Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Back to the 18's

Flashback:

Pohled Vadima:

,,Jo ty děvko! Ukaž tu prdel, ty kurvo!". Zita se hrozně smála a krájela zeleninu. Chytl jsem ji za zadek a hlavu jí položil na rameno. ,,Nekoukej na porno, pak máš divoký představy" pronese a já ji prudce chytnu. ,,Nekoukám. Mám tebe" dodám a dám jí pusu. Jen se uchechtla a odešla pro další zeleninu. Vzal jsem si kousek okurky a sedl si za linku. ,,Jdeš dneska do práce?". ,,Jo" odpoví tiše a koukne na mě. ,,A jak dlouho tam budeš?". ,,Dneska? Asi do večera. Robert mě tam nutí být, abychom navázali kontakt" odpoví a já jen protočím očima. ,,Chce maximálně kontakt s tvojí kundou" šeptnu a ona se zhluboka nadechne. Odhodí nůž a založí si ruce. Oba jsme mlčeli. ,,Jak... Vadime!" jekne a já koukám do země. ,,Promiň". Nadechovala se něco říct, ale nakonec mlčela. Seskočil jsem ze stoličky a chtěl ji obejmout. Celou dobu se bránila. Chytl jsem ji a posadil na linku. ,,Neměl jsme to říkat. Omlouvám se" dodám a ona pokýve hlavou. ,,Víš jak tohle nerada poslouchám" pronese a já přikývnu. ,,Víš jak jsem nerad doma sám, když vím, že by jsi v práci být nemusela. Nebaví mě se o tebe dělit s Robertem" dodám a ona si povzdechne. ,,Mně to taky nebaví" odpoví tiše a opře se o mě. Objal jsem ji a hlavu si opřel o její. ,,Tohle byl nejlepší čtvrt rok mýho života" pronesu a ona se uchechtne. ,,Chceš si to vyžehlit?". ,,Ne, vážně! 2 měsíce jsme rodina a já to zbožňuju". ,,Nejsme rodina" odpoví a já ji pohladím po tváři. ,,Přestala jsi brát antikoncepci před týdnem. Snad si nemyslíš, že budeš tak rychle těhotná. Zase takovej kanec nejsem" pronesu a ona se uchechtne. ,,Zvládli jsme to i před tím" oponuje a seskočí dolů. ,,Tak až se vrátíš, tak to můžeme zkusit" pošeptám a ona se zasměje. ,,Nemyslím si, že na to bude nálada" odpoví a já jdu za ní jako ocásek. ,,Když máš doma takovýho chlapa, tak je vždycky chuť". ,,Jestli nebudu mít dost z práce, víš. On Robert taky hodně vydrží" dodá a uraženě se na mě otočí. ,,Hele. Nechtěl jsem aby to vyznělo tak špatně. Ale nedokážu to pochopit. Nejsi tam pro sbližování, ale na práci... A už jsem zase nasranej! Kokot jeden" šeptnu a ona se zasměje. ,,Klídek. Já to s ním proberu. Třeba má nějaký důvod. A ty... Máš uvařenou večeři a nezapomen pustit Robina. Minule jsi usl a on štěkal celou noc" dodá a já přikývnu. ,,Čekal jsem až se vrátíš" pošeptám a ona mě pohladí po tváři. ,,Já vím, ale dneska jdi normálně spát...". ,,Vlastně jsem ti chtěl říct, že jdu s klukama dneska na pivo" řeknu a ona přikývne. ,,Dobře. Hlavně se prosím vrať ještě dnes. Skončím dřív a navečeříme se spolu, jo?" zeptá se a já se na ni usměju. ,,Rád".

Endflashback:

,,Takže... Jméno?". ,,Vadim Tkachenko" odpovím a on si to zapíše. ,,Prosím tě, koukni se do záznamu" řekne do prostoru a ten týpek si sedne k počítači. ,,Vandalismus, dvakrát... třikrát na záchytce". ,,To bylo už dávno" řeknu a on se otočí. ,,Dva roky. To není zase tak dávno" pronese a já se radši utiším. ,,Tady  mi to podepište a bude to dva tisíce korun, zaokrouhlil jsem vám to. Podpis" dodá a já mu to rychle podepíšu. ,,Tady jsou vaše věci". Vzal jsem si mobil a peněženku. ,,Sakra" šeptnu a promnu si spánek. Projel jsem ryche zprávy a mobil radši zase vypl. Bylo mi blbě a Zita se na mě zlobí. ,,Matka?". ,,Manželka" odpovím a vstanu. Jen co jsem vyšel ze stanice, čekal na mě Ondra. Ostatní seděli na schodech a všichni byli na mobilech. ,,Takže. Nějakou historku, abychom řekli to samý?" zeptá se Ondra a já pokývu hlavou. ,,Já Zitě prostě řeknu pravdu. V tuhle chvíli budu rád, když mi vůbec otevře" šeptnu a Leo přikývne. ,,Jedeme na čisto. Gábina bude hrozně naštvaná a kdyby prasklo, že lžu, tak se bude zlobit dvaktrát víc".

Povzdechl jsem si a šel ke dveřím. Když jsem se je snažil otevřít, tak mě zarazilo, že nešly otevřít. Zazvonil jsem. Nic. Ani Robin neštěkal. Auto tady stálo. Šel jsem na zahradu a chtěl vejít zadním vchodem. Taky byl zamčený. Zita není doma? Šel jsem víc k plotu a díval se do oken. ,,No ne. Kdo se nám to vrátil?" zeptá se uraženě Zita a opírá se o parapet. ,,Otevři mi". ,,Ne" řekne rázně a okno zavře. Vrátil jsem se před hlavní vchod. Začal jsem zvonit, dokud neotevře. Nakonec jsem slyšel klapnutí. ,,Pokud překročíš práh, dostaneš ránu teleskopickým obuškem" pronese a dveře otevře. ,,Notak" pošeptám a chci jít dovnitř. Praštila mě a dveře zase zavřela. ,,Dobře. Zůstanu venku. Chci s tebou mluvit. Chci tě obejmout" dodám a ona dveře otevře. Dala palec dolů a udělala prdící zvuk. Nesnáším když to na mě dělá. ,,Kde jsi byl?" zeptá se naštvaně a já si povzdechnu. ,,Na záchytce" odpovím a ona chce zavřít dveře. Chytl jsem je a chtěl jít dovnitř. Zase mě praštila. Tentokrát to byla rána. Sykl jsem a odskočil. ,,Cože?" jekne a já ji utiším. ,,Vysvětlím to". Zabouchla dveře a zamkla je. ,,Zito!" jeknu a začnu zvonit. Slyšel jsem písknutí. Obešel jsem dům a koukl do okna od ložnice. Hodila po mě klíče a okno zase zavřela. Rychle jsme vběhl do domu a běžel do ložnice. Jasně, že se zamkla. ,,Co tam děláš?" zeptám se a začnu bouchat na dveře. Beztak si dala sluchátka a lehla si do postele. ,,Zito! Prosím tě otevři" dodám a dveře se odemknout. Hned jsem vběhl dovnitř. Odhodlaně na mě koukala s kufrem. ,,Co to má znamenat?" zeptám se nechápavě a ona mi ho posune k nohám. ,,Jdi pryč. Nechci tady lháře a kriminálníky, co jsou na záchytkách" odpoví a já si založím ruce. ,,Tohle je můj dům. Nikam nejdu" řeknu klidně a ona přikývne. ,,Bylo mi jasný, že to řekneš" pošeptá a kufr si vezme. ,,Zito. Ty jsi taky moje. Takže taky nikam nejdeš". Zastavila se a otočila se na mě. ,,Proč jsi byl na záchytce? Proč jsi mi alespoň nezavolal? Slíbil jsi, že budeš doma. Bála jsem se o tebe" dodá a smutně na mě kouká. ,,Já vím. Mrzí mě to. Přehnali jsme to a porvali se. Ne prvoplánově. Prostě se to nějak stalo a zrovna tam byli policajti. Mrzí mě to. Nemělo by se to stávat. A už se to nestane, ale... Nebyla to moje chyba" dodám a ona po mě hodí ten kufr. ,,Nikdy to není tvoje chyba!" křikne a jde dolů. ,,Vadime. Máme být dospělí. Máme se chovat normálně. Na jednu stranu chceš dítě, chceš žít normální život a chodi s kámošema na pivo a pokecat, ale hned na to tě zavřou? Ty snad blázníš! Ty nejsi připravený na to mít dítě! Dítě je povinnost. Nemůžeš se vytratit a nechat mě doma samotnou. Já jsem myslela, že ti dávám prostor. Nic ti nezakazuju, nikdy jsem to ani dělat nechtěla, ale poslední dobou městavíš do situace, kdy nevím jestli vůbec příjdeš domů. Co když jednou nepříjdeš a necháš mě samotnou s děckem a dluhama!". Stál jsem tam a koukal do země. Připadal jsem si jakoby mi nadával táta. ,,Mrzí mě to". ,,No to doufám!" řekne rázně a stojí se založenýma rukama. Nakonec jí stekla slza. ,,Promiň. Neměla jsem na tebe křičet" řekne a jde ke mně. ,,Ne. Máš pravdu. Jsem hroznej. Mrzí mě to. Pořád se chovám jako osmnáctiletej a neberu na tebe ohledy" řeknu a sednu si na zem. Sedla si naproti mě a jen na mě smutně koukala. ,,Chápu že se zlobíš. Taky bych se zlobil" dodám tiše a posmrknu si. ,,Ale není důvod brečet. Vadime. Oslavuj. Tohle byla naše první manželská hádka a dopadla dobře. Nikdo z nás není zraněnej" dodá a šoupe se po podlaze ke mně. Zasmál jsem se a vzhlédl na ni. Pohladila mě po vlasech a přitiskla mě k sobě. ,,Mně je to líto. Připadám si jako kokot". ,,Nejsi kokot. Já chápu, že tohle všechno je hrozně rychlý. A nezlobím se na tebe, že potřebuješ určitou ofrmu adrenalínu, ale přístě mi napiš, nebo mě vem alespoň s sebou" řekne a jen se usmívá. Pořádně jsem ji zmáčkl a koukal do země. ,,Ty by jsi mě vážně vyhodila z domu?". ,,Ten kufr je prázdnej" pošeptá a já se zasměju. ,,Bylo mi to jasný!" jeknu a ona se zasměje. ,,Musím ti nějak pohrozit". Z ničeho nic jsem si to uvědomil. ,,Ajo. Tohle je naše první manželská hádka! Jsme skvělí!" jeknu a oba si plácneme. ,,Úplně jsme to zvládli, že? Já jsem byla fakt drsná jak už kdybychom spolu byly dvacet let". ,,To zase ne. Celkem jsi hysterčila" oponuju a ona přikývne. ,,Já vím. Bylo to hrozný. Mega jsem se klepala" dodá a já ji obejmu. ,,Co v práci včera vlastně?" zeptám se po chvíli a ona se posadí. ,,Robert je roznej čůrák" pronese tiše a já jen přikývnu. ,,Jo. Já vím".

Koooonec

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby