Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Návštěva

Pohled Vadima:

,,Úsměv a mávat" šeptne a já se hned usměju. Zity bráchové vyběhli z auta a rozeběhli se k nám. Skočili po ní. ,,Ahoj" šeptne a oni na ni něco křičí. Hned na to skočili na mě. Jen jsem na ně překvapeně koukal. ,,Kluci stačí" řekne pobaveně Zity táta a pomůže mi vstát. ,,Dobrý den" pronesu a podám si s ním ruku. ,,Víš co jsme si řekli". Přísně se na mě zamračil. ,,Jasně. Pardon. Ahoj" opravím se a on mi dá ruku kolem ramen. ,,Ty jsi zase vyrostl ty kluku". Jen jsem se zasmál a otočil se na Karin. ,,Spíš jsem přibral" šeptnu a ona se zasměje. Objala mě a prohlídla si mě. ,,Jsi snad větší fešák než před tím" řekne a já na ni děkovně kouknu.

Pohled Zity:

Táta šel ke mně a objal mě. ,,Tak co? Těšíš se zítra na hokej?" zeptá se a já přikývnu. ,,Víc jak na tu zoo" odpovím a on se zasměje. Vedl mě dovnitř. ,,Teda Zito... Vypadá to tady jinak" pronese a já přikývnu. ,,Musela jsem si to tady přizpůsobit" odpovím tiše a on se rozhlídne po dolním patře. ,,Pěkný". Jen jsem se pousmála. ,,Teda Zituško tady to voní!" jekne Karin a s Vadimem vejdou. Ten držel Jonatána. Šla jsem k němu. ,,On se fakt jmenuje Jonatán" šeptne a oba se jen tiše uchechtáváme. Položil ho do sedačky a vrátil se za námi. Přiběhli za námi kluci. ,,Ty pokoje jsou nějaký menší než si pamatuju" pronese Honza a mírně se zasměje. Vadim mě objal kolem ramen a postavil před sebe. ,,Děti máte to tady moc pěkný. Líbí se mi jak je to moderní a... Lesklý!" jekne a prochází kuchyň. Kluci na mě vykulili oči. ,,Vy tu bydlíte spolu?" zeptá se Sam a Vadim se zasměje. ,,Ne" odpoví a já kouknu na tátu. Vypadal, že se mu ulevilo. ,,To je dobře. Na to je ještě brzo. Zita nemá ani hotovou školu. Prosím tě řekni mi, že vážně odmaturuješ?" zeptá se a já přikývnu. ,,Jo" hlesnu a on si sám pro sebe přikývne.

Pohled Vadima:

Všichni jsme se bavili. Honza mi vyprávěl o jeho škole a co dělá za sport. ,,Jsou ta větší možnosti. Chápeš. Místo fotbalu jsem začal s hokejem. Vašek mi domluvil tréninky a teď jsem každý den na ledě, ale nejlepší na tom je, že mě nikdo nezná. Hlavně nikdo nezná Zitu" dodá a ona na něj vyplázne jazyk. ,,Promiň, ale ty jsi tady dost známá" dodá a její táta na ni pobaveně koukne. ,,No prosím. Co já se nedozvím. Povídej dcero".

Pohled Zity:

Mračila jsem se na Honzu a v hlavě už vymýšlela lež. ,,Nevím čím jsem tu známá...". ,,Mlátíš se, piješ a jednou jsi se vloupala do cizího baráku" řekne prostě Sam a já ho umlčím. Karin se začala smát. ,,To bylo před tím. Teď už nic nedělám. Že ne? Vadime" dodám a on přikývne. ,,No jasně. Je čistá jak slovo boží. Ona... Jsme spolu a neděláme nic" dodá rychle a Karin se jen uchechtává. ,,Nebudeme to řešit" šeptne táta a napije se vína. Kopla jsem do Honzy. Oba jsme se na sebe zamračili. ,,Tak a co vysoká Hlásila si se někam že jo?". Utišila jsem se a přikývla. ,,Jo hlásila... Nejprve" dodám a táta se úplně zastaví. ,,Takže ty jsi za čtyři měsíce nebyla schopná poslat přihlášku?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Kluci jděte se nachystat na spaní" pronese Karin a oni rychle odběhnou. ,,No... Vlastně jsem se poslala přihlášku někam jinam" odpovím a on si promne spánek. Vadim se zvedal a chtěl utýct. ,,Sedni" šeptne táta a on si zase sedne. ,,Bože ona jde na vojnu!". Hned jsem se zasmála. ,,Já? Myslíš, že bych někoho poslouchala?" zeptám se a Karin se k němu posune. ,,To je pravda. Nejde k vojákům. Tam by ji nevzali" dodá a on na mě koukne. ,,Kam jdeš?". Podívala jsem se na Vadima. Přikývl. ,,Na něj nekoukej. Na mě koukej. Zito co jsi zase vymyslela za blbost?" zeptá se a já si odkašlu. ,,Rodičovskou dovolenou" odpovím a oba na mě s otevřenou pusou koukají. ,,Zito!" křikne Karin a Vadim se postaví. Táta se taky postavil. ,,Kam jdeš?" jekne a já se jen tiše směju. ,,Vaši klid. Směje se. Dělá si srandu" šeptne k němu a on se posadí. ,,Zito sakra. Tohle je vážně věc. Vadime promiň, že jsem tě málem zabil" šeptne k němu a on mávne rukou. ,,Já jsem málem dostal infarkt" šeptne a hlavu si dá do dlaní. ,,Ne teď vážně... Přihlásila jsme se na dva roky, abych si mohla udělat nad obor. Ekonomiku a podnikání" dodám a on se utiší. ,,Pořád mi buší srdce, ale nezní to tak hrozně" odpoví a já přikývnu. ,,Nejsem hloupá. Po gymplu mě nikam nevezmou. Musím si něco udělat, abych mohla jít potom pracovat". ,,Dobrý nápad" řekne Karin a já kouknu na Vadima. ,,Byl to Vadimův nápad" dodám rychle a táta na něj koukne. Jen se pousmál. ,,Alespoň někdo ti dokáže normálně poradit".

Pohled Vadima:

Ležel jsem v posteli a četl si knížku. Vlastně to není knížka, ale časopis. Ani ne tak časopis jako článek. Spíš než článek to je status. Na Instagramu. Popis k fotce. To už tak chytře nezní. Zita si ke mně lehla a objala mě. ,,Vážně nejsi těhotná?". Zasmála se a pokývala hlavou. Odložil jsem mobil a objal ji. ,,Tvůj táta se na mě moc netvářil" řeknu a ona s pokrčí rameny. ,,Nikdy se moc netvářil na lidi, který stavím před něj" odpoví tiše a zakryje nás. ,,Jsem před ním?". ,,Vždycky" řekne a koukne na mě. Zase jsem ji objal. ,,Můžu ti něco říct?" zeptá se tiše a já přikývnu. ,,Vždycky".

Pohled Zity:

,,Mluvím jen tak z cesty jo? Akorát... Po maturitě bych prodala dům, našla si něco jinýho a přestěhovala se". Jen mlčel. ,,Sama?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,S Robinem" odpovím a on přikývne. ,,Já to chápu a podporuju tě" řekne a vážně na mě koukne. To jsem chtěla slyšet! ,,A kdyby byla možnost, přibrala bych si spolubydlícího. Chápeš. Někoho kdo bude platit nájem a starat se o mě" dodám a on se usměje. ,,Myslím, že spolubydlící je dobrý nápad" odpoví a já přikývnu. ,,Myslela jsem si to". Dal mi pusu a hned na to povyskočil. ,,Myslíš to vážně?" zeptá se a já přikývnu. ,,Chci se toho domu zbavit a nikdy se nevrátit. Kdyby bylo na mě, zapálila bych ho" dodám a on se začne smát. Sedla jsem si na něj. ,,Máš to moc pěkně vymyšlený, ale co když ten dům nikdo nekoupí?" zeptá se a já se zamyslím. ,,Nově zrekonstruovaný dům? Půjde na odbyt" dodám a on mě k sobě stáhne. ,,Nebude ti chybět zahrada, terasa a nebo možnost jít kdykoli do vířivky?" zeptá se tiše a já si povzdechnu. ,,Já od tuď tak moc chci pryč, že bych obětovala svoji duši" odpovím tiše a on mě začne hladit po zádech. ,,Lásko chci, aby sis to promyslela. Do budoucna výš? Budeš mí úplně jiný možnosti než s bytem". ,,Snažíš se mě přesvědčit, abych tu zůstala?" zeptám se nevěřícně a on pokrčí rameny. ,,Mluvíš s někým kdo vyrůstal celý život v bytě. V létě tam je na umření, nemůžeš jít na zahradu do bazénu, jako děcka jsme si hráli před bytovkou kde nás mohlo zajet auto. A navíc tady... Jsi vyrostla. Nezahazoval bych to úplně. Jenom bych přemýšlel o změnách" dodá a já na něj zvědavě kouknu. ,,Jaký třeba?". ,,Nevím... Předělat tenhle pokoj na ložnici a ne přespávárnu patnáctileté puberťačky" odpoví a hned na to se zasměje. ,,Co ti vadí na růžové s nádechem princezen?". Oba jsme na sebe pobaveně koukli. ,,Tenhle dům je pro nás dva velký. Budeme tu sami. A je tu hrozně moc pokojů" dodám a on přikývne. ,,Nemusíme být tady. Můžeme si obydlet první patro. Přestavět si ho a tyhle pokoje nechat tvým bráchům a konečně, bychom vyklidili pokoj po tvojí mámě" dodá tiše a z obličeje mi odhrne vlasy. ,,Necítím se na to" hlesnu a on se posune výš. ,,Já tě do ničeho netlačím. Hele... Až uděláš maturitu a dostaneš se na ty odbornou školu, můžeme se o něčem bavit. Zatím vaříme z vody. Ale miluju tě a podporuju tě i v sebevětší hovadině" dodá. Zasmála jsem se a hlavu mu opřela o hruď. ,,Chápeš že jsme asi dospělí, pokuď se bavíme o tom, že spolu budeme bydlet?" zeptám se a on přikývne. ,,Pokuď je tohle dospělost, tak mě to zatím baví" odpoví a uchechtne se. ,,Mně taky". Objala jsem ho a dala mu pusu na čelo.

Pohled Vadima:

Připadal jsem si hrozně zvláštně. Ne špatně. Náhodou hrozně dobře. Myslel jsem si, že už se neposuneme a ono tohle? Nechápu! Robin začal škrabat na dveře. ,,Já na něj zapomněla" šeptne Zita a hned vstane. Ztěžka jsem vydechla když mi dala loktem do břicha. Hned se na mě otočila. ,,Promiň, promiň...". ,,Pusť psa" šeptnu a ona mu otevře dveře. Hned jsem vběhl a skočil na mě. Lehl mi na hruď a začal mě lízat. ,,Robi. Robi dolů. Pojď dolů. Dolů!" jekne mírně Zita a on na ni jen kouká. ,,Proč máme tak hloupýho psa?" zeptá se a vezme ho. Položila ho na zem a bránila mu v tom, aby sem zase vyskočil. ,,My?" zeptám se tiše a ona se na mě otočí. ,,Teda já. Já mám debilního psa" dodá a já se pro ni natáhnu. Hned za ní sem vyskočil Robin. ,,Ne. Mně se to líbí. My máme psa" šeptnu a ona uchechtne. ,,No jasně, že my. Staráš se o něj, bereš si ho a já... Nechci mít nic pro sebe. Chci abychom to měli spolu a mohli se o to hádat". Oba jsme se zasmáli. ,,Miluju tě" šeptnu a ona přikývne. ,,Já tebe taky" odpoví a dá mi pusu. Na hlavy nám skočil Robin. ,,Můžeš mi vysvětlit, jak tě to napadlo?" zeptá se ho a on na mě jen tiše kouká. ,,Neumí ani mluvit. Měla jsem si sehnat jinýho" dodá Zita a zapluje pod peřinu. Lehl jsem si k ní a objal ji. ,,Lásko teď si představ, že bychom měli ještě jednoho psa holku a byli bychom jako rodina. Oni by měli štěňata a my... Bychom si pořídili třeba dítě. Na chvilku. Půjčili bychom si ho od Sisy". Zita se začala smát. ,,Já radši víno" odpoví a mrkne na mě. Jen jsem se pousmál a zavřel oči. Dnešek je jedno velký překvapení.

Kooonec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby