Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Engaged

Pohled Vadima:

Zita mě objímala a tiše oddychovala. Hlava mi třeštila, ale jinak jsem byl v pohodě. Jediný co si pamatuju, jak mi Ondra tlačí hlavu pod vodu. A pak okno. Kurva. Snad jsem něco neprovedl. Ale Zita tu leží a tulí se, takže asi v pohodě. Doufám. Pomalu jsem se zvedl a došel do koupelny. Je to pain jak svině. Nesnáším rána s kocovinou. Vynaleznu chlast, po kterým se opiješ, ale nebudeš mít kocovinu. Ideálka. Opláchl jsme si obličej a koukl se na sebe. Koukl jsem na hodiny. Co? Jak může být šest? Teprve? Myslel jsem, že bude alespoň deset. Koukl jsem z okna. Rychle jsem se sbalil a potichu vyšel z pokoje. Po každém třetím kroku jsem se musel zastavit, abych se nepozvracel. ,,Ahoj" šeptne a Ondra se na mě otočí. ,,Nazdárek ožralo" pronese a já se jen uchechtnu. Zasmál jsem se a sedl si vedle něj. Podal mi jednu cigaretu. Hodně dlouho jsem se rozmýšlel jestli ji vůbec chci. Nakonec jsem si ji vzal a zapálil ji. ,,Chybí mi to" pošeptám pobaveně a on se zasměje. ,,Dělá to pro tvoje dobro" odpoví a já jen přikývnu. Já vím. Bojí se, že zase skonřím v nemocnici. ,,Jak se cítíš?". ,,Normálně. Nic se nezměnilo. Akorát přepíšeme zvonek" dodá a já uchechtnu. ,,Hele... Ehm. Jak ses srovnal s tím, že je těhotná?" zeptám se a on jen pokrčí rameny. ,,Nějak nesrovnal" odpoví tiše a zase si potáhne. Povzdechl jsem si a taky si potáhl. ,,Mám takovej blbej pocit, že jsem včera Zitě něco řekl". ,,Taky si myslím" řekne a drkne do mě. ,,Ale já to myslím vážně. Jak jsem se mohl takhle opít?" jeknu mírně. ,,Jseš idiot. Nevíš kde jsou tvoje limity. Tak to bylo vždycky, ale včera... Tohle jsem ještě neviděl" dodá pobaveně a já na něj trapně koukám. ,,Myslím, že jsem ji požádal o ruku".

Pohled Zity:

Ozvalo se klapnutí dveří. Po chvíli jsem ucítila cigaretový kouř. Vadim si ke mně lehl a objal mě. ,,Nechci tě. Smrdíš" pošeptám a on se zase zvedne. Slyšela jsem jak se voní a čistí zuby. Když zase došel, přitulil se a hladil mě po zádech. ,,Promiň". ,,Bála jsem se, že máš otravu alkoholem" pošeptám a on si povzdechne. ,,Hodně jsem to přehnal?". ,,Dost" odpovím a otočím se od něj. Vlezl mi pod deku a přisunul se ke mně. ,,Víš, že mě to mrzí" naléhá a já jen pokrčím rameny. ,,Je mi to jedno" odpovím chladně. Začal mrčet a snažil se mě otočit. ,,Nezlob se na mě. Každej děláme chyby. A tohle řešíme pokaždé. Stejně mi to vždycky odpustíš" dodá a dá mi pusu na krk. ,,Odpustím... Protože jsem blbka" pošeptám a on mi zajíždí pod triko. ,,Protože jseš nejlepší". Zasmála jsem se a otočila se na něj. ,,Je ti špatně?" zeptám se a on jen přikývne. Políbil mě a usmál se.

Pohled Vadima:

Odhodil jsem svoje triko a sundal Zitě kalhotky. No zřejmě se nic nestalo. Je v klidu, usmívá se a dokonce je i povolná. To se děje málokdy po nějaké akci. Posadil jsem ji na sebe a sundal jí triko. V břiše mě to nedočkavostí šimralo. Nebo se mi chce zvracet? Ne. Jsem vzrušenej. Dobrý. Trochu mě to vyděsilo. Přetočil jsem ji pod sebe a políbil ji. ,,Proč nemůžu být nahoře?" zeptá se tiše a mrkne na mě. ,,Protože mě trápíš" odpovím a chytnu ji pod krkem. Z těžka vydechla a usmála se. Měl jsem deja vu.

Pohled Zity:

Dřív než něco začalo, viděla jsem jeho výraz. Sedl si a povzdechl si. ,,Já nemůžu. Nemůžu dělat, že se nic nestalo". ,,Co se stalo?" zeptám se nechápavě a dám mu pusu. Mlčel a koukal do zdi. ,,Požádal jsem tě o ruku". Úplně jsem ztrnula. Na tohle si vzpomene, ale to že má zubaře zapomene hned. ,,Kdy?" zeptám se nechápavě a on si rychle stoupne. ,,Včera... Dneska ráno" odpoví a já jen pokývu hlavou. Rychle jsem se oblíkla a šla k němu. ,,Nic jsi neřekla". ,,Doufala jsem, aby sis to nepamatoval a nebylo ti trapně...". ,,Trapně? Požádal jsem tě o ruku. To jsi chtěla, ne?" zeptá se a já pokýve hlavou. ,,Ale ne takhle. Vadime... Uvědom si jak to vypadalo. Opil ses, nemohl jsi skoro stát a mluvíš takový hovna. Už tolikrát jsem tě ukládala spát a ty jsi mi vždycky něco řekl. Opilýho Vadima neberu vážně" dodám a on z těžka vydechne. ,,Fajn. Ale proč jsi se na to nezeptala? Prostor na to byl" řekne naštvaně a dotčeně kouká. ,,Chtěla jsem ti dát druhou šanci. Tak abys to nepokazil a udělal to normálně!" křiknu. ,,Ne. Ty si mě jenom nechceš vzít" pošeptá. ,,Co? Ne...". Nenechal mě to doříct. Oblíkl se a vzal si klíče od auta. ,,Vadime počkej!" jeknu a natáhnu se pro rifle. Spadla jsem na zem a snažila si je rychle oblíct. Obula jsem se a vyběhla za ním. ,,Nejezdi. Něco se stane. Vadime prosím počkej!" dodám a snažím se ho najít. Viděla jsem jak rychle sbíhá schody. ,,Vadime!". Seskočila jsme poslední dva schody a podjela mi noha. Zvedla jsem se a rychle běžela za ním. Ztratil se mi. To snad nemyslí vážně! On se naštve kvůli takové věci a já jako co? Vždyť já jsem to myslela dobře! Pomalu jsem vyšla z hotelu a rozhlédla se. Obešla jsem hotel a snažila se najít, naše auto. Už tady nebylo. On vážně odjel? Ale jak se teď dostanu domů, když tu není? Sedla jsem si na lavičku a setřela si slzu. Vážně jsem ho tím tak naštvala? Já osobně bych byla ráda, kdyby o tom nechtěl mluvit. Alespoň bych se vyhla vysvětlování, ale on... Si o tom chtěl asi vážně promluvit. Kdybych alespoň věděla kde je. Zvedla jsem se a sklesle se vracela na pokoj. Sbalím si a přiseru se k Ondrovi a Dáně do auta. Vyběhla jsem schody a chtěla otevřít dveře. Jenže jsem je zabouchla. A klíč jsem si taky nevzala. Ani mobil. Kurva. To je zase ráno. Opřela jsme se o dveře a promnula si oči. Jsem unavená, Vadim tu není a ještě jsem si zabouchla. Co mám s karmou? Jen ze srandy jsem chtěla otevřít dveře. Zámek klapnul a dveře se otevřely. No alespoň to. Vešla jsem a nechápavě na něj koukala. ,,Co si o sobě myslíš?" jeknu a jdu k němu. Mírně se usmál. ,,Myslela jsem, že jsi odjel! Proč jsi utekl? Myslela jsem, že si o tom budeš chtít promluvit" dodám naštvaně a založím si ruce. Pořád mlčel. ,,Co děláš?" zeptám se nervozně a on jen pokrčí rameny. ,,Snažím se si tenhle moment zapamatovat" odpoví a já se na něj zamračím. ,,Tak si ho pamatuj...". Ukázala jsem na něj prostředníček. ,,Až do smrti" dodám a vezmu si mobil. Tentokrát si beru i klíč, abych se mohla vrátit. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. ,,A uvědom se...". Otočila jsem se na něj a jen na něj tiše koukala.

Pohled Vadima:

Šel jsem k ní a klek si před ni. ,,Nachytala ses" pronesu a ona se na mě zamračí. ,,Co blbneš?" zeptá se nechápavě a já se jen usměju. ,,Vezmeš si mě?". ,,Ne.... Takže tos na mě byl jakože naštvanej, jenom abys to mohl napravit? Tohle na mě neplatí" dodá a já se začnu smát. Postavil jsme se a šel k ní blíž. ,,Myslím to vážně. Snažím se tě požádat o ruku. Teď už vážně a ne v opilecké depresi" dodám a ona se utiší. Zhluboka se nadechla a pustila věci, které držela v ruce. ,,Ne" pošeptá a já se zase jen zasměju. ,,Ale jo" odpovím a zase si před ni kleknu. Jen na mě koukala a tekly jí slzy. ,,To jsi měl naplánovaný?". ,,Ne. Celý je to úplně random. Jenom jsem tě musel vytáhnout z pokoje, protože jsem si někam založil prstýnek a nevěděl jsem kam" odpovím a ona si ke mně klekne. Schovala si tvář v dlaních. ,,Takže se na mě nezlobíš?" zaúpí. ,,Ne. To vůbec" odpovím a obejmu ji. Začala hrozně brečet a posmrkla si. Hrozně mi bušilo srdce. ,,Řekni už něco!" jeknu se smíchem. Něco zamumlala a usmála se na mě. ,,Co? Nerozumím". ,,Jasně, že si tě vezmu!" řekne rázně a já na ni jen vymytě koukám.

Pohled Zity:

Skočil na mě a hned mě objal. Zmáčkl mě tak moc, že jsem nemohla dýchat. Opusinkoval mi obličej a zadusil křik. Políbil mě a zase mě objal. Váleli jsme se po zemi a oba se na sebe usmívali. Rychle si stoupl a mě pomohl na nohy. Klekl si a chytl mi ruku. ,,Děkuju" pošeptá a já se zasměju. Na prst mi nasadil prstýnek. Chvíli bylo ticho. ,,My jsme se zasnoubili!" jeknu a zase na něj skočím. Objímali jsme se a oba brečeli. Hodně přehnaný, ale.... Budu se kurva vdávat! Je mi to jedno! ,,Budeme se brát" pošeptá a já přikývnu. ,,Budeme se kurva brát, vy mrdky!" jekne a já se začnu smát. Dveře se rychle otevřely a do nich vběhl Ondra. ,,Celou dobu poslouchám za dveřma! Budete se brát vy dva zmrdi šílený!" křikne a skočí na nás. Zasmála jsem se a oba je objala. Ono se to vážně stalo. Nechápu.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby