Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Jejda

Flashback:

Pohled Vadima:

Nikdo se na mě nemačkal, nikdo mě nelízal a hlavně se mi nikdo nesnažil dostat do kalhot. Otočil jsem se hledal Zitu. Ona odešla? Hned jsem se zvedl a šel se podívat po bytě. Jakmile jsem vešel do obýváku, obě se na mě pobaveně podívaly. ,,Dobré ráno princezno" řekne máma a Zita se uchechtne. ,,Ahoj" odpovím nechápavě a ona se hned zvedne. ,,Tak já jdu". Zita jen přikývla a vzala hrnky ze stolu. ,,Na shledanou" pronese mamka a na nás mávne. ,,Nakrm kočku". Jen jsem přikývl a otočil se na Zitu. Stála přede mnou jen v županu a usmívala se. ,,Co to bylo?" zeptám se nechápavě a ona se uchechtne. ,,Chtěla jsem jít do sprchy, ale tvoje máma si mě odchytila. Nalila do mě kafe a prostě jsme se bavily" dodá a jde do koupelny. ,,Takže...O čem jste se bavily?" zeptám se a sednu si na vanu. ,,Tak různě. O škole, o tobě a tak" odpoví a já na ni zvědavě kouknu. ,,O mě? Co jsi jí říkala? Jak jsme skvělej milenec a úžasnej kluk?" zeptám se popichovačně a ona se uchechtne. ,,Řekla jsem jí, jak máš velký péro" odpoví s vážným výrazem a já se umlčím. ,,To nemyslíš vážně" šeptnu a ona pokýve hlavou. ,,Ne. Všechno jsem jí řekla. Jak jsme spolu spíme a jak jsem od tebe roztahaná" odpoví a mně se úplně zamotá hlava. ,,Do prdele Zito, to nemyslíš vážně" šeptnu zase a ona se začne smát. ,,Jseš normální? Děláš jak kdybych se někomu svěřovala" odpoví se smíchem a strčí do mě. Spadl jsem do vany a jen se smál. ,,Chvíli jsem ti to věřil. Ona dokáže ze člověka vytáhnout...". ,,Ví, že máš velký péro. Jsi její syn" dodá a dělá jako kdyby nic. Začervenal jsem se a jen si koukal do dlaní. ,,Nedělej" šeptnu a ona se zasměje. ,,Ty nedělej" odpoví a začne napouštět vanu. Snažil jsem se co nejrychleji dostat ven. Zita se mi smála a postříkala mě vodou. ,,No... Tak když už tu takhle jsem. Nechceš si hupsnout za mnou?".

Pohled Zity:

Mazlili jsme se ve vaně a líbali se. Vadim je snad jedinej člověk, co mě dokáže ukecat na ty jeho blbiny. ,,Nech toho" šeptnu se smíchem a odstrčím mu ruku. ,,Ta ruka si žije vlastním životem. Ruka šmátralka za to může" dodá a sjede mi ke stehnu. ,,Nezapomeň, že dneska jdeme k Ondrovi na oběd" hlesnu a on přikývne. ,,Já to vím" odpoví a začne mě všude hladit. Opřela jsem se o jeho rameno a posunula se níž.

Endflashback:

,,A já vám říkám. Takhle silnej orgasmus jsem ještě neměla" dodám tiše a holky na mě jen koukají. ,,To snad ne. Vždyť vždycky vykládáš, jak to bylo skvělý...". ,,Nevím. Prostě pocitově. Dneska. To bylo asi nejlepší" odpovím a Aneta zastepuje. ,,A co jako dělal?". ,,Nevím. Byla tam voda a pěna, nevidím si dovnitř těla a prostě... Nedokážu to ani popsat" řeknu a Daniela se ke mně nahrne. ,,Proč to nenaučí i Ondru" šeptne a já se zasměju. ,,To je přece ten největší alfa samec ne?" zeptá se popichovačně Aneta a ona jen pokýve hlavou. ,,To rozhodně není. Tohle místo mu dávno sebral Vadim". ,,Slyším svoje jméno?" zeptá se Vadim a jde ke mně. Jen jsem se zasmála a podívala se na Danielu. ,,Jo... Potřebuju, aby jste s Ondrou přenesli jednu skříň" řekne rychle a on pokrčí rameny. ,,Žádný problém" odpoví prostě a dá mi pusu. Jen co odešel, pobaveně jsem se na ni podívala. ,,Tak hele... Známe se už dlouho. Kolik?" zeptá se Aneta a donese pravítko. Všechny tři jsme se začaly smát. Holky si prohlídly pravítko. ,,Já mám jasno" šeptnu a vezmu pravítko. Prstem jsem našla risku. Obě začaly mírně ječet. ,,To mě poser. Hlavně to neříkej Ondrovi". Uchechtla jsem se a Aneta si ode mě vzala pravítko. ,,Škoda, že tu nejsou holky, aby nám taky řekly" šeptne a Daniela se na nás otočí. ,,To by stačila jenom Denisa" odpoví nabroušeně a já si povzdechnu. Radši dělám, že o tom nic nevím. Zlobily by se na mě. ,,Je to škoda. Takovýhle věci jsme si říkaly mezi sebou vždycky" řeknu a ona na sebe smutně kouknou. ,,Peťa odmítá se bavit i se mnou, jenom protože se s Denisou vídáme". ,,Vždyť byly nejlepší kámošky. To se vždycky spraví" dodám a Aneta pokýve hlavou. ,,Právě proto to nepůjde tak lehce. Kdyby jsi to udělala ty mně, tak tě uškrtím" dodá a já jen mávnu rukou. ,,Ale zrovna ony dvě...".

Mezitím:

Pohled Vadima:

,,Hej... Takovej orgasmus ještě neměla" řeknu tiše a oni si se mnou plácnou. ,,Jak jsi to udělal?" zeptá se Ondra a já jen pokrčím rameny. ,,Něco uvnitř mi říkalo ať to tak udělám, ale pánové já vám říkám, že se hodně dobře odvděčila". Všichni jsme se začali smát. ,,Kéž by to dělala i Aneta. Jednou se skoro pozvracela" dodá Honza a já se jen uchechtnu. ,,Zita má takovej zvláštní dar. Říká se tomu... Udělá pro mě cokoli, i když se jí to nelíbí. A udělá to dobře" dodám a Ondra se nadechne. Hned na to se umlčel. ,,Achjo. Chybí mi Viktor. Ten by ti k tomu řekl něco vtipnýho" hlesne a já jen pokrčím rameny. ,,Viděl jsem se s ním předevčírem a moc šťastně nepůsobil. Vemte si, jaký to musí být peklo. S Peťou bydlí. Michal si alespoň odnesl věci, ale oni spolu ještě žijou" dodám a napiju se piva. ,,Takže se rozešli jo?". Jen jsem přikývl a Honza si povzdechl. ,,Myslel jsem, že alespoň Viktor s tou Petrou to ustojí" řekne a Ondra a pokýve hlavou. ,,Já spíš myslel, že Michal, ale oni se k sobě vrátí. Stejně jako Vadim a Zita" dodá a já se na ně naštvaně podívám. ,,Nezapomínej, že já jsem mistr orgasmů. Ke mně by se vrátila každá holka" dodám a zvednu se. Všichni jsme se začali smát. Jen co jsem vešel do kuchyně, krásně to tam vonělo. Na stole už byly nachystaný talíře a nějaký saláty. Zita jsme přišla s další miskou. Pousmál jsem se na ni a šel k ní. ,,O čem jste se bavily?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Tak různě. Vy?". ,,Tak všelijak" odpovím a oba se zasměje. Je mi jasný, že jim něco řekla. A ona ví, že já něco řekl klukům. Ale nějak to neřešíme. Políbil jsme ji a přitiskl k sobě. ,,Tak a stačí! Jde se obědvat" křikne Daniela a kluci sem přiběhnou. Sedl jsem si ke stolu a ještě se otočil na Zitu. Z kapsy si vytáhla mobil. ,,Klidně jezte" šeptne a jde pryč.

Pohled Zity:

,,Frechmanová" řeknu prostě a čekám co se ozve. ,,Dobrý den. Poláček. Volám ohledně vaší matky" odpoví a já se utiším. ,,Přeje si být převezena domů, ale bude potřebovat celodenní péči a vás uvedla jako osobu kontaktní. Jste k tomu uspůsobeni?" zeptá se a já se zamyslím. Potřebuju chodit do školy a věnovat se Vadimovi. Navíc mě čeká maturita. ,,Ano. Nějak to vymyslím. Kdy...". ,,Zítra. Kolem dopoledne" dodá a já jen mlčím. ,,Dobře. Děkuju. Na shledanou". Rychle jsem mu to típla. Nemůžu se starat o mámu, chodit do školy, učit se, věnovat se Vadimovi a ještě obstarat kluky a barák. To prostě nejde. Nahodila jsem úsměv a vešla do jídelny. ,,Kdo volal?" zeptá se Honza a já mávnu rukou. ,,Kluci. Kdy se vrátím a tak" odpovím a sednu si k Vadimovi. Ten se na mě usmál a pohladil mě po stehně. On by to snad dokázal pochopit ne?

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby