Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rodinný soud

Pohled Vadima:

Ležel jsem v posteli a mlčel. ,,Potom mi přišly tyhle kalhoty. Když jsem si je zkoušela tak mi byly ještě velký, ale psali tam, že jsou od prvního měsíce, do pátýho" pronese a já se mírně pousměju. ,,Do toho dorosteš" pošeptám a ona mi ukáže šaty. ,,Tyhle jsou skvělý! Asi si je zítra vezmu" dodá a já si je prohlídnu. ,,V nich ti vynikne zadek". ,,Taky si říkám" šeptne a usměje se do mobilu. ,,Už jsi unavenej" řekne tiše a já přikývnu. ,,Hrozně. Na těhle postelích se moc nedá spát" dodám a ona si taky lehne do postele. ,,Tak spinkej" šeptne a já pokývu hlavou. Mírně jsem se pousmál. ,,Povídej mi něco. Co děláš ten týden, když s tebou nejsem?". ,,No... Nedělám nic extra. Všechno jsem ti už řekla. Vlastně... Zítra mám hlídat Jasmínu. Sisa s Jonášem jdou zařídit stěhováky a nechtějí ji tahat s sebou. Vrátím ji a potom jedu za tvým tátou na ten oběd" dodá a já přikývnu. ,,Myslel jsem, že jsi na to zapomněla. Ondra mě tam hodí a potom pojedu domů s tebou" hlesnu a ona se na mě usmívá. Mlčela. Čekal jsem, co z ní vypadne. ,,Dnes jsem byla u tebe v pracovně a prohlížela jsem si fotky, co tam máš. Nikdy jsem si nevšimla kolik tam máš našich fotek" dodá. ,,Fotky mě drží v příčetnosti" pošeptám a ona se mírně uchechtne. ,,Alespoň jsem si zavzpomínala. Na časy, kdy jsme byli mladí a blbí. Teda... Jenom mladí. I když... Jsme pořád mladí. Alespoň já. Tobě už smrťák klepe na dveře". Mírně jsem se zasmál. ,,Já jsem pořád osmnáctiletý kluk". ,,To víš, že jo. Příští rok ti bude dvacet pět. To už je slušný věk" řekne a já se zase zasměju. Na to, že jsem chtěl jít spát, tak mám teď dost energie. ,,Vážně o mně mluvíš jako o osmdesátiletým starci" řeknu a ona se jen začne smát. Nakonec se utišila a hrála si s dekou. ,,Copak?" zeptám se tiše a ona pokrčí rameny. ,,Na to kolik nám je, jsme si toho dost prožili, co?" pronese tiše a já přikývnu. ,,Hodně nás to posílilo. Dospěli jsme, tak. Teda, já tak dospěl. Ty jsi o hodně větší dospělák než já" řeknu a ona pokrčí rameny. ,,Ty jsi mě zachránil, víš? Kdyby jsi tenkrát nepřišel, asi bych se zabila" pošeptá a já skloním pohled. ,,To ne. To by se nestalo" pošeptám a ona přikývne. ,,Ale jo. Poslední dobou nad tím přemýšlím. Jak jsem si nevážila toho co mám. Jak jsem se na tebe vykašlala, jenom protože jsem se bála. Byla jsem sobecká a nevážila si života. Bez tebe, by nebyl další život" dodá tiše a položí si ruku na bříško. ,,Sakra Zito. Já bych tě teď tak rád objal!" pronesu a ona se uchechtne. Utřela si slzy a usmála se na mě. ,,Chybíš mi" pošeptá a já přikývnu. ,,Ty mně taky" řeknu stejně a ona si lehne. ,,Jdi spát. A nech si zdát nějaký pěkný sny. Třeba o mně" pronese a já se zasměju. ,,To jsou moje nejoblíbenější sny". ,,Fuj. Trapný" pronese a já se zasměju. ,,Dobrou lásko". ,,Dobrou" odpoví tiše a usměje se na mě. ,,Tak hrozně tě...". Dřív než jsem větu dokončil, to vypla. Zasmál jsem se a natáhl se pro mobil. ,,Miluju tě". Poslal jsem jí srdíčko a odložil mobil.

Druhý den:

Pohled Zity:

,,Tak jo bejby. Máme všechno?" pronesu a Jasmínka poskočí. ,,Nakoupeno?". ,,Jo!". ,,Panenku?". ,,Jo!". ,,Dáreček?". ,,Máme!" jekne znovu a já přikývnu. Vytáhla jsem si klíče z auta a otevřela jí dveře. Skočila do auta a sedla si do sedačky. ,,Teto můžu dortík?" zeptá se a já se na ni pousměju. ,,Ale nesmíš to říct rodičům" pronesu a ona se zasměje. ,,Neřeknu. Nikdy" odpoví a já se natáhnu pro krabici na kapotě. ,,Dobře. Vyber si, ale jenom jeden. Zbytek je pro strejdu". ,,Chci... Indiánka!" jekne a já jí ho podám. ,,Skvělá volba paní". Usmála se na mě a spokojeně si ho jedla. ,,Tady máš ubrousek a nezašpiň to tady" dodám a ona jen přikývne. ,,Neboj teto" pošeptá a zase se na mě usměje. Ona tak hrozně vyrostla. Ještě nedávno byla malý miminko, který jsme učili chodit a teď? Je samostatná. Jsou jí tři. Z přemýšlení mě vytrhl křik. ,,Zito!". Vykulila jsem oči a chtěla se natáhnout pro bundu. ,,Teto. Někdo na tebe volá". ,,Já vím" hlesnu a zavřu rychle dveře. Bundu jsem si ani nestihla oblíct a Vadimova máma u mě stála. ,,Je to pravda... Jsi těhotná!" jekne a já pokývu hlavou. ,,Nejsi?" zeptá se a ukáže na moje břicho. ,,Možná trochu" odpovím a ona mi dá facku. Chytla jsem se za tvář a nechápavě na ni koukala. ,,Děvko!" jekne a já se otočím na Jasmínu. Vyděšeně na nás koukala a tiskla k sobě panenku. ,,Jak se opovažujete...". ,,Takže ty si myslíš, že teď už ho máš v hrsti?" zeptá se. ,,Co prosím?". ,,Myslíš, že mi to nedošlo už dřív? Jak jsi otěhotněla poprvé? A podruhé? Chtěla sis ho pojistit" dodá a natahuje se ke mně. Odstoupila jsem od ní a jen pokývala hlavou. ,,Nedělejte scény" šeptnu a ona mi dá zase facku. ,,Už tenkrát jsi byla potvora!" jekne a já slyším zpoza dveří pláč. ,,Kdo vám to sakra řekl? K vám se to vůbec nemělo dostat" pronesu a ona se na mě hrozně mračí. ,,Nezapomeň, že mě všichni znají. Vždycky se to ke mně dostane a já to nedovolím!" jekne a já jen pokývu hlavou. ,,S tím už nic neuděláte" šeptnu a ona na mě ukáže prstem. ,,Stejně zase potratíš. Takový kurvy jako ty by se neměly vůbec rozmnožovat. Nikdy si tě neměl brát!". ,,Drž už kurva hubu!" křiknu a ona mi zase jednu natáhne. Opřela jsem se o auto a jen na ni tiše koukala. ,,Vy jste hrozná ženská". ,,Ty mi nemáš vůbec co říkat, ty kurvo laciná" pronese a založí si ruce. ,,Víte proč jsme vám to neřekli? Protože vás Vadim nechce v jeho životě. Nikdo už vás nechce ve svém životě!" jeknu a ona se zhluboka nadechne.