Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Obhajoba nic moc teda

Pohled Vadima:

Klepal jsem se před dveřmi třídy. ,,Zvládneš to" pronese Honza a já se na něj otočím. ,,Nezvládnu" šeptnu a on se zasměje. ,,Zvládneš. Kámo. Jseš chlap ne?". Jen jsem přikývl. ,,Chceš, aby se ti vysmáli, že se klepeš jak malá holka? Zvládneš to" dodá a já přikývnu. ,,Vadim Tkačenko!" ozve se a já si setřu slzu. Nechápavě na mě koukal. ,,Zvládneš to! Vadime dřel si. Není to tak těžký. Taky jsem to zvládl" dodá a obejme mě. ,,Jasně. Zvládnu" šeptnu a jdu do třídy. Otočil jsem se na komisi. ,,Dobrý den. Jmenuju se Vadim Tkačenko a dnes vám budu muset obhájit svoji práci" pronesu a oni se mírně zasmějou. ,,Asi jako ostatní" šeptne učitelka a s úsměvem se na mě podívá. ,,Jsi nervozní?". Jen jsem přikývl. ,,Nebuď. O nic nejde" pronese komisař a vytáhne si čistý papír. ,,Začni. O čem je tvá práce?". ,,O vlivu reklamy na generaci dnešních teenegerů a mladých pod osmnáct let" pronesu a oni na mě jen koukají. ,,Je to jenom tvoje".

Pohled Zity:

Kluci běhali po domě a honili Robina. Nervozně jsem koukala z okna. Ať už přijede! Jak dlouho to může trvat? ,,Zito! Zito! Kdy si pro nás přijede táta?" zeptá se Štěpán a jde ke mně. ,,Nevím. Až si vyřídí co potřebuje" odpovím a on zase odběhne. Honza si sedl do křesla. ,,Prosím tě. Jdi od toho okna. Až přijede, tak přijede" dodá a já jen přikývnu. Sedla jsem si naproti němu a složila si ruce. ,,Já...". Hned se utišil. ,,Vážně by jsi nás tu nechala bydlet s tebou?" zeptá se a já přikývnu. ,,Myslela jsem, že jsme to už vyřešili. Oficiálně se o vás bude starat táta" odpovím tiše a on přikývne. ,,To jo, ale... Nevím. Kdybych chtěl třeba na střední sem, nebo tak" šeptne a já k němu zvednu hlavu. ,,Dost středních je i ve Frýdku" odpovím a on přikývne. ,,Ty sis už vybral střední?" zeptám se pobaveně a on pokrčí rameny. ,,Tak je na to už čas. Ani ne za rok budu psát přijímačky" dodá a v ruce žmoulá deku. ,,Jakou?". ,,Nechci ti to říkat" šeptne a já se zasměju. ,,Nedělej" šeptnu a on pokrčí rameny. ,,Líbí se mi ta, kam chodí Vadim" pronese a já na něj překvapeně kouknu. ,,Jo? Ale to je soukromá" řeknu a on přikývne. ,,Já vím" šeptne a já si povzdechnu. ,,A ještě nějaká?". ,,Multimediálka. V Brně" dodá a já přikývnu. ,,Taky soukromá" dodá a já se uchechtnu. ,,Náročnost máš asi po mě" řeknu a on si lehne. ,,Vašek mě tam nepustí" řekne a já pokývu hlavou. ,,Proč by neměl?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,V Brně to vůbec neznám" odpoví a já se zasměju. ,,A myslíš, že já jsem to tu znala, když jsme se přestěhovali? Vůbec. A hele... Po pár letech utíkání z domu, to tady znám, jako svoje boty" odpovím a on se pousměje. ,,Ale Brno je druhý největší město. Není to jako Frýdek. Tam už je to teprve něco" dodá a koukne na mě. ,,Chceš tam?". ,,Chci" odpoví a já přikývnu. ,,Hele... Jestli tam chceš, tak ti nikdo nebude bránit. A už vůbec ne táta ani Karin. Oni tě podpoří. Půjdeš na ten nejlepší intr, zaplatí ti cokoli budeš chtít. Můžeš jít na nábor do místního hokeje a budeš se mít fajn. A každá pátek se vrátíš k nim domů a budeš jim vyprávět, co se za ten týden stalo". Jen se usmíval do stropu. ,,To bude fajn" šeptne a já přikývnu. ,,Nikdy by ti nikdo nebránil v tom co chceš dělat". ,,Tobě bránili" řekne a já jen mlčím. ,,To byla jiná situace" hlesnu a on pokýve hlavou. ,,Co jsi chtěla dělat? Kam jsi chtěla jít?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Chtěla jsem jít na jazykovku" odpovím prostě a on přikývne. ,,A jsi na gymplu" pronese naštvaně a já na něj kouknu. ,,Hele... Pamatuješ jsi jak to bylo? Dva roky zpátky. Žili jsme si jako šťastná rodinka. Já utíkala z domu a vy jste byli fanatici do boha. Máma si vás hýčkala a mě nechala růst jako dříví v lese a vidíš jak to dopadlo? Vlastně můžeš být rád, že je to tak jak to je. Touhle dobou by jsi chodil na stejný gympl jako já a neměl by jsi právo cokoli říct. Nezměníš to. Ani já to nezměním. Už dávno nic nejde změnit. Můžeš si to akorát přizpůsobit. Tady by jsi nebyl šťastný. Byl by jsi tu sám. Já bych byla s Vadimem. Máš nové kámoše a všechno. Neutíkej od novýho a lepšího života. Víš co bych za to dala já? Mít to jako ty? Nemít starosti. To by bylo super" dodám a on se uchechtne. ,,Zito... Přeješ si, aby se máma vrátila?" zeptá se a já se úplně utiším. Dost mě to zaskočilo. ,,Ne" šeptnu a koukám si do dlaní. ,,Proč?". ,,S mámou... Jsme byli v pohodě, do doby než jsem měla svoji hlavu a ona mě nikdy nenechala myslet za sebe. Kdyby bylo vždycky po jejím, kdo ví jestli bych to vůbec přežila já. Ona si rozhodla, jak to chce v životě mít" dodám a ona si sedne normálně. ,,Kdyby žila... Nikdy bych se od cuď nedostal" řekne a já přikývnu. ,,A já bych šla nejspíš na nějakou místní vysokou" řeknu stejně a oba na sebe koukneme. ,,Řekneš mi pravdu?" zeptám se a on přikývne. ,,Říkáš... Tátovi tati, že jo?". Jen přikývl. ,,Proč to neříkáš i přede mnou?" zeptám se zase a on pokrčí rameny. ,,Karin říkala, že by ti to mohlo být líto" odpoví a já mávnu rukou. ,,Mně na tom nějak nesejde" řeknu tiše a on přikývne. ,,On je Vašek...Teda táta. Hrozně hodnej víš? Takovýho tátu jsem vždycky chtěl" dodá a já přikývnu. ,,Já taky" odpovím a přiběhnou k nám kluci. ,,Robin se schoval pod postel" šeptne Sam a napije se. ,,Tak ho už nechte" šeptnu a opřu se o křeslo. Koukala jsem na ty tři. ,,Táta!" křikne Štěpán a já se otočím k oknu. Táta na ně dělal nějaký ksichty a šklebil se. Všichni tři se zvedli a běželi ke dveřím. ,,Tati! Zita nás nechala jíst zmrzlinu místo oběda!" křikne Sam a já se na ně pobaveně kouknu. ,,Slíbili jste, že to neřeknete". Táta se jen zasmál. To je asi poprvé co se na mě nemračí. ,,Pobalte si a pojedeme domů" řekne k nim a oni odběhnou. Oba jsme se na sebe podívali. ,,Zlobili?". Jen jsem pokývala hlavou. ,,Zlato... Pořád se na mě zlobíš?" zeptá se a já zase pokývu hlavou. ,,Ne. Děláš co musíš" odpovím a on jde ke mně. ,,Ostříhala si se" pronese pobaveně a já přikývnu. ,,Vypadáš jako tvoje matka" šeptne a pohladí mě po vlasech. ,,To mi ani neříkej" šeptnu a on mě obejme. ,,Bál jsem se, když jsi zrušila ten soud" šeptne a já na něj kouknu. ,,Nechtěla jsem se soudit s rodinou. Jenom jsem z toho byla smutná" dodám a on přikývne. ,,Máš pro mě nějaký noviny?" zeptá se a já pokrčím rameny. Přemýšlela jsem jestli mu to mám říct teď, nebo až do bude jasný na sto procent. To, že jsem maturitu udělala je jasný. Maturitní vysvědčení ještě nemám, protože mi chybí ta čeština, ale to mu asi říkat nebudu. O kolapsu, taky ne, nebo by se sem nastěhovali. ,,Ehm... Asi ne. Všechno při starým" odpovím a on jde k autu. ,,A co přijímačky. Kdy je píšeš?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Za týden" odpovím a on se pousměje. ,,Na tvoje narozeniny? To abych si to s něma vyřídil" dodá a já se jen zasměju. ,,Devatenáct. Je to možný?" zeptá se spíš sebe a opře se o autu. Pokrčila jsme rameny. ,,Vadima máš kde?". ,,Obhajuje svoji práci" odpovím a on sykne. ,,To zvládne". Pokrčila jsme rameny. ,,Doufám" odpovím a on si mě zase prohlídne. ,,Přijedete? Na tvoje narozeniny? Do školy už nemusíš ne? A Vadimovi to taky končí. Přijeďte. Půjdeme na hokej, na večeři a potom do té hospody na konci ulice" dodá a já se zasměju. ,,Já mu to řeknu" odpovím a on přikývne. Kluci si hodili věci do kufru a posedali si do auta. ,,Měli bychom jet. Karin na nás doma čeká" dodá a já přikývnu. ,,Opatrně" šeptnu a on mávne rukou. ,,Jako vždy". ,,Zito mi ještě přijedeme!" křikne Štěpán a já se zasměju. ,,Klidně" odpovím a táta vyjede od domu. Všichni na mě mávali. Zamávala jsem nazpět a vrátila se do domu. Kde ten Vadim je?

Mezitím:

Pohled Vadima:

Nasedl jsem do auta a hlavu si opřel o volant. Vážně to bylo tak hrozný? Cestou domů jsem nad tím pořád přemýšlel. U domu jsem zaparkoval a pomalu vylezl. Všechno mě bolelo a bylo mi hrozně těžko. Asi vím jak se musela cítit Zita. Nejradši bych šel pít, ale tohle já už nedělám. Od té doby co na mě vždycky někdo čeká, vždycky jsme si to rozmyslel. Vešel jsem dovnitř. Kluci už tu neměli boty ani bundy. Odhodil jsem sako a rozvázal si kravatu. Hodil jsem to na schody a šel do kuchyně. Zita mu tu upekla nějakou buchtu. V čokoládě byly vyrytý srdíčka. Jen jsme se pousmál a vešel do obýváku. Ležela na gauči a spala. Sundal jsem si kalhoty a rozepl pár knoflíků od košile. Lehl jsem si k ní a přikryl nás. Objal jsem ji a zavřel oči. Cítil jsem se tak hrozně zhrzený. Když mě taky objala, pocítil jsem teplo. Nechtěl jsem usnout. Jenom jsme si chtěl nechat odpočinout oči. Po tom dnešku jsem se cítil unavený, jako dřív, když jsme s klukama pili a nespali třeba tři dny. ,,Lásko jsme doma" šeptnu a ona ke mně zvedne hlavu. ,,Tak co? Jak jsi dopadl?" zeptá se rozespala a přisune se ke mně. ,,Špatně" odpovím a ona pokýve hlavou. ,,Ne. To určitě ne" šeptne a já přikývnu. ,,Pořád měli nějaký poznámky a v jedné části jsem místo píšu, udělal překlep na píču" šeptnu a ona si zakryje pusu. ,,Kontrolovali jsme to" hlesne a já pokrčím rameny. ,,Zasmáli se tomu, ale to bylo tak všechno". Mlčela. ,,Určitě se ti to jenom zdálo. Věřím tomu, že jsi je přesvědčil" dodá a já si povzdechnu. ,,Doufám" odpovím a ona mě začne hladit po tváři. ,,Co táta?". ,,Chce abychom přijeli na moje narozeniny" odpoví a já k ní zvednu pohled. ,,To asi nepůjde" odpovím a ona na mě nechápavě koukne. ,,Ty už něco máš?" zeptá se nechápavě a si si povzdechnu. ,,Chtěl jsem ti to nechat jako překvapení" šeptnu a ona na mě s úsměvem koukne. ,,Co jsi zase naplánoval?" zeptá se pobaveně a já jen pokrčím rameny. ,,Zarezervoval jsem nám hotel na kraji Německa" řeknu a ona na mě vykulí oči. ,,Co tam budeme dělat?" zeptá se já se zasměju. ,,Má být nějaká velká pouť tam a já tě tam chtěl na den vzít a druhý den by jsme jenom lenošili a tak" odpovím a ona poskočí. Hned mě políbila. To jsem nečekal. ,,Ty bys se mnou šel na horský dráhy?" zeptá se nevěřícně a já přikývnu. ,,Jo" hlesnu a ona mě zase políbí. ,,Takže se ti to líbí?". Jen přikývla a zase mě políbila. ,,Jenže teď už to není překvapení" šeptnu a ona mávne rukou. ,,Alespoň se mám na co těšit" zapiští a já se hned zasměju. ,,Tátovi to nějak vysvětlím" šeptne. Přikývl jsem a ona si na mě sedla. ,,Teda Vadime ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat" šeptne a lehne mi na hruď. ,,Miluju tě" odpovím prostě a ona přikývne. ,,Takže bysme jenom lenošili?" zeptá se tiše a začne mi dávat pusy na krk. ,,Jo" odpovím a ona se přesune níž. ,,Nic víc?". ,,Je to tvůj den" odpovím a ona se ke mně zase přisune. ,,A ty nemá žádný návrh?". ,,Vím co bysme mohli dělat teď" odpovím nejistě a ona přikývne. ,,Taky mě něco napadlo" odpoví stejně a pobaveně na mě koukne.

Kooonec. Chápeš brácho

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby