Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Utěkáček

Pohled Vadima:

U rodičů jsme dlouho nezůstali. Vlastně jsme tam přespali a zase jsme se vrátili domů. Ale klidný spaní jsem neměl. A Zita už vůbec ne. Často jsem se probouzel s nočníma můrama. Kdo by se mi divil, že? Vlastně od cuď pořád jen utíkám. Mezitím co já se tu snažím nebýt, Zita prakticky nevylezla ven. Jediný její styk s okolím byl, když šla ke dveřím pro pizzu, nebo pustila Robina na zahradu. Trápím se tím. Nechci, aby tu byla pořád zavřená, ale každej se s tím vypořádává jinak. Já pracuju a ona... ,,Lásko nechtěla by jsi jít dneska se mnou?" zeptám se tiše a jdu k ní. ,,Asi ne. Budu tady" odpoví a já si k ní sednu. ,,Měla by jsi jít ven. Za holkama. Za Sisou. Nebo se jít projít" dodám a ona pokrčí rameny. ,,Někdy půjdu" odpoví a natáhne se pro počítač. Vzal jsem jí ho a položil ho za sebe. ,,Co máš za problém?" zeptá se tiše a já na ni nechápavě kouknu. ,,Nic. Jenom si o tobe dělám starosti" odpovím a ona pokýve hlavou. ,,Není důvod" šeptne a natáhne se pro mobil. Taky jsem jí ho vzal a naléhavě na mě koukl. ,,Co po mě chceš?". ,,Aby jsi... Šla třeba s nějakou kamarádkou a nebyla tu pořád sama" odpovím a ona pokrčí rameny. ,,Ty ode mě utíkáš a já chci být doma. Neřeš to" dodá a vezme si ovladač. ,,Já od tebe neutíkám" oponuju a ovladač jí vytrhnu. ,,Nekecej. Jsi pořád v tahu. Od té doby co jsme se sem zase vrátili, jsi pořád pryč. Proč asi? Nechceš tu být se mnou" dodá tiše a zvedne se. Ode dveří se ozval zvonek. ,,Přijeli tě vysvobodit" pronese naštvaně a já na ni utrápeně kouknu. Dala mi pusu a šla do ložnice. Vzal jsem si věci a otevřel mu. ,,Psal jsem ti asi třikrát, že na tebe čekám před domem. Dělej" dodá Ondra a já přikývnu. ,,Fajn. Už jdu. Zito! Já odcházím!" křiknu, ale nic se neozve. Povzdechl jsem si a šel za ním. ,,Pořád nevylezla z domu?" zeptá se a já zamručím. ,,A divíš se jí? Pořád má narážky, že je to její chyba. Už nevím co dělat" dodám tiše a sednu si do auta. ,,Chce to odreagování. Něco co si užiješ". Pokýval jsem hlavou. ,,Nic nechci. Radši budu v kaceláři" šeptnu a on zamřučí. ,,Nebudeš".

Pohled Zity:

,,Vysvětli mi jednu věc. Proč?" zeptá se a já si povzdechnu. ,,Není mi dobře" odpovím a ona vykřikne. ,,Zito. Tohle už není vtipný. Já chápu, že smutníš, ale nemůžeš kvůli jedné takové příhodě, promarnit celý život" pronese a já se zvednu z postele. Zatáhla jsem žaluzie a zase se zachumlala do peřiny. ,,Stalo se to dvakrát" odpovím. Aneta si povzdechla. ,,Zlato já si ani nedokážu představit, jak moc tě to musí bolet, ale prosím tě, přijď za námi. Nebo my za tebou, ale nechci, aby jsi byla pořád sama" dodá a já si sama pro sebe pokývu hlavou. ,,Nechci. Nechci nikoho. Chci být sama se svým psem a koukat na seriály. Když už ani Vadim se mnou nezvládá být doma, bude něco špatně. Tak mě nechte a přestaňte mi všichni volat!" křiknu a mobil odhodím.

Pohled Vadima:

,,Co to jako je?" zeptám se a Ondra pokrčí rameny. ,,Nepoznáš? To je naše objížďka. Kudy jsme chodili, když jsme byli naštvaný a chtěli jsme se opít". ,,Nemůžu se opít. Zase. Na Zitu je toho už moc" odpovím a on si povzdechne. ,,Ty jsi přestal žít. Já tě už ani nepoznávám. Nepiješ, není s tebou sranda a jediný, kdy se spolu vidíme, tak když jsme v kanclu. Vadime začni se chovat na svůj věk!" dodá rázně a já pokývu hlavou. ,,Nechci. Nechci nic z toho. Už ne. Já jsem dospělej kurva. Jo. Můžeme jít ven o víkendu, ale nebudu chlastat ve středu, když na mě doma čeká moje holka, která by se v tuhle chvíli nejradši zabila" řeknu a on se utiší. ,,Hrozně jednoduše se ti to řekne. Nezažil sis to a asi by ti to bylo jedno, ale mně není. Já jsem prostě citlivej kokot a to, že Zita prodělala další potrat pro mě není v pohodě. Nejradši bych si vyrval všechny vlasy" dodám vysíleně a sednu si na lavičku. ,,Teda. Nečekal jsem, že tě to takhle rozloží" šeptne a sedne si vedle mě. Mírně jsme se zasmál. ,,Tak hrozně bych si přál, aby se to nikdy nestalo". ,,Ale stalo a to by tě mělo udělat silnějším. A to i Zitu. Ale neutíkej od ní. Ona za to nemůže" dodá a já přikývnu. ,,To já vím, ale pořád ve mně je takový malý procento co jí to dává hrozně a vinu. Stejně tak mně. Mohl jsem pro to něco udělat. Nebo nemohl. Já už fakt nevím" dodám a on se opře. ,,To je život brácho, ale jste mladý. Zita je naše miminko a ty jseš taky nejmladší blb. Jestli ti na tom, tak záleží, zkuste to znovu". ,,To ne. Teď nám běží šestinedělí" odpovím tiše a on na mě nechápavě koukne. ,,Šest týdnů by neměla mít sex. Regeneruje se a zase se jí obnovují všechny ty orgány" odpovím a on přikývne. ,,Ty vole. To je... Divný" šeptne a oba se zasmějeme. ,,Já vím. To pro mě znamená šest týdnu bez sexu... Ale stejně. Nemyslím si, že je to správný" dodám a on na mě nechápavě kouknu. ,,Jak jako správný?". ,,Před tím to bylo dvakrát omylem a Zita nechce být máma a udělat to naschvál... To bych jí nikdy neudělal. Aby byla nešťastná. To bych se radši nechal vykastrovat". ,,To by bolelo!" křikne a oba se začneme smát. ,,Cestujte, kupte si něco zbytečnýho. Dítě řeš až budeš mít svráštělý koule" dodá a já se začnu smát. ,,Ty jseš fakt kokot... Ale díky" dodám tiše a on mě chytne kolem ramen. ,,Jseš jako můj brácha".

Mezitím:

Pohled Zity:

,,Tatínkovi se po tobě stýská" pronese Karin a já jen zamručím. ,,Nechtěli by jste sem poslat kluky? Až budou třeba nějaký prázdniny...". ,,Určitě!" jekne a já se uchechtnu. Seděla jsem na lince a koukala ven na zahradu. Robin tam běhal a honil ptáky. ,,A jak se máte s Vadimem?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Pořád stejně" odpovím. ,,Zlato promiň, ale vařím večeři a Jonatán mi tu slintá. Zítra ti zase zavolám". ,,Dobře" šeptnu a típnu jí to. Vážně nechápu, jak ho mohli pojmenovat Jonatán. Stejně je to zvláštní. Nosíš ve svým těle parazita a potom ho uctíváš jako boha. A nebo ho pojmenuješ Jonatán. Sama sobě jsme se zasmála a zavřela hrnec. Snad to Vadimovi bude chutnat.

Nervozně jsme seděla v předsíni ve křesle a čekala až se tu Vadim objeví. Potřebuju se mu omluvit za to, jak jsem na něj hnusná. Robin mi ležel pod nohama a spal. Přímo jsem hypnotizovala dveře. Za nimi se objevil stín. Hned jsem vstala a dveře jsem rychle otevřela. ,,Neviděla jsi moji kočku?". ,,Vy už ji zase hledáte? Ne neviděla jsem ji" odpovím a chci zavřít dveře. ,,Beztak ji tu schováváš" šeptne a já na něj naštvaně kouknu. ,,Jo schovávám ji tu. Jestli od vás pořád utíká, tak jí asi něco děláte" řeknu a zabouchnu dveře.

Pohled Vadima:

Jen co jsem došel k domu, stál tam ten starej čumil. ,,Můžu vám s něčím pomoct?" zeptám se a on se na mě otočí. ,,Kde je moje kočka?" zeptá se a já na něj vykulím oči. ,,Tak to nevím" odpovím a do kapsy si sáhnu pro klíče. ,,Ta tvoje mladá řekla, že ji má schovanou". ,,Zita? To ona jenom nemá dobrou náladu. Já se vám po ní podívám. Jděte spát" dodám a on si něco šeptá. Odemkl jsem dveře a vešel dovnitř. Zita akorát scházela ze schodů. ,,Neviděla jsi sousedovu kočku?". ,,Ne" odpoví prostě a jde ke mně. Myslel jsem, že na mě bude zase hnusná, ale jakmile mě objala, došlo mi to. ,,Promiň" šeptne a já se sám pro sebe usměju. ,,Nic se nestalo. Já promiň. Snažím se z toho baráku utýct na co nejdýl to jde". Dala mi pusu a usmála se na mě. ,,Já vím" odpoví a chytne mě za ruku. ,,Uvařila jsem ti večeři a...". Oba jsme začali křičet. Za sklem stál soused a pozoroval nás. ,,Kde je moje kočka!" křikne a my na sebe vyděšeně koukneme. ,,Odvedu ho domů" šeptnu a ona jen přikývne. ,,Nemáme vaši kočku" řeknu a vylezu za ním na zahradu. ,,Pojďte. Odvedu vás domů...". ,,Půjdu sám ty perverzáku!" jekne a já na něj jen pobaveně kouknu. ,,Kdyby jste míň špehoval nás a radši si hlídal svoje zvířata, neměli bychom co řešit" řeknu a on se na mě zamračí. Bez dalšího slova odešel. Vrátil jsem se za Zitou, která se opírala o linku a pobaveně na mě koukala. ,,Už mě pěkně štve" pronese a já jen mávnu rukou. ,,Je starej a senilní. Dokud nám sem nevleze, je to pořád v pohodě" odpovím a popoženu ji do obýváku. Skočil jsem k ní a objal ji. K nám si vlezl i Robin. Takhle mi to úplně stačí.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby