Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Fet, nikotin a chlast

Pohled Vadima:

Hladil jsem Zitu po vlasech a koukal jak spí. Nemohl jsem usnout. Chybí mi kouření. Podíval jsme se na hodiny. Půl noc. To není tak hrozný. Dal jsem jí pusu na čelo a pomalu se zvedl. ,,Vrátím se" šeptnu a dál jen slyším kalpnutí dveří. Obešel jsem pokoje a zkontroloval děcka jestli spí. V obýváku jsem se oblíkl a pobral si věci. ,,No nazdar. Spíš?".

Procházel jsem pod lampami a hledal je. V dálce jsem si všiml hloučku lidí. Zrychlil jsem krok. ,,Vadim!" křikne Leo a já jen poskočím. Kristián se o mě opřel. Už z něj táhl chlast. ,,Myslel jsem, že vás tu bude málo" pronesu a oni se začnou smát. ,,Cože? Vždyť je... Čtvrtek, půl jedné" pronese Vavřín a já si je prohlídnu. Byli tu snad všichni. Leo, Kristinán, Vavřinec, Kryštof aji Čeněk. ,,Kde máte Martina a Denise?" zeptám se a oni se na sebe pobaveně podívají. ,,Pokud vím, tak Denis je pod pantoflí a Martin byl chlastat včera a ještě se nevrátil takžeeee... Tak" odpoví Kryštof a všichni se začneme smát. ,,Tak jo. Kam jdeme?". Všichni jsme mlčeli. ,,Ehm. Půjdeme do baru. Dneska by tam mělo být dost lidí". ,,Proč?" zeptám se a Leo se zasměje. ,,Protože je čtvrtek" odpoví tiše a kluci se jen začnou smát.

Ohlušovaly mě písničky a motaly se kolem mě borky. Přesně tak to mám rád. Kryštof přede mě postavil další tác s panákama. ,,A jak ses tady vzal? Myslel jsem, že už nechodíš takhle pít" pronese Čeněk a já jen pokrčím rameny. ,,Od té doby co byla Zita těhotná se to všechno změnilo. Mám práci, starám se o ni a teď se staráme ještě o dítě našich kámošů, co se vybourali. Pak jsem byl v nemocnici a všechno... Měl jsem toho moc" dodám prostě a oni jen přikyvujou. ,,No ptáci nám totiž pošeptali, že se vezmete" pronese Vavřinec a mrkne na mě. ,,Co? Ne! Nebyl ten pták Čůrák Ondra?" zeptám se pobaveně a oni se začnou smát. ,,To je totiž pták, kterej je tu hodně předruženej a vykládá samý kokoti" dodám a Čeněk ke mně přiskočí. ,,Kámo málem si měl děcko. Musíš myslet na svatbu". ,,Jo. To jo. Ale rozhodně neplánuju si ji brát někdy teď. Vždyť sme mladí" odpovím a oni jen přikyvují. ,,Já to chápu. Máma mě taky tlačí do svatby". ,,Incest?" zeptám se a všichni se začneme smát. ,,Ne. Moje holka... Miluju ji chápete, ale někdy mě fakt sere. Třeba včera... No to je jedno. Nebudu vám vykládat o tom, jak mi nechtěla vykouřit, protože ji bolelo břicho. Jdeme se zhulit!" křikne Leo a já se seknu. ,,Nemůžu. To zase ne. Jděte sami. Já tu počkám" dodám tiše a oni se na mě nechápavě podívají. ,,Jsou u nás Zitini bráchové a já nemůžu přít opilej i zhulenej. Ona vlastně ani neví, že jsem pryč" dodám a oni zasyčí. ,,Plížit se ven a jestě se schlastat. Dostaneš pěkně přes pysky" řekne pobaveně Vavřín a já je přikyvuju. ,,Fajn. Když už, tak už. Máte sklo?".

Leželi jsme venku před klubem a koukali na hvězdy. ,,Není vám zima?". ,,Ne" šeptnu a potáhnu si z cigarety. Tak moc mi to chybělo. Kolikátá, že to už je? Třetí? Čtvrtá? Nějak se mi to plete. ,,Tou cestou. Tím směrem, prý bych se dávno, měl dát....". Všichni jsme začali zpívat a u toho se smáli. Z klubu vyšel Leo s dvěma flaškama. ,,Asi se nedoplatíme!" křikne a začne se hystericky smát. Hned jsem si od něj flašku vzal a napil se. Trochu mi naplo, ale není to nic, co by se nestávalo skoro pořád. ,,Další. Kdo chce?" zeptá se Čeňa a já se natáhnu pro nabitý sklo. To mi taky chybělo. Všechno mi to chybělo. Všichni mi chyběli. Popít, zahulit si a pobavit se o hovnech. ,,Kluci... Miluju vás" pronesu a oni začnou mrčet. ,,Vadim už má dost!" jekne Leo a já si sednu. ,,Ne. Fakt vás miluju. Jste v mým top seznamu. První je samozřejmě Zita. Možná se dělí o místo s chlastem a kouřením. Potom je můj táta. Potom jste vy. Pak muj pes a potom moje máma. Někde je možná sestra. A Jasmína. Ta je v top trojce...". ,,Wtf? Jsme před tvojí mámou. Kdyby tě slyšela, tak tě vyliská" pronese Kristian a já jen mávnu rukou. ,,Rozvádí se s tátou. Pro mě ta ženská skončila" odpovím a zase si lehnu. Nalil jsem do sebe další chlast a jen mlčel. ,,Jo no! Ženský jsou svině. Vydírají tě, potom s tebou manipulují a ty skáčeš jak cvičená opice. To se mi fakt nelíbí!". Dál jsem jen cítil jak mi po tváři teče slza. ,,Ty brečíš?". ,,Ne! Nebrečím! Nikdy nebrečím. Jenom... Moji rodiče spolu už nejsou a já nemám nic" zaúpím a oni na mě pobaveně koukají. ,,Ty fakt brečíš?". ,,Ne!" křiknu zase a Čeněk si vytáhne mobil. ,,Tak jo. Jedeš domů" šeptne a já jen pokývu hlavou. ,,Ne. Nejdu domů!" jeknu a vstanu. Chvíli jsem nevěděl ani kde jsem. ,,Chyťte ho".