dodá a já ji posadím na gauč. Proč mi to pořád dělá? Kdykoli odcházím cítím se jakobych ji tu vážně nechával na pokraji smrti. Přikryl jsem ji a šel přiložit do krbu. ,,Ještě skočím do kotelny a půjdu".

Pohled Zity:

Stála jsem opřená o zeď a u mě stál Robin. Vadim si oblíkl teplou bundu a otočil se na mě. ,,Večer se vrátím. Neboj se" řekne a jde ke mně. Jen jsem přikývla a objala ho. Vlezla jsem mu do bundy. Hned se začal smát. Být Vadimem, do té zimy se mi nechce. ,,Zlato prosím" pošeptám a on se ode mě odtáhne. ,,Mám klienta a Ondra na mě už čeká. Jenom dneska. Zítra už budu doma" odpoví a dá mi pusu do vlasů. Šla jsem za ním jako ocásek. ,,Lásko. Sedni si do tepla, čti si a já jsem hned zpátky". Přikývla jsem a on mi před nosem dveře zabouchl.

Pohled Vadima:

,,Kde jsi byl? Čekám už...". ,,Promiň. Zita mě nechtěla pustit" odpovím tiše a sednu si ke stolu. ,,Dobře. Takže jak se nám zatím daří?". Ondra si vzal papíry a zamyslel se. ,,První zakázka dopadla dobře. Díky tvojí mámě máme přímo skvělý start. Sice ještě nezaplatili, ale do týdne by ty peníze měly přijít" odpoví a oba na sebe přikyvujeme. ,,Kurva pořád to nechápu!" jekne a já se zasměju. ,,A co? Něco nového?". Zase se zamyslel. ,,Jako něco přišlo, ale nějak se mi to nezdálo. Zatím vím jenom o nějakým letáku na jaro. Chtějí grafiku a fotky" odpoví a já jen přikývnu. ,,To vyřešíš. Já jsem tu hlavně na domluvu". Přikývl a nakonec papíry odložil. ,,Máš něco vysněnýho? Co by jsi chtěl, protože kontakty se nám pomalu rozjíždí". Musel jsem se nad tím zamyslet. ,,Něco mě napadlo".

Pohled Zity:

Zvonek? Vadim! Běžela jsem ke dveřím a chtěla na něj skočit. Stála tam naše sousedka. ,,Dobrý den" šeptnu a ona přikývne. ,,Naše fenka má štěně" pronese a já se na ni usměju. ,,To je... Super". ,,Není. Má ho s tím tvým hajzlem" řekne naštve a já pokývu hlavou. ,,Jste si tím tak moc jistá?" zeptám se nechápavě a ona přikývne. Pomalu za ní přišel její manžel a v náručí držel štěňátko. ,,Ou" hlesnu a ona přikývne. ,,Tady ji máš. My ji nechceme" pronese a on mi ho podá. ,,To nemůžete myslet vážně" šeptnu a ona se zamračí. ,,My ji nechceme. Už má pár týdnů a buďto si ji vezmeš, nebo ji dáme prvnímu koho potkáme". ,,Vezmu. Vezmu si ji" řeknu rychle a oni na sebe kývnou. Vešla jsem s ní dovnitř. ,,Robine ty máš dceru!" jeknu a snažím se ho najít. ,,Hajzle jeden! Pořád zdrháš a... Vadim se zblázní!" křiknu a prohlídu si ji. Ježiši ta je hrozně roztomilá! Pustila jsem ji na zem. Začínala na mě jít panika. Vadim bude zase hrozně křičet. Musím něco vymyslet. Ehm. Robin je holka! To mi neprojde.

Pohled Vadima:

Ondra vedle mě poskakoval a já se jen smál. ,,Mám tajemství" pronese a já na něj pobaveně kouknu. ,,No tak si ho nech pro sebe" odpovím a on na mě nechápavě koukne. Uchechtl jsem a kývl na něj. ,,Co zase máš drbno?". ,,Viktor s Denisou spolu chodí" šeptne a já na něj vykulím oči. ,,Jak to víš?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Mám svoje zdroje" odpoví. ,,Viděl jsi je" řeknu a on hned přikývne. ,,A co ten Michal?". ,,Nevím. Dlouho jsem ho neviděl, ale myslím, že říkal Honza něco" odpoví a já jen pokývu hlavou. ,,Co se mezi váma stalo? Když jsem tě zmínil, řekl ať neříkám, že jsem ho viděl" řekne a já jen pokrčím rameny. ,,Nedělej". ,,Líbal se Zitou" odpovím rychle a on na mě s otevřenou pusou zítá. ,,Chvíli to vypadalo, že ji chce snad ojet. Teď byl týden u nás a poslední den spolu nějak pili a vykousli se. Tak jsem udělal scénu, se Zitou jsme se pohádali. Nebavili jsme se a potom se zase pohádali, protože se nějak bavili... Je to zamotaný. Se Zitou jsme zase v pohodě, ale s Honzou jsme se od té doby neviděl" odpovím a on mlčí. ,,Zase jsi na ni křičel?". Jen jsme přikývl. ,,A zavřel jsem ji na dvě hodiny v koupelně" šeptnu a on si povzdechne. ,,Nedivím se, že se s tebou Honza nechce vidět. A divím se, že Zita je pořád s tebou". ,,Hele ona není svatá. Taky udělala pár chyb, o kterých nevíte. Ale pravda je, že se mnou má trpělivost. Ale musím zaklepat... Teď je všechno v nejlepší pohodě. Akorát se mi zdá, že se o mě bojí. Pořád" dodám tiše a on přikyvuje. ,,Nemyslíš, že to může být tím, že budou Vánoce?" zeptá se a já na něj nechápavě kouknu. ,,Asi za dva týdny. Proč?". ,,Umřela jí máma" odpoví tiše a mně to dojde. ,,Já jsem kokot" šeptnu a on přikývne. ,,Absolutně mi to nedošlo". Zastavil jsem mu před bytem. ,,Díky. Jinak... Dáňa chce, aby jste s námi šli na večeři" dodá a já přikývnu. ,,Dobře. Nějak se ještě domluvíme. Teď, ale musím domů".