Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Rozchod 2.0

Pohled Zity:

Ležela jsem v obýváku a nemohla spát. Myslela jsem, že ráno mě to přejde, ale ono nepřešlo. Koukla jsem se do mobilu do poznámek. Co mě dnes čeká. Jasmína má roční prohlídku a očkování. Sakra. Nechci tam jít sama. Bez Vadima to nezvládnu. Ale jo! Zvládnu. Jsem ženská, co se o sebe umím postarat sama! A o dítě taky. Navíc... Kluci odjíždí. Teda snad. Odložila jsme mobil a zachumlala se v posteli. Pomalu ke mně přišel Robin. ,,Ahoj" šeptnu a on hlavu položí kousek ode mě. ,,Pojď za mnou". Vyskočil na mě a lehl si. Zase se o to tady musím postarat sama. A na Vadima nesmím křičet, protože by se naštval a beztak by to dopadlo hodně špatně.

Oběhla jsem dům a všechny probrala. Na stole na ně už dávno čekala snídaně. ,,Co Vadim?". ,,Spí" odpovím tiše a Honza jen kýve hlavou. ,,Dělá to často?" zeptá se a já se na něj prudce otočím. ,,Ne. A neřeš to. Hlavně to neříkej tátovi prosím. Bude zase vyvádět, i když teď se o mě ani nezajímá" dodám tiše a on pokrčí rameny. ,,Dala jsi mu to dost jasně" pronese a sedne si ke stolu. ,,Fajn. Rodiče si pro vás přijedou kolem desáté a já mám v jedenáct být s Jasmínou u doktora. Ale kříží se mi to s jednou schůzkou a...". ,,Jakou?" zeptá se Sam a já na ně jen tiše koukám. ,,S takovou nezajímavou" odpovím a oni se na sebe nasmívají. ,,O nic nejde. Vadimova máma mě pozvala na kafe" šeptnu a Honza se napije čaje. ,,O co jí půjde?". ,,Jak to mám vědět. Hlavní je, aby jste se sbalili a byli nachystaní" řeknu rázně a Robina pustím na zahradu. ,,Neměl tam vzít Vadim Jasmínu?". ,,Ano měl, ale není mu dobře" řeknu rázně a Honza se na mě zase vyčítavě podívá. ,,Přestaň se do toho plést" šeptnu a on přikývne. ,,Fajn. Ale až zase budeš brečet, tak víme proč". Sykla jsem na něj a on se utišil. V kapse mi začaů brnět mobil. ,,Ano?" zeptám se a čekám co mi řekne. ,,Zito jeno volám... Vadim mi to nebere a já potřebuju, aby mi někdo vyzvednul v kanceláři věci než tam zavřou". ,,Co?" jeknu mírně a on se utiší. ,,Měl tu udělat Vadim, ale nebere mi to...". ,,Má opici jak svině. Včera šel pít s klukama a přehnal to ve všech směrech" dodám tiše a otočím se na kluky, jestli to neslyšeli. ,,Dáňa je z města a já jsem u doktora a potom nesmím řídit. Vadim mi to slibuje už celý týden a přes víkend tam budou malovat a nikoho tam nepustí. Mám tam notebook a občanku" dodá a já jen nechápavě kouknu. ,,Občanku?" zeptám se a on se uchechtne. ,,Neřeš to" šeptne a já jen přikývnu. ,,Dneska má Jasmína prohlídnu a pak jsem domluvená s Vadimovou mámou... Když se tam stavím kolem půl jedenácté, bude to stačit?". ,,Určitě. Děkuju moc. Jsi zlatá". ,,Jasně" šeptnu a rychle mu to típnu. ,,Hoří!" ozve se z kuchyně a já rychle přikývnu. Na plotně hořela utěrka. ,,Kdo ji tam dal?" jeknu a hodím ji do dřezu. ,,Ty" pronese tiše Honza a já na něj jen naštvaně koukám. ,,A dost. Běžte se sbalit". Vzala jsem Jasmínu a šla jsem ji obléct. Po domě jsem posbírala její věci a hodila si je do kabelky. Kartička pojištěnce a ten papír? Nic víc ne? Zase mi v kapse zvonil mobil. ,,Ano?". ,,Už jsme skoro ve městě. Postav vodu na kafe" pronese táta a já kouknu na hodiny. ,,To asi nepůjde" pronesu a on se utiší. ,,Ale jde všechno, když se chce".

Pohled Vadima:

Ani zvracet se mi moc nechtělo. To se málokdy stává. Natáhl jsem se pro mobil. Vybitej. Jasně. Pomalu jsem vstal a šel do koupelny. Opláchl jsem si obličej a podíval se na sebe. Fuj. Bylo mi ze sebe špatně. Zase to schytala Zita. Zita... Kde je? Sešel jsem schody a zděsil se. Všude bylo oblečení, rozkousaný kapesníky, ve dřezu byla ohořelá utěrka a plotna pořád hřála. Vypl jsem ji a šel do obýváku. Na stole byly rúzné papíry a Zity... Řidičák. Snad bez něj neodjela. Koukl jsem ven, kde nebylo auto. Jasně, že odjela. Robin štěkal na zahradě. Šel jsem mu otevřít, ale jakmile jsem viděl, že je špinavej, došlo mi proč tam asi je. Koukl jsem na zem, kde byl jeden bahnitej flej. Začínám se děsit toho, co se dělo. A mám špatnej pocit, že to odnesu já. Ale nedivím se. Konečně jsem se podíval na hodiny. Čtyři? Kde je tak dlouho? Kluci měli odjet ráno a v jedenáct měla Jasmína doktora, ale to by mohlo být sfouknutý rychle ne? Jenom ji prohlídne, naočkuje a jede se domů. Rozhodl jsem se to tady uklidit a alespoň zařít vařit. Snad to Zitě nějak vynahradím, ale v první řadě se asi pozvracím.