Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Hory

Pohled Zity:

Každý den to stejný. Škola, Vadim, jít domů, nechat se seřvat, že jsem neschopná a jít spát. Tohle je můj den. Takže příležitost, kdy by to mohlo být jiný, se musí hned využít. Ondra mě vysadil na kapotu a zapl mi bundu. ,,Nebojíš se?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Vadim se musí bát víc" odpovím a on se jen zasměje. Vadim k nám naštvaně přišel a zapíchl hůlky do sněhu. ,,Jestli se zabiješ, choď strašit ho" řekne a my na sebe pobaveně koukneme. ,,Je to naprosto bezpečný. Pokuď mě bude poslouchat, možná zvládne i kopeček". Jen jsem se uchechtla a slezla z auta. Daniela k nám došla a pousmála se na mě. ,,Nikdy jsi na tom nestála" pronese a já mávnu rukou. ,,Bude to jako skateboard, akorát na sněhu" dodám a ona se zasměje. ,,Stoprocentně si něco zlomí" šeptne k Ondrovi a on se podívá na Vadima. ,,Možná". Ten si udupl a vzal si lyže. ,,U toho nebudu".

,,Pokrčíš nohy a musíš dělat obloučky" dodá a já přikývnu. Nadskočila jsem a pomalu se rozjela. Ondra jel hned vedle mě. ,,První oblouček" řekne prostě a předjede mě. Pomalu jsem se začala zrychlovat. ,,Jak se zatáčí?" jeknu a on se zasměje. ,,Nakloň se" odpoví a já se předkloním. Nic se nestalo. ,,Spadni!" křikne a snaží se mě chytnou. ,,Bojím se!" křiknu nazpět a jedu dolů. Už jsem byla celkem rychlá. Ze zdola na mě koukala Daniela s Vadimem. Oba tam běhali a něco na sebe pořvávali. Rukama jsem si zakryla oči.

Pohled Vadima:

Jela úplně bokem. Věděl jsem, že to je špatnej nápad. Ondra jel hned za ní a strčil do ní. Zita sebou mrskla do boční hromady sněhu. Se smíchem jsme běželi k ní. Vytáhl jsem ji a podíval se na ni. Měla celý obličej od sněhu. ,,Vážně jsi ho poslouchala?" zeptám se a Daniela ji opráší. ,,Byl tam pejsek" odpoví a já se zasměju. ,,Když jsem se ptal, jestli víš, jak se dělají obloučky, nevynechala jsi něco? Třeba, že neumíš zatáček?" zeptá se smíchem Ondra a ona sundá snowboard. ,,Asi zůstanu u lyží" řekne prostě a koukne na mě.

,,Volal mi Honza, že by měli přijet ještě dneska" řekne prostě Ondra a zase začne jíst. ,,A co Viktor s Peťa?". ,,Až zítra" šeptnu a Zita na mě nenápadně koukne. ,,Pojedou s Denisou a Michalem" dodám a Ondra si povzdechne. ,,Proč se mi zdají tak divní? Skoro se nebaví" dodá a se radši napiju. Už mě nebaví držet jazyk za zuby. Zitě to překvapivě jde. Posunula ke mně její talíř. ,,Už nemůžu" šeptne a smutně se zatváří. ,,Od té doby co spolu chodíme jsem přibral pět kilo". Všichni se zasmáli.

Pohled Zity:

Úplně přecpaná jsem se zachumlala do postele. Vadim zamkl a lehl si ke mně. ,,Bude to zase divný" řekne a já jen přikývnu. ,,Naštěstí máme pokoj naproti Ondrovi a ne Michalovi". Oba jsme se zasmáli. Políbil mě a přitáhl k sobě. Líbali jsme se do chvíle než někdo začal bušit na dveře. Oba jsme se lekli a Vadim šel otevřít. Do dveří vběhl Honza a svalil ho na zem. Hned za ním holky a Viktor s Michalem. Ondra na nás pobaveně koukal ode dveří. Všichni skočili do postele. Málem mě umačkali. ,,Překvapení!" jekne Petra a já na ně nechápavě koukám. ,,Jeeee" hlesnu a Vadim se postaví. ,,To jsem tu všichni?". ,,Jo. A víte na co je čas? Na večerní lyžovačku!" křikne Ondra a hodí si mě přes rameno. ,,Vadime vem mi prosím oblečení!" jeknu a všichni se zasmějou.

Pohled Vadima:

Stál jsem na vrcholu svahu a čekal až dojedou ostatní. ,,Kdyby jsi tam byl tak pochopíš, jak moc to bylo trapný" řekne prostě Viktor a já na něj sednu. Samotnýmu mu to došlo. Zita mi říká všechno a já říkám všechno jí. Ale to, že Viktor ví, že já vím, to co mi řekla, neví. Byla by pěkně naštvaná. ,,Měli by jste si to vyříkat. Alespoň vy dva" hlesnu a k nám dojede Michal. ,,Tak co? Kdo dojede poslední platí pivo?" zeptá se a já přikývnu. ,,Hlavně to neříkej Zitě, nebo se někde zabije" pronese Ondra a já se na něj otočím. Když jsem šla Zita, úplně jsme se zděsil. ,,proč máš zas ev ruce ten snowboard?" zeptám se a ona se zasměje. ,,Klid. Už to mám zmáklý" dodá a položí ho na zem. Skoro jí ujel. Honza jí ho přidupl. Jen se na nás trapně podívala a zase si ho vzala do rukou. ,,Závodíme?".