Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Chytni tu kytku!"

Pohled Zity:

,,Jasně, že beru!" jekne Jonáš a všichni se zasmějou. Vadim se nenápadně mazlil s Jasmínkou. On ji asi fakt zbožňuje. Vadim má rad malý děti. Ježíši. Ne. Vadim s nimi rád tráví čas. Bože. Pokaždé to zní ještě hůř. Začali jsme tleskat. Postupně jsme k nim docházeli, abysme jim popřáli. ,,Moje zlato a jeho dva nejoblíbenější lidi. Vadime...". Jen jsme de začali smát. ,,Jeďte na hostinu napřed. A vemte s sebou Jasmínu" dodá tiše Sisa a Vadim hned začne přikyvovat. ,,Klidně. Není problém" řekne rychle a oni se jen zasmějou. S sebou jsme brali ještě nějaký hosty. A shodou okolností to byli rodiče od Jonáše. Oba se na Jasmínu ksichtili a lechtali ji. ,,A vy jste kdo? Sestra, nebo...". ,,Nejlepší kamarádka a tohle je Vadim. Můj přítel" dodám a on jen přikývne. Zase se soustředil na cestu. ,,A to vám takhle svěřili jejich dítě? To není moc zodpovědné" dodá jeho máma a já se na ně s úsměvem otočím. ,,My jsme kmotrové. S Jasmínou trávíme nejvíc času. Myslím, že to není zodpovědný" dodám a oni se utiší. ,,Vy jste kmotři? To snad nemůžou myslet vlastně. Nedokážete... Já ho zabiju" dodá tiše jeho máma a Vadim zastaví u restaurace. Oba vyšli rychle z auta. Jen jsem tiše koukala jak vychází dovnitř. ,,Já... Řekla jsem něco špatně?" zeptám se a Vadim na mě dost zaraženě koukne. Mlčel. Bez dalšího slova vyšel z auta. Teď jsem taky řekla něco špatně? Vyšla jsem a vzala si Jasmínu do náruče. Šla jsem za Vadimem jako ocásek. Všichni se tu pomalu začali sjíždět. ,,Vadime co jsem udělala špatně?" zeptám se a on se na mě otočí. ,,Nemůžeš jim jen tak říct, že jsme její kmotři. Vždyť víš jak to špatně nesou" dodá a já na něj nechápavě koukám. ,,Co špatně snáší?" zeptám se tiše a on se utiší. Zase odešel.

Pohled Vadima:

Ještě před jídlem, jsem si odchytil Jonáše. ,,Ty jsi neřekl Zitě o svých rodičích?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,Radši ne" odpoví tiše a já si povzdechnu. To, že Jonášovi rodiče nejsou úplně nadšení z toho, že by se o Jasmínu měl starat někdo jinej než oni dva, jsem zjístil úplně náhodou. Vlastně mi to řekl Jonáš. Potom co jsme slyšel jak se hádají po telefonu. ,,Myslel jsem, že jsi jí to hned řekl" šeptne a spolu jdeme k ní. ,,Řekl jsi... Hlavně to nikomu neříkej. Tak jsem držel hubu" syknu a zastaví nás Sisa. ,,Žádný kouření. Jdeme jíst" dodá a zase nás táhne od Zity.

Pohled Zity:

Jasmína seděla na zemi a hrála si s chrastítkem. Je hrozně šikovná! Mám z ní radost, jak nikdo z téhle místnosti. ,,Jasmi. Fuj" šeptnu a vezmu jí ho, aby si ho nestrčila do pusy. Sice tu máme vlastní koutek, aby si tu mohla hrát, ale nevím kde se to mohlo válet. ,,Jasmi. Jasmi. Koukni na mě. Jasmi" šeptnu a ona na mě koukne. Má tak tmavý oči. Jako uhlí. To ne. Jako hnědý uhlí. Sedla jsem si k ní na deku a položila ji na záda. Smála se a začala hrozně slintat. Je jako Vadim když se připije. Půl roční děcko je radost. ,,Tak. Prosila bych hosty, aby se usadili. Začneme jíst". Tohle nějak nedomysleli. Vedla Vadima zůstalo prázdné místo. ,,Tak jo. Jdeme" pronese Jonášova máma a vezme si Jasmínu. Ta hned začala brečet. ,,To je dobrý. Já ji pohlídám. Klidně se jděte najíst a...". ,,Kdo bude vědět jak se o ni postarat? Nějaká cizí ženská, nebo její babička?" zeptá se a já se na ni zamračím. ,,Paní. Nechápu o co vám jde, ale já nejsem ženská. A už vůbec ne cizí. Mám ji ráda stejně, jako vy a pokud nevidíte, tak pláče" dodám a ona se na ni podívá. Hrozně se na mě mračila. Jen jsem tam stála a měla slzy na krajíčku. ,,Dejte mi ji, nebo ji utěšte" šeptnu a ona mi ji podá.

Pohled Vadima:

Ohlížel jsem se po Zitě. Z ničeho nic vyšla s Jonášovou mamkou. Ta vypadala, jakoby chtěla někoho zabít. Zita ke mně pomalu šla. ,,Kde jsi byla?" zeptám se a ona si sedne. Vzal jsem si Jasmínu a posadil si ji na klín. ,,Přebalit" šeptne a koukne do talíře s polívkou. ,,Jak to uděláme?" zeptám se a Sisa se zasměje. ,,Nemusíte nic dělat. Je to naše dítě" dodá a Jasmínu mi vezme. cítil jsem se hrozně zvláštně. Někdy si připadám, jako bych se Zitou měl vážně rodinu. Jen jsme se na sebe překvapeně podívali a začali jíst.

,,Byla na mě drzá a sprostá a ošklivá a... Nepřeju si, aby si moje vnučka stýkala s takovými lidmi". Jen jsem tiše poslouchal. ,,Mami uklidni se. Zita je ten nejhodnější člověk, jakýho znám. Akorát nám to ztěžuješ. Užívej si svatbu a popovídáme si i tom potom" dodá a ona si odfrkne. Pomalu jsem k němu došel. ,,Tvoje máma je hrozná hysterka" šeptnu a on přikývne. ,,Dneska konečně odjíždí. S rodinou by ses měl stýkat, jenom o Vánocích" pronese a podá mi skleničku. Něco mi nalil. ,,S kým se to Zita baví?" zeptám se nenápadně a kouknu na toho kluka. ,,To je můj malej brácha Max" odpoví a přiťukne si se mnou. ,,Nevypadá male". Jonáš se zasmál. ,,Má skoro dva metry. Takhle... Je to můj mladší brácha" opraví se a já se napiju. Zase mi dolil. Z ničeho nic na ni šáhl. Trochu mi cukla ruka. ,,Klid. Ví, že je zadaná. Ptal se" dodá pobaveně a já na něj vážně kouknu.

Pohled Zity:

,,Z mámy si nic nedělej. Nedokáže to snýst" dodá a já se uchechtnu. ,,Všimla jsem si. Pořád hraješ hokej?" zeptám se a on přikývne. Sedl si ke mně. ,,Teď jsem se dostal do dorostenců" pronese a já na něj překvapeně kouknu. ,,Budeš hrát ligu jo a...". ,,Ahoj. Jonáš se po tobě shání" pronese Vadim a Max hned vstane. ,,Ahoj. Jmenuju se Max" řekne k němu a potřásne si s ním rukou. ,,Vadim. Zity přítel" odpoví a zmáčkne mu ruku. Jen jsem nad tím protočila očima a sklonila pohled. Max odešel a Vadim si ke mně sedl. ,,Zase to děláš" šeptnu a on na mě nechápavě kouká. ,,Co dělám?". ,,Zase si mě hlídáš. Odstrašuješ všechny kdo se ke mně přiblíží, víc jak na dva kroky" dodám a on pokýve hlavou. ,,Ne? Myslíš, že nejde vidět, jak jsi mu drtil ruku? Žárlivko" dodám a on zase jen pokýve hlavou. ,,Alespoň si to přiznej" šeptnu a zvednu se. S tímhle mě Vadim hrozně vytáčí. ,,Holky! Sisa jde házet kytkou!" jekne nějaká týpky a já nad tím jen protočím očima. Sisa říkala, že tyhle tradice dělat nebude. Jonáš mě chytl a nesl k nim. ,,Neblbni" šeptnu a on se začne smát. ,,Všechny svobodné slečny Zito" odpoví a postaví mě k nim. ,,Nejsem svobodná. Mám toho idiota" oponuju a on mě poplácá po zádech. ,,Zkus to chytnout" pronese a já na něj jen nechápavě koukám. Sisa se k nám otočila zády. Ony do sebe začaly strkat. Vadim s Jonášem na mě z dálky koukaly. ,,Tak jo. Odpočítávejte!" jekne Sisa a já nad tím pokývu hlavou. Nedostaly se ani ke dvojce a kytka už letěla vzduchem. Jediným pohybem jsem ji držela v ruce. Všichni kolem začali tleskat. Sisa ke mně přiběhla a objala mě. ,,Nechce tu kytku někdo?" zeptám se a jedna její kamarádka mi ji vytrhne z rukou. Vadim ke mně přišel. ,,Neber si mě" šeptnu rychle a on se zasměje. ,,Nejdu tě požádat o ruku. Jen se chci omluvit" odpoví a já přikývnu. ,,Chytla si ji a to znamená panák!" jekne Jonáš a přinese tác s chlastem. Jen jsem se zasmála. ,,Řídím" pronesu a on koukne na Sisu. ,,Kojím tvoje dítě" řekne stejně a on koukne na Vadima. ,,Dám si za obě". Jen jsem se zasmála. Sisa mě chytla kolem ramen. ,,Můžeme se těšit na svatbu?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Do dvou let určitě ne" odpovím a ona se zasměje. ,,Nikdy nevíš co se stane". ,,Je mi devatenáct. Vadimovi dvacet jedna. Myslím, že ani on není nějak hrr" řeknu a jdeme ke kočárku kde spí Jasmína. Sklonila jsem se k ní a víc ji přikryla. ,,Jinak... Co škola? Už se ozvali?" zeptá se Sisa a já pokývu hlavou. ,,Ne. Divím se. Ale asi to bude řešit až napíšu tu češtinu. Což je vlastně za dva týdny" dodám tiše a ona mávne rukou. ,,Zvládneš to". Mírně jsem se usmála a ohlédla se na Vadima. Jsem zvědavá kdo ho potáhne domů.

Koooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby