Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

,,Kde jsi?"

Pohled Vadima:

Nebrobudila mě ani Zita, ani zvonek, ani brek Jasmíny. Dokonce i Robin spal. Sedl jsem si a protřel si oči. Zita ke mně byla otočená zády. Jasmína v postýlce tiše oddechovala a Robin ležel pod ní. Úplná idylka. Natáhl jsem se pro mobil. Jonáš nevolal, ani nepsal. Asi nemá signál. Zase jsem si lehl a objal Zitu. Ta se na mě otočila a dala mi pusu. ,,Dobré ráno" šeptnu a ona se usměje. ,,Jdeme snídat?" zeptá se a já se hned uchechtnu. ,,Za chvilku" odpovím a ona se uchechtne. 

Pohled Zity:

,,Mami". Oba jsme se zvedli a koukli na Jasmínu. Stála v postýlce a nahathovala k nám ruce. Vstala jsem a šla pro ni. Donesla jsem ji zpět do postele. Lehla si k Vadimovi a objala ho. ,,Ano miminko" pronese Vadim a ona se zasměje. ,,Ahoj" odpoví a já na ně mile koukám. ,,Co si dáme na snídani?". ,,Lohlik". Hned jsem se zasmála. ,,Rohlík bys chtěla jo? A s čím? Máslo, salám, paštika, nutella...". ,,Pejsek!" křikne Jasmína. Robin skočil na postel a taky si k ná lehl. Odstrčila jsem ho a přitulila se k Vadimovi. Jasmína z něj slezla a lehla si ke mně. Otočila jsem se na ni a hladila ji po vlasech. ,,Těšíš se na maminku a tatínka?". ,,Jo. Maminak pšijede?" zeptá se a já přikývnu. ,,Za chvilku" odpovím tiše a usměju se na ni. 

Pohled Vadima:

Po chvíli jsem se na ně otočil. Obě už zase spali a stejně tak Robin za Zitou. Pomalu jsem vstal a šel dolů. Zdálo se mi divný, že se Jonáš se Sisa ani jednou neozvali. Do konvice jsem udělal čaj a sobě kafe. Jednou jsem pískl a čekal až se Robin vzbudí. Po chvíli se ozvalo klapání. ,,No pojď blbče" šeptnu a otevřu mu dveře na zahradu. Hned vyběhl ven. I s mobilem a kafem jsem vylezl ven a sedl si na terase. Rozhodl jsem se zavolat Ondrovi.

Pohled Zity:

Někdo mě pleskl přes obličej. Rychle jsem otevřela oči a koukla na ni. Začala se smát. ,,Ty sviňko" šeptnu a ona ke mně natáhne ruce. Posadila jsem ji na sebe a rozlédla se. ,,Kde pak je asi strejda Vadim?". Zvedla jsem se s ní a scházela schody. Dveře na zahradu byly otevřený. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem slyšela. ,,Nejdu nikam. Zita má narozeniny. No jasně. Aha. Říkal jsem to asi stokrát. Debile. Mně je jedno co jsi slíbil Michalovi. Vole Ondřeji. Kurva neser mě" dodá a já vykulím na Jasmínu oči. Snad to neslyšela. ,,Kurva. Fakt mě sereš" dodá Vadim a ona se nadechne. ,,Pšš. Neříkej to" šeptnu a jdu s ní dál. ,,To se neříká. To může říkat jenom strejda Vadim" dodám a posadím ji do židličky. Dala jsem jí nějakou přesnídávku a šla za ním. ,,Děje se něco?" zeptám se a on se na mě rychle otočí. ,,Už jsi vzhůru?". Šla jsem pomalu k němu a sedla mu na klín. ,,Ondra... Mi vyvolává už od rána a teď mi s klidem oznámil, že musíme do kanceláře"  odpoví a já se zasměju. ,,To jsem nějak slyšela no". Taky se zasmál. ,,Nikam s ním nejdu, protože pokud sis toho nevšimla, tak máš dneska narozeniny!" jekne a já na něj jen pobaveně koukám. ,,Neříkej" šeptnu a on přikývne. ,,Je ti dvacet. Už žádných náct. Čistých dvacet" dodá a já jen přikývnu. ,,Nehroť to" řeknu a on se zasměje. ,,Ale jo. Budu to hrotit. A víš proč? Protože jsem skvělej kluk a ještě lepší milenec" dodá tiše a já se zasměju. ,,A co nás teda čeká?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Nejprve počkáme až si pro Jasmínu někdo přijede a potom se to dozvíš". Hladil mě po stehně a usmíval se na mě. 

Oba jsme skákali po kuchyni a tancovali. Zase mi začal zvonit mobil. ,,Anooo?". ,,Všechno nejlepší kotě!" křikne Aneta a já se zasměju. ,,Děkuji pěkne" odpovím a Vadim zeslabí písničky. ,,Co podnikneme?". ,,Hele... Zatím asi nic. Jasmínu si pořád nikdo nevyzvedl a s Vadimem už plány máme" odpovím a ona zamručí. Utrápeně jsem se podívala na Vadima. Mobil mi vzal a povzdechl si. ,,Vadim" pronese a dál mlčí. Jen přikyvoval a nakonec mobil odložil. ,,Co se stalo?". ,,Nedokážu ten její debilní hlas ani snýst" odpoví tiše a usměje se na Jasmínu. ,,Vadime!" syknu a on jen pokrčí rameny. ,,Promiň, ale ta holka mě začíná srát víc a víc" odpoví a sedne si ke stolu. Jen jsem pokývala hlavou a sedla si naproti němu. ,,Nekoukej tak" šeptne a já jen pokrčím rameny. ,,Nechápu co proti ní máš". ,,Pořád do tebe ryje a není schopná se smířit s tím, že máš vlastní život. Navíc... Od tý doby co se rozešla s Honzou je snad ještě víc k nesnesení než dřív". Povzdechla jsem se a on na mě smutně koukl. ,,Promiň. Začínám být nervní. Nechci nijak kazit překvapení, ale asi za dvě hodiny bychom měli někde být a...". Nenechala jsem ho to doříct. ,,Zavolám Sise" šeptnu a on přikývne. Když mi to nezvedala, zkusila jsem Jonáše. Pokrčila jsme rameny a zavolala Maxovi. ,,Nazdárek" pronese a já se uchechtnu. ,,Ahoj. Hele... Co Jonáš. Nevíš o něm něco? Hlídáme Jasmínu a už dávno si pro ni měli přijet" odpovím a on se utiší. ,,O ničem nevím. Naposledy mi psal ráno, že jsem kokot" dodá a zasměje se. Jen jsem se taky zasmála a Vadim mi vzal mobil. ,,Takže ani o jednom nic nevíš?" zeptá se a koukne na mě. Jen jsem nad tím pokývala hlavou a šla za Jasmínou. ,,Tak díky. Měj se" dodá rázně a mobil položí. ,,Žárlivko". ,,Pšš" sykne a natáhne se pro svůj mobil. ,,Co budeme dělat?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Zruším to" odpoví a já na něj smutně kouknu. ,,Co jsi naplánoval?" zeptám se tiše a on se pousměje. ,,Neřeknu ti to. Pořád to může být překvapení". 

Pohled Vadima:

Ve zprávách jsem našel číslo na Jonášovi rodiče. Vím, že bych to dělat neměl, ale potřebuju se Jasmíny zbavit. V tom dobrým. Je to miminko a moje láska, ale vážně chci být se Zitou sám. ,,Dobrý den. Vadim Tkačenko. Omlouvám se, že ruším, ale Jonáš se Sisou nám dali na hlídání Jasmínu a měli si ji už dávno vyzvednout, ale pořád tu nejsou a dovolat se jim taky nemůžeme. Mohl bych vás o něco...". ,,Hochu tady tě zastavím" řekne ubrečeně a já se zvednu. ,,Co se stalo?" zeptám se tiše a jdu pryč od Zity. ,,Když dojedete k nám, tak vám to řekneme, ale řešit to takhle po telefonu není optimální". ,,Dobře. My dojedeme... Ehm. Do hodiny tam budeme" dodám a mobil si dám do kapsy. Takhle hnusný pocit jsem dlouho neměl. ,,Lásko!" zavolám a čekám co se ozve. ,,Anooo pane?". ,,Obleč se. Pojedeme na menší výlet".

Ou shift. Konec. :D

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby