Nehraj mi na city (FF Vadim Tkačenko - Vadak)

Smolík pacholík

Pohled Zity:

I přes to, že mi druhý den bylo špatně, musela jsem do školy si alespoň napsat test z chemie a fyziky. Prosím bože. Já tě fakt prosím, ať to neposeru! Cítila jsem, že každou chvíli se pozvracím. ,,Nemáš špatně zaplou košili?" zeptá se učitelka a já na ni kouknu. ,,Nevím" odpovím a ona přede mě položí papír. ,,Máte na to půl hodiny. Nezapomeňte se podepsat a hlavně žádný taháky" dodá a koukne na mě. No bože no. Pár krát mě nachytala. Tentokrát to umím. ,,Můžete!" křikne po třídě. Otočila jsem papír s otázkama a hned to vzdala. Zoufale jsem se koukala po třídě. Všichni psali, jen já tady sedím a nic. Absolutně nic. Prázdno. Jako kdybych se ani neučila. Hlavu jsem si opřela o lavici. Já to nezvládnu! Propadnu a budu muset opakovat třeťák. Už takhle jsme tu o rok dýl. Já se z toho zblázním! Nenápadně jsem si vytáhla mobil a našla si vyfocený sešit. Chtěla jsem to napsat poctivě, ale tohle asi nepůjde. Učitelka se z ničeho nic zvedla a šla ke mně dozadu. Stoupla si ke zdi a koukala do třídy zezadu. Neeee! Celou půl hodinu tam stála jak píča a ani se nehla. ,,Tak jo! Končíme. Pošlete svoje papíry dopředu" pronese a jde ke stolu. I když jsem se snažila něco napsat, nic na tom papíře nebylo. Tohle je můj konec. Do konce roku zbývá ani ne měsíc a testy se už psát nebudou. Jsem mrtvá! Můj život je naprosto v prdeli!

Pohled Vadima:

Mamka mi podávala nějaký papíry a nakonec si sedla za stůl. ,,Už je Zitě líp?" zeptá se prostě a já pokývu hlavou. ,,Ne. Snad ještě hůř" šeptnu a sklesle na ni kouknu. ,,Bobánku, nic si z toho nedělej. Tak za ní jeď. Dovez jí nějaký dobrý papání a buď u ní" dodá a já přikývnu. ,,To mám v plánu, ale končí až za hodinu" odpovím a ona koukne na hodinky. ,,Ty hodiny jdou špatně. Už jsou dvě". Rychle jsem se zvedl a začal si balit věci. Ani jsem ji nepozdravil a vyběhl z úřadu, jako raketová myš.

Zastavil jsem na klasickým místě a vylezl z auta. Nebyla tu. Něco se stalo? Měla tu na mě čekat. Z kapsy jsem vytáhl na mobil a koukl jestli mi nepsala. Nic. Z dálky se ozvalo zvonění. Po chvilce začali vycházet lidi. Jako poslední vyšla Zita. Hrozně sklesle a pomalu šla ke mně. ,,Ahoj" šeptnu a ona mě hned obejme. ,,Tak co?". ,,Pětka" zahuhlá a já se opřu o auto. Upřímně mě to překvapilo. ,,Učila jsi se". Přikývla a koukla na mě. Tekly jí slzy. ,,Ale no tak koťátko. Určitě ještě budete něco psát" dodám a ona přikývne. ,,Shrnující test na celý rok" zakňučí a ještě víc se rozbrečí. Bylo mi jí líto. ,,Můžeme jet prosím pryč?" zeptá se po chvilce a já jí otevřu dveře.

Pohled Zity:

Doma jsem se převlíkla do smutečních tepláků a lehla si k Vadimovi. ,,Já jsem tomu tak hrozně věřil" pronese a já přikývnu. ,,Já taky" odpovím a obejmu ho. ,,Nějak to zvládneme...". ,,Vadime stačí. Je mi špatně a teď asi nebudu mít ani maturitu. Nech to být" šeptnu unaveně a on přikývne. ,,Ale spolu to nějak vyřešíme" řekne rychle a dá mi pusu. ,,To by bylo fajn" odpovím a kouknu na něj. ,,Co mamka?". ,,Ptala se na tebe. Asi jí je divný, že u nás skoro nejsi" dodá a já se jen uchechtnu. ,,Jen počkej. Dva týdny a budu u vás pečená vařená". Jen se zamračil. ,,To abychom se odstěhovali" pronese a já si hned sednu. Oba jsme se začali smát. ,,Víš co? Sbal si svoje saky paky a jdi si třeba k Honzovi" řeknu a on mě chytne. ,,Chceš říct tajemství?" zeptá se a já jen přikývnu. Lehla jsme si na něj a naléhavě se na něj podívala. ,,Ondra se chce sestěhovat s Danielou" šeptne a já vykřiknu. ,,Vážně?" jeknu a on přikývne. ,,Slyšel jsem jak se o tom baví, že nám to řeknou" dodá a já si na něj lehnu. Otočila jsem se na záda a koukala do stropu. Vadim mě hladil pod trikem. ,,Víš jednou bych si chtěl koupit dům, mít velkou zahradu, psa, děti, bazén...". ,,To bys toho chtěl hodně teda" šeptnu a on se zasměje. Mačkal mi prsa a dál se smál. ,,No jasně, že jo! Co pak bys nechtěla žít... šťastně?" zeptá se a já se otočím na břicho, abych na něj viděla. ,,Chtěla" odpovím a on přikývne. ,,Se mnou můžeš mít všechno" šeptne a já se na něj smutně kouknu.

Pohled Vadima:

Věděl jsem na co myslí. Ona prostě nevěří, že spolu zůstaneme. ,,Nekoukej na mě tak" šeptne a povzdechne si. ,,Nekoukám" šeptnu a ona přikývne. ,,Koukáš. Jako bych tě zase zklamala" dodá a sleze ze mě. ,,Musíš si uvědomit, že kdybychom se měli rozejít, tak by to musel být vážný důvod?" zeptám se a ona přikývne. ,,Jaký třeba?". ,,Jeden z nás by umřel, unesli by mě mimozemšťani, byla by jsi lesba, nebo bych se rozhodl, že budu mnich" řeknu a ona se začne smát. Sedl jsem si a opřel se o čeleď postele. ,,Lásko já s tebou už chci zůstat. Vkládám do tebe všechny naděje na vztah a šťastnej život" dodám a ona si na mě sedne. ,,Já s tebou chci taky zůstat" šeptne a dá mi pusu. Ze zdola se ozval křik. Oba jsme se na sebe vyděšeně podívali. Vyhrabali jsme se z postele a sbíhali schody. Zastavil jsem se na posledním a podíval se na Zity máma, která se usmívala od ucha k uchu. Zita už ležela zavalená pod kluky. ,,Co tady děláte?" zeptá se a oni se z ní zvednou. ,,Až do července jsem si vzala dovolenou!" jekne její máma a jde je všechny obejmout. Když jsem viděl ten Zitin pohled musel jsme se smát.

Pohled Zity:

Šla jsem k Vadimovi a chytla ho za ruku. Dala jsem si ji kolem krku. ,,Udus mě" zaskuhrám a on se jen směje. ,,Bude to v pohodě" šeptne a já pokývu hlavou. ,,Už nikdy to nebude v pohodě" zaprotestuju a on se zasměje. ,,Můžeš být u nás". Hned jsem přikývla. Nepřežiju dva týdny s mámou a klukama dohromady. Už ne. Teď když mám Vadima, mám alespoň kam utýct.

Konec.

Vaše Adéla

BTW: Sorry za chyby