Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Kdo radí, sám moc neví

Pohled Vadima:

Probudil jsem se a nějak nevěděl o světě. Natáhl jsem se pro mobil. Zita. Rozklikl jsem chat. Ještě v noci mi poslala fotku a hlasovku. ,,Zítra příjdu kolem sedmé. Jinak tuhle mikinu si nechám, protože... Prostě si ji nechám. Jinak krásně se vyspinkej, nebo dobré ráno. Podle toho kdy to posloucháš". Bože. Ona je skvělá.

Pohled Zity:

Koukla jsem na hodinky. Mám ještě půl hodiny. Zazvonila jsem. Musí to být rychlovka. Dám mu to oblečení a půjdu. Otevřel mi Vadim. Jakmile jsem ho viděla, zase jsem si to rozmyslela. Škola přece není důležitá. ,,Ahoj" šeptnu a vejdu dovnitř. Hned mě objal. Celou si mě prohlídl. ,,Můžeš si tu uniformu brát častěji?" zeptá se a já se jen uchechtnu. ,,Tady máš to oblečení. Mamka ti ho i vyprala, takže si ho můžeš rovnou sbalit" řeknu a otočím se na něj. ,,Děkuji" šeptne a vezme si ho do pokoje. Pořád si mě prohlížel. ,,Nech toho" šeptnu a on jde ke mně. Dal mi rychlou pusu a koukl mi do očí. ,,Dneska ti to sluší" řekne a já na něj děkovně kouknu. Usmíval se a hladil mě po tváři. Provokativně se na mě podíval. ,,To jsi sem šla jen kvůli oblečení? Mohla jsi mi ho dát odpoledne". ,,Ještě jsem tě chtěla vidět" odpovím a on se pousměje. Políbil mě. O co se snažíš Vadime? Jednou rukou mi sklouzl pod sukni a druhou mi chytil zápěstí. Hrozně pevně mě zmáčkl a stáhl mě dolů. Klekla jsem si před něj. Překvapilo mě to. Tohle ještě nikdy neudělal. Bylo mi jasný o co jde. Hned jsem si vzpomněla na to co řekla Denisa.

Pohled Vadima:

Klečela přede mnou. Byl jsem hrozně nervózní a vzrušenej. Hladil jsem ji po vlasech. V hlavě mi letěla Ondrova slova. ,,Udělej to". Jen na mě vyděšeně koukala. ,,Hned!". Sama mi začala rozepínat kalhoty. Rozepla mi pásek a stáhla mi kalhoty. Vzdechl jsem a koukl na ni. Co si budeme. Šlo jí to. Najednou se mi to zdálo správný. Opatrně jsem jí chytl za vlasy, aby jí nezavazely. Nakonec jsem si tempo diktoval sám. Nechtěl jsem ji nějak zadusit, nebo aby se pozvracela. Jak vidím, dávivý reflex ji zřejmě netrápí. Aniž by jsem chtěl, dostal jsem se jí až do krku. Povolil jsem a nechal ji nadechnout. Hlavu jsem jí zase narazil zpátky. ,,Aaah". Zatahal jsem ji za vlasy. Snad nebude moc rozcuchaná. Povolil jsem stisk. Vzhlédla ke mně. Všechno jí teklo po bradě. Nakonec to polkla. Donutil jsem ji vstát. ,,Hodná holka" šeptnu a pohladím ji po vlasech. Natáhl jsem se pro kapesník a utřel jí bradu. Hrozně smutně koukala do země. Chytl jsem ji za tváře a zmáčkl ji. Vyšpulila pusu. Jen mi koukala do očí. Políbil jsem ji na čelo. Objal jsem ji a ještě zhluboka dýchal.

Pohled Zity:

Ono se to vážně stalo. V tuhle chvíli jsem byla vděčná, že to nezašlo dál. Tiskl mě k sobě. Chvíli jsem i premýšlela, že bych tu zůstala, ale...  ,,Měla by jsi jít o školy" pronese a já k němu zvednu hlavu. ,,Co?". ,,Škola. Musíš do školy" odpoví a jde ke dveřím. Jakmile dostal co chtěl, vypakoval mě z bytu. Šla jsem pomalu ke dveřím. Bože. Co se stalo? Ještě se mi klepaly kolena. U dveří se na mě otočil. ,,Vadime...". Utišil mě. Podal mi batoh a chytl mi bradu. ,,Ještě se uvidíme" šeptne a dá mi pusu. Otevřel dveře a vystrčil mě z nich. Zabouchl za mnou. To snad ne. Už zase.

Pohled Vadima:

Debile. Co si o tobě teď bude myslet? Že chceš jenom sex! Jasně. Už nikdy nebudu poslouchat Ondru. Proč jsme radši nepočkal jako Honza? Nebo Michal. Ne s ní, ale se mnou je něco špatně! Šel jsem rychle k oknu. Zmateně koukala na byt a nakonec se otočila a šla rychle pryč. Skočil jsem do postele. Dneska na školu nemám náladu. Radši se tu zavrtám a zamyslím se nad sebou.

Odpoledne:

Pohled Vadima:

Balil jsem si poslední věci. Sedl jsem si na zem a čuchal k věcem, který mi tu nechala Zita. Asi mám problém. Všechno vonělo jako ona. ,,Vadime dělej!" křikne Ondra a nakoukne do dveří. Oblíkl jsem si mikinu a zvedl se. ,,Co holky?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Ještě nevyjely" odpoví a kluci se zvednou. ,,Zase přijedou pozdě" šeptne Viktor a vezme si tašku. ,,Beztak zase budou řešit nějaký hovadiny" dodá a otočí se na mě.

Mezitím:

Pohled Zity:

Stála jsem na parkovišti a čekala až se tu všichni sjedou. Pořád jsem na to musela myslet. Na jednu stranu jsem ráda, že se to stalo. Alespoň vím co od něj čekat a jak by se zachoval. Ale na druhou stranu mi to bylo všechno líto. Nemohla jsem říct ne. Bylo by to trapný a Vadim by se se mnou nebavil, ale jak se budeme bavit teď? Denisa přijela těsně ke mně. ,,Ahoj" řekne a ony vystoupí hned za ní. ,,Ahoj. Můžeme jet ještě k nám pro moje věci?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Myslela jsem, že pojedeš s Vadimem" odpoví a já pokrčí rameny. ,,Nemůžeme jet spolu? Jako za starých časů?". Všechny se na sebe podívaly. ,,Co se stalo?" zeptá se Aneta a já vidím jak přijíždí kluci. ,,Já vás prosím. Teď to neřešte... Ale nenechávejte mě s ním samotnou" dodám tiše a ony se na sebe podívají.

Pohled Vadima:

Zita na sobě měla uniformu a batoh ze školy. Povzdechl jsem si a usmál se na ni. Ani se na mě nepodívala. ,,Tak jak chcete jet?" zeptá se Ondra a Daniela jde k němu. ,,Asi...". Aneta stála skloněná u Zity. Hned ji přerušila. ,,My jedeme spolu" pronese a ony se na ni otočí. Zita stála nenápadně za Denisou ,,Jak chcete. Pojedete za námi nebo...". ,,My si poradíme" řekne rychle Petra a všechny se obestoupí kolem Zity. Ona jim to řekla? To by snad neudělala ne? Takovýhle věci se nikomu neříkají. ,,Jen nám napiš adresu a my to nějak sjedeme. Ještě se stavíme nakoupit a k Zitě domů" řekne Aneta a Honza jde k ní. ,,Něco se děje?" zeptám se a jdu k nim taky. ,,Ne. Jenom si uděláme výlet spolu" odpoví Denisa a usměje se na mě. ,,My si taky musíme něco zařídit. Tak jedeme!" zavelí Ondra a mávne na nás. ,,A co?". ,,Nic. Jenom jsem je chtěl trumfnout" odpoví tiše a všichni nasedneme do auta. Pořád tam stály a bavily se. Zita mávala rukama. Nakonec se na nás všechny otočily. Začaly nám mávat. ,,Co se zase stalo?" zeptá se Honza a zamává jim zpět. ,,Nevím" odpovím prostě a ještě se na ně otočím.

Koooonec... Jinak teďka díly budou vycházet nepravidelně, jak se mi bude chtít

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby