Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Winner winner chicken dinner

Pohled Vadima:

Zita přese mě měla přehozenou nohu a objímala mě. Pořád mi dávala pusy a nechtěla mě nechat usnout. ,,Já chápu, že máš hodně energie, ale...". ,,Nemluv" pronese a zase mě políbí. Uchechtl jsem se a pootočil se víc na ni. Zdá se mi to nebo ty prášky začaly zabírat? Už dva dny je v pohodě. Naprosto v klidu. Žádný brek, hysterák ani na mě nekřičela. Včera dokonce byla s Rositou někde na kafi. Hustý, já vím. ,,Napadlo mě... Že když jsi dneska doma a máš na mě čas, tak bychom si mohli zajít třeba na večeři, jít třeba na nákupy, zajít si na dortík a tak" dodá a dělá jakože nic. ,,No... To bychom mohli" odpovím a ona na mě nadšeně koukne. ,,Vážně?" jekne a skočí na mě. ,,Jo. Dlouho jsme nikde spolu nebyli. Aniž by bylo nějaký drama, nebo se jeden z nás opil" řeknu a ona mi leží na břiše. ,,Já vím. Pořád řešíme samý dospělácký věci" dodá a já jen přikývnu. Má pravdu. Pořád nějaký hovna. Objal jsem ji a přivoněl si k ní. Tohle už jsem dlouho neudělal. Dřív jsem to dělal vždycky, když jsem byl u ní. Je to pořád stejně uklidňující. Tak krásně voní! Propletl jsem si s ní prsty a hrál si s prstýnkem, co jsem jí dal. A pořád má tak jemné ruce. I za ty roky se nezměnila. Pořád je to Zita, kterou jsem poznal. Až na to že tahle Zita je konečně, alespoň trochu dospělá. Otočila se na břicho a usmála se na mě. Hlavu si položila ke mně na rameno a dál na mě ležela. ,,Víš, že jsi pořád stejně krásná?". Zasmála se a vzhlédla ke mně. ,,Jsem?" zeptá se a já přikývnu. ,,Ty ses hodně změnil, ale k lepšímu" pošeptá a zívne si. ,,V čem jsem se změnil?". ,,Jsi dospělejší. O hodně. A taky jsi lepší v posteli" pronese a já se začnu smát. Políbil jsem ji a ona mi projela vlasy. ,,Jsem hrozně unavená" pošeptá a já ji pohladím po zádech. ,,Můžeme si na chviličku zdřímnout" odpovím tiše a ona se ke mně zachumlá. I po té době mi pořád nevadí, že na mě leží jak na lehátku.

Pohled Zity:

Probudil mě mobil. ,,Ano?" zeptám se tiše a Vadim sebou ošije. ,,Zito nenechala jsem si u vás kabelku a...". ,,Nenechala" odpovím prostě a mobil odhodím. ,,Kdo to byl? Kolik je hodin?" zeptá se Vadim a já se na něj otočím. ,,Dáňa a nevím" odpovím a on se natáhne pro mobil. ,,Je osm" pošeptá a já na něj nechápavě kouknu. ,,To jsme spali tak dlouho?" zeptám se a on jen vyjetě sedí v posteli. Taky jsem si sedla a nechápavě koukala na náš odraz v zrcadle. ,,Chce se ti někam?" zeptám se a pootočím se na něj. ,,Ne. Tobě?". ,,Ne" odpovím a on si sám pro sebe přikývne. Zase jsme si lehli a koukali na sebe. Posunula jsem se k němu a dala mu pusu. Objal mě a usmál se. ,,Věděl jsem, že to takhle dopadne" pronese a já jen pokývu hlavou. ,,Nemohls". ,,Ale jo".

Pohled Vadima:

Zita seděla na zemi a hrála si s Robinem. Jen jsem na ni koukal a přemýšlel. Co budeme dělat? Už je půl deváté, ale rozhodně se mi nikam jít nechce. Dneska na to nemám náladu. Zita si ke mně přišoupala a chytla mi nohu. Stáhla mě na zem. Trochu jsem se lekl, ale hned jsem se začal smát. Zita se taky smála a válela se vedle mě. ,,Objednáme si něco?". ,,Jo!" jekne a odstrčí mě. Natáhla se pro mobil na stolku a zase si ke mně lehla. Oba jsme koukali do mobilu a projížděli restaurace. ,,Čínu?". ,,Dal bych si sushi" pošeptám a ona přikývne. Nakonec jsem jí mobil sebral a naházel do košíku, co šlo. ,,Vadime tolik toho neber!" křikne a já odešlu objednávku. ,,Pozdě!". Zvedla se a začala běhat po domě. Běžel jsem za ní a házel po ní polštáře.

Pohled Zity:

Z ničeho nic mi nohu podkopl polštář. Vrazila jsem do vchodových dveří. Vadim ke mně přiběhl a zvedl mě. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a pevně se ho držela. Políbila jsem ho. Hned spolupracoval. Lehl si se mnou na gauč a sundal mi triko. Hned na to i podprsenku. Když už mi zajízděl do kalhot, tak jsme ho začala odstrkovat. ,,Ne. Počkej" pošeptám a on dělá, jakože neslyší. Odhrnul mi kalhotky na stranu.  Spadla jsem z gauče a Vadim se na mě pobaveně podíval zeshora. ,,Takže na zemi jo?".

Objímal mě a dával mi pusy na krk. Někdy mě kousl a někdy se rozhodl udělat cucák. Vrtěla jsem se, aby mě nechal. ,,Nekruť se tak". ,,Děláš cucáky vole" odpovím a on se zasměje. Posunul mě výš a přisál se mi k prsu. Jekla jsem a začala se smát. Sykla jsem a on se pousmál. Posunul se výš a chytl mě za zadek. ,,Achjo. Ty jsi tak skvělá" pošeptá a já si na něj sednu. ,,Jo?". ,,Jasně! Máš skvělej zadek, úžasný prsa a fakt boží zadek" odpoví a já ho plácnu. Jedním švihem mě zase dostal na zem. ,,Studí!" zaúpím a on mě rychle políbí. Domem se ozval zvonek. ,,Konečně jídlo! Ani se nehni. Hned jsem zpátky!" jekne a zvedne se. Oblíkl si kalhoty a šel ke dveřím. Porozhlídla jsme se kolem. Pod gaučem leželo naše oblečení a polštáře byly pořád rozházené po dolním patře. Přitáhla jsem k sobě hřejivou deku. Když už jsem se chtěla natáhnout, alespoň pro kalhotky, přišel Vadim. ,,Nech to ležet!" křikne a běží ke mně. Zasmála jsem se a odkryla se. ,,Chci se oblíct. Taky máš kalhoty". ,,Sundám si je" řekne prostě a já na něj jen pobaveně koukám. ,,Jdeme jíst...". ,,Jdeme jíst nahý a budeme se mazlit" řekne rázně a lehne si ke mně. Rozestavěl tu jídlo a pod hlavu si dal poltář. ,,Fajn. Když chceš jíst jako zvíře. Klidně". Jen se zasmál a pokrčil rameny.

Pohled Vadima:

Jsem spokojenej. Dobře jsem se vyspal, zablbl si, měl sex a nakonec se najedl. Skvělej den. Takhle by to mohlo být častěji. Zita mě škrabala na hrudi. Tenhle den snad nebude už lepší. ,,Vadime?" pošeptá Zita a já jen přikývnu. ,,Nechceš... Si ještě zablbnout?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Jsem spokojenej na gauči. Nechci běhat.... Aha" dodám tiše a kouknu na ni. Jen se na mě šibalsky usmívala a nadzvedla jedno obočí. Pomalu jsem se k ní nahl, abych ji políbil. Přisunula se ke mně a přehodila si přese mě jednu nohu. Přesunul jsem ji na sebe a jedním tempem se do ní dostal. Hned zamručela. Pod polštářem mi začal brnět mobil. Chtěl jsem to nechat být, ale po chvíli mě to začalo štvát. ,,Nezvedej to" pošeptá Zita a políbí mě. Nenápadně jsem si mobil vytáhl s tím, že ho vypnu, ale když jsem viděl, kdo mi volá, nemohl jsem to típnout. ,,Počkej, počkej. Zvednu to. Minutku" dodám a ona na mě dál sedí. ,,Ano?" zeptám se a čekám co řekne. ,,Vadime! Koukni na účet!" jekne a já kouknu na Zitu. ,,Mám něco rozdělanýho...". ,,Vy prcáte?" zeptá se a já jen pobaveně kouknu na Zitu. ,,Jo" odpovím a Ondra se začne smát. ,,Takže ty peníze došly?" zeptám se a on se utiší. Zita se už nedočkavě začala vrtět. Párkrát se nadzvedla a opřela se mi o břicho. Mobil jsem si dal od ucha, kdykoli se mi z pusy vyloudilo sténání. ,,Jo. Kámo. Myslel jsem, že nás dá k soudu, víš co...". Zita si něco pošeptala a zvedla se. Jen jsem na ni koukal jak si zvedná věci. ,,Já ti zavolám...". Típl jsem mu to a zvedl se. ,,Co je? Co se stalo?" zeptám se a jdu za ní. ,,Konečně jsi doma a musíš zase řešit práci" odpoví a začne se oblíkat. ,,Notak. Jenom jsem se zeptal na ty peníze. O nic nejde. Jsem tu ne?" zeptám se a jdu k ní. Jen stála se založenýma rukama a koukala skrz mě. ,,Lásko. Sundej si ty kalhotky a pojď si ještě lehnout. Omlouvám se" dodám a ona zavrtí hlavou. ,,Už se mnou skoro nejsi. Ráno brzo odejdeš a vracíš se pozdě večer. Pracuješ i o víkendech a nikam spolu nechodíme. Já to chápu, že se musíš starat a tak, ale když jste tu firmu zakládali, říkal si, že  budeš pán svého času a zatím je pánem tvého času Ondra" pošeptá a já na ni pobaveně kouknu. ,,Žárlíš na Ondru!" jeknu a ona ke mně uraženě zvedne pohled. ,,Ne" pošeptá a já ji vysadím na linku. Stáhl jsem jí kalhotky a sundal jí triko. ,,Vážně jo? Ani trošičku?" zeptám se a ona pokýve hlavou.

Pohled Zity:

Posunul mě na kraj a nesl mě zpět do obýváku. ,,Vím, že tě zanedbávám, ale to hlavně, že máme teď hodně starostí, ale nikdy si nemysli, že je něco v mém životě, co je důležitější než ty" pošeptá a lehne si na mě. Dál jsem mlčela. ,,Sama víš, jak tě potřebuju. Jsem na tobě závislý" dodá a dá mi pusu. Přikývla jsem a nechala ho ať dělá co chce. ,,Takže pokračujeme?" zeptám se tiše a on se zasměje. ,,Samozřejmě". Objal mě a ještě mi dal pusu. Dnešek byl zase jako za starých časů, kde jsme spolu byli třeba jenom pár měsíců. Chybí mi to.

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby